Každému svítání předchází hluboká tma... - 18.

18.

               Bylo nádherné ráno a Tamara se dokonale vyspala. Probudila se jako jedna z prvních, i když šla spát mezi posledními. U Frodů v kuchyni se střetla s Tomášem.
 ,,Dobré ráno. Jak jsi se vyspal?” zeptala se ho a usrkla si trochu horkého čaje, který si uvařila.
 ,,Dobré ráno. Někde budu mít určitě otisky Esterčiných nohou,” řekl Tomáš a ukázal si na žebra.
 ,,Vrtěla se?”
 ,,Jo. Moc jsem toho s nimi nenaspal. S tebou bych se vyspal lépe,”sklonil trošku hlavu a políbil ji na rameno.
 ,,Se mnou by jsi se nevyspal vůbec,” řekla a zavrtěla se, protože ji foukl na holý zátylek. ,,Děti ještě spí?”
 ,,Jo. Nepůjdeme se projít?”
 ,,Teď ráno? No, ale co děti. Až se Ester vzbudí sama v pokoji, kde to nezná, tak bude vyvádět.”
 ,,Neboj se. To je zařízený. Místo mě tam je teď ségra. Jako lék na kocovinu bude Esterčino kopání to pravé,” řekl a zasmál se tomu.
Tamara souhlasila a tak spolu odešly ven. Z vesničky, kde Tomášovi rodiče bydleli se dostali lesem až na příjemný palouček, kde se spolu pomilovali.
     ,,Jak to vypadá s tím rozvodem?” zeptal se Tomáš, když se Tamara oblékala do tílka.
 ,,Ty se mě ptáš teď, po sexu, jak to vypadá s rozvodem?”
 ,,Nehodí se to?”
 ,,To je jedno. Já nečekám, že to půjde rychle. Ten tátovo známý právník mě upozornil, že to může trvat i hodně dlouho.”
 ,,Už se těším, až budeš zase svobodná. Takhle máš toho otrapu jako kouli u nohy.”
 ,,Víš co? Pojď, vrátíme se,” navrhla, protože doufala, že tím tento rozhovor skončí. Nechtěla se po krásném zážitku s Tomem bavit o těch ošklivých s Robertem. Zabralo to a Tomáš se rozpovídal o obědě, který je čekal.

                                               ***O dva týdny později***

               ,,Tady je dnešní operační program. Je v tom zahrnutý už i ten včerejší příjem,” řekla nová vrchní sestra Radka a podala Tamaře, která se stala pouhou řadovou sestrou papír s přehledem operací, operantů a operatérů.
 ,,Jo, dám ho na nástěnku,” řekla Tamara a operační program si vzala.
 ,,Co je s tebou?” podívala se na ní Radka starostlivě.
 ,,Se mnou? Nic. Proč?”
 ,,Nevypadáš dobře. Jsi nějaká pobledlá.”
 ,,Ne, to se ti jenom zdá,” řekla a usmála se. Ve skutečnosti ji ale dobře vůbec nebylo. Čím se Esterčina operace blížila, tím byla Tamara nervóznější a neklidnější.
Snažila se ale soustředit se na práci.
Vyndala z regálů chorobopisy pacientů, kteří měli naplánovanou na tento den operaci a vyskládala je do hromádek podle jejich ošetřujících lékařů.
   ,,Tamy! Kdo operuje pana Horáčka?” zeptala se jí sestra Romana.
 ,,Podívám se,” řekla Tamara a otočila se na nástěnku. ,,To je nějaká blbost, ne?” řekla sama pro sebe, když si přečetla jméno operatéra.
 ,,Co je?” přišla k ní Romana. ,,Martin?” podívala se na Tamaru.
 ,,Asi překlep, ne?” spekulovala Tamara.
 ,,Kdepak holčičky, žádný překlep!” uslyšely za sebou hlas Martina Čápka. ,,Vrátil jsem se vám!” řekl, když se na něj obě otočily.
 ,,Kdy jsi se vrátil?” zeptala se ho Tamara.
 ,,Divím, se, že jsi tak překvapená. Tom ti to neříkal?”
 ,,Tom? Co mi měl Tom říct?”
 ,,Jel pro mě na letiště. Vrátil jsem se v sobotu večer.”
 ,,Aha. On měl včera nějakou akci s kamarádama. S tou jeho kapelkou.”
 ,,Říkal mi, jak moc je do tebe zamilovaný. Nemusel to teda ani říkat. Bylo to vidět jen když řekl tvé jméno.”
 ,,Ukaž mi co jsi přivezl a nechám vás o samotě,” řekla Romana a Martin jí předal krabici, kterou Romana odnesla na sesternu.
          ,,Slyšel jsem o těch změnách tady. Vůbec se ti nedivím, že nejsi vrchní. Co ale změny u tebe?” zeptal se Martin, když se vrátil ze svého pokoje převlečený do lékařského oděvu.
 ,,Nechceš mi nejdřív říct, jak jsi se měl?”
 ,,No, hmm, nejdřív mi to připadalo jako peklo, ale pak jsem si na to všechny přivykl a už to bylo lepší. Samozřejmě, že to bylo hrozné. Nejvíc pacientů tvořily děti s hydrocefalem, nebo s nádory mozku, to bylo docela drsný. Tak a teď ty.”
 ,,Rozvádím se, Robert je v protialkoholní léčebně, tahá se se svou terapeutkou a čeká dítě s nějakou Marcelou, se kterou mě podváděl. No já jsem s Tomášem, děti ho milují a navíc zařídil operaci pro Ester.”
 ,,Brzdi, je toho nějak moc. Ester půjde na operaci?”
 ,,Jo. Tom nás vzal k jednomu jeho známému oftalmologovi, ten Ester vyšetřil a bude jí operovat.”
 ,,To je skvělé. Kdy?”
 ,,Už zítra. Jsem z toho celá nervózní.”
 ,,To je bezvadný!”
 ,,Já vím. Po čtyřech letech už jsme se všichni naučili žít s tím, že je nevidomá. A teď? To bude ohromná změna!”
 ,,No to moc rád slyším. Doufám, že teď už budeš šťastná. Je fajn, že jsi se Roberta zbavila. Byl jen přítěž.”
 ,,Víš, co? Pojď raději na vizitu,” řekla, dala mu do ruky dokumentaci pacientů, o které se měl starat a ona se chopila vozíku s převazovými pomůckami a vydali se spolu na vizitu.

               ,,Nemůžeš spát?” posadil se Tomáš na postel a promnul si oči.
Za okny panovala hluboká noc, kapky deště bubnovaly do parapetu a Tamaře svítily ve tmě oči.
Seděla v proutěném křesílku, které jí Tom koupil, protože se na něj chodila skoro každý den dívat za výlohu obchodu s nábytkem, který byl naproti Lukáškovo školce.
 ,,Hmm,”pípla Tamara a položila si bradu na pokrčená kolena.
 ,,Kvůli té operaci?”
 ,,Jo. Jsem z toho celá nesvá. Na jednu stranu se těším jako malé dítě na Vánoce, ale na tu druhou se toho strašně bojím.”
 ,,Esterka už se těší, že uvidí sluníčko a kytičky. A taky jejího strejdu. To myslela mě.”
 ,,Já vím.”
 ,,Pojď Ke mně. Pojď si ještě na chvilku lehnout,” řekl Tomáš a natáhl k ní ruku. Tamara se za ní chytila a přelezla k Tomovi do postele. Podařilo se jí u Toma v objetí usnout, ale za chvilku už zvonil budík, který jim oznamoval, že se musejí všichni vydat na cestu do Hradce.

          Tamara chodila sem a tam. Malou chodbičku před operačním sálem na oční klinice v Hradci už přešla tam a zpět snad dvacetkrát.
Tomáš seděl na židli a nervózně podupával nohou. Lukáše si vzali k sobě Tomášovo rodiče, protože on jediný by se na klinice nudil.
Ester právě podstupovala operaci očí a Tamara už zase sledovala hodinky na jejím levém zápěstí.
 ,,No ták, Tamy. Já ti ty hodinky zahodím,” řekl Tomáš.
 ,,Já za to nemůžu. Přijde mi to jako věčnost.”
 ,,Protože se pořád díváš na hodinky. Pojď sem,” řekl a stáhl ji k sobě na polstrovanou lavičku. ,,Všechno dopadne dobře a ty budeš ta první, co Ester uvidí. Nebo bych to měl být spíše já?” dělal si Tomáš legraci.
 ,,Hlavně, ať vidí,” řekla a opřela s lokty o kolena a hlavu složila do dlaní.
 ,,Právě proto jsme tady. Vědí to vůbec tvoje rodiče? Nebo Robert?”
 ,,Ne, ví to vlastně jen Martin a holky v práci. Chci to našim a, no, i Robertovi říct, až bude po všem.”
 ,,To je dobrý nápad. Doufám, že budu u toho.”
 ,,U čeho?” podívala se na něj.
 ,,U toho, až to budeš říkat tvým rodičům.”
 ,,Proč?”
 ,,Ty jsi mojí rodinu poznala. Já chci poznat tu tvou.”
 ,,Jsi blázen,” zavrtěla hlavou a pak vstala. Tomáš se opřel do opěradla židle a s povzdechem si promnul oči. ,,Nemůžu sedět,” řekla Tamara a zase začala přecházet po chodbě.¨
     Uplynulo sice pár minut, ale pro Tamaru i Tomáše, kterému Ester i Lukáš přirostli k srdci jakoby to byly jeho vlastní děti, to byly opravdu dlouhé minuty.
Ve dveřích se objevila sestřička a oba je vzala na předsálí, kde je oblékla do empíru. Tomáš se do něj chtěl obléct jako do saka, ale sestřička mu vysvětlila, že se do toho obléká obráceně. Dírou na záda. Pak je oba zavedla přímo na operační sál.
   ,,Všechno šlo moc dobře," informoval je hned lékař. ,,Po vstupu do oka jsme odstranili sklivec a uvolnili sítnici z vazivových membrán. Tu jsme pak vrátili na správné místo a sklivec jsme nahradili silikonovým olejem, který se k tomu účelu používá,” vysvětlil doktor Mirek Kosař.
 ,,Takže?” zeptal se Tomáš.
 ,,Takže teď bude Ester vidět. Očička má teď vykapaná znecitlivujícími kapkami, takže bude náchylná na světlo, oči můžou být pár dní podrážděné, ale vidět bude. Pojďte,” řekl a vedl je přímo k operačnímu stolu, kde jedna ze sester Esterku posadila.
   ,,Zlatíčko,” přihrnula se k ní Tamara, objala jí a políbila na čelíčko.
 ,,Mami?” dívala se na ní, očička podrážděná s rozšířenými zorničkami, ale opravdu se dívala.
 ,,Ano miláčku? Jak je ti?”
 ,,Maminko,” řekla Ester a sáhla ji na tváře. ,,Já už vidím? Ty jsi hezká,” řekla a Tamaře vyhrkly slzy do očí. Otočila se na Mirka Kosaře a z ničeho nic ho objala.
 ,,Děkuju, děkuju, děkuju. Pane doktore, já vám moc děkuju,” plakala Tamara štěstím.
Tomášovi slzy z tváři kapaly na Esterku, kterou právě objímal a líbal do vlásků.

          ,,Tak co?” vyběhli Tomášovo rodiče, sestra Renata i Lukášek z domu, když viděli Tomáše parkovat před domem.
 ,,Šampaňský!” zvolal Tomáš, když vystoupil z auta. Jeho maminka doběhla k autu a otevírala zadní dveře, kde spinkala Ester.
   ,,Usnula už po cestě. Je z toho strašně unavená. Je to pro ní všechno úplně nové,” řekla Tamara.
 ,,Uložím jí do ložnice. Zaslouží si velkou postel,” řekla a s Ester v náručí odcházela pomalu do domu.
 ,,Tome? Tomášku já jsem tak moc šťastná!” vyhrkla Tamara a začala ho líbat.
 ,,Já taky miláčku. Já taky,” řekl a Tamaru pevně objal.
 ,,To všechno je jen díky tobě. Kdybys si nezablokoval páteř a neobjevil se tak v mám životě, vlastně v našem životě, tak by Esterka zřejmě nikdy neviděla. Já, já tě miluju,” řekla Tamara a obrovské slzy se jí rozkutálely po tvářích.
 ,,Opravdu jsi to řekla? Já, tě taky miluju. Úplně šíleně,” popadl ji v pase a zatočil se s ní dokola.