Každému svítání předchází hluboká tma... - 8.

8.
               ,,Můžeš mi sakra říct, kde jsi byl?” vyletěla Tamara na chodbu, když Robert vešel do bytu. Byla vytočená z odpoledního telefonátu a čekala, až konečně přijde.
 ,,V práci,” řekl Robert, ale Tamaře to bylo jasné.
 ,,V práci? Tam už jsi nebyl dva týdny! Táhne to z tebe jak ze sudu! Slíbil jsi, že už to neuděláš!”
 ,,Neřvi, je mi blbě!” řekl Robert a ani si nesundal bundu a šel rovnou do ložnice.
 ,,Kam jsi chodil, když ne do práce?!” byla mu Tamara v patách.
 ,,Tam, kde se mnou lidi mluví.”
 ,,Kdybys nebyl věčně vožralej jako doga, tak s tebou taky mluvím! Ty bez toho chlastu už nemůžeš být! Pil jsi určitě i na chatě, že jo?”
 ,,Jo,” řekl Robert.
 ,,Najdu ti nějaký léčení. Tohle už není možný. Nevydržíš ani jeden blbý víkend bez chlastu! Je mi z tebe zle!” řekla a rozhodně nečekala, že za to dostane od Roberta facku. Držela si tvář, cítila jak jí pulsuje a v očích měla strach i vztek. Otočila se a zmizela v dětském pokoji.
Pláč tlumila do plyšového medvěda, aby nevzbudila děti, které už dávno spaly.
Vždy si o Robertovi myslela, že má k ženám úctu. Zvlášť ke své vlastní ženě.
Mohl za to ten alkohol, nebo to byla pravá stránka Roberta?
Snažila se jeho chování nějak odůvodnit, ale ač se snažila jak mohla, na nic nepřišla.
Tuto noc spala, spíše byla, v obýváku Tamara a ne Robert.

          ,,Dále!” zvolal Martin, když mu Tamara zaklepala na dveře lékařského pokoje.
 ,,Ahoj, neruším?” vešla dál.
 ,,Ty? Nikdy. Copak se děje? Vypadáš unaveně.”
 ,,Asi jsem si blokla krk,” řekla a posadila se na kraj postele.
 ,,Hmm, podívám se na to,” řekl a krční páteř ji prohmatal. ,,Špatně jsi spala?”
 ,,Jo, nemohla jsem usnout” pípla Tamara a zlomil se jí hlas.
 ,,Tamy, co je?” podíval se na ní Martin a zjistil, že pláče.
 ,,Nic,” řekla a otírala si oči.
 ,,Robert? Zase přišel opilý?”
 ,,Jo. Zjistila jsem, že nechodí do práce a navíc mě včera,” nemohla to doříct.
 ,,Co tě? Co ti udělal?”
 ,,Dal mi facku.”
 ,,On tě uhodil? Cože? No to snad ne! Jak si to mohl dovolit!?” rozčílil se, vstal a začal přecházet po lékařském pokoji. Podíval se na Tamaru a ta nebyla schopná slova. Jen seděla schoulená do klubíčka a plakala a plakala. ,,Tamaro,” přišel k ní a objal jí. Tamara se mu schoulila do náruče a Martin ji jemně kolébal, utěšoval a hladil po vlasech dokud se neuklidnila.
          Den se neskutečně vlekl. Po lécích na uvolnění ztuhlého šíjového svalstva se cítila ospalá a přemýšlela, kam s dětmi půjde, protože domu to rozhodně nebude.
     ,,Tamaro,” otevřela překvapeně její máma, Tereza.
 ,,Ahoj mami. Můžeme tu přes noc zůstat?” zeptala se Tamara.
 ,,Pojďte dál,” řekla a otevřela dveře dokořán. ,,Co se stalo?”
 ,,Problémy s Robertem.”
 ,,Pohádali jste se?”
 ,,Pohádali?”
 ,,Tamaro, ty jsi úplně mimo. Jela jsi autem? Vždyť jsi mohla nabourat! Sedni si. Táňo!” zavolala Tereza na Taťánu a vedla Tamaru do kuchyně, kde ji usadila na židli.
 ,,Co je?” přišla Táňa do kuchyně s otráveným výrazem v obličeji. Když ale viděla jak její sestra vypadá, tak hned změnila. ,,Co se stalo? Robert?” zeptala se a vzala jí za ruku.
 ,,Nechodí do práce, pořád jenom chlastá. Každý den je opilý. Pije už i tajně, tak abych to neviděla a večer, včera, mi dal facku,” řekla Tamara a opět se jí po tváři začaly koulet slzy.
          Taťána zabavila dvojčata a Tereza se starala o svou starší dceru. Uvařila jí čaj a dala se do přípravy polévky, které říkali všichni Rychlá.
   ,,Ahoj,” přišel domu Tamařin táta, Vašek. ,,Co se děje?” zeptal se a Tereza, jeho žena, se otočila a podívala na Tamaru. Ta spala v kuchyni, na stole.

 ,,Pšššt, asi celou noc nespala. Má problémy s Robertem,” šeptala Tereza.
 ,,Odnesu jí do jejího bývalého pokoje,” řekl Vašek a Tamaru vzal do náruče a odnášel ji opatrně po schodech.
   ,,Roberte?” řekla, když jí uložil do postele.
 ,,Pššt, v klidu spi,” řekl Vašek a pohladil jí po vlasech.
     Samozřejmě, že Tereza řekla svému muži, Vaškovi, všechno co věděla. Svou troškou k tomu přidala i Taťána a Robert se tak pro ně stal nepřítelem číslo jedna.

*

               ,,Prosím, pane doktore, neříkejte, že je to pořád stejné,” říkala Tamara, když byla s Ester na oční prohlídce.
 ,,Neřekl bych stejné. Možná trošku lepší. Podle všeho rozezná Ester světlo a stíny,” řekl oftalmolog.
 ,,Takže by se to přeci jen dalo operovat?” měla Tamara naději.
 ,,Ne. Aby to bylo operabilní, tak by se muselo jednat o retinopatii alespoň na rozmezí třetího a čtvrtého stupně. Esterčin zrak je stále o stupeň méně,” řekl lékař a tak i poslední naději srazil na kolena.
 ,,Takže stejně jako do teď?” zeptala se Tamara.
 ,,Ano. Můžete zkusit třeba hry které jsou podsvětlené, ale podle všeho se to dál zlepšovat už nebude.”
 ,,Aha. Tak na shledanou,” řekla Tamara a vedla Ester z ordinace.
     ,,Tak co?” ptala se Tereza, která na ně čekala s Lukášem v čekárně.
 ,,Nic mami. Říkal že sice rozezná světlo a stín, ale je to k ničemu, protože se to pořád nedá operovat. Podle všeho se to ale dál zlepšovat nebude,” řekla Tamara zklamaně.
 ,,Tak na druhou stranu alespoň, že se to nezhoršuje,” řekla a odcházeli.
 ,,Já vím, ale vždycky takhle marně doufám, když tam jdeme.”
 ,,Já taky,” přiznala se Tereza a Tamaře začal zvonit mobil. ,,Robert?” hádala Tereza identitu volajícího.
 ,,Jo. Nechce se mi, ale zvednu mu to,” řekla a hovor přijala.
     ,,Proč mi to, kurva, nezvedáš?!” rozčiloval se Robert do telefonu.
 ,,Co chceš?”
 ,,Kde jste?!”
 ,,Daleko od tebe!”
 ,,Vrať se domu!” řekl rozkazem.
 ,,Ne! Ne dokud se nezměníš,” řekla a ozvalo se ukončení hovoru.
     ,,Tak co říkal?” ptala se Tereza.
 ,,Nadával. Chce abychom se vrátili domu a pak mi to naštvaně položil.”
 ,,Ani se nezeptal jak Ester dopadla?”
 ,,Mami, zřejmě ani neví co je za den,” řekla Tamara.

               ,,Dobrý den,” uslyšela Tamara za svými zády. Otočila se a tam stál muž v nefyziologickém postoji.
 ,,Dobrý den.”
 ,, Jdu za doktorem Čápkem,” řekl a rukou si podepřel bedra.
 ,,Zavolám mu. Koho mám ohlásit?”
 ,,Tomáš. Tomáš Frodo. Martin o mě ví.”
 ,,Tak se zatím posaďte. Jestli to půjde,” dodala, protože jeho bolesti zad byly patrné na první pohled. Tamara Martinovi zavolala a pana Froda ohlásila. Než Martin přišel, tak se Tomášovi podařilo se posadit.
     ,,Nazdar Tome. Tak pojď, podívám se na tebe,” přišel k němu Martin a Tamara je sledovala.
 ,,Čau. Teď se mi podařilo si sednout.”
 ,,Tak to se ti musí podařit i vstát,” řekl Martin a svému příteli pomohl. ,,Tamaro, podej mi prosím klíč od vyšetřovny,” řekl, když procházeli kolem ambulance.
 ,,Budeš potřebovat asistenci?” zeptala se a natáhla pro klíč.
 ,,Ne, ani ne. Dík,” řekl, když mu klíč podala a vedl Tomáše Froda na vyšetřovnu.

Netrvalo to dlouho a vraceli se.
 ,,Tamy? Namíchej tady Tomovi jednu analgetickou infuzi,” řekl Martin.
 ,,Analgetickou?” zeptala se Tamara.
 ,,Jo. Rozepíšu to. Bude jich deset. Jedna denně.”
 ,,Ok,” řekla a šla k Tomášovi. ,,Tak, pane Frodo. Jsem sestra Skřivánková. Máte naordinovaných deset infuzí, které vám od těch bolestí pomohou.”
 ,,Deset?” zhrozil se Tomáš.
 ,,Ano. Tu první dostanete hned. Bude to kapat zhruba dvě hodiny. Vydržíte to sedět v křesle a nebo chcete radši na lůžko?”
 ,,To vydržím sedět.”
 ,,Fajn. Ještě mi ukažte žíly” řekla a Tomáš jí ukázal ruce, kde měl žíly jako provazy. ,,To bude super. Chvilku vydržte, přivezu Vám křeslo,” řekla a odešla na zasedací místnost lékařů, kde bylo pohodlné křeslo. Přivezla ho, protože mělo kolečka, a Tomáše tam usadila.
     ,,Tak Tamy, bude to dvě ampule Novalginu, jeden Guajacuran a jedno Natrium salycilum,” řekl Martin obsah infuze.
 ,,A na doma dáme taky něco?”
 ,,Jednu tabletu Myolastanu.”
 ,,Rozkaz,” řekla a začala odlamovat hlavičky ampulek s léčivy. Pak si léky natáhla do stříkačky a přidala je do půl litrové infuze fyziologického roztoku. Na obal fyziologu napsala co všechno se tam přidalo a nasadila na něj infuzní set. Potom si do emitní misky připravila pomůcky na zavedení flexily.
     ,,Sedí se pohodlně?” přišla k Tomášovi. V jedné ruce emitku s pomůckami, v kapse uniformy infuzi a v druhé ruce vezla stojan. Na něj infuzi pověsila.
 ,,Ne, ale doufám, že bude.”
 ,,Určitě bude. Já Vám teď zavedu do ruky flexilku.”
 ,,Jehlu?!” vyděsil se Tomáš.
 ,,Snad se nebojíte?”
 ,,Nee, vůbec ne,” zalhal Tomáš. Přitom jehly k smrti nesnášel.
 ,,Zavedu tam jehlu, ale tu pak vyndám a zbude tam plastová hadička, takže s tou rukou pak budete moc normálně manipulovat. Myslíte, že jí tam pak můžeme nechat třeba do zítra? Abych vás nemusela napichovat znovu. Nebude vám to vadit v práci?”
 ,,Ne, sestřičko, nebude. Pracuju v rádiu.”
 ,,Vážně? Tak jo. Zaškrtím vám ruku a vy si zacvičíte,” řekla a udělala tak. Tomášovi naběhly úplně ukázkové žíly. Místo vpichu si přetřela čtverečkem s dezinfekcí a pak zavedla flexilu do žíly. Když zjistila, že je opravdu v žíle, tak škrtidlo uvolnila, jehlu vyndala a na konec flexily napojila hadičku, které se říkalo spojovací. Na druhým konci hadičky byla napojená stříkačka s trochou čistého fyziologického roztoku na propláchnutí. ,,Nebolí? Nepálí?” zeptala se.
 ,,Ne. To už to tam je?”
 ,,Hmm. Už to jenom přilepím,” řekla a přes flexilu nalepila sterilní lepítko. Spojovací hadičku pak smotala do kroužku a přelepila dvěma pruhy náplasti. Infuzní set si napojila místo stříkačky s fyziologem a infuzi spustila. ,,Tak, už nám to kape. Je možné, že to bude ze začátku studit. V průběhu to může hřát, ale kdyby to dělalo něco jiného, tak se ozvěte. Jasné?” 
 ,,Jo, samozřejmě,” přitakal Tomáš.
 ,,Chcete nějaké noviny?”
 ,,Ani ne. Máte tady wi-fi?”
 ,,Máme.”
 ,,A máte k ní heslo?”
 ,,Máme.”
 ,,Povíte mi ho?” zeptal se a pozvedl jedno obočí.
 ,,Jaké byste řekl, že bude?”
 ,,Hmm, třeba Sestřička Tamara?” přečetl si jméno z její jmenovky.
 ,,Neurochirurgie,” řekla Tamara, usmála se a odešla zpět na ambulanci, odkud na Tomáše viděla.

          ,,Ahoj,” říkala, když vešla do svého prozatímního domova, k rodičům.
 ,,Ahoj mami, děda se mnou hrál karty. Už umim Sněží!!” přiběhl k ní hned Lukášek.
 ,,Prší ty drndo,” řekla mu Tamara, přitáhla si ho a dala mu pusu na přivítanou.
 ,,Prší!!” vykřikl Lukáš a odběhl zase pryč.
Tamara se zula, svlékla z lehkého, jarního, kabátku a šla do kuchyně.
 ,,Čau. Kde je máma?” zeptala se, když v kuchyni našla svou sestru.
 ,,Jela nakoupit.”
 ,,A kde je Ester?”
 ,,S tátou. Na půdě. Chceš ohřát jídlo?” zeptala se Táňa.
 ,,Jo. Jdu se za nimi mrknout,” řekla a začala stoupat po schodech. Nemusela ještě na půdu ani dojít, a už slyšela, co se tam děje.
     ,,Hele Esterko, máma přišla,” řekl nahlas Vašek, aby přehlušil esterčino vrzání na staré housle.
 ,,Mamí, poslouchej jak umím hrát,” řekla a pustila se do hry na housle co nejvíce mohla.
 ,,Jsi opravdu úžasná!” řekla Tamara a políbila Ester do vlásků. ,,Jdeš se mnou dolu?” zeptala se Tamara s nadějí, že vrzání přestane.
 ,,Ne, já tady budu s dědou,” řekla Ester a vrzání pokračovalo.
     ,,Tak co? Co v práci?” zeptala se Táňa, která akorát s Tamařiným příchodem pokládala na stůl talíř s karbanátkem a bramborovou kaší.
 ,,Hmm, dobře bylo,” řekla a karbanátek si celý napíchla na vidličku a okusovala ho dokola.
 ,,Co to znamená dobře?” snažila se Táňa zahýbat jedním obočím, ale nešlo jí to.
 ,,Hmm, bude mi tam chodit na infuze sympatický chlapík.”
 ,,Jak moc sympatický?”
 ,,Tmavé vlasy až pod uši, krátká bradka, výrazné lícní kosti a dokonalé modrozelené oči. Žíly jako provazy a chlupaté ruce.”
 ,,Hmm, nebyl tohle vždycky ideál chlapa? Alespoň pro tebe?”
 ,,No, byl. Ale teď už je to všechno jinak. Jsem vdaná,” řekla a ukázala jí prsteníček se snubním prstýnkem.
 ,,Hmm, ale zřejmě se to moc dobře nedaří. Hele, ségra, boty taky nenosíš celý život jedny. Vyměníš je za nový, lepší. Proč to tak neuděláš s Robertem?”
 ,,Taťáno? Víš, že tohle já neudělám. A navíc, s Robertem se to vyřeší.”
 ,,Doufám, že nedoufáš marně. Dej mi zítra vědět, až tam přijde. Chci ho vidět.”
 ,,Koho?” vytřeštila Tamara oči.
 ,,No, toho chlupatého sympaťáka.”
 ,,Přijde tak kolem dvanácté. Jo a abych nezapomněla, pracuje v rádiu,” řekla Tamara a ukousla si karbanátku.
 ,,Hmm, tak to se teda za tebou zítra zastavím,” řekla a vzala si studený karbanátek a začala ho okusovat stejně, jako Tamara.