Každému svítání předchází hluboká tma... - 20.

20.

               Tomáš nervózně přešlapoval před zavřenými dveřmi vyšetřovny. Na lavici naproti dveřím seděla Tereza, Tamařina máma.
Hned, jak Tamaru naložili do záchranky, tak Tomáš oblékl děti a odvezl je k Tamařiným rodičům a řekl, co se děje. Tereza jela ihned s ním do nemocnice a teď oba mlčky čekali na verdikt lékařů ohledně Tamařina stavu. Jediné, co věděli bylo, že se z bezvědomí probrala už v sanitce.
     Dveře vyšetřovny se otevřely a objevil se v nich lékař.
 ,,Paní Hrnčířová?” oslovil Terezu Martin Čápek.
 ,,Pane doktore,” vstala rychle z lavice.
 ,,Martine,” přišel k němu i Tomáš. ,,Co je s Tamarou?”
 ,,Tamara má zlomený druhý krční obratel,” řekl Martin. ,,Už nám připravují sál a budu jí operovat.”
 ,,Operovat?” zopakovala Tereza.
 ,,Ano. Uděláme malý řez vzadu na krku a ten obratel zpevníme kovovým materiálem,”popsal Martin hodně stručně zákrok, na který se chystal.
 ,,Jak jí je?” zeptali se oba, Tomáš i Tereza, najednou.
 ,,Je při vědomí, komunikuje a je obeznámená s operací. Nejdřív teda tvrdila, že jí nic není, ale bolesti jí donutily zůstat ležet. Sestřička jí teď připravuje.”
 ,,Můžu za ní?” zeptala se Tereza.
 ,,I já?”přidal se Tomáš.
 ,,Vystřídejte se,” řekl Martin a jako první pustil na vyšetřovnu Terezu.
     ,,Ty vole,” řekl Tomáš a protřel si oči.
 ,,Co se stalo?” zeptal se Martin. ,,Tamara říkala, že to byla nehoda.”
 ,,Nehoda?” rozčílil se Tomáš. ,,Nehoda to určitě nebyla. Ten její povedený manžel přišel v noci a začal hulákat na chodbě, před dveřma. Vyletěli jsme všichni, i děti. Byl zlitej jako doga. Sotva se udržel na nohou. Ester z něj měla chudáček záchvat. Brečela jako šílená. On začal Tamaru urážet a nadávat jí, tak jsem ho chytil pod krkem a vytáhl ho ven. Tamara se vrhla mezi nás a on jí shodil ze schodů. Málem jsem jí chytil. Stačil kousíček a ještě bych ji chytil.”
 ,,Buď v klidu. Bude to v pořádku. Běž za ní,” kývl směrem ke dveřím. ,,Já se jdu připravit na sál,” poplácal ho po rameni a odcházel.
          ,,Tome?” podivila se Tamara, když se za zády její mámy objevil.
 ,,Zlatíčko, jak je ti?” přispěchal k ní a políbil ji na čelo.
 ,,Kde jsou děti?” ptala se Tamara.
 ,,Neboj se. Přivezl je k nám. Jsou doma s Táňou a s tátou.”
 ,,Jak je ti?” zeptal se Tomáš znovu.
 ,,Budou mě operovat.”
 ,,Já vím. Martin nám to říkal. Nemusíš se ale vůbec bát. Brzy budeš doma,” hladil ji po čele tak jemně, jak jen to dokázal.
 ,,Já se nebojím. To ty jsi na tom hůř,” usmála se na něj povzbudivě.
 ,,Měl jsem o tebe šílený strach.”
 ,,Ale zvládl jsi to. Budeš teď mít na starosti děti. Zvládneš to?”
 ,,Děti budou u nás,” vložila se do toho Tereza.
 ,,Mami, Tomáš je skvělý a děti na něj nedají dopustit. Nebýt jeho, Ester nevidí.”
 ,,To jste vy?” vytřeštila na něj Tereza oči.
 ,,Přines mi sem pár věcí. Stačí to ale až odpoledne,” řekla Tomášovi a akorát si pro ní přišel sanitář, aby ji odvezl na sál.
 ,,Počkám tady, než bude ta operace hotová.”
 ,,Ne, to je zbytečný. Přijď až odpoledne. Musíš se postarat o děti.”
 ,,Jak chceš. Miluju tě,” sklonil se k ní a políbil jí na čelo.
 ,,I já tebe.”
 ,,Na všechno dohlédnu. Drž se zlato,” políbila ji i Tereza na čelo a s Tomášem se dívala, jak ji sanitář odváží pryč.
Pak se domluvili, že děti zůstanou u prarodičů, dokud Tomáš za Tamarou odpoledne nepojede.

          ,,Ahoj lásko. Jak je ti?”zeptal se Tomáš hned jak nakoukl na nadstandardní pokoj, kde Tamara po operaci ležela.
 ,,Ahoj,” odpověděla a oči stočila ke dveřím.
 ,,Tak co? Jak to šlo?” přišel a políbil jí na čelo.
 ,,Já doufám, že dobře. Martin je skvělej doktor. Kde jsou děti? Já myslela, že je vezmeš s sebou?”
 ,,Jsou s Táňou dole v hale. Máme pět minut pro sebe. Pak s nimi přijde. Mám tě pozdravovat od rodičů a vyřídit, že za tebou přijdou zítra.”
 ,,Nebyla k tobě máma nepříjemná?”
 ,,Ne, vůbec ne. Řekl jsem jí, že už chápu, odkud máš všechno to svoje kouzlo osobnosti a skoro mi padla k nohám.”
 ,,Ty lichotníku.”
 ,,Kdy tě pustí domu?”
 ,,Tak na to se budeš muset zeptat Martina. Je to můj ošetřující doktor.”
 ,,Jako doktor je určitě skvělej, ale jako chlap je to pěkný prase. Ty tu ležíš sama, bezbranná a on se netají tím, že se mu líbíš.”
 ,,Tome, neboj se. Já se nedám. Doma to zvládáš?”
 ,,Žádný strach. Přehodil jsem si v rádiu všechny dny na ranní, takže ráno odvedu dvojčata do školky a cestou z práce je vyzvednu. Pak pojedeme za tebou, pak jim uvařím večeři, vykoupu, uspím no a je to.”
 ,,Jsi zlatíčko,” řekla a někdo jemně zaklepal na dveře. ,,Dále!” zvolala Tamara a ve dveřích se objevily dva malé obličejíčky, které patřily Esterce a Lukášovi.
 ,,Miláčkové,” rozzářila se a s oběma se přivítala. Později se přivítala i s Táňou. Měla u sebe své děti, kvůli kterým by i zabila, sestru, které by dala jakýkoliv orgán, kdyby potřebovala a muže, který odpovídal všem jejím představám o dokonalém chlapovi. I když byla po operaci, v páteři kovové šrouby a v žilách ji ještě doznívala analgézie, tak jí bylo dobře.

               ,,Dobré ráno,” vešel Martin k Tamaře na pokoj. ,,Co to děláš?” zeptal se, když viděl, že má Tamara všude po posteli rozházená klubíčka s vlnou a v ruce dlouhé jehlice.
 ,,Dobré ráno. Pletu dětem svetříky.”
 ,,Pleteš?”
 ,,Donutil jsi mě k tomu.”
 ,,Já?” zeptal se a otevřel její lékařskou dokumentaci.
 ,,Jo. Tím jak mě tu držíš. Jako vězně. Kdyby to byl jakýkoliv jiný pacient, tak by byl už dávno doma. Jsem tu už druhý týden.”
 ,,Chci si být stoprocentně jistý, že odtud budeš odcházet v plné kondici.”
 ,,No tak. CT dopadlo dobře. Říkal mi to Pavel. Musím domu. Nevím co se tam děje. Co když se tam třeba objeví Robert? Tomáš je schopný ho zabít.”
 ,,Jistě, protože on málem přizabil tebe. Měla jsi pořádný štěstí. Víš jak jsou zlomeniny C dvojky nebezpečné. Klidně bych šel k soudu vypovídat v Tomův prospěch.”
 ,,No ták. Už mě propusť.”
 ,,Musím se na tebe podívat,” řekl a sklonil se k ní, aby ji rozepnul krční límec, který zajišťoval stabilní postavení Tamařiny krční páteře.
 ,,Rozhodni se dobře, co řekneš,” řekla a namířila proti němu ostrý hrot pletací jehlice.
 ,,Říkal ti někdo, že zbraně nemají v nemocnici co dělat?” řekl vážně, ale pak se zasmál a jehlici ji vzal a položil na stolek, který odsunul stranou. Prohlédl její operační ránu, vyzkoušel stav jejích periferních i motorických nervů a pak začal psát do dokumentace. Tamara ho sledovala. Nic neříkal a pak jí desky s dokumentací podal a Tamara si jeho krátký zápis přečetla.
Cítí se dobře, operační rána klidná. Dnes dimise.
 ,,Už dneska? Děkuju!!” byla radostí bez sebe, že ji Martin konečně propustil.
 ,,Ale budeš přesně dodržovat moje pokyny. Dva týdny budeš doma. Budeš mít jen tak lehký režim. Dovolím ti krátkou procházku do školky a zpět. Budeš polehávat, nebudeš dělat žádný kraviny a rozhodně nepůjdeš na žádný metalový koncert, abys tam házela hlavou.”
 ,,Neboj. Jsem domluvená s Tomášovo rodiči, že budu u nich i s dětmi.”
 ,,No, na venkově ti bude dobře. Dneska je co ze den? Čtvrtek, takže za týden bys přišla na kontrolu.”
 ,,Rozkaz!” zasalutovala a začala sbírat všechna klubíčka vlny po posteli.
 ,,Když už budeš v tom šetřícím režimu, tak bys mi mohla uštrikovat šálu, ne?”
 ,,Klidně. Jakou chceš?”
 ,,Černou se žlutým nápisem Martin je nejlepší.”
 ,,Kryso,” řekla a zasmála se.
          ,,Ahoj zlato, nesu ti plno ovoce a..” zarazil se Tomáš v polovině věty, když vešel k Tamaře na pokoj. Postel byla perfektně ustlaná a na židli ležela její sbalená taška.
 ,,Ahoj,” usmála se na něj.
 ,,Pustili tě domu?”
 ,,Jo. Nejsi rád?”
 ,,No, to je výborný,” řekl a políbil jí. ,,Jsem moc rád. Měla jsi mi zavolat. Přijel bych pro tebe dřív.”
 ,,Než Martin napsal zprávu, než jsem si zabalila a tak, tak jsi tady.”
 ,,No, hlavně, že už budeš celou noc se mnou,” řekl, objal jí, vzal do ruky tašku, kterou měla sbalenou a připravenou a odcházeli spolu z pokoje.

               Hned druhý den ráno odvážel Tomáš Tamaru s dětmi k jeho rodičům. Přesně v ten den to byl týden do prvního rozvodového stání. Po tom, co se na mol opilý Robert přihnal k Tamaře domu, zatahal její táta za ty správné nitky u svého kamaráda a zajistil tak dřívější termín rozvodu.
 ,,Zůstaneš tu Tome alespoň na víkend?” zeptala se ho jeho mamka Jana, když jí pomáhal s večeří.
 ,,Jo. V neděli večer pojedu domu.”
 ,,Ale Tamaru s dětmi tu necháš. Tady to budou mít lepší, než v Praze,” řekla Jana a krájela mrkev na nudličky.
 ,,Jo. Já budu radši, když bude tady a ne v Praze, kde za ní může kdykoliv přijít ten blbec.”
 ,,Jako ten její manžel?”
 ,,Jo. Příští týden má konečně ten rozvod. A hned dva týdny na to bude mít Tamča narozeniny. Napadá tě nějaký dárek?” zeptal se a dal si kousek klobásy, kterou krájel, do pusy.
 ,,Fííha, tak to nevím. Třeba něco do bytu?” navrhla a vzala si kousek mrkve.
 ,,Do bytu? Já třeba myslel, že bych jí požádal o ruku,” řekl a hodil si do pusy další kolečko klobásy. Jana vdechla kousek mrkve a rozkašlala se. ,,No, no, no, mami, zas jsem toho tolik neřekl,” poplácával ji po zádech.
 ,,Co se tu děje?” přišel do kuchyně Tomášův táta Ivan s Lukášem na ramenou.
 ,,To- tomáš- se- che- žee-nit,” říkala Jana a stále kašlala.
 ,,Cože?” nerozuměl jí Ivan.
 ,,Chce se ženit!” zdůraznila, když popadla dech a mrkev konečně spadla tam, kam měla.
 ,,Fakt? No konečně. To ti schvaluju,” zasmál se Ivan a plácl Tomáše po zádech.
 ,,Tamara bude mít za tři týdny narozeniny. Byl by to dobrý dárek?” zeptal se ho Tomáš.
 ,,Hmm, spíš bych s tím počkal na Vánoce. Narozeniny bych vyřešil sexy prádlem a třeba náušnicemi, nebo botama, které se jí líbí.”
 ,,Dík tati,” řekl Tomáš, vzal dva tácy s jídlem do rukou a šel s nimi na zahradu, kde plál oheň a žhnul gril.
          Tamara seděla na zahradním křesílku s vysokou opěrkou, přes nohy měla přehozenou slabou deku a pozorovala Esterku.
 ,,Tak, už jsem tady,” řekla Renata, Tomášova sestra a sedla si do druhého křesla.
 ,,Je chladno, co?” řekla Tamara a popotáhla.
 ,,Jo, taky jsem si vzala deku,” řekla a přikryla si nohy stejně, jako Tamara. ,,Esterka nám plení zahrádku?” řekla a usmála se tomu, jak Ester nebyla mezi rozkvetlým záhonem jiřin téměř vidět.
 ,,Jo. Nemám ale sílu ji okřiknout,” řekla a otřela si tvář.
 ,,Tamy, to vůbec nevadí. Pane bože, proč pláčeš? Jsou to jenom kytky,” řekla Renata, když si všimla, že se Tamaře koulí po tvářích slzy.
 ,,Ne, to není kvůli těm kytkám. Vždycky jsem si přála vidět, jak si bude Ester sama hrát, jak bude sama pobíhat venku, protože uvidí. A splnilo se mi to jen kvůli tvému úžasnými bráchovi.”
 ,,Pojď sem,” řekla Renata a objala jí. ,,To je tak krásný vidět, jak se milujete,” řekla a setřela jí slzy z tváře. ,,Ale až ho budeš znát tak jako já, budeš doma zakopávat o jeho smradlavý ponožky, propocený trička, kytary a dřez bude celý od vylitého lógru od kafe, tak budeš mít chuť nakopat mu zadek,” řekla Renata a Tamaru tím rozesmála.
 ,,S těmi ponožkami a lógrem souhlasím,” zasmála se Tamara a otřela si oči. ,,Ale máš pravdu. Jsem do něj šíleně zamilovaná.”
 ,,Já jsem ráda. Doufám, že se někdy vezmete. Bylo by fajn mít švagrovou jako ty a k tomu jako bonus neteř a synovce.”
 ,,Nepředbíhej, ještě nejsem ani rozvedená,” řekla a akorát k nim přicházel Tomáš s jídlem.
     ,,Je všechno v pořádku?” zeptal se, když viděl Tamařiny uplakané oči.
 ,,V naprostém,” řekla Tamara, přitáhla si ho za mikinu k sobě blíž a vášnivě ho políbila.
 ,,Wau. Za co jsem si to zasloužil?” zeptal se a posadil se vedle ní.
 ,,Za tohle,” řekla a kývla do zahrady směrem k místu, kde si Ester třídila natrhané kytky podle barvy.
 ,,Je úplně jiná, vidˇ? Jen počkej, ještě z ní bude pořádný ďábel,” řekl a sledoval, jak k ní běží Lukáš.
 ,,Ne, nebude,” řekla a vzápětí si svá slova rozmyslela, protože její princezna Ester se se svým bráškou, raubířem Lukáškem rozeběhla ke stromu a Lukáš ji ukazoval, jak na ovocný strom vylézt. Květiny nechala květinami.
     ,,Asi tam budu muset, co?” zeptal se Tomáš, ale na odpověď nečekal a běžel za dvojčaty. Lukáš už byl v tu chvíli na stromě. Nebyl to nijak vysoký stromem, spíše taková zakrslá jabloň, ale i tak už byl Lukáš moc vysoko.
K Tamaře a Renatě se přidala i Jana s Ivanem a všichni sledovali, jak Tomáš sundavá Lukáška ze stromu. Tomu se to nelíbilo, ale pak na Toma skočil a povalil ho na zem, do spadaného listí. Pak se na něj oba dva, Lukáš i Esterka vrhli a celého ho v listí vyváleli.
 Chci, aby to takhle zůstalo na vždy. Ta hluboká tma, ve které jsem dosud byla už končí a přichází sladké svítání. Miluju Tomáše a chci s ním být na pořád. Říkala si Tamara, když pozorovala, jak její úžasná dvojčata s Tomášem dovádějí a hlasitě se smějí.