Každému svítání předchází hluboká tma... - 23.

23.

               ,,No konečně,” řekla Táňa, když Tamara konečně otevřela dveře.
 ,,Co je, hoří snad?” zeptala se a zavázala si župan.
 ,,No, skoro. Rychle se oblékni, musíš jet se mnou,” říkala Táňa naléhavě.
 ,,Cože? A kam?”
 ,,Dělej! Je to moc vážný. Běž se oblékat! dělej!” naléhala a Tamara raději poslechla, než se dožadovat vysvětlení, proč jí sestra v sobotu, den před Vánoci, vpadla do bytu už v půl osmé ráno a dožaduje se, aby s ní někam jela.
Tamara zmizela do koupelny a Táňa zatím zabalila některé její věci, které si byla jistá, že potřebovat bude.
     ,,Kam jedeme?”
 ,,Nejsem oprávněná ti nic říct.”
 ,,Ségra! Pokud mi okamžitě neřekneš o co jde, tak tě zabiju.”
 ,,Neboj se. S dvojčaty ani s Tomášem nic není. Všechno je v pořádku. Jen my dvě si spolu uděláme takový předvánoční výlet,” řekla Táňa a to bylo vše. Víc se nehodlala ji říct.
          V polovině cesty měla Tamara podezření. Tu cestu znala.
 ,,Táňo? My jedeme k Tomovo rodičům?”
 ,,Ehm, jo. Ale neptej se mě prosím proč. Všechno brzy uvidíš a pochopíš.”
 ,,Jestli si ze mě hodláte udělat blbečka, tak mi zastav. Vystupuju a do Prahy si dojedu klidně stopem.”
 ,,Ségra, uklidni se. Ještě budeš ráda, že jsem tě takhle unesla,” řekla Táňa a jemně přišlápla plyn.

          ,,Konečně,” řekla Táňa, když zastavila u domu Tomášovo rodičů.
 ,,Ahoj Tamy,” běžely jí uvítat Tomova máma se sestrou.
 ,,Ahoj. Co se děje?” ptala se Tamara ten den snad už po tisící.
 ,,Pojď, nemáme moc času,” řekla Renata, Tomášova sestra a táhla ji do domu a do jejího pokoje, kde už byla i Tamařina máma Tereza.
 ,,Mami? Co tu děláš? A co to máš na sobě?” divila se a prohlížela si matku ve slavnostních šatech.
 ,,No, ber to jako takový předčasný dárek k narozeninám od nás všech,” řekla a otevřela skříň, kde viselo pouzdro na šaty.
 ,,Proč mám takové divné tušení, že až to pouzdro otevřu, tak dostanu infarkt?” zeptala se a chytla za jezdec zipu. Když ho rozepnula celý, vyvalily se na ní šaty. Bílé, krásné šaty.
,,No do prdele,” řekla Tamara.
 ,,Moje budoucí švagrová, obřad začíná za dvě hodiny,” řekla jí Renata.
 ,,Šaty, obřad? Vy jste uspořádali svatbu?”
 ,,No, vlastně to byl bráchovo nápad a my ho jen pomohli zrealizovat.”
 ,,Šaty ale Tomáš nevybíral. To jsme mu nedovolily,” řekla Táňa.
 ,,A kdo je vybíral? Jsou totiž nádherné.”
 ,,Já s mámou,” řekla hrdě Táňa.
 ,,No a kde jsou děti?”
 ,,Někde s chlapama,” mávla rukou Tomášova máma.
 ,,Tak jdeme na to?” zeptala se Tamara a Renata k ní přistoupila s kulmou, žehličkou, fénem a všemi dalšími kadeřnickými proprietami a začalo česání, následně líčení a nakonec oblékání.
          ,,Holky? Jak jste na tom?” klepal na dveře pokoje Vašek, otec nevěsty.
 ,,Pojď dál tati,” vyzvala ho Tamara.
 ,,Na pane bože, jsi nádherná.”
 ,,Tati, vždyť už jsi mě ve svatebním viděl.”
 ,,Ale teď, teď vypadáš prostě jinak.”
 ,,Nebude to tím, že jsem maximálně šťastná?”
 ,,Asi jo. Jinak, Tomáš je nervózní, Lukášek si ušpinil košili ještě dříve, než jsme mu oblékli kalhoty a Esterka trvá na tom, že chce růžové šatičky a ne bílé,” shrnul dění okolo a Tamaru to rozesmálo.
,,Ale vidím, že jsi připravená, takže bychom mohli vyrazit?” navrhl Vašek.
 ,,Já myslím, že ano,” souhlasila Tamara a její otec odešel informovat ostatní o odjezdu.

          Tomáš byl netrpělivý. Stál před oddávajícím a čekal, až se dveře obřadní síně otevřou a Tamara vejde a půjde k němu.
 ,,Nervózní?” zeptal se ho Martin Čápek, svědek.
 ,,Nečekal jsem to, ale jsem.”
 ,,Hlavně si to užij. Je dost možný, že to je poprvé a naposledy,” řekl Martin a Tomáše poplácal po zádech. V ten samý moment se otevřely dveře a do síně vešla Tamara.
Tomáš se na ní nemohl vynadívat. Usmál se na ní o ona mu úsměv vrátila.
 ,,Jsi nádherná,” řekl jí, když si ji od Vaška převzal.
 ,,To si spolu vyřídíme potom,” řekla s úsměvem a v očích jí tančil milion zářivých jiskřiček.

     ,,Nemohl jsem se dočkat až budeš moje. Proto jsem to uspořádal všechno takhle na rychlo. Omlouvám se, asi to byl pro tebe šok, ale zítra, naše první vánoce, oslavíme jako úplná rodina,” řekl Tomáš, když bylo po obřadu a Tamara již nebyla Skřivánková ani Hrnčířová, nýbrž Frodová.
 ,,Jo, byl to trochu šok, ale hezký šok. Uspořádal jsi to všechno nádherně. Jsi úžasný a já jsem moc ráda, že jsme svoji. Jsme oficiálně manželé.”
 ,,Už se mně nikdy nezbavíš,” usmál se Tomáš.
 ,,To ani nemám v plánu,” řekla a sehnula se pro Ester.
 ,,Co říkáš zlatíčko, necháme si Tomáše?”
 ,,Jo! Je to můj nový tatínek.”
 ,,Můj taky!” vykřikl Lukášek a zatahal Tomáše za nohavici. Ten se sehnul a vzal si ho také do náruče.
 ,,Já jsem váš tatínek a vy moje děti. Takový jsem vždycky moc chtěl,” řekl Tomáš.
 ,,Tak děti a teď úsměv!” zvolal Tomášův táta a pořídil jejich společnou fotku, na které je zastihl jako rodinu.

     Konec dobrý, všechno dobré..

Poděkování patří všem, co k tomuto příběhu někdy zabloudili a třeba kousek si přečetli. Díky moc :)