Už nejsem naivní... V. díl

LEDEN

Tento měsíc byl celkem... hrozný. Celý jsem ho prozvracela. Vůbec jsem nemohla v noci spát, potila jsem se, zdály se mi hrozné sny. Doktorka i máma říkají, že je to ve normální. Možná to prý přetrvá až do ukončení 4. měsíce. To doufám ne. Je to vážně nepříjemné. Paní doktorka i taky řekla, že ještě nejde určit pohlaví, ale poslechla jsem si jeho srdíčko. Tlouklo mu strašně rychle. Už se těším až to půjde poznat. Už to není jen dítě. Je to moje dítě.
Ve škole to je celkem v pohodě. I když jsem se toho docela bála. Všichni to vzali celkem dobře. Pár jich mělo (má) blbé kecy, pár se jich nevyjadřuje... Stejně mám ale pocit, jakoby se na mě někteří dívali skrz prsty. Ještě že mám Moniku...
A taky máme teď hodně učení .Blíží se vysvědčení, takže pořád píšeme nějaké písemky. Učím se prakticky pořád, snad se mi snaha vyplatí. Naštěstí jsem si vybrala školu, která mě vážně baví.
S Martinem jsem od té scény v cukrárně vůbec nemluvila. A ani nechci. Mám pořád v živé paměti jeho slova. Když si na ně vzpomenu, běhá mi mráz po zádech. Nebudu první ani poslední svobodná matka.
Abych tě nezatížila špatnými zprávami, mám pro tebe jednu skvělou- taťku povýšili. Říká, že bude doma dřív za větší prachy. jsem docela ráda. Aspoň na sebe s mamkou budou mít víc času.
Pokoj už je na malého (nebo malou) skoro připraven. Mám tam přestěhovaný nábytek, postýlku, přibité poličky, věci jsou zpět ve skříních. Plínky jsou vyprané a vyžehlené. Mamka mě naučila prát v automatické pračce a zasvětila mě do tajů naší žehličky. Prý mi ty plínky věčně prát a žehlit nebude. Jednou jsem prý těhotná, tak už se musím umět postarat nejen sama o sebe. Taky mě pomalu zasvěcovala do vaření. Vzdala to po týdnu, jelikož z těch přesládlých vůní koření mi bylo špatně. Pozvracela jsem vždycky půlku bytu. Načež mě situace donutila využít čistících prostředků. Především kýble, hadru a kolíčků na nos.
Očekávání miminka mi reorganizovalo celý život. Všechno je teď jinak. Vůbec si nedokážu představit, jak to zvládnu. Už teď mám pocit, že ne mě všechno padá. Ráno vstanu, jdu do školy, pak se učím, dělám si úkoly, uklízím, zajdu někam s Monikou a než se naděju je černočerná noc. Až se to narodí, budu muset něco vypustit. Je mi jasné, že to bude asi Monika. nechci se s ní přestat vídat. Chci mít pořád svůj život a svoje kamarádky. Vím, může to znít sobecky. Můžu si za to koneckonců sama. Byla jsem prostě naivní a nezodpovědná.
Proč ale jediná, kdo za to platí jsem já? Co asi dělá Martin? Užívá si někde s tou svojí zrzkou? On nemusí přizpůsobovat všechno někomu jinému. Už plácám. Jdu spát.

váha: 60kg (možná je to spíš od Vánoc, než těhotenstvím:-))
výška: 164 cm
obvod pasu: 72cm