Nardy - kapitola 1/1

Kapitola 1 – Návrh

 

Část první:

 

Přestože její výchova začala jako klasická, klasickou se rozhodně nestala a dalo by se tvrdit, že po mnoho dalších let bude jakýsi unikát, nikoliv vžitý standart. Měla být vychována jako každé děvče urozeného původu, měla z ní vyrůst žena příjemná na pohled, poslušná, nevzpírající se, hodná postavení budoucího chotě. Učila se hře na hudební nástroj, aby svého muže pobavila, pokud se bude nudit, vyšívat, aby se zabavila ve volném čase, šít, aby se starala o jeho košile, jako vzorná žena, vyučovali jí péči o dítě, číst a psát, aby mohla odpovídat na jeho dopisy, pokud ho povinnosti odvedou od rodinného krbu, a něco málo z historie a zeměpisu, aby ho neunudila k smrti svou neznalostí. Také jí učili několik cizích jazyků, kdyby její budoucí choť pocházel z některé ze vzdálenějších zemí. To vše do chvíle, než bylo jasné, že její nejstarší bratr není způsobilý dostát svým povinnostem a víc se stará o zábavu, než povinnosti, a její prostřední bratr nepřežije zranění způsobená ve válce s Alcyonem. Zároveň její matka byla ve věku, kdy nebyla šance, že by porodila další dítě, takže se její otec rozhodl, že její výchova bude radikálně změněna a bude připravována na vládnutí. Její důvěrně známý svět byl převrácen na ruby. Vše, o čem byla přesvědčována, že je v jejím životě důležité, nezvratné a zásadní bylo odsunuto na samý okraj, včetně lekcí tance, které snad jako jediné opravdu zbožňovala, a nahradila je výchova veskrze mužská, dějiny, zeměpis, práva. Jediné, k čemu nebyla nucena, bylo máchání mečem. Vzhledem k její konstituci by ho nejspíš ani neuzvedla, a tak se její učitel rozhodl pro střelbu. Ne, že by to snad někdy upotřebila, ale aby měla představu, jak náročná disciplína to je. Což jí neustále bylo opakováno s jasným nesouhlasem ve tváři.

 

Otec, kterého vždy považovala za přísného a nepřístupného, se stal ještě přísnějším a bedlivě na vše dohlížel. Matka se na protest stáhla do ústraní a Anna ji vídala jen při důležitých příležitostech. Považovala to všechno za nespravedlivé. Tenkrát ještě netušila, co musel otec podstoupit, aby zákon, který jí umožňoval vládnout, prosadil. Kolik z jeho ubývajícího zdraví ho to stálo. A jak trpěl tím, že ho matka v jeho snažení odmítla podpořit. Kdyby to všechno tenkrát věděla, možná by se se svým osudem dokázala lépe vyrovnat a tolik se s tím neprala.

Nejvíc jí tenkrát trápil posměch jejího přeživšího bratra. Díval se na to všechno jako na hru, a náramně se tím bavil. Oslovoval jí Vládkyně všehomíra a neskrytě se otci vysmíval, štval proti němu šlechtu a zpochybňoval její nárok na trůn. Otec ho opakovaně vyzval, aby se ujal svých povinností, ale bratr pokaždé jen odsekl, že se nenarodil, aby se nechal tížit starostmi a předčasně zestárl, až byl nakonec vykázán ode dvora. Uchýlil se do severního přístavu, kde stále žil, obklopen hazardem a děvkami, sužovaný syfilisem. Matka žila v Tallosu, ani po otcově smrti se do hlavního města nevrátila. Jejich vztah nebyl zrovna vřelý, ani po těch letech si nedokázaly upřímně promluvit a vyjasnit všechny události jejich životů, a upřímně, ani jedna z nich se o to příliš nesnažila. Podle Anniných zpráv měla milence, což jí neochotně tolerovala, přestože se to pro královnu matku nehodilo.

 

Na podzim uběhlo od smrti jejího otce dlouhých pět let a ona za tu dobu ušla dlouhou a nelehkou cestu, plnou předsudků a pohrdání. Kdyby její rod nebyl všeobecně mezi lidem oblíben a neméně tak její otec, nejspíš by na trůně už neseděla, nebo by na něj ani neusedla, těžko říct. Teď se jí snad podařilo upevnit svou pozici a dokázat, že jsem schopná svou zemi vést a udržet mír, vyjednaný jejím drahým otcem, přestože se král Alcyonu vytrvale snažil o opak. Dokonce, s největším sebezapřením a přesvědčená, že jejímu postavení to nepřinese nic dobrého, souhlasila se sňatkem se synem Teonasse II. Ten zimu a převážnou část jara, jelikož počasí k ní bylo milosrdné, trávil v jezerním městě u její matky. Teplé počasí posledních dnů velmi ztenčilo zásoby sněhu činící cesty neschůdnými, a tak se obávala nejhoršího. Čas jeho příjezdu se blížil.

 

Zvedla hlavu od listin, jelikož místností se rozlehlo vzrušené handrkování a vrzání pantů dveří. Do místnosti vešel posel a by ihned několika písaři napomenut a vykázán. Mladík se ovšem nedal a mával v ruce listinou. Aniž by musela cokoliv udělat, Oberon se zvedl ze svého místa, kolena mu u toho praštěla, a převzal si od posla listinu. Ten s vděkem odešel, nejspíš do kuchyně pro něco k snědku. Oberon se usadil zpět na své místo a u toho si četl list, který třímal ve starých prstech. Anna se mezitím rozhlížela po pokoji a pohledem se snažila uklidnit tu sebranku rádoby důležitých potentátů.

 

„Od vaší matky, veličenstvo.“ Podal jí dopis a ona ho jen zběžně přelétla očima.

 

Měla v úmyslu po druhé neděli v dubnu vyrazit s celou družinou na Hidden, aby byla při jarních slavnostech bezpečně ukryta za zdmi hlavního města a měla dostatečně času připravit se na onu velkou událost. Otráveně se nad těmi slovy ušklíbla a vrátila list svému písaři k dalšímu vyřízení. Oberon byl zkušený a jistě bude vědět, co je potřeba zařídit. Věděla, že jí Selech napjatě pozoruje, ale nechtěla se k němu otočit, než se z toho sama vzpamatuje. Muselo to přijít a nebylo cesty zpátky, přesto jí to rozrušilo. Celou dobu bylo to utlačované vědomí, že bude provdána za cizího muže natolik vzdálené a nekonkrétní, že jí vyloženě nevadilo. Najednou to vše nabylo obludných konkrétních rozměrů a jí v hrudi místo srdce obíjeli hodiny, odtikávající zbytek jejího dosavadního života. Zhluboka se nadechla.

 

Nezbylo jí, než opět smeknout před Oberonovou zdatností a umem. Opravdu si neuměla představit, co s ní bude, až jednou nebude schopný zastávat svůj úřad, i když ten mladík, který za ním v posledních týdnech běhal jako pejsek a pokaždé zčervenal, když se na něj podívala, měla být nejspíš školící se náhrada. Během dvou dnů dokázal seznámit široké daleké okolí s blížícím se příjezdem královny matky a s tím související svatbou, příjezdem Teonasse II., který si samozřejmě nemohl nechat svatbu ujít a matka ho informovala předem, a rozjet veškeré přípravy na tu velkou událost, které byly potřeba. Zbývali totiž asi dva měsíce a to podle jeho slov, bylo zatraceně málo!

Anna se snažila uchovat svůj život nezměněn. Trávila dni v pracovně, knihovně nebo ve svých zahradách. Ve svých pokojích minimálně, jelikož tam jí pronásledovaly švadleny a neustále na ni něco špendlily, měřily a zkoušely. Zdálo se, že jsou tím všichni úžasně nadšení a vzrušení, jak jí bylo několikrát jejími dámami zopakováno, až na ní, ovšem.

 

Seděla za stolem a probírala se nahromaděnou korespondencí, když do pracovny vešel Oberon a na tácku jí přinášel další dopis. Když si všimla, že je od matky, otráveně nakrčila nos. Doufala, že když její stížnosti a nářky bude dostatečně dlouho ignorovat, nakonec toho nechá. Teď se ukázalo, že matka byla tvrdohlavější, než se na první pohled zdálo.

 

Znuděně psaní rozpečetila a zběžně přelétla papír zaplněný úhledným písmem plným vzletných kudrlinek. Otráveně se opřela v křesle a zadívala se na Selecha, který se tvářil, že studuje něco velmi důležitého.

 

„Má drahá matka se opět rozhodla, že mě bude mučit podrobnostmi od svého dvora.“ Zvedl hlavu a vypadal, že ho právě vzbudila. Sebral ze stolu dopis a pozorně si ho přečetl, lehce při tom pohyboval rty, jak si musel těžší slova drmolit nahlas. U tak mohutného muže to vypadalo směšně.

 

„Vypadá to, že se nemůže dočkat letních slavností.“ Povytáhl jedno obočí. „Asi jí její host začíná lézt na nervy.“ Chtěla se ušklíbnout, ale raději se zamračila, protože se neslušelo, aby takhle o jejím veličenstvu mluvil. Pravdou bylo, že ona by se jich nejraději nezúčastnila vůbec.

 

„Určitě napsala i členům rady, takže zítra budu muset vydržet všechno to jejich skučení, výčitky a hrozby, jako pokaždé, když dorazí dopis od ní.“ Už je v duchu slyšela. Ostatně, bylo to pořád dokola. Selech najednou zvážněl.

 

„Ano, já vím, co mi chceš říct. Můžeš si ušetřit dech.“ Mávla rukou a v tom gestu se promítla její podoba s matkou, čemuž se vždycky tak bránila. „Nedělám to přeci bezdůvodně. Pověst toho člověka mne nenechává klidnou. Jeho minulost, ať je mi to jakkoliv nepříjemné o tom mluvit, je znepokojující. Navíc se mi nechce jen tak přejít, že nás v podstatě oklamali. Měla jsem se vdát za toho mladšího, s tím bych si uměla poradit, je to takový ňouma, ale kdo je tenhle, nemám tušení. Ani ty jsi mi moc povzbudivé informace zatím nedonesl.“

 

„Lidé se mění a byl dlouhých deset let kdoví kde.“ Dostal nějaké zprávy od otce a měl pochybnosti o tom, že ta všeobecná panika, která po jeho příjezdu zavládla, měla opodstatnění. Byl na Tallosu téměř půl roku a zatím se nijak zvlášť neprojevil.

 

„Já bych ho nepodceňovala. Nejsem sice zvlášť obeznámena s problematikou vojenství, ale mám pocit, že něco takového se nezapomíná. Navíc moje matka, ať už je jakákoliv, z něho nemá dobrý pocit a já jejímu instinktu důvěřuji.“ Pokud se její matce nedá něco odepřít, tak je to její dobrý čuch na lidi.

 

„Co s těmi informacemi chceš dělat? Obávám se, že je pozdě. Svatba proběhne, a ať se ti to líbí nebo ne, korunovace bude muset proběhnout také. Teonass by to nenechal být a válečný konflikt není něco, co si v současné době můžeme dovolit.“

 

„Nemíním korunovaci odkládat. Ve skutečnosti už jsem vydala příkazy, aby se s jejími přípravami v tichosti započalo. Uskuteční se bezprostředně po svatbě, asi tak do týdne.“ Selech byl překvapen. Proč mu to neřekla? Copak nebyl jejím důvěrníkem?

 

„Je mi zatěžko o tom mluvit, Selechu.“ Pravda byla taková, že měla dost důvodů se svého chotě obávat. Co se týkalo politické stránky věci, věřila svým schopnostem, jenže v co důvěru neměla, byly její zkušenosti s muži. V této oblasti se obávala katastrofy. Už nebyla nejmladší, rozhodně ne žádné děvčátko s naivními představami, ale zároveň její společenské postavení narušilo jakýkoliv vztah, ve kterém by si mohla procvičit, co jí teď čekalo. Nebyla úplně bez zkušeností, co se týče milostných avantýr, ale oba dva, které dosud pustila do své postele, jí nebyli rovni, natož aby byli jejími pány, jak bylo všeobecně chápáno postavení manžela, tudíž nehrozilo, že by se jí snad někdy pokoušeli rozkazovat nebo se něčeho domáhat.

 

„Byla bych ráda, kdyby vše proběhlo hladce, doufám, že se na tebe mohu spolehnout.“ Urychleně změnila téma, aby si nevšiml jejích rozpaků, pochybovala, že by to jako muž dokázal pochopit.

 

„Samozřejmě, vaše veličenstvo.“ Stále se cítil uražen, ale nehodlal to na sobě nechat znát. Ostatně, kdyby mu nedůvěřovala, nedozvěděl by se o korunovaci tak brzy. „Očekáváš účast krále Teonasse?“

 

„O tom nepochybuj. Určitě si to nenechá ujít. Dlouho se pokoušel Nardy zmocnit, teď se mu to konečně povedlo, jak si určitě v tom svém chorém mozku myslí, takže se tu bude chtít naparovat i s celou svou královskou rodinou. Na naše náklady, samozřejmě.“ Zadívala se z okna. Na západě v horách, bylo určitě ještě po pás sněhu, ale tady na pláních Černoboru, v blízkosti pradávných lesů, byla zima na ústupu. Na kopcích se už prosvítala tráva a řeky byly plné vody z tajícího sněhu.

 

„Podle Oberona letošek bude dobrý rok. Prý to cítí v kostech.“ Přešel k oknu, ale ven se ani nepodíval. Nevěděl, co by jí měl odpovědět. Stál vedle ní a přemýšlel, zda by si měl dovolit nějaké osobní gesto. Už chtěl natáhnout ruku, aby jí položil na drobné rameno ženy stojící jen nepatrní kousíček od jeho mohutné postavy, když k němu zvedla oči plné beznaděje.

 

„Když jsem byla malá, myslela jsem si, že královna smí všechno na světě. Teď zjišťuji, že mé tělo, ale i mysl patří mé zemi a lidem v ní. Všechno smím dělat jen v zájmu Nardy. To ostatní v sobě musím zadusit.“ Sama mu položila bledou ruku na předloktí. „Ale nemysli si prosím, že se lituji. Jen mne někdy tak napadne, jaké by to bylo být obyčejné děvče s rukama sedřenýma do krve od těžké práce.“ Selech se zasmál.

 

„Obávám se, že by sis představovala, jaké to je, být urozenou dámou.“ Ústa se jí zvlnila do líbezného úsměvu. Představil si, jak by se tvářila, kdyby jí k sobě přitiskl a políbil. Jestli by se pobouřeně odtáhla nebo se po chvilce poddala jeho naléhání. Líbal vůbec někdo tyhle rtíky, které v rozčilení lehce špulila? Selech se soustředěně zamračil, nechtěl, aby poznala na co myslí.

Trhla sebou, když se Oberon zaklepal. Ten arogantní způsob, jakým to dělal, by si nespletl. Odtáhl se a nakonec odešel úplně, neměl toho starého dědka v lásce.