Přízraky a zázraky - 20.
Přízraky a zázraky - 20.
Anotace: Tak jo, tak po dlouhé době pokračování :) Nějak jsem zapomněla, že jsem sem ty další díly nedala :) Ale už chybí jenom jedna kapitola a epilog.
20. kapitola
Taylor se probudila a zmateně se rozhlédla kolem sebe.
Obklopovaly ji zelené stěny a pod sebou cítila poměrně tvrdou, nepohodlnou postel.
Po chvíli přemýšlení usoudila, že je v nemocnici.
Skrz dveře k ní doléhaly hlasy. Poznala Francesca a druhý mužský hlas asi patřil zaměstnanci nemocnice, patrně doktorovi.
Pomalu se jí vybavily události z… ze kdy?
Po Anniině výstřelu ucítila pronikavou bolest v levém rameni.
Francesco Annie sebral pistoli a do toho přijela policie.
Sebrala Manelse i Annie a zavolala sanitku.
Francesco se nad Taylor skláněl a šeptal jí, jak moc ji miluje.
Kdy přijela sanitka, už Taylor nevěděla.
Dveře pokoje se otevřely a do místnosti vstoupil mladý muž v bílém plášti a za ním šel Francesco.
„Dobrý den, já jsem Michael Jakson,“ představil se Taylor, zatím co si Francesco sedl vedle ní na postel a vzal ji za ruku.
„Dobrý den,“ odvětila šeptem.
„Jistě jste si všimla, že máte poraněnou ruku, ale není to nic vážného. Zítra můžete jít domů, ale musíte na sebe dávat pozor. Potřebujete si odpočinout.“
Taylor přikývla a usmála se na Francesca. Vytáhla ruku z jeho sevření a pohladila ho po bledé a ustarané tváři.
„Díky ti Michaeli,“ vzal ji Francesco znovu za ruku a věnoval doktorovi vděčný pohled.
„Není zač Franco. Jsem doktor a léčení je mojí povinností. Navíc, ty jsi můj přítel. Nechám vás tu o samotě, ale brzy se určitě uvidíme,“ mrkl na ně a opustil pokoj.
„Francesco, kde je Miranda?“ vyhrkla Taylor.
„Neboj, je v bezpečí. Ale měl bych pro ní zajít.“
„Kde je?“
„Ve skladu.“
„Sama?“
„Ne úplně.“
„Jak ne úplně?“ vyhrkla Taylor už mírně rozzlobeně.
Francesco se zasmál.
„Brzy se to už dovíš. Až odtud vypadneme, zajdeme tam a já ti vše vysvětlím. Všechny ty věci, které jsem tak záhadně věděl.“
Taylor se na něj nechápavě zadívala.
Francesco ji ale políbil.
„Jsem hrozně rád, že ti nic není,“ zašeptal. „Dojdu pro Mirandu a na chvíli za tebou zajdeme.“
„Dobře,“ usmála se.
Vešel do pokoje o hodinu později a za ruku se ho pevně držela Miranda.
Taylor ležela na posteli stočená do klubíčka a spala.
Francesco se usmál, posadil se i s Mirandou na židli vedle postele a sledoval Taylor.
Trvalo jen pár minut, než se dívka vzbudila.
Otočila se na záda a zamrkala.
„Ahoj,“ usmál se na ni Francesco a Miranda jí dala nadšenou pusu.
„Ahojky zlatíčko,“ objala ji Taylor volnou rukou.
„Bolí tě to?“ kývla Miranda hlavou k Taylořině ovázané ruce.
„Ani ne,“ usmála se Taylor. „Tedy… trochu, ale není to nic hrozného.“
„A co se ti vlastně stalo?“
„To je dlouhý příběh, víš? Povíme ti to někdy jindy. Až odsud vypadnu.“
„Michael říkal, že tě zítra ráno pustí,“ ujistil ji Francesco.
„Je mi to moc líto, ale budeme muset jít. Zítra ráno pro tebe přijedeme.“
„Dobře,“ kývla Taylor.
Francesco se k ní sklonil a dlouze ji políbil.
Potom se s ní rozloučila i Miranda a oba vyšli z pokoje.
Taylor nechápavě vešla do dveří skladu.
Francesco s Mirandou ji zhruba před patnácti minutami vyzvedli z nemocnice a Franco, jak mu začala podle Michaelova příkladu říkat, je rovnou odvezl ke skladu.
„Jsme tady!“ promluvil a Taylor se na něj nechápavě ohlédla.
Miranda se jí držela za ruku a zvědavě se rozhlížela kolem sebe.
„To je dobře,“ ozval se povědomý hlas a Taylor se prudce otočila na dívčí postavu v rohu skladu.
Taylor se probudila a zmateně se rozhlédla kolem sebe.
Obklopovaly ji zelené stěny a pod sebou cítila poměrně tvrdou, nepohodlnou postel.
Po chvíli přemýšlení usoudila, že je v nemocnici.
Skrz dveře k ní doléhaly hlasy. Poznala Francesca a druhý mužský hlas asi patřil zaměstnanci nemocnice, patrně doktorovi.
Pomalu se jí vybavily události z… ze kdy?
Po Anniině výstřelu ucítila pronikavou bolest v levém rameni.
Francesco Annie sebral pistoli a do toho přijela policie.
Sebrala Manelse i Annie a zavolala sanitku.
Francesco se nad Taylor skláněl a šeptal jí, jak moc ji miluje.
Kdy přijela sanitka, už Taylor nevěděla.
Dveře pokoje se otevřely a do místnosti vstoupil mladý muž v bílém plášti a za ním šel Francesco.
„Dobrý den, já jsem Michael Jakson,“ představil se Taylor, zatím co si Francesco sedl vedle ní na postel a vzal ji za ruku.
„Dobrý den,“ odvětila šeptem.
„Jistě jste si všimla, že máte poraněnou ruku, ale není to nic vážného. Zítra můžete jít domů, ale musíte na sebe dávat pozor. Potřebujete si odpočinout.“
Taylor přikývla a usmála se na Francesca. Vytáhla ruku z jeho sevření a pohladila ho po bledé a ustarané tváři.
„Díky ti Michaeli,“ vzal ji Francesco znovu za ruku a věnoval doktorovi vděčný pohled.
„Není zač Franco. Jsem doktor a léčení je mojí povinností. Navíc, ty jsi můj přítel. Nechám vás tu o samotě, ale brzy se určitě uvidíme,“ mrkl na ně a opustil pokoj.
„Francesco, kde je Miranda?“ vyhrkla Taylor.
„Neboj, je v bezpečí. Ale měl bych pro ní zajít.“
„Kde je?“
„Ve skladu.“
„Sama?“
„Ne úplně.“
„Jak ne úplně?“ vyhrkla Taylor už mírně rozzlobeně.
Francesco se zasmál.
„Brzy se to už dovíš. Až odtud vypadneme, zajdeme tam a já ti vše vysvětlím. Všechny ty věci, které jsem tak záhadně věděl.“
Taylor se na něj nechápavě zadívala.
Francesco ji ale políbil.
„Jsem hrozně rád, že ti nic není,“ zašeptal. „Dojdu pro Mirandu a na chvíli za tebou zajdeme.“
„Dobře,“ usmála se.
Vešel do pokoje o hodinu později a za ruku se ho pevně držela Miranda.
Taylor ležela na posteli stočená do klubíčka a spala.
Francesco se usmál, posadil se i s Mirandou na židli vedle postele a sledoval Taylor.
Trvalo jen pár minut, než se dívka vzbudila.
Otočila se na záda a zamrkala.
„Ahoj,“ usmál se na ni Francesco a Miranda jí dala nadšenou pusu.
„Ahojky zlatíčko,“ objala ji Taylor volnou rukou.
„Bolí tě to?“ kývla Miranda hlavou k Taylořině ovázané ruce.
„Ani ne,“ usmála se Taylor. „Tedy… trochu, ale není to nic hrozného.“
„A co se ti vlastně stalo?“
„To je dlouhý příběh, víš? Povíme ti to někdy jindy. Až odsud vypadnu.“
„Michael říkal, že tě zítra ráno pustí,“ ujistil ji Francesco.
„Je mi to moc líto, ale budeme muset jít. Zítra ráno pro tebe přijedeme.“
„Dobře,“ kývla Taylor.
Francesco se k ní sklonil a dlouze ji políbil.
Potom se s ní rozloučila i Miranda a oba vyšli z pokoje.
Taylor nechápavě vešla do dveří skladu.
Francesco s Mirandou ji zhruba před patnácti minutami vyzvedli z nemocnice a Franco, jak mu začala podle Michaelova příkladu říkat, je rovnou odvezl ke skladu.
„Jsme tady!“ promluvil a Taylor se na něj nechápavě ohlédla.
Miranda se jí držela za ruku a zvědavě se rozhlížela kolem sebe.
„To je dobře,“ ozval se povědomý hlas a Taylor se prudce otočila na dívčí postavu v rohu skladu.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk