Každému svítání předchází hluboká tma... - 16.

16.
               ,,Dobrý den,” pozdravila Tamara, když přišla na poradu, na které byla vrchní sestra Mlynářová, primář neurochirurgie i staniční sestra z oddělení dětské neurochirurgie, Slivková.
 ,,Ahoj,” pozdravila ji Radka Slivková a pak porada začala. Jako první si vzal slovo primář a řekl jim všechno podstatné o slučování dvou oddělení do jednoho, tím spojené snižování stavu sester a hlavně už jen jedna sestra na vedoucí pozici.
 ,,A proto, že tady naše stávající vrchní, paní Mlynářová odchází k poslednímu srpnu do penze, tak bych byl rád, kdybyste vy, Tamaro, převzala její funkci,” řekl primář a Tamara jen pokývala hlavou.
 ,,Moc děkuji, že jste si vybral pro funkci vrchní sestry mě, ale musím odmítnout. Nestala jsem se zdravotní sestrou proto, abych seděla za počítačem a vyřizovala papírování. Už práce staniční mě hodně omezovala v práci zdravotní sestry. Ráda ten post přenechám tady Radce a já se vrátím do směn,” řekla Tamara a primář se nestačil divit.
 ,,Jste si tím jistá? Je to vedoucí funkce a je tedy i lépe ohodnocená,” snažil se ji primář ještě přesvědčit.
 ,,Já vím, ale i tak odmítám.”
 ,,No, dobrá. Vrchní sestrou se tedy od prvního září stane Radka,” řekl a tím bylo všechno skončeno.
          Jakmile padla druhá hodina, tak se Tamara odhlásila z počítače a odcházela do školky.
 ,,Ahoj zlato,” střetla se před Lukášovo školkou s Tomášem.
 ,,Ahoj Tome,” políbili se a vešli společně do školky.
 ,,Jak bylo v práci?”
 ,,No, řeknu ti to až budeme někde v klidu,” řekla Tamara a pozdravila se s učitelkou ve školce, vyzvedla si Lukáše a pak všichni tři jeli do školky k Ester.
     ,,Esterko!” zavolala na ní Tamara.
 ,,Ještě chvilku,” řekla Ester, protože si hrála se svým kamarádem a domu se jí ještě nechtělo.
 ,,Budete si hrát zase zítra. Teď už musíme jít. Půjdeme spolu ještě nakoupit a něco ti koupím,” přemlouvala Tamara, ale s Ester to ani nehnulo.
 Tomáš položil Tamaře ruku na rameno a řekl: ,,Sleduj a uč se." Pak nakoukl do herny, kde si Ester hrála.

,,Esterko! Princezno!” zavolal na ní. Ester se hned napřímila, nechala kamaráda kamarádem a spěchala za Tomášovým hlasem.
 ,,Ahoj strejdo!” zdravila ho Ester nadšeně, když jí chytil, zvedl do výšky a dal jí pusu na tvářičku.
 ,,Ahoj princezno. Tak co? Půjdeme domů?” zeptal se jí a ona samozřejmě souhlasila.

          U Tamary doma, kde byl Tomáš už víc jak u sebe doma, mu řekla všechno, co bylo v práci.
 ,,Aha. Co to pro tebe znamená?” zeptal se Tomáš a nalil na pánev trochu olivového oleje. Chystal něco dobrého k snědku.
 ,,Nebudu už staniční, ale normální řadová sestra. Budu dělat dvanáctky, víkendy, svátky, noční.”
 ,,Aha. A chceš to dělat?”
 ,,Jo, mnohem víc než jen sedět u počítače a nebo počítat holkám odpracovaný hodiny. Na druhou stranu budu pryč třeba celý den nebo celou noc.”
 ,,Pokud narážíš na dvojčata, tak s tím si hlavu nedělej. Já se o ně postarám.”
 ,,Tome,” řekla a uklonila hlavu na stranu.
 ,,Ne, neříkej že to ode mě nemůžeš chtít, nebo takový nějaký podobný řeči. Já to pro tebe chci udělat a navíc mě mají oba dva moc rádi. Nevšimla jsi si?”
 ,,Všimla, ale,”
 ,,Žádné ale,” položil jí prst na rty.
 ,,Tome,”
 ,,Pššt,” řekl a sklonil se k ní, aby jí políbil.
 ,,Tome,” zkusila to znovu.
 ,,Proč musíš mít ke všemu spoustu komentářů? Prostě ti chci hlídat děti. Co je na tom?” řekl a dal si ruce v bok.
 ,,Nic. Já jen že se ti to pálí,” řekla Tamara a kývla hlavou k pánvi, na které se už téměř škvařili plátky cukety.
 ,,Áh, sakra!” zaklel a pánev ihned stáhl z hořáku.

          ,,Tamy? Už spíš?” promluvil Tomáš do ticha noci.
 ,,Ne, ještě ne,” řekla a zavrtěla se po jeho boku.
 ,,Jak je to s Esterkou? Uvidí ještě někdy?”
 ,,Ne. Její očař říká, že už ne.”
 ,,Já jsem v práci trochu googlil a zjistil jsem, že ta nemoc jakou má se normálně operuje.”
 ,,Jo, já vím. Už jsem i přemýšlela, že změním doktora.”
 ,,Jeden tátovo kamarád je očař. A je moc dobrej. Má soukromou oční kliniku a operuje oči. Můžu mu říct, aby se na Ester podíval.”
 ,,Soukromou kliniku? Já budu mít co dělat, abych všechno zvládla utáhnout z jednoho platu. Soukromou kliniku si vážně nemůžu dovolit.”
 ,,No tak zlato, zase máš ke všemu plno komentářů? Jen řekni jo a já se o to postarám.”
 ,,Tak jo. Málem bych zapomněla. Zítra odpoledne pojedu do Budějovic, tak nebudu doma.”
 ,,A děti?”
 ,,Ségra je vezme do Zoo.”
 ,,Proč ségra? Proč ne já?”
 ,,Protože ty jsi snad zítra v práci. Nebo nemáš odpolední směnu v rádiu?”
 ,,Hmm, kdybys mi to ale řekla dřív, tak bych se v práci mohl domluvit. Počkej, počkej. Proč jedeš do Budějovic? Nejedeš doufám za tím tvým, ehm, manželem?”
 ,, Ty ke všemu musíš mít plno komentářů. Nic se neboj, bude to tam rychlý. Nechci čekat až se z léčebny vrátí. Vyřídím to hned.”
 ,,Co chceš dělat?”
 ,,Dozvíš se to až to bude vyřízené. Teď už dobrou noc,” řekla, otočila se k němu zády a za chvilku usnula.

               ,,Dobrý den. Kde bych našla Roberta Skřivánka?” zeptala se Tamara v odvykací léčebně.
 ,,Přijela jste na rodinnou terapii?” zeptal se jí muž, na kterého se se svým dotazem
obrátila.
 ,,Ano.”
 ,,Tak to bude určitě v támhletěch dveřích,” řekl a ukázal směrem dopředu.
 ,,Jasně. Díky,” řekla. Zkusila stejnou místnost, ve které byla poprvé a zatím naposledy.
Když do dveří vešla, bez zaklepání, tak se nestačila divit. Robert tam byl a vášnivě líbal terapeutku, která měla být spasení pro jejich manželství. Po té, co za sebou Tamara práskla dveřmi, se od sebe odtrhli a nechápavě se na Tamaru dívali.
   ,,Tamaro? Co-co tu děláš?” ptal se Robert a terapeutka Jaruška si zatím urovnávala svou halenku.
 ,,Ty vole, ty jsi takový hajzl! Já fakt myslela, že se sem jedeš napravit. I ten tvůj výbuch vzteku, když jsem odtud minule odjížděla jsem dokázala pochopit. Když ale u mých dveří zazvonila blondýna, myslela si, že jsem tvoje sestra, protože jsi jí to řekl a chtěla po mě, abych ti vzkázala, že spolu čekáte dítě, tak to bylo fakt dost. Teď jsem přijedu a najdu tady tebe s tvou terapeutkou.”
 ,,Počkej cože? Jaká blondýna? Jaké dítě?”
 ,,Marcela. Kamenská. Podle břicha je tak v osmém měsíci. Já se tě na ní ptala a ty jsi pořád jen přísahal, že nikoho nemáš. Ty jsi ubožák!”
 ,,Cože? Dítě! Říkal jsi, že se rozvádíš a ty máš dítě ještě s nějakou jinou?!” rozkřikla se na něj terapeutka.
 ,,Až do teď jsme se nerozváděli, ale já jsem proto přijela,” řekla Tamara a z kabelky vyndala desky s návrhem na rozvod. ,,Když to uděláme dohodou, tak to bude úplně nejlepší. Co říkáš?” řekla Tamara odhodlaně, i když uvnitř ní se všechno chvělo.
 ,,Ale co děti?”
 ,,Děti budou samozřejmě u mě a ty je můžeš vídat. Myslím, že se snad dokážeme dohodnout na dětech i na tom našem malém majetku.”
Tamara se v protialkoholní léčebně zdržela čtyři hodiny, během kterých se s Robertem dohodli na tom, jak on bude hlídat děti, na rozdělení jejich majetku i na tom, kolik bude platit na děti výživné.
          ,,Zlatíčko, ty ještě nespíš?” zeptal se Tomáš, když přijal od Tamary hovor.
 ,,Já jsem teprve z Budějovic přijela.”
 ,,Cože? Vždyť už je jedenáct. Co jsi tam takovou dobu dělala?”
 ,,Po tom, co jsem přistihla Roberta s jeho terapeutkou jsem s ním sepsala všechno, co se rozvodu týká. Jsme na všem dohodnutí a může přijít začátek konce.”
 ,,Uff," bylo slyšet, jak se Tomášovi ulevilo. ,,Jak se cítíš?”
 ,,No, musím se přiznat, že cítím úlevu.”
 ,,Počkej, až budeš zase svobodná oficiálně. To teprve bude úleva.”
 ,,Jo, to jo. Myslíš, že si mám vzít zpátky svoje příjmení Hrnčířová?”
 ,,Ne, proč? Stejně si pak vezmeš mě. Ne?” řekl a Tamaře tím vzal z plic všechen vzduch.
 ,,Co-cože?”
 ,,Neboj se, tohle není žádost o ruku,” zasmál se a Tamara si oddychla. ,,Máš už nějaké plány na víkend?”
 ,,Ne, nemám.”
 ,,Tak už máš. Uděláme si všichni čtyři hezký víkend. Zítra ve tři tě vyzvednu a pojedeme.”
 ,,Kam?”
 ,,To bude překvápko. Bude to na celý víkend. V neděli se vrátíme. Jo a společenské oblečení můžeš nechat doma.”
 ,,Tak já se teda nechám překvapit,” řekla Tamara, s Tomášem se rozloučila, vysprchovala se a pak si konečně lehla do postele a cítila, jak se její svaly pomalu uvolňují od celodenního napětí.