Každému svítání předchází hluboká tma... - 19.

19.

               Tomáš přišel domu. K Tamaře domu, kde byl častěji, než ve svém bytě. Dokonce si tam odtud přinesl i svůj kaktus a Corny, bílou perskou kočku.
     Bylo už pozdě, půl jedenácté večer a čekal, že už budou všichni spát. Překvapilo ho proto, že se v kuchyni svítí.
 ,,Zlato, ty ještě…” zastavil se v půli věty, protože Tamara už spala. Ležela trupem na stole v pozici letícího Supermana, kolem sebe všude knihy v průhledném obalu z knihovny, nakousnutou tyčinku Margot s příchutí manga a nedopitý hrnek čaje.
Chvilku se na ni díval a přemýšlel, jak ji vzbudit, ale nakonec ji vzal opatrně do náruče a odnesl do ložnice. Když ji položil do postele, tak se jen zavrtěla a přitáhla si k sobě přikrývku. Potichu odešel z ložnice a cestou do koupelny nakoukl do dětského pokoje. Lukáš i Ester spinkali, zachumlaní ve svých postýlkách a bylo jim úplně jedno, jestli se něco děje kolem nich.
Po horké sprše se vydal jen v trenýrkách za Tamarou do postele. Dlaždice na chodbě ho studily a tak šel po špičkách. V polovině cesty se ale zastavil.
 ,,Zamknout,” plácl se do čela, otočil a po špičkách doťapkal ke dveřím, zamkl, nechal klíče v zámku a teď už běžel do ložnice.
          ,,Tamaro!” uslyšela své jméno jakoby z dálky. ,,Tamaro!” uslyšela ho znovu a o dost hlasitěji a naléhavěji . Otevřela oči a ve stejný moment se ozval i nepříjemný zvuk zvonku. Tomáš se lekl, probudil se a chtěl se rychle převalit na záda, ale spadl z postele.
 ,,Pane bože,” zvedla se Tamara z postele a pospíchala ke dveřím.
 ,,Kdo je to?” šel za ní Tom jako mátoha.
 ,,Robert,” řekla, aniž by se podívala, kdo za dveřmi stojí.
 ,,Pošlu ho pryč,” řekl, odemkl a rázně dveře otevřel. Robert, který byl o dveře opřený zády, se svalil do předsíně.
To už ale byla na chodbě i sousedka a všemu přihlížela.
   ,,Oh, můj bože. Vstávej!” zavelela Tamara na Roberta, který byl na první pohled opilý. zavřela za nimi dveře.
 ,,Kde jsou děti?” ptal se a šlapal si na jazyk. Byl opilý, špinavý, páchl zaschlou močí a levným alkoholem.
 ,,Kde jsi se takhle zřídil? Jak to vypadáš?” byla otřesená. Pár týdnů po tom, co absolvoval protialkoholní léčbu se sotva udržel na nohou.
 ,,Kdo jsi?” zeptal se, když se konečně dokázal napřímit a to zrovna tváří v tvář Tomášovi.
 ,,To tě nemusí zajímat. Vypadni odtud!” řekl Tomáš velmi důrazně.
 ,,Já tu bydlím. To je můj byt,” řekl a opřel se o zeď. Pak se podíval na Tamaru. ,,To jsi mě vyměnila za tohohle šaška? Zapomněla jsi kdo je tvůj manžel? Šoustáš mojí ženu!” zvýšil hlas na Tomáše a pak zaostřil kamsi za něj. Ve dveřích na chodbu stáli obě děti. Lukáš i Ester se na něj dívali.
,,Já vás miluju!” řekl a chtěl se k nim rozběhnout, ale jednak ztratil rovnováhu a jednak mu Tomáš zastoupil cestu. ,,Zmiz, ty obš-obšourníku.” odstrčil ho a šel k dětem. ,,Esterko,” řekl, natáhl k ní ruce a chtěl na ni sáhnout. Nevěděl, že již vidí.
 ,,Mami,” rozbrečela se a běžela k Tamaře.
Robert se nechápavě díval.
 ,,To je poprvé, co tě Ester vidí a bojí se tě! Vidíš co děláš? Nemáš vůbec právo tady kohokoliv urážet. To ty jsi podvedl nás. Udělal jsi si dítě s jinou, kterou jsi zapíral dost dlouho. Zničil jsi život sobě i nám. Nedokázal jsi ani přestat chlastat!”
 ,,Ester mě přeci nevidí.”
 ,,Tome, vezmi děti do pokoje,” řekla a předávala mu Ester, kterou držela v náruči.
 ,,Ne,” řekl a chtěl pokračovat, ale Tamara ho zastavila.
 ,,Tohle zvládnu sama. Běž, prosím,” řekla a Tomáš, ačkoliv s velkou nevolí, odešel s dětmi do dětského pokoje.
     ,,Ester byla na operaci. Teď už vidí,” řekla Robertovi.
 ,,Esterka,” řekl a opřel se o zeď.
 ,,Ta operace byla dost drahá. Tomáš ji zaplatil celou sám. Udělal to pro ni. Pro nás. A ty pak přijdeš a myslíš si, že ti všichni padneme kolem krku, že jsi se vožral, zechcal a doplazil sem?! Jsi jen krysa a já budu u soudu žádat, abys děti nesměl ani navštěvovat!” řekla a zapíchla mu prst do hrudi.
 ,,Ty děvko! Jsi špinavá coura!” zakřičel Robert a chytil Tamaru silně za zápěstí.
Tomáš všemu přihlížel z dětského pokoje, odkud vystřelil jako blesk, chytil Roberta pod krkem a silou ho přitlačil na zeď. Robert Tamaru okamžitě pustil, ale Tomáš sáhl na kliku dveří a otevřel je.
Roberta pak dotáhl za dveře, kde ho chtěl pustit, aby odešel, ale Robert máchl rukou a Tomáše udeřil do tváře. Ten mu to oplatil dobře mířenou ranou na oko.
Začali se spolu rvát na chodbě, což zase přilákalo sousedku ke dveřím.
Na chodbu přiběhl i Lukáš, za ním hned Ester a Tamara. Ester se rozbrečela. Tamara se snažila je zahnat oba do bytu, ale marně.
     ,,Nechte toho,” vletěla Tamara mezi ně. Sousedka byla stále za dveřmi a všechno sledovala kukátkem.
,,Běžte od sebe! Nechte toho!” snažila se je od sebe odstrčit, ale Robert strčil do ní.
Zavrávorala, udělala krok dozadu a ocitla se na hraně schodu. Tomáš k ní natáhl ruku, aby ji chytil, ale bylo pozdě.
Tamara se skutálela ze schodů a zastavila se až v mezipatře.
     ,,Tamaro!” zvolal a sbíhal schody dolu k ní nejméně po třech.
Tamara ale neodpovídala ani se nehýbala. ,,Tamaro!” klekl si k ní na zem. Jen v trenýrkách, tak jak vylezl z postele. Bylo mu to jedno.
Situace, kterou sousedka právě zhlédla v kukátku, ji donutila vylézt ven.
 ,,Je v pořádku?” zeptala se Tomáše.
 ,,Volejte záchranku! Rychle!”