Vlčí Hůrka- 1.

1.

               Potlesk pronikal do jejích uší. Bylo to to nejlepší ocenění, jaké mohla za svou tvrdou práci dostat. Ještě jednou se hluboce uklonila celému divadlu, vykouzlila luxusní piruetu a se zatahující se oponou zmizela v zákulisí.
 ,,Sylvie, to bylo naprosto úžasné. Byla jsi tak dramatická a k tomu i romantická a pak v tom závěru naprosto strhující,” říkal Max Baumgartner, homosexuál, ale výjimečný člověk a skvělý choreograf.
 ,,Děkuju Maxi, byla to dobrá derniéra?” zeptala se Sylvie, hlavní baletka Janova souboru a mířila do své šatny.
 ,,Dobrá? Vynikající! Vůbec bych se nedivil, kdyby si lidé vynutili ještě pokračování. Další a další představení.”
 ,,Pokud bude další a další představení, tak ale beze mě. Vždyť to víš,” řekla Sylvie a vešla do maskérny. Tam se posadila do křesla, které bylo vyhrazenou pro ní a její osobní maskérka, kadeřnice a nejlepší kamarádka Lucy jí začala odličovat a sundávat všechny ozdoby z vlasů. Nakonec jí stáhla i blond paruku a uvolnila její obří hřívu tmavých vlnitých vlasů.
     ,,Óh, to je úleva,” řekla Sylvie a zatřepala hlavou. ,,Já tu paruku tak nenávidím. Moc, moc, moc jí nenávidím.”
 ,,Dnes to bylo naposledy, Sylvie, už si jí brát nebudeš,” řekla maskérka a vzala odličovací tampónky, kterými si Sylvie odlíčila obličej a vyhodila je do koše na odpadky.
 ,,Jo, naposledy. Je to dost zvláštní. Možná se mi bude i stýskat.”
 ,,Hodláš tam zůstat dlouho?”
 ,,Ani ne. Jen to tam obhlédnu, svěřím někomu důvěryhodnému a zase se vrátím.”
 ,,To je dobře. Víš co to bude za dědictví?”
 ,,Nějaká nemovitost. Čekám nějaký byt, domek nebo chalupa.”
 ,,Tak to jo. Chceš udělat s vlasy něco speciálního? Jdeš někam?” zeptala se Lucy.
 ,,Jdu se domu balit. Zítra v deset mi to letí.”
 ,,No jo vlastně," plácla se Lucy do čela, když si to uvědomila. ,,Ty jsi tu naposledy? Tak to já pro tebe teda něco mám,” řekla a ze skřínky, kde uschovávala své kouzelné přípravky na vlasy a obličej, vyndala balík ve žlutém, lesklém papíře.
,,Rozbal si to ale až doma.”
 ,,Děkuju Lucy, bude se mi stýskat, ale brzy se vrátím.”
 ,,No, to doufám, protože i mě se bude stýskat,” řekla Lucy a do maskérny vešel režisér s choreografem a zbytkem souboru. Se Sylvií se rozloučili a předali jí obrovskou barevnou kytici.
Sylvie pak celá dojatá odcházela z divadla v džínách, koženém kabátku do půli stehen a s botama na jehlových podpatcích. Přes krabici od Lucy a pugétu od lidí z divadla neviděla na cestu a tak když k ní někdo přiběhl a vzal jí krabici z ruky. Polekala se, vykřikla a uskočila.
   ,,Pššt, zlato, to jsem já,” uslyšela velmi známý mužský hlas.
 ,,Wille? Co tu děláš?”divila se.
 ,,Sylvie, snad jsi si nemyslela, že si nechám ujít tvoje poslední představení, že ne? Byla jsi přeúžasná. No a navíc bych s tebou rád strávil poslední noc.”
 ,,Hmm, tak jo. Jedeš se mnou, nebo jsi tu svým autem?”
 ,,Pojedu za tebou,” řekl a krabici jí naložil do auta.

          ,,Nechci, abys odjela,” řekl William, Sylviin přítel, když vedle sebe leželi po vášnivém milostném aktu nazí v posteli, a šimral jí na zádech.
 ,,Musím. Musím si to převzít,” řekla a zavrtěla se.
 ,,No a nemůžeš tam poslat nějakého právníka, který to převezme za tebe?”
 ,,Ne, musím tam. Navíc chci vidět jakou nemovitost mi děda odkázal, zvlášť když jsem ho viděla naposledy v deseti letech.”
 ,,Ale vrátíš se mi brzy, že jo?”
 ,,Budu se snažit,” řekla a vstala z postele.
 ,,Co děláš?” zaprotestoval William.
 ,,Musím si ještě dobalit. A taky se podívat, co jsem dostala od Lucy na rozloučenou,” řekla a hned po té, co si oblékla dlouhé triko a spodní kalhotky, tak se dala do rozbalování balíčku.
 ,,Tak copak tam máš za překvapení?” ptal se William, když se posadil na kraj postele a natáhl si trenýrky. Prohrábl si svoje blond vlasy a pozoroval svou přítelkyni.
 ,,Hmm, mám tady fén, který se točí a je zároveň i jako kulma. Ta Lucy prostě ví, jak na mě. S tímhle bych si mohla zvládnout udělat vlasy i já,” řekla Sylvie a vložila kulmofén mezi oblečení do jednoho z otevřených kufrů.
 ,,Sylvie, nejezdi,” řekl William zcela vážně.
 ,,No tak Wille, vždyť víš, že musím. Navíc ty také budeš pryč. Já budu v Čechách přebírat dědictví po dědovi a ty v Itálii natáčet ten film.”
 ,,Je to je pár scén. Počítám, že to bude tak na tři týdny,” řekl a vstal z postele.
 ,,No, třeba budu doma dřív, než ty.”
 ,,Bude se mi stýskat,” řekl a objal Silvii zezadu.
 ,,Mě taky, ale už nejsme malé děti a nějaké odloučení i kdyby to mělo být na delší dobu přeci zvládneme. No a když to nezvládneme, tak to bude taky pozitivní, protože budeme vědět, že bez sebe buď nemůžeme být a nebo taky to, že se k životu tak moc nepotřebujeme. Každopádně doufám, že si občas napíšeme, nebo zavoláme.”
 ,,Máme před sebou ještě skoro celou noc," řekl a podíval se na své drahé a nákladné náramkové hodinky na zápěstí. ,,Dobře, tak celou už ne, ale půlku určitě. Proč se bavit o tom, kdy si zavoláme, když můžeme být ještě pořád spolu,” řekl a rukama jí zajížděl pod tričko.
 ,,Musím balit.”
 ,,Když ti pomůžu, tak to budeš mít rychleji a můžeme se spolu ještě rozloučit jak uznám za vhodné.”
 ,,A to bude jak?”
 ,,Hodně, hodně, hodně divokým sexem,” pošeptal jí do ucha, pevně ji k sobě přitiskl a svlékl ji tričko.
 ,,Divoký a rychlý, to si tedy naposledy ujít nenechám,” řekla a strčila do něj, takže spadl do postele na záda. Sylvie z něj stáhla trenýrky, pak si svlékla spodní kalhotky a vlezla za Willem do postele.