Ironie osudu? 1

Prolog

„Víš, co je hodně zvláštní?“ zeptá se se svým opileckým hlasem Laura a vezme si další skleničku vína.
„Netuším?“ odpovím ji otázkou a jen sleduji, jak do sebe víno obrátí, jako by to byla voda. Jen zakroutím hlavou. Moc dobře vím, jak dnes večer dopadne.
„Vlastně se mi sem dneska ani nechtělo. Ale když vidím tu zábavu,“ rozesměje se svým opileckým hlasem „jsem i ráda, že tu jsme. Hele, pamatuješ si tam toho?“ ukáže směrem na Michala, o kterém mi už několikrát vyprávěla, jak je do ní zamilovaný, ale ona ho stále jen odmítá.
„Ehm, pamatuji“ odpovím trochu nejistě, protože nechápu kam tím přesně míří.
„Půjdu na něj“ řekne vážně. Nestačím zírat, když si vytáhne šaty trochu výš. Už tak se mi zdají dost krátké, ale i přesto nic neřeknu a jen na ni zírám. To samé udělá s výstřihem, který stáhne dolů, aby šla vidět její bílá podprsenka. Jen na mě mrkne a jde za Michalem. Sleduji, jak i hned zrudne a nechá se odtáhnout na parket.
„Vaše kamarádka?“ prohodí někdo za mnou. Jen se nestačím divit tomu, když uvidím Lauru, jak začne kolem Michala tančit, plazit se po něm. Tohle nikdy nedělala, pomyslím si.
„Ano to je“ přikývnu a hned toho zalituji. Mohla jsem říct, že není, ale přece se za ni nezačnu stydět. Prostě se jen baví, pomyslím si. I když docela zajímavým způsobem.
„Jsem Erik, těší mě“ podá mi ruku, když se objeví vedle mě.
„Ela“ stisknu mu ruku.
S úsměvem jsem se podívala do hezkého úsměvu svého společníka a nestačila žasnout. Byl vysoký, štíhlý, krásně se na mě usmíval a jeho oči, modré jako samotné nebe, mu jen září. V jeho tmavém obleku, s bílou košilí a tmavé kravatě, vypadal neodolatelně. Jen co se na mě znovu usmát, uvědomila jsem si, odkud jej znám. Byl na titulních stránkách tolika časopisů a novin! Jak jen jsem mohla zapomenout!
„Jste Erik Taylor!“
„Ehm, ano“ přikývne a nevím proč, ale myslím si, že nemá až moc velkou radost, když jsem ho poznala.
„Erik Taylor, který vlastní skoro všechny podniky v tomhle státě a v ostatních zemích!“ užasnu.
„Nemusíme mi vyjmenovávat můj život“ zasměje se „jsem to já a jen já“
„Páni, já.. jsem zaskočená, že právě já se tu s vámi bavím, když jste snad ten nejžádanější nezadaný chlap ve světě!“
„Nejžádanější? Proč si to myslíte slečno?“
„Jen Ela, prosím“ požádám ho.
„Proč si to myslíš Elo?“ opraví se.
„Viděla jsem vaše fotky v tolika novinách a časopisech. Všude jste byl sám. Bez ženského doprovodu. Tak buďte gay nebo vám to tak vyhovuje?“
„Gay opravdu nejsem Elo,“ zasměje se pobaveně „i když mám spoustu přátel gayů, tak já nejsem. Nejspíš jsem nenašel tu pravou, jak se říká. A kde ty máš přítele nebo manžela?“
„Jsem sama. Asi jsem také nenašla toho pana pravého“ zasměji se a když mi podá skleničku vína, velice ráda si ji od něj vezmu.
„Tak krásná slečno jako ty? Tomu se mi nechce ani věřit“
„Ale je to tak“ usměji se na něj a zadívám se na Lauru, která mezitím, odhodila své boty a nyní tancuje bosa.
„Co děláte vůbec na firemním večírku? Jste tu pracovně nebo za zábavou?“ zeptám se, abych prolomila ty minuty ticha, kdy já zírám na Lauru a na sobě přitom cítím jeho pohled.
„Od obojího trochu. Firma Hanych, se dříve jmenovala Taylors. Vlastnil jsem ji, ale poté ji prodal. A za zábavou? Rád chodím na firemní večírky, své bývalé firmy, abych se podíval, jak se ji vede“ pokrčí rameny.
Tak teď mě doslova dostal. Netušila jsem, že Laura kdysi pracovala pod slavným Erikem Taylorem! Ani slůvkem se nezmínila, ale nemám ji to za zlé.
„A ty, Elo?“
„Laura, pracuje tu jako osobní sekretářka pana Hanycha. Vzala mě sebou, abych se prý trochu pobavila“ pokrčím rameny.
„Nechceš si zatancovat?“ navrhne mi, když začnou hrát pomalejší písničky.
„Já bohužel netančím.“ zklamu jej. Nedodám, že tančím, pouze když mám v sobě pár skleniček. Do té doby ne. Vždycky mám pocit, že se na mě každý dívá a jsem pak moc nervózní, za to, když něco mám v sobě, už je mi to jedno.
„A co takhle procházka? Doufám, že mi teď neřekneš, já nechodím, protože by mi pak už došli nápady“
„Dobře, souhlasím s procházkou“ zasměji se a odložím skleničku.
Jen co vyjdeme ven, Erik si stáhne sako a přehodí mi ho přes ramena. Aby mi prý nebyla zima. Jak kdyby mi mohla být zima v jeho společnosti, pomyslím si, ale jen mu zdvořile poděkuji.
„A vy pracujete kde?“ pokračujeme venku v konverzaci.
„Ve firmě THC, také jako sekretářka, ale poslední týdny si hledám nové místo“
„Nespokojená?“ hádá Erik, ale já jen zakroutím hlavou.
„Problémy s panem ředitelem.“ řeknu jen a on nejspíš pochopí, že se o tom dál bavit nechci, protože se mě dál nevyptává.
Nakonec venku v parku, strávíme poměrně dost času. Z dálky jde jen slyšet sem tam nějaká písnička, smích lidí, když opouští večírek. Jinak je všude ticho. Vše jen osvětlují pouliční lampy, měsíc v úplňku a hvězdy. No prostě romantika sama. A já tento čas strávím s tím nejžádanějším a tím nejvíce sexy chlapem, co snad znám. O tomhle každá může jen snít, aby se procházela venku, při svitu měsíce venku s tím slavných Erikem Taylorem. Ale já nemusím snít, protože právě teď a tu, sen jiných prožívám na vlastní kůži. A že je to zatraceně krásný a živý sen.