Život v krvi - Prolog

Ahoj lásko. Ne, takhle by to nešlo.

 

Ahoj. To bude stačit. Prostě ahoj. Jednoduché, neutrální. Přesně to potřebuji. Takže ahoj… Ach bože! Neexistuje někde nějaká šablona, kterou by mohl opsat každý, kdo se snaží dát někomu kopačky?

 

Asi ne. Pche, stejně by mi to nejspíš nepomohlo. Tenhle dopis musí být velmi, velmi osobní. Musí zranit. Roztrhat jeho vroucí srdce na kusy. Nesmí zanechat ani stopu pochybnosti, ani kapku naděje na návrat. Po jeho přečtení mě už nikdy nesmí chtít vidět. Tak je to správné. Tak je to potřeba.

 

Otřásla jsem se nad vlastním cynismem. Nikdy bych si nepomyslela, že tenhle list budu jednou skutečně muset napsat. Teď to ale přišlo a já si nemůžu dovolit sentiment. Snažila jsem se zahnat všechny krásné vzpomínky na něj, které se mi zrovna začaly urputně drát do mysli. V tu nejnepříhodnější dobu! Dost. Dost! Dost! Dost! Potřásla jsem hlavou, abych se jich zbavila. Musím být nemilosrdná. Musím.

Nikdy jsem tě nemilovala. Nejdrsnější argument, který jsem si připravila. Nemohla bych tady skončit? Hmmm. Ne. Je to málo. Musím přitvrdit.

 

Jsi spíš jako můj bratr.

Nikdy mne to s tebou nebavilo. Ač se snažíš být zábavný, jsi děsně nudný patron. Všechny vtípky se časem omrzí.

Chceš vědět, proč jsem ti na všechny otázky ohledně našich plánů odpovídala slovem nevím? Bylo mi jedno, co budeme dělat. Doufala jsem jen, že to nebude trvat moc dlouho. Dalo se to pak s tebou lépe přetrpět.

V posteli taky nestojíš za nic.

Nechtěla jsem ti to říkat. Snažil ses, ale mě prostě nevzrušuješ. Vždycky jsem si představovala někoho jiného, ale moc to nepomáhalo.

 

Znovu mě zamrazilo. Tohle si nezaslouží. Tohle si vážně nezaslouží. Myšlenky se mi znovu rozlétly do všech stran. Válení se v kopretinách, slunné léto na přehradě… Krucinál!

Konečně jsem našla svou pravou lásku, je to i úžasný milenec. Z vyšších kruhů. Budu si moci dovolit vše, po čem toužím a co ty jsi mi nikdy nemohl dopřát.

 

Tak, to by mohlo stačit. Krátké, výstižné. Dokonalý útok na jeho ego. Byla jsem přesvědčená, že se mi podařilo zhmotnit ty nejčernější obavy jinak pečlivě ukryté na dně jeho nitra.

Doufám, že už se nikdy neuvidíme.

 

Co dál? Měla bych dát na konec něco trochu povzbudivého. Nechci, aby se šel utopit, jakmile to dočte.

Najdi si jinou dívku.

 

No, nevím, jestli je to povzbudivé. Jen doufám, že to udělá… Kéž by na mě rychle zapomněl! Snad se ho zmocní vztek, najde si na protest jinou.

 

V hloubi duše jsem ale věděla, že takhle to určitě nedopadne. Na to ho znám příliš dobře. On není ten typ. Tušila jsem, že ho zprvu pohltí žal. Ale… Ano, po čase si někoho najde a bude tu dívku milovat tak horoucně jako kdysi mě. Cizí dívku? Milovat… Znovu mnou projel chlad. On s cizí dívkou…

 

Ne! Nesmím na to myslet! Takhle to musí být.  

Sbohem. 

Alice