Společný (ne)zájem 1.díl/3.část

Austin
Zamyslel jsem se a znovu se rozjel. Já jsem přeci ten idol holek, co je chce dostat do postele a konec. Proč se zrovna ona neotočila, když jsem na ni volal?
Zaparkoval jsem auto do naší garáže a šel k sobě do pokoje. Nikdo nebyl doma. Táta byl právník a tak dlouho do noci lítal kdoví kde. Mamka byla pro změnu návrhářka, takže přišla mnohdy až po tátovy. Když o tom tak přemýšlým bylo to vcelku fajn. Dal jsem si rychlou sprchu, převlékl se do pyžamových kalhot a z kuchyně si vzal jablko. Uchopil jsem notebook a zalehl do postele. Projel jsem facebook a po zjištění, že neni nic nového, jsem si pustil film. Už ani nevím o čem byl. Běhme hodiny jsem usnul.

Emily
Rychle jsem od toho divného kluka odešla do nemocnice. Na recepci mi řekli na jakém pokoji leží babička a tak jsem za ní spěchala. Zaklepala jsem a vešla.
,,Ahoj babi!" Řekla jsem nadšeně a dala babče pusu na tvář.
,,Ahoj děvenko." Usmála se na mě, tak jak to uměla jen ona.,,Co tady děláš?"
Sedla jsem si k ní na postel,,No mamka mi volala,že jsi tu tak jsem tu taky."pokrčila jsem s úsměvem rameny.,,Jak se cítíš?"
,,Dobře holčičko. A co ty? Jak ses měla ve škole?"
,,Jak jsem se asi mohla mít ve škole,babi," protočila jsem oči.,,Děsne,hrozně,příšerně. To je normálka. A pak ještě ten kluk bože. Ale jinak dobrý." Mála jsem rukou.
,,Stalo se něco?" Zeptala se se zvednutým obočím.
Ne babi,jen jsi měla infarkt a mě málém srazilo auto.
,,Ne,nic." Nepřesvědčivě jsem se usmála.
,,Mě to můžeš říct zlato," pohladila mě po ruce.
,,No víš..,"koktala jsem ,,Ono to vlastněnic není. Jen jak jsem šla po škole k tobě jsem se nerozhlídla a málem mě přejelo auto no."
,,A jsi v pořádku?" Přerušila mě.
,,Naprosto," ujistila jsem ji ,,ale abych se dostala k tomu hlavnímu. Z tý silnice mě strhl nějaký kluk." Sklopila jsem oči.
,,Aha,"pronesla babička vítězně. ,, Tak takhle to je. Je v tom chlapec. Tak povídej. Jak se jmenuje a jak vypadá?" Usměv od ucha k uchu.
,,Nevím kdo to je.Viděla jsem ho poprvé v životě. Jenom jsem mu poděkovala a pak odešla za tebou. Chtěl vědět moje jméno,ale ignorovala jsem ho."
,,Proč?'' Divila se.
,,Nevím," pokrčila jsem rameny.
,,A líbil se ti?" Nasadila šibalský úsměv.
,,No," zadívala jsem se jí do očí. ,, Byl vážně pěknej,ale určitě je to jeden z těch namachrovanejch frajírku,co si myslí že můžou všecko. O to opravdu nemám zájem." Zavrtěla jsem hlavou.
,,Ale Emily," řekla káravě. ,, neodsuzuj ho.jestliže ho neznáš."
,,Promiň babi,ale už budu muset jít."
Zvedla jsem se a políbila babičku.
,,Dobře,ale přemýšlej o tom co jsem ti řekla."
,,Dobře. Pa," zamávala jsem jí a odešla z pokoje a pak i z deprimující nemocnice.