Nina a Marek 4.

Uběhly dva měsíce od toho posledního setkání Niny a Marka. Nechtěla s ním komunikovat, vyhýbala se jeho společnosti, ale nemohla na něj zapomenout. Při každé vzpomínce na něj, ji silně píchlo u srdce. Ale chtěla být na sebe tvrdá. Když ho nejvíc potřebovala, vykašlal se na ni. Ztratila jeho, svého prince a před Vánocemi ji zemřela babička. Cítila se na dně. Nině se nechtělo žít. Nenáviděla ho, ale nedokázala ho přestat milovat. Vyhýbala se společnosti, znala jen práci a domov. Nad vodou ji opět drželi pouze přátelé a rodina. Svátky začaly pro Ninu moc smutně. Bloudila ulicemi a hledala jeho oči, jeho dlaně, které ji hladily. Měla pocit, že pro nikoho nic neznamená. Nic jí nebavilo, nic se jí nechtělo, neměla chuť ani žít. Marek si mezitím našel někoho, do koho se zamiloval. Když se to dozvěděla, myslela si, že jí pukne srdce žalem. Odsunul ji na jinou kolej. Nedokázal pochopit, proč nemůžou být ani kamarádi. Všude se vyptával, co se stalo, a přitom to moc dobře věděl. Nezlobila se na něj za to, že si někoho našel, ale za to, že když jí bylo nejhůř a potřebovala ho, nebyl u ní. Ztratila iluzi o tom, že mu vůbec někdy na Nině záleželo. Cítila se jako vymačkaný citron. Když měl Marek jakékoliv trápení, problém, vždycky stála u něj a pomohla mu. Čekala na oplátku to samé, nedočkala se. Pomalu se smiřovala s tím, že pro něj nemá cenu se trápit. Vánoce oslavila se svými přáteli a na své oblíbené diskotéce. Marek tam nebyl.Byla moc smutná, nechtěla na to myslet, smála se a bavila, ale srdce jí krvácelo. Přišel Silvestr. Volal jí, nechtěla to zvednout, ale srdce zvítězilo nad rozumem. Řekla mu všechno a on do finále jí oznámil, že je na chatě sám, ne s tou svou. Nině svitla naděje, že ještě není vše ztracené. Dostala novou sílu bojovat. Přišla první společná diskotéka, byl s Ninou, sice jen jako kamarád, ale tak se dlouho nechoval. Začali si opět psát, vídat se. Začali opět chodit mezi společné kamarády a ona byla šťastná za každou minutu s ním. Měli domluvenou akci měsíc dopředu, odřekl ji. Byla z toho nešťastná. Sešli se v hospě, všichni, co měli jet na tu akci. Marek dorazil na pivo po práci, řekl že nikam nejde. Nina odjela se svými přáteli, rozhodla se, že jí nikdo náladu kazit nebude. Nálada byla v plném proudu, když jí někdo zaklepal na rameno. Marek stál přímo za ní. Myslela si, že jí srdce vyskočí radostí. Večer ubíhal v plném proudu, kámoška to nezvládla, museli jet domů. Poprosila Marka, jestli pojede s ní. Ochotně kývl. Když vystupovali z taxíku a viděla, že jde s nimi, věděla, co se bude dít. Těšila se. Kámoška usla a oni měli čas jen pro sebe. Milovali se nekonečně dlouho, nemohla se nabažit jeho těla, jeho vůně, jeho dotýků. Chtěla, aby to tak trvalo věčně. Usli si v náručí. Hlavou se jí honilo tolik myšlenek. Ráno se vzbudila a on vedle ní nebyl. Seděl v obýváku. Sedla si k němu a hladila ho, nechal se. Ten jeho provinilý pohled, na ten nikdy nezapomene. Svěřil se jí, že s tou svou už není. Je sám a chce být sám. Odešli zároveň spolu. Cestou domů, šli oba mlčky. Netušila, co se děje. Stihla mu jen říct, že ho miluje a neví proč, když jí pořád tak zraňuje. Jen se provinile podíval a odešel. Odpoledne jí vezl za kamarádkou, mlčel. A teď Nina leží v posteli a cítí se opět jen využita. Místo toho, aby byla šťastná, je opět tam, kde byla na začátku. Uklidňuje se tím, že má pořád naději. Myslela si, že prohrála boj, ale válku snad vyhraje. Nina věří, že jednou bude šťastná, po boku Marka. Musí pochopit, že ona je ta, se kterou bude šťastný. Špetka naděje jí drží nad vodou, že jednou ...... se ráno vedle něj probudí a jeho srdce bude tlouci pro ni...