Nardy - kapitola 1/3

Narmo šel pomalým krokem společně s Amrasem k síni, šel pozdě, ale naspěch neměl, jen ať si na něj počkají. Širokou chodbou se rozlehl dívčí smích a klapot podpatků, otočil se právě včas, aby se vyhnul běžící skupince. Dlouhé vlečky za nimi vlály a Narmovi došlo teprve, když se kolem něj prohnaly, že to byla královna a za ruku držela tu, co se tak líbila Amrasovi. V závěsu za nimi pospíchaly ostatní dvorní dámy. Podíval se na Amrase, který měl v němé otázce otevřenou pusu, sám se musel přinutit vrátit obočí do původní polohy.

 

Zrychleným krokem došel do síně, ze které se vstupovalo do sálu. Královna se nechávala upravit od dam, které kolem ní běhaly. Hrudník se jí divoce zvedal v těsném živůtku v důsledku běhu a ve zrůžovělé tváři měla veselý výraz, který se jí vytratil, hned jak ho uviděla. Poslouchala přítelkyni, která jí s rukou na prsou něco vykládala. Přistoupil ke své nastávající a uctivě se jí uklonil, přitom z ní nespouštěl oči, ta nenadálá změna ho fascinovala.

 

„Má paní.“ Snažil se jí dívat do očí, přestože ho zajímali i jiné partie.

 

„Pane, jdete pozdě.“ Pronesla lakonicky a odehnala ženu, která jí urovnávala rukáv. Rád by dodal, že ona také, ale královna samozřejmě nikdy pozdě nechodí. Postavil se vedle ní, čelem ke dveřím a nabídl jí rámě, přijala ho bez komentáře. Za nimi se utvořil špalír a dveře se otevřely, trubač oznámil královnin příchod.

 

Podíval se na ní, usmívala se na někoho v davu, když se podíval tím směrem, uviděl onoho zrzavého muže. Rád by ho obdařil nevraživým pohledem, ale neudělal nic. Znovu se zadíval na Annu, jenže byla  tak drobná, že si mohl leda podrobně prohlédnout její složitý účes a sponu, kterou měla zapletenou ve vlasech.

 

Usadil se na vysokou vyřezávanou židli a několikrát se zavrtěl, než našel přijatelnou polohu, jeho šaty byly sice podle poslední módy, ale pěkně nepohodlné. Od lokaje přijal pohár s vínem. Letmým pohledem přelétl výzdobu sálu, nechtěl na sobě dát znát, jak moc ohromený krásou Hiddenu je. Při poslední návštěvě neměl náladu ani čas objevovat jeho krásy, ale nyní měl příležitost. Královský palác Alcyonu byl zdobný, přeplněný ozdobami, jemu spíš vyhovovala nardycká přímočarost a střídmost. Rád viděl, že ani královna sama se nevyžívá ve zdobnosti a její šaty byly spíše jednoduché. Pozvedl pohár, neboť vyslanec právě dokončil svou pečlivě nacvičenou řeč, a připil královně na zdraví.

 

„Bůh ochraňuj královnu!“ Rozneslo se vysokou síní a Narmo se těšil na den, kdy bude následovat: Bůh ochraňuj krále!

Doufal, že si jeho výrazu nevšimla, protože si až pozdě uvědomil, že ho sleduje zkoumavým pohledem. Usmál se na ní, ale měl nepříjemný pocit, že mu vidí do hlavy. Otočila se k hostům a pevným hlasem dala pokyn k veselí.

 

 

Anna měla pocit, že by s ním měla konverzovat, ale nějak se k tomu nedokázala odhodlat, tím spíš, že jí matka neustále probodávala významným pohledem. Někdy by chtěla taky být bezprostřední jako Marie, ale roky výchovy, příkazů a zákazů jí veškeré spontánnosti zbavili. Tiše naslouchala Selechovi, který se opíral o její židli a dlouze vyprávěl o novinkách, které se dozvěděl. Hlavní večeře skončila a teď už byla volná zábava. Všimla si, jak Oberon nervózně přešlapuje s hlavním protokolářem, nejspíš se blížil čas, kdy by se měli přesunout do sálu, kde již byli připraveni hudebníci.

 

„Dobře, to probereme později.“ Lehce se dotkla jeho předloktí a po očku sledovala přibližující se Marii. Právě včas předběhla vyslance, který se dral na uvolněné Selechovo místo. Nakvašeně si zase sednul, když mu došlo, že byl drze předběhnut.

 

„Je to tak vzrušující, konečně se něco děje.“ Tváře jí jen hořely. „Už jsem se tu málem ukousala nudou.“ Elegantně se přesunula na druhou stranu Anniny židle, jak to dovedla jen ona. Narmo vstal ze židle a zkoumavě si ji prohlédl.

 

„Vaše Výsosti.“ Koketně se usmála a v hluboké pokloně mu dala nahlédnout do tajů svého živůtku. Políbil nabízenou ruku, ale nezdálo se, že by projevoval zvýšený zájem. Anna to sledovala s mírnou nevolí.

 

„Madam, je mi potěšením.“

 

„Doufám, že při večerním tanci budete všem přítomným pánům vzorem.“ Pokračovala nerušeně.

 

„Obávám se, že nejsem příliš zdatný tanečník.“ Marie se zatvářila přehnaně zdrceně.

 

„Och, to je ovšem škoda, protože Anna, tedy Její Veličenstvo, tančí velmi ráda a skvěle, pokud to mohu posoudit.“

 

„To opravdu nesmíte, madam.“ Už to nevydržela a zvedla se ze svého místa do celé své nevelké výšky. „A obávám se, že již zacházíte příliš daleko.“ Varovala přítelkyni důrazně. Marie na to reagovala okamžitou změnou postoje, nestávalo se často, že by jí Anna vykala.

 

„Promiňte.“ Marie se vzdálila.

 

„Jsem si jistý, že to měla být dobře míněná rada.“ Pokusil se o chabou obranu Marie, čímž Annu ještě víc rozdráždil.

 

„Tato dáma vám nemá co radit.“ Zatnula levou ruku v pěst, ale zároveň jí umně ukryla v záhybech sukní, aby si toho nikdo nevšiml.

 

„O tom rozhodnu já.“ Jedinou známkou rozčílení bylo roztáhlé chřípí, Anna ještě nedokázala rozpoznat změnu jeho postoje, který by jí varoval.

 

„Jak jinak! Jste přeci Waggan, ten by nedovolil, aby za něj někdo rozhodoval.“ Odsekla nevraživě, jeho přízvisko prakticky odplivla.

 

„Ano, jsem Waggan, …“ Dodal klidněji, než by čekala.“… ale nemám problém s tím, aby za mě někdo rozhodl, pokud je to ku prospěchu věci.“ Upřel na ní své ledové oči a ona jeho pohledu čelila se ctí. „Zdá se, že to jen vy máte problém se s tím smířit.“ Natáhl k ní ruku, když zahlédl přibližujícího se protokoláře.

 

„Nehodlám se s tím smiřovat.“ Přijala nabídnuté rámě, aby nevzbudila pozornost, protože je všichni sledovali. V doprovodu onoho starého muže vešli do sálu ještě okázalejšího, než byl ten, ve kterém dosud dleli. Klenutý zdobený strop podpíraly široké sloupy, podrážky mu klepaly o podlahu dlážděnou onyxem se zeleným nádechem. Venku byla tma, takže nemohl plně ocenit vysoká okna a světlo, které jimi přes den pronikalo. Před obrovskou tapisérií stálo na vyvýšeném podiu tepané křeslo, královský trůn. Šli pomalu, a tak se kolem nich do sálu nahrnulo plno lidí.

 

„Má drahá, nic jiného vám nezbyde.“ Trochu se k ní naklonil a do nosu ho udeřila její omamná vůně, ale to už se ho pustila a sama, držíc si těžkou sukni, vyšla ty tři schůdky. Otočila se čelem do sálu a čekala, až se všichni uklidní. To rozčílení jí slušelo, bledé tváře jí zrůžověly a v očích se objevil plamen, který před tím tak postrádal.

 

Anna nakonec strávila příjemný večer, i když ne tak příjemný, jako byly jiné plesy. Zdálo se, že pánové došli k mylnému závěru, že svou pozornost bude soustředit na prince, takže se počet jejích potencionálních tanečníků smrskl na minimum. S princem byla nucena absolvovat dva tance. Waggonovec byl sice obstojný tanečník, navzdory svému vlastnímu tvrzení, ale tančil bez jakéhokoliv zájmu, takže kromě úvodního a závěrečného tance se této kratochvíli nevěnoval. Už se obávala, že bude nucena většinu večera prosedět nebo prostát kdesi v koutě, na Selech se také spolehnout nemohla, protože to byl příšerný tanečník, když jí nakonec spasil vévoda Marton ze Severního přístavu. Byl to nenapravitelný sukničkář, ale zároveň skvělý tanečník. Smála se jeho historkám, lehce se červenala při jeho nekončících poklonách a narážkách a dobře se bavila, až moc dobře, jak neopomněla poznamenat Elvíra hned druhý den ráno, jakoby Anna neměla právo ani na jeden večer volnosti.