Přízraky a zázraky - 21.

21. kapitola
„Sarah!“ vykřikla Taylor a se slzami v očích hleděla na sestru.
„Sarah?“ zopakoval Francesco, ale vlastně nebyl ani překvapený. Podvědomě tušil, že je to Taylořina sestra.
„Ahoj sestřičko,“ usmálo se děvče.
„Sarah, já…“
„Ne!“ zarazila ji Sarah. „Nezlobím se na tebe sestřičko. Vůbec ne. Měla jsi dobrý úmysl.“
„Byla to hloupost! A zaplatila jsi za ni životem.“
„Každý dělá chyby! Já tu nejsem proto, abych se ti mstila, ale proto, abych ti pomohla. Zbavit se Manelse a vyrovnat se s minulostí. Pust ji za hlavu a žij dál! Jenom na mne prosím nezapomínej,“ usmála se.
„Sarah!“ vyhrkla Taylor a rozeběhla se k sestře.
Objala ji a rozplakala se. 
„Nikdy na tebe nezapomenu, slibuju,“ zašeptala Taylor.
„Počkej, mám ještě překvapení pro Mirandu,“ usmála se Sarah.
„Ahoj Mirando,“ ozval se za nimi mužský hlas.
Miranda se otočila a s radostným výkřikem se vrhla kolem krku svým rodičům.
„Mami! Tati!“
Francesco objal Taylor a ta držela za ruku Sarah a společně hleděli na nadšeně se objímající rodinu.
„Já… děkuji vám, že se o Mirandu staráte,“ pohlédl na ně muž s černými vlasy.
„Není zač. Miranda je naprosté zlatíčko,“ usmála se Taylor a po tvářích jí stále stékaly slzy.
„Budeme muset jít miláčku,“ povzdechla si Dharia, ale na rtech jí zářil šťastný úsměv.
„Ne!“ zavrtěla hlavou Miranda a přitiskla se k rodičům. „Neopouštějte mne!“ rozplakala se.
„My tě nikdy neopustíme miláčku,“ usmála se Dharia a pohladila svou dceru po vlasech.
„Vždycky budeme s tebou, i když nás neuvidíš, my tě budeme stále pozorovat,“ slíbil jí muž a políbil ji na čelo.
Potom ji políbila i Dharia, chytla se s manželem za ruce, naposledy své dcerce zamávali a zmizeli.
Taylor Mirandu objala a pohladila po hlavě.
Potom se otočila na svou sestru.
„Sarah…“
Než stačila dopovědět, zjevil se vedle Sarah nějaký muž.
Byl vysoký s dlouhými blonďatými vlasy a na sobě měl bílou košili a kalhoty stejné barvy. Mohlo mu být tak dvacet let.
„Už je čas?“ zeptala se Sarah posmutněle.
„Ano,“ přikývl muž, „ale jinak než myslíš.“
„Kdo jste?“ zeptal se Francesco.
„Mé jméno je Dhromedas. Jsem posel Nejvyššího. Je dojat láskou, vládnoucí mezi oběma sestrami a tím, co Sarah pro Taylor udělala. Navíc, Taylor se zasloužila o dopadení zloducha… Zkrátka a dobře, pokud chceš, můžeš zůstat na tomto světě Sarah,“ usmál se na ni muž. 
„Díky!“ vypískla dívka a muže objala. 
Ten jí objetí oplatil a usmál se na ni.
„Opatrujte ji dobře,“ pohlédl na Taylor a Francesca.
„Budu na ni dávat pozor na každém jejím kroku!“ slíbila šťastně Taylor.
„To zas ne!“ vyhrkla Sarah. „To bych se cítila jako ve vězení!“
„Neboj se, nebude to tak horký,“ uklidnil ji Francesco.
„Takže… Poděkuj Nejvyššímu Dhromedasi,“ zašeptala Sarah a lehce muže políbila. „Nezapomenu na tebe,“ slíbila.
„Já na tebe taky ne. A jednou se znovu shledáme,“ usmál se, mávnutím se se všemi rozloučil a zmizel. 
Sarah se šťastně vrhla do náruče Taylor.
„Takže ty jsi vyvolený mojí sestřičky?“ usmála se na Francesca. „Nemohla si vybrat lépe. Na kdy plánujete svatbu?“
„Svatbu?“ zamrkala zaraženě Taylor.
„No…“ odkašlal si Francesco. „Zkazilas mi plán Sarah,“ prohlásil, zatímco hleděl na Taylor.
„Vezmeš si mne Taylor?“ 
Na Taylořině tváři se objevil šťastný úsměv a vrhla se Francescovi kolem krku.
„Ano, ano, ano a ano!“
Francesco se s ní zatočil a nad Taylořinou hlavou se usmál na Sarah, která objímala kolem ramen Mirandu.
„Tak jdeme ke mně domů nebo jedeme rovnou za mými rodiči?“ nadhodil.
„Za tvými rodiči? Nebude jim to vadit?“
„Ne, budou šťastní! Stejně, jako jsem šťastný já.“ 
„Nebudu jim tam vadit já?“ zeptala se Sarah.
„Ne,“ zavrtěl Francesco hlavou. „Jdeme!“ zavelel.
Všichni čtyři se pomalu vydali k autu, nasedli a Francesco vyrazil do domu svých rodičů.