Turn off the dark XV (Little stars)

Amelie:

„Raz...dva...tři...čtyři...raz...dva...tři...čtyři...raz...dva...tři...čtyři... Rebecco, zlatíčko, běž mu trochu naproti. Miluješ ho...chceš ho políbit...“ Rozčiloval se Sebastian a mával kolem sebe rukama, jako kdyby dvojici popoháněl. Všichni byli nadšení a vzrušení z toho, že se konečně začalo něco dít až na mě. Svíral se mi žaludek při každém doteku mezi Reevem a Rebeccou.

„Sebastiane, já se snažím, ale on je s prominutím trochu dřevo.“ Zareptala a odešla si dramaticky otřít čelo do ručníku. Ve skutečnosti se zas tak nenadřela. Její choreografie v téhle části byla o tom, že měla dojít z bodu A do bodu B.
Reeve se měl mezitím zhoupnout z balkonu a přistát na podiu a obejmout se s tou fuchtlí. Vzhledem k tomu, že Sebastian byl stále nespokojený, musel Reeve běhat pořád zpět na balkon a zhoupnutí zopakovat. I když si vzal ráno dva prášky od bolesti, stejně byl ve tváři bledý a po spáncích mu tekl pot. Rána na zádech se sice hojila, ale ne dost na to, aby teď dělal přemety. Jenže vymluvit si to nedal. Neříkal to nahlas, ale měla jsem podezření, že má výčitky kvůli zpoždění představení a teď nechce, aby se kvůli němu zanedbal jediný den.

„Reeve, vžij se trochu do toho.“ Sebastian vypadal vyčerpaně a otráveně.  „Aspoň jednou to udělejte tak, jako kdyby už byla premiéra. Aspoň jednou naplno. Pak už vám dám pokoj a dělejte si to klidně jen v náznacích.“ Zhroutil se na židli.

Ve mně se všechno vařilo. Bolela mě z toho všeho hlava, srdce mi bušilo a břicho se mi bolestně svíralo. Snesla bych kohokoliv jiného. Ale Rebeccu ne. Věděla jsem, že tu nezvládnu.

Reeve znovu vyběhl na balkon a mávnul, že je připraven. Zatnula jsem zuby a ruce v pěst. Rebecca stála na svém místě a viděla jsem ji na očích tu vyzývavost.

„Jedem!“ Mávnul Sebastian rukou. Reeve se zhoupnul z balkonu a přistál přesně na značce. Začínalo mu to jít. V tu chvíli se dala do pohybu Rebecca a s natěšeným výrazem k němu došla. Chtěla jsem se odvrátit, ale nešlo to. Musela jsem sledovat jak se tváří, když ji objímá kolem pasu. Rebecca byla přece ta hvězda. Ta úžasná zpěvačka. To ona držela muzikál nad vodou. Krásná a nadaná. Proč by měl být Reeve semnou? Kousla jsem se do rtu a snažila se neslzet.

Reevovy dlaně sevřely její tvář a těsně předtím, než ji políbil, se mi přes její rameno podíval do očí. Viděla jsem v nich nejistotu a tichou omluvu. Něco v tom, jak se na mě podíval, mě ujistilo, že se nemusím ničeho bát.

„No dobrý.“ Zahučel Sebastian. „To by šlo.“ Odmávl to a s nadáváním zkoušku rozpustil.

Odcházela jsem chodbou s ostatními a připadala si jako vyhozená z kolotoče. Všechno ve mně se zmateně pralo. Nevěděla jsem, jak se mám cítit. Až do teď byl můj život plný temnoty a beznaděje a najednou se objevilo světlo a já nevěděla, jak se k tomu postavit.

Kolem zápěstí jsem ucítila sevření a někdo mě prudce stáhl na stranu do malé šatny, ve které většinou bývaly kostýmy. Zmateně jsem zašermovala rukama připravená se bránit, Protože Alex tady někde v budově nejspíš byl. Co když to byl on? V šatně byla naprostá tma. Prudce jsem byla natlačena na stěnu a přimáčknuta něčím tělem. Jeho kůže byla skoro vařící a trochu vlhká potem.

„Reeve?“ Zašeptala jsem do ticha, které narušoval jen jeho zrychlený dech. Srdce se mi prudce rozbušilo.

„Ne, tady Pinocchio.“ Zasmál se mi tiše do vlasů. Tiskl se ke mně tak, že jsem cítila zběsilý tlukot jeho srdce, jako kdyby bylo mé vlastní. Opatrně mi položil dlaň zezadu na krk a natočil mi hlavu tak, aby se dostal k mým ústům. Jeho rty byly horké a měkké, ale zároveň pevné. Točila se mi hlava a v uších mi hučel oceán. Už to bylo jasné. Tohle světlo si budu chránit.

„Jestli budu muset Rebeccu ještě jednou líbat, tak skočím z toho balkonu bez lana.“ Zabručel a přitiskl si mě ještě blíž, jako kdyby to ještě šlo. Položila jsem mu paže kolem krku a trochu se postavila na špičky. Jeho rty byly slané a naléhavé. Všechen kyslík zmizel a zůstal jen žár. Jeho dlaně na mém těle byly jako magnety. Podlamovala se mi kolena, když mi prsty přejížděl po holé kůži pod tričkem.

„Amelie...“ Zašeptal do mých rtů. Láskyplně vyslovil mé jméno a já se ho v tu chvíli nemohla nabažit. Jeho ruce pomalu stoupaly po mém trupu k lemu podprsenky a pak až na záda. Tiskl mi dlaně na lopatky a líbal mě, jako kdyby měl svět právě teď skončit.

Mohl by mě zničit. Zapálit celý svět a nechat ho hořet jen z žáru našich těl. Jeho jazyk narážel do mých úst, jako se moře vrhá proti břehu. Vzadu v krku se mi ozývalo dychtivé zakňourání, když mi přejel po stehně a zvedl si mě do náruče. Instinktivně jsem ho objala nohama kolem pasu. V břiše se mi zažehla šílená horkost a rozlévala se do celého těla. Dech se nám zrychloval a ta hranice, za kterou už nebude cesty zpět se blížila. Ještě chvíli a zvrhne se to v něco šíleného. Stačil ještě jeden dotek a explodovala bych. Ještě...“

„Bože!“ Vzdychl Reeve. Postavil mě zpět na roztřesené nohy a opřel se dlaněmi o stěnu, takže jsem byla uvězněná mezi jeho nataženými pažemi. Sklonil hlavu a prudce oddechoval, jako kdyby uběhl maraton.

Ruce mi padly podél těla. Prázdné a roztřesené. Chladný vzduch šatny mi olízl paže, až jsem se roztřásla. Za těch pár vteřin mi teplo jeho těla už chybělo.

„Ještě chvíli a nemohl bych přestat.“ Zaskučel a položil si hlavu na mé rameno. Vpletla jsem mu prsty do vlasů a usmála se. Nemohla jsem přiznat, že jsem na tom byla stejně.

Zavřela jsem oči a klidnila své rozbouřené srdce a zrychlený dech. Cítila jsem, jak mi krev vře i v té nejtenčí vlásečnici pod kůží na tvářích. Jak každá buňka touží po tom dotýkat se ho a splynout s ním. Zamknout dveře a zůstat tady spolu navždy.

Do ticha se ozvalo zavrčení mého žaludku. Cukla jsem sebou a vyprskla smíchy.

„Paráda. Jdeme na večeři.“ Líbnul mě ještě jednou na rty a pak mě se smíchem vyvedl z divadla.

 

Místo luxusní restaurace se steakem jsme seděli v poloprázdném Bowlmor´s pub a před námi na talíři seděl obrovský hamburger s hromadou hranolek.
Přestože bylo pět hodin a venku ještě svítilo slunce, v baru bylo šero a Reevovu tvář ozařoval zlatavým světlem malý lustr nad stolem.

„...a pak jsem zjistil, že ségra si občas skypuje s Bonem. Prostě jen tak na mě ukuli past.“ Opřel se se smíchem na židli a ukradl mi z talíře hranolku. Sám už měl porci snězenou. Já s tou svou bojovala předem prohranou bitvu. Můj žaludek nebyl zvyklý na tolik jídla.

„Máš sestru?“ Zahuhlala jsem s plnou pusou.

„Mám, Paris. A bráchu Zanea. Hraje v orchestru se zbytkem kapely. A co ty?“ Zadíval se na mě se zájmem. V jeho jantarových očích svítily zelené jiskry, až jsem zapomínala dýchat.

„Já nemám nikoho.“ Zavrtěla jsem hlavou a odložila nedojedenou půlku hamburgru. „Reeve...můžu se zeptat? Ta tvoje přítelkyně...“

„Bývalá přítelkyně.“ Skočil mi do řeči a z tváře mu zmizel úsměv. „Je pryč. Skončilo to dlouho předtím, než jsme se rozešli.“ Odmávl to rukou a zavrtal pohled do stolu. „Proč nehraješ Mary Jane ty?“ Povzdechl si smutně a přes stůl sevřel moji dlaň.

„Protože na to nemám.“ Pokrčila jsem s úsměvem rameny. Tyhle věci už jsem hodila za hlavu. Nemělo cenu nad nimi smutnit.

„Blbost. Máš na to mnohem víc než Becca. Slyšel jsem tě zpívat.“ Díval se na mě se zdviženým obočím, jako kdyby malé dítě přistihl při lži. Hrála jsem si s hranolkou a máčela ji v kečupu.

„Třeba to je tím, že si nevěřím.“  Zašeptala jsem s pohledem upřeným do desky stolu. Styděla jsem se to před ním přiznat.

„Ale vždyť o nic nejde.“ Najednou seděl vedle mě a ukazováčkem mi zvedl bradu.

„Ztrapnila bych sebe a celé divadlo.“ Vytrhla jsem mu bradu ze sevření, protože jsem ten jeho úsměv nemohla vydržet.

„No a co?“ Pokrčil rameny.

„Děláš jako kdyby o nic nešlo.“

„Amelie...nejde o život.“

Chtěla jsem mu něco odpovědět, ale na nic nečekal a odběhl k jukeboxu. Klíčilo ve mně podezření. Snad nechce...

Ztichlým poloprázdným barem se rozezněly první tóny písničky.

„Oh, why you look so sad?
Tears are in your eyes
Come on and come to me now.“

Reeve měl úžasný hlas. Byl jako teplá deka v chladné noci. Přešel až zpět ke mně. Neustále mě překvapoval tím, co všechno byl schopen zazpívat naplno, jako kdyby mu ta slova vycházela přímo ze srdce. Dokonce i barman přestal otírat pult a rovnat sklenice a nenápadně nás pozoroval.

„Zpívej!“ Šeptl mi do ucha a donutil mě postavit se na lavici.

„I'll stand by you,
I'll stand by you,
won't let nobody hurt you,
I'll stand by you.“

Nenechal mě v tom a zpíval semnou. Stáli jsme spolu na lavici a nevnímali ostatní. Jako kdybychom tam byli jen my dva a naše hlasy se proplétaly tak přirozeně. Hodili se k sobě naprosto dokonale. Uvnitř na srdci mě hřál zvláštní pocit. Věřila jsem tomu, že s ním bude všechno dobré. Kdyby mě postavil před sál plný lidí tak to dokážu. I když se mi třásla kolena, byla jsem si jistá sama sebou.

„and I'll never desert you
I'll stand by you“

 

Píseň skončila a my tam stáli a svět byl najednou jiný. Byl barevný a plný světla. Reeve se na mě usmíval a oči mu zářily. A pak se rozezněl potlesk. Všichni co seděli v Bowlmore´s tleskali a pískali. Přitiskla jsem si dlaně na ústa a do očí mi vhrkly slzy.

„Už nikdy neříkej, že na to nemáš.“ Zašeptal mi do ucha a políbil mě na tvář. Schoulila jsem se mu na hrudi a plakala.

 

...Tohle byla moje Broadway....

 

„Co tady blbnete?“ Vytrhl nás mužský hlas. Pod námi stál Reevův bratr, Zane. Díval se na nás jak na dva blázny a s úsměvem vrtěl hlavou.

Reeve seskočil z lavice, pomohl mi dolů a pevně bratra objal. „Nazdar brácho.“ Poplácali se po zádech a pocuchali si vlasy. Zane byl oproti Reeva trochu vyšší měl tmavé husté vlasy momentálně stažené do drdolu, tmavé oči s tmavým obočím. Zatímco Reevův úsměv s dolíčky byl neskutečně sexy, ten Zaneův se dal popsat jako rozkošný.

„Jen jsme zkoušeli něco do divadla. Brácho, tohle je Amelie.“ Popostrčil mě blíž a nadmul se, jako kdyby snad na mě byl pyšný.

„Já vím.“ Usmál se a potřásl mi rukou.

„Jak víš?“ Reeve se zatvářil nechápavě. Já sebou ale lehce trhla. Nechtěla jsem, aby Reeve věděl o noci, kdy mě Zane musel zachraňovat. Ten se mi podíval do očí a nejspíš v nich viděl záblesk paniky.

„Přece jsi mi o ni říkal.“ Mrkl na mě nenápadně a přisedl si ke stolu.

Vděčně jsem se na něj usmála.

„Představte si, byl jsem na józe a potkal jsem tam Jimmyho...pamatuješ na něj ne?“ Začali ti dva klábosit.

„Byl jsi na józe? A to mi říkáš jen tak?“

„Máme večer zkoušku, nezapomeň jo?“

„Nezapomenu na zkoušku, ty jogíne.“

„Reeve přestaň! Dělá mi to dobře.“

„Vím o jiných věcech, co by ti mohly dělat dobře.“

„Třeba instruktorka jógy?“

Držela jsem se za břicho a z očí mi tekly slzy. Smála jsem se tak, až mi docházel kyslík a nebyla jsem schopná ho nabrat. Ti dva by mohli mít svoje vlastní vystoupení jako stand-up komici.

„No nic, nebudu rušit a zase poletím.“ Zvedl se Zane k odchodu.

„Na svém kouzelném koberci?“ Vyprskl Reeve a zhroutil se na desku stolu.

„Ne, klidně zůstaň. Já musím běžet.“ Zvedl jsem se k odchodu. Reeve mě s tázavým pohledem doprovodil ke dveřím. „Musím si něco zařídit.“ Stoupla jsem si na špičky a políbila ho na špičku nosu. „Uvidíme se zítra v divadle.“

 

Za světla ten bar nevypadal tak výstředně jako v noci, kdy svítil neony. Vypadal vlastně docela obyčejně. Přecházela jsem po protější straně ulice a dodávala si kuráž. Potřebovala jsem to a tak jsem se zhluboka nadechla a přešla ulici.

Noční klub U Sama byl prázdný. Ve vzduchu se vznášel lehký alkoholový opar asi ještě z předchozího večera. Centrem celého kubu bylo velké podium s molem táhnoucím se až mezi stolečky. Bylo tu šero, ale i v tom přítmí jsem viděla desítky žároviček, které zatím byly bez energie. Za barem stál dlouhovlasý týpek v kožené vestě a potetovanými pažemi. Sotva mě zahlédl ve dveřích, přestal počítat peníze a opřel se se zkoumavým výrazem o pult.

„Copak holubičko. Ztratila ses?“

Vypadal jako čtyřicátník, který si rád užívá podle hesla: sex drugs and rock n roll. Třásly se mi ruce, ale donutila jsem se uklidnit se a přejít k baru.

„Hledám práci.“ Špitla jsem a žmoulala si lem trička.

„Práci říkáš?“ Přešel bar a sprostě si mě prohlédl od hlavy až k patě hodnotícím pohledem. Kousla jsem se do rtu a snažila se netřást.

„Ne.“ Odmávl mě a vrátil se ke svému počítání peněz. Šokovaně jsem zalapala po dechu. Tak ani tohle nezvládnu?

„Umím tančit.“ Sevřela jsem v prstech okraj baru.

„Máš sice hezkou postavu, ale ne na tohle.“ Připálil si cigaretu a kopl do sebe panáka. Ani ke mně nezvedl oči. Dál se věnoval svým penězům.

„Prosím. Potřebuju peníze.“ Zkusila jsem to na jeho city, i když mi bylo předem jasné, že pláču na špatném hrobě.

„Nezájem.“ Zabručel a popel z cigarety mu padal na bankovky.

Zoufale jsem se odhodlala na poslední možnost.
„Poslala mě sem Rebecca. Že mi práci určitě dáte!“ Dodala jsem do svého hlasu co nejvíce kuráže. Neměla jsem co ztratit. A nejspíš jsem se konečně trefila. Sam zvedl oči od peněz a konečně si mě prohlédl s vážným zájmem. Tentokrát ale nehodnotil mé tělo, ale jeho oči mi klouzaly po tváři. Koutky se mu roztáhly do ďábelského úsměvu.

„Rebecca?“ Zeptal se s pobavením v hlase. Přikývla jsem a držela si palce. Sam se rozchechtal a opřel se o bar. „Tak to tě musí pěkně nenávidět, že tě poslala sem.“

Spadla mi čelist. Takže ona si ze mě vystřelila ještě větším způsobem, než jsem čekala.

„Takže mi tu práci nedáte.“ Svěsila jsem ramena a dala se na odchod. Hlavou mi běžela stovka možných scénářů, co budu dělat. Ale ani jeden jsem nedokázala zachytit a připravit se na realizaci.

„Rebecca je malá rozmazlená mrcha.“ Ozval se za mnou Samův hromový hlas. Zůstala jsem stát celá zcepenělá. „Nesnáším ji. A kohokoli ona nenávidí tak moc že ho pošle sem, je můj kámoš.“ Došel až ke mně a položil mi svalnatou potetovanou paži kolem ramen. „Na podium tě nepustím, ale co takhle obsluha baru hm??“ Mrknul na mě s přátelským úsměvem a strčil mi do ruky barmanskou zástěru s logem podniku. „Vítej na palubě holubičko.“ 

 

 

Zane: