Společný (ne)zájem 1.díl/4.část

Emily
Co když má babička pravdu? Třeba není vůbec takový jaký si myslím že je. I když.. určitě je. Je hezký. Hodně. Nepochybně to ví i on. Ať si je s nějakou barbínou bez mozku. Tyhle frajírky nemám moc v oblibě. Vlastně... nesnáším je!
Přišla jsem na autobusovou zastávku přesně, když autobus přijel. Za necelých deset minut jsem byla doma.
,,Áhoj." Zakřičela jsem na celý dům,což byl docela výkon. Náš dům nepatřil mezi nejmenší. Vlastně to byla taková menší vilka. Taťka pracoval v nemocnici jako jeden z hlavních chirurgů,takže docela dost vydělával. Mamka jakožto realitní makléřka měla velice vysoký plat. Vždycky jsme měli peněz až dost, ale já se podle toho nikdy nechovala. Nevyhledávala jsem děti z bohatých rodin. Spíš jsem se jim vyhýbala. Taky proto jsem si vybrala 'obyčejnou' střední. Táta mi nabízel drahou soukromou školu,ale odmítla jsem. Bylo mi jasné,že by tam byli jen samí snobi.
,,Ahoj broučku." Zavolala na mě mamka z kuchyně.
Pověsila jsem si kabát,zula si boty,hodila tašku do předsíně a rozhodla se zjistit co mamka kuchtí.
,,Co vaříš?'' Líbla jsem ji na tvář.
,,Ty dobré zapékané palačinky,které tak miluješ." Usmála se. ,,A neboj,není v tom maso."dodala,když viděla můj výraz.
Ano. Nejím maso. Nesnáším ho a je mi z něj na zvracení. Zbožnuju zvířata a tak jsem prostě vegetariánka.
,,Mňamy." Zamlaskala jsem labužnicky. ,,Byla jsem za babičkou v nemocnici."
,,A jak se má?" Vyzvídala a já věděla,že má o ni starost.
,,No vypadá celkem dobře. Kdyby nebyla v nemocnici řekla bych, že je úplně v pohodě." Zakroutila jsem hlavou.
,,Ona se z toho určitě brzo dostane,jak ji znám,"pousmála se ,,Vypni prosím tě troubu a vyndej jídlo,ať se nespálí."
Když jsme dojedli, odešla jsem do svého pokoje a asi dvě hoďky se ještě učila. Pak jsem se převlékla do pyžama a jakmile se moje hlava dotkla polštáře,usnula jsem.

Když mi ráno zazvonil budík,myslela jsem že půjdu skočit z okna. Bylo půl šesté ráno,úterý. Osprchovala jsem se a celkově se dala do kupy. Oblékla jsem se do černých úzkých kalhot,bílého tílka a modré kostičkované košile. Nalíčila jsem se jen trochu. Nemám ráda zmalovaný nány,kterých se bez make-upu leknete. Do černé tašky přes rameno jsem naházela učebnice na dnešek a sešla do kuchyně. Snědla jsem připravenou snídani a vypila čaj.
,,Dobré ráno,"popřála mi mamka.
,,Dobré. Jak to, že nejsi v práci?"
,,Myslela jsem,že bych tě prvně hodila do školy,hmm?" věnovala mi úsměv.
,,Tak jedem."oplatila jsem jí ho.
Vzala jsem si kabát a společně s mamkou jsme vyjeli směrem ke škole naši novou Audi. Před školou jsem vystoupila a rozloučila se s mamkou. V šatnách jsem zamířila ke své skřínce, svlékla si kabát a přezula si boty. Už jsem se měla k odchodu,když mě někdo chytl za ruku.