Každému svítání předchází hluboká tma... - 1.

1.
               Byla jedna hodina odpoledne zachmuřeného, březnového dne. Na oddělení neurochirurgie byl celkem klídek. Pacienti i personál byli po obědě a nastal polední klid.
 ,,Dá si někdo kafe?” zeptala se setra Alena. Přihlásily se všechny, kromě Tamary. Ta se natáhla po sluchátku telefonu, který se akorát rozezněl.

 ,,Neurochirurgie, sestra Skřivánková. Ano, ale informace a jeho stavu Vám může podat pouze lékař. Návštěvy, no pokud nepřijdete v noci, tak relativně kdykoliv, ale abyste tu chytla pana doktora, tak bych doporučovala tak do těch čtyř hodin. Samozřejmě, není zač. Příjemný den,” řekla Tamara a položila sluchátko.
 ,,Kdo to byl?” ptala se sestra Klára.
 ,,Maminka pana Štůčka,” řekla Tamara a podívala se na jídelníček na druhý den. ,,Holky, co si zítra dáte?”
 ,,A co je k jídlu?” zeptala se Alena a usrkla kávy.
 ,,Kuřecí plátek se šunkou a brambory, zeleninové rizoto a nebo hovězí na houbách,” řekla Tamara a rozmýšlela se, co si objedná.
 ,,Ještě, že tu zítra nejsem,” řekla Klára.
 ,,Já tu jsem a dám si tu pipinu se šunkou,” řekla Alena a opět usrkla kávu ze šálku.
 ,,Já si to dám taky,” řekla Tamara a zapsala si požadovanou dietu. ,,Zase telefon, jsme tu dneska jako ústředna,” řekla Tamara a zvonící telefon opět zvedla. ,,Neurochirurgie, sestra Skřivánková. Ano, vyrážíme,” řekla a sluchátko položila. ,,Holky, pro paní Krupičkovou na sál,” řekla sestrám a zvedla se Alena, jelikož to byla její pacientka.
 ,,Já si jdu zkontrolovat infuze,” řekla sestra Milada.
Tamara si vyzula botu a dala si jednu nohu pod sebe.
     Po chvilce se ozvala Milada: ,,Zástava!!” zavolala ze zadní části oddělení.
 ,,Do prdele! Beru vozík,” řekla Klára a chopila se zástavového vozíku.

Tamara vyskočila ze židle, popadla ambuvak a běžela za Miladou. Cestou, když míjela pokoj lékařů, tak rázně zaklepala a zvolala: ,,Zástava!” Doběhla na pokoj osm, Miladě dala rychle ambuvak a sama začala srdeční masáž. Na spojnici bradavek promačkávala hrudník do hloubky přibližně pět i více centimetrů o frekvenci sto stlačení za minutu.
Klára přijela s vozíkem a lékař, Macourek, také rychle přiběhl. Vystřídal Tamaru v srdeční masáži a rychle říkal, co se má pacientce aplikovat. O to se starala Klára a Tamara volala ARO.
     Dva lékaři z oddělení ARO přiběhli, vybalili defibrilátor a po třetím pokusu pacienta se zástavou přivedli zpět.
 ,,Tamaro, zavolejte na JIP, ať si pána vezmou k sobě,” řekl Macourek a Tamara to zařídila a po chvilce pacienta za doprovodu lékaře z anesteziologicko-resuscitačního oddělení odváželi na jednotku intenzivní péče.
 ,,Tak to tu dlouho nebylo. Byl nějaký špatný i před tím?” ptal se Macourek Tamary, když z pokoje odcházeli.
 ,,Ne. To je ranní příjem. Všechno v pořádku.”
 ,,Zvláštní. Proč máte jen jednu botu?” divil se lékař.
 ,,Seděla jsem s nohou pod sebou a tu botu jsem si sundala. Pak jsem vyběhla i bez boty,” vysvětlila Tamara.
 ,,Tak to jo. Jdu se podívat na ten JIP,” řekl a pokračoval chodbou.

          ,,Tak jo holky. Tak já jdu. Kdyby něco, tak víte co?” ptala se Tamara o půl třetí.
 ,,Jasně, že víme. Běž už, dětičky čekají,” řekla Klára.
 ,,Tak ahoj,” řekla Tamara a odešla do své kanceláře, kde se převlékla a pak vyšla nouzovým východem ven. Seběhla dvě patra schodů a vyšla přímo na parkovišti. Nastoupila do svého stříbrného Audi a odjížděla.
Deset minut v zácpě si zkrátila posloucháním svého oblíbeného rádia a pak už konečně dorazila ke školce, odkud vyzvedla svého čtyřletého syna Lukáše.
 ,,Tak jak dneska bylo?" zeptala se, když vyjížděla z parkoviště a podívala se na Lukáše do zpětného zrcátka.
 ,,Dobře," řekl čtyřletý Lukáš a písmeno Ř ve slově zdůraznil.
 ,,Áh, ty už umíš Ř. Ty jsi můj miláček. Až zastavíme, tak ti dám velkou pusu!"
 ,,Teď jedeme pro Esterku?"
 ,,Jo a pak půjdeme koupit něco dobrého. Co bylo k obídku?"
 ,,Knedlíky."
 ,,S rajskou?" zeptala se, i když si to přečetla na jídlením lístku ve školce.
 ,,Jo. Byla moc dobrá a Nelinka byla celá špinavá. Ona je prasátko. Já ne."
 ,,No, ty jsi můj šikulka," řekla a dál se soustředila jen na cestu, protože cesta odpolední Prahou byla šílená. Jako vždy.
     

U školky pro nevidomé děti zastavila a pomohla Lukášovi z auta.
 ,,Pojď Ke mně zlatíčko, tady máš tu pusu za to tvoje krásný Ř,” řekla Tamara a dala Lukášovi obrovskou pusu. Jediné co on na to bylo, že si pusinkovanou tvář utřel. Tamara se nad tím jen pousmála, zamkla auto, vzala Lukáška za ruku, přešli silnici a vešli do školky. Došli do pavilonu A, kde Tamara zazvonila a vyčkávali příchodu učitelky.
 ,,Dobrý den, paní Skřivánková. Ahoj Lukášku,” pozdravila je Esterčina učitelka Janáčková a zavolala na Ester : ,,Esterko!”
 ,,Esterko!” zavolala i Tamara.
 ,,Máma,” trhla sebou a ihned se zorientovala a běžela za hlasem.
 ,,Byla hodná?” zeptala se Tamara paní Janáčkové a klekla si.
 ,,Ester? Ta je nejhodnější. Dneska jsme jí dali do ruky flétnu a zjistili jsme, že má dobrý hudební sluch. Zkuste jí přihlásit třeba na nějaký hudební nástroj. Dám Vám nějaké letáčky, kde jsou i odkazy na videa sborů a tak.”
 ,,Tak jo. My si to necháme projít hlavou,” řekla Tamara a do náruče jí vletěla dcerka Esterka.
 ,,Ahoj mami,” říkala Ester a osahávala Tamařin obličej.
 ,,Ahoj zlato. Byla jsi hodná?”
 ,,Jo, byla. Je tu i Lukášek?”
 ,,To víš, že jo,” řekla Tamara a políbila dcerku do vlásků, které měla po svém otci krásně tmavé. Zatím, co Ester oblékala, tak jí učitelka říkala jaký hudební nástroj by byl pro Ester nejlepší.
 ,,Beruško, oblíkni si čepičku. Máš jí vedle sebe,” řekla Tamara a vzala si od učitelky několik letáčků a brožurek. Rozloučila se a odcházela s dětmi.
          Projela jen pár ulic a pak zastavila u nákupního centra. Ester posadila do nákupního vozíku, kam se dává zboží a Lukáš šel vedle a podával, co mu Tamara řekla. Bavilo ho to ale jen chvilku a pak začal po obchodu lítat jako splašený. Chytla ho, když se chystal ponořit do mrazáku s nanuky a odvedla zpět k vozíku, ve kterém byla Ester. U vozíku stál ale hlídač obchodu.
 ,,Paní, to dítě tam nemůžete strkat,” řekla Tamarě a ukazoval na Ester.
 ,,Ne? Proč ne?”
 ,,To dítě není zboží.”
 ,,Aha a kam jí mám dát?”
 ,,No, když je nezvládáte, tak je s sebou neberte,” řekl a myslel si, že spolkl všechnu moudrost světa.
 ,,To mám nechat doma čtyřleté děti? Nebo snad jen syna, který chvilku neposedí? A nebo mojí slepou dceru?”
 ,,Promiňte, nevěděl jsem....,” začal se omlouvat.
 ,,To, že si důchodci dávají do vozíku berle a hole nevadí a já tam dítě dát nemůžu? No, v tom případě budu muset změnit obchod,” řekla, naschvál strčila do vozíku i Lukáše a odjížděla pryč.

          Když konečně zaparkovala před domem, tak pocítila, jak na ní sedla únava. Nákup nechala v autě a do bytu nejdříve dopravila děti.
Bylo jí divné, že není zamčeno, a tak tedy zvolala: ,,Roberte?!”
 ,,Ahoj!” ozval se nejdřív hlas a pak byly slyšet kroky. ,,Esterko, pojď ke mně,” řekl, když přišel na kraj chodby a poklekl do dřepu.
 ,,Táta,” zaradovala se a namířila si to k němu.
 ,,Ahoj miláčku. Ahoj Lukášku,” řekl Robert a obě dvě děti vzal do náruče a odnášel je do obýváku, kde jim pomohl z bundiček a bot. Tamara se otočila ve dveřích a došla pro nákup do auta.

I když doufala, že to udělá Robert.
 ,,Ahoj zlato,” přivítal se Robert konečně i se svou ženou, když položila nákup do kuchyně.
 ,,Ahoj,” řekla a klesla na židli.
 ,,Copak? Špatný den?” přišel k ní a rozepnul jí kabát.
 ,,Hm. Nejdřív v práci zástava a pak na mě vyjel nějaký debil v obchodě, že nemám dávat Ester do vozíku. Lukáš lítal po celém krámě a ten chlap mi řekl, že když děti nezvládám, tak si je nemám s sebou brát.”
 ,,Co to bylo za kreténa?”
 ,,Nějaký debil,” řekla a objala Roberta kolem krku.
 ,,Počkej Tam, přijdu pozdě,” řekl a sundal jí ze sebe.
 ,,Jak pozdě? Kam jdeš?”
 ,,Jdu s chlapama z práce na poker,” řekl a přetáhl si přes hlavu černou mikinu.
 ,,Jako teď? Hned?”
 ,,Jo. Proč? Měla jsi snad nějaký plány?”
 ,,No, myslela jsem, že přijdeš v pět, jako obvykle. Chtěla jsem zatím připravit nějakou dobrou večeři, kterou bychom si dali spolu, až bych uspala děti. K tomu vínko a nakonec společnou koupel,” vyjevila mu Tamara své původní plány.
 ,,No, tak to můžeme i jindy. Jo? Pa,” dal jí pusu na temeno hlavy a odešel.
          Tamaře nezbývalo nic jiného, než si povzdechnout a dát se pomalu do vaření večeře, samozřejmě s pomocí dvojčat.
 ,,Luky, nedělej blbosti, vždyť jsi říkal, že nejsi prasátko,” říkala Tamara, když čekala, až děti dojedí. Seděla u toho zkroucená na židli a podpírala si hlavu, protože měla obavy, že by jí hlava upadla.

To samé pociťovala, když dvojčata koupala. Měla štěstí, že Lukáš usnul hned po koupání u Večerníčku. Ester se to nepodařilo a tak si Tamara sedla do houpacího křesla, vzala si Ester na klín a četla jí pohádku. Kdo usnul dříve se neví.

     ,,Tamaro, běž si lehnout,” slyšela Roberta. ,,No tak, vstávej,” zacloumal s ní za rameno.
 ,,Kde je Ester?” vylekala se.
 ,,Odnesl jsem jí do postele.”
 ,,Aha,” řekla a odploužila se jako přízrak do koupelny a z ní ihned do postele. Už znova usínala, když si k ní lehl Robert a začal jí hladit po stehně, po břiše a políbil jí na rameno a krk.
 ,,Jsi tak sexy,” zašeptal jí do ucha.
 ,,Táhne z tebe pivo. Jsem unavená. Dobrou?” řekla a přikryla se dekou až k bradě.
 ,,Aha. Dobrou,” řekl a otočil se na bok, k Tamaře zády.