Z Afriky do divočiny- 19.

19.

               ,,Něco mě napadlo," řekl Joachim a zvedl se z plážového lehátka.
 ,,Jestli zase nějaký výlet, tak na to rychle zapomeň," řekla mu Nora a ani se na svém lehátku nehnula.
 ,,Ne, výlet ne. Jen mě napadá, jestli bys nechtěla svatbu už teď."
 ,,Teď?" zeptala se a prudce si na lehátku sedla.
 ,,Ne přímo teď, myslel jsem třeba v září."
 ,,V září? Zlato, teď je srpen."
 ,,No, je začátek srpna a když by byla svatba až na konci září, tak by to byly dva měsíce. Sice bychom nedělali nic jiného, než připravovali svatbu, ale já už se nemůžu dočkat, až si tě konečně vezmu a pak spolu podáme žádost o adopci."
 ,,Žádost o adopci?"
 ,,Neboj se, já vím co děláš po nocích. Taky jsem tam několikrát koukal. Čím dřív jí podáme, tím dřív ji schválí a tím dřív budeme mít nějaké dítě."
 ,,Říkal jsi konec září?" zapřemýšlela se nad tím a Joachim věděl, že je to na dobré cestě.
 ,,Ano."
 ,,No, čím dřív, tím líp. Ale plánovat začneme vše až se vrátíme. Chci si dovolenou užít."
 ,,No, ještě, že se vracíme už zítra," zasmál se a dál se věnoval slunci.

               ,,Noro, tohle jsou už asi desáté šaty. Co se ti na nich nelíbí?" ptala se Lydia své dcery ve svatebním salóně.
 ,,Ty kytičky. Ty tam nechci," říkala a dívala se na další šaty.
 ,,Proč si je nenecháš ušít, stejně jako všechny ostatní šaty, co jsi kdy měla."
 ,,Protože paní Steinová odjela za vnoučaty do Ameriky. Hele, tyhle by docela šly," řekla a jedny svatební šaty si prohlížela. Nakonec se ale hrůzou oklepala a šaty vrátila zpět.
 ,,Co se ti nelíbilo na těchto? Ty neměly ani kytičky, ani mašličky."
 ,,Ale měly vlečku už od ramen. Jsem snad nějaký Superman?"
 ,,Superman ne, jen blázen," řekla Lydia a posadila se na pohovku, která ve svatebním salonu byla.
 ,,Mami, nepůjdeme někam na zmrzlinu? Můžeme u toho probrat plno věcí," navrhla Nora.
 ,,Za chvilku má přijít Sandra s Helgou."
 ,,Zavolám jim. Mám plnou tašku svatebních katalogů. Třeba tam najdu něco, co by se mi líbilo."
 ,,Tak fajn," souhlasila Lydia a s dcerou odcházela do vynikající cukrárny, kam za nimi za chvilku přišla i Sandra s Joachimovou matkou a přidaly se k nim.
          ,,Určitě by byla možnost se vzít na stadionu," říkal Joachim u večeře.
 ,,Jochi, nedělej si srandu," napomenula ho Nora.
 ,,Dobře. Tak zítra po tréninku tě vyzvednu a půjdeme si nějaká místa obhlédnout. Souhlasíš?"
 ,,To bude asi nejlepší," souhlasila Nora a sklidila talíře ze stolu rovnou do myčky.
Jak Joachim řekl, tak taky udělal. Hned druhý den objeli téměř polovinu kostelů v Mnichově a okolí, ale nechtěli zatím říkat ano, dokud si neprohlédli i tu druhou polovinu.
          ,,Dobrý den," pozdravil Joachim, když vešel druhý den do Nořiny ordinace.
 ,,Dobrý den," byla z něj Nořina asistentka u vytržení.
 ,,Ahoj, co tu děláš?" zeptala se Nora. ,,My jsme byli dohodnutí?"
 ,,Ne zlato, nebyli, ale já dostal nápad a musíme ho do půl hodiny zrealizovat, takže doufám, že tu nemáš žádnou práci."
 ,,No," začala Nora a tak se Joachim otočil na asistentku své snoubenky.
 ,,Za paní doktorku to klidně může vzít doktor Frauss, ten už je tady, i když má začínat až za půl hodiny," prozradila s úsměvem.
 ,,Tak já mu zkusím zavolat," řekla Nora, když viděla Joachimův pohled. Všechno vyřídila a pak se svým snoubencem odcházela.
     ,,Pořád hledáme místo a přitom máme přímo za zadkem zámek," řekl, když startoval auto.
 ,,Jak to myslíš?"
 ,,No přeci Nymhenburg. Napadlo mě to, když jsem jel dnes kolem. Zastavil sem se tam a zeptal se. Za půl hodiny nám udělají soukromou prohlídku," řekl a všiml si, jak se Nora zasněně usmála.
     ,,Máme datum, to je super," řekla Nora, když ze zámku vyšli. Na tolik je oba učaroval, že okamžitě souhlasily. Naštěstí jim vedení zámku umožnilo vybrat si jakýkoliv termín, i ten obsazený.
 ,,Ale mohli jsme mít lepší datum," řekl Joachim.
 ,,Jaké by to bylo tobě, kdyby ti zavolali a řekli, že termín tvé svatby či jiné události ruší, protože tam chce mít v ten termín svatbu někdo jiný."
 ,,Elo, to je přeci něco jiného."
 ,,Ne, není. Jsi stejný smrtelník jako ti ostatní lidé. Takže termín dvacátého září nám naprosto vyhovuje," řekla Nora a od té doby se začalo všechno připravovat.
          ,,Projdeme si seznam lidí?" navrhla jeden večer Nora, když nenašla v televizi nic zajímavého.
 ,,Tak fajn," souhlasil Joachim a začal z hlavy vyjmenovávat seznam lidí, které by na svatbě chtěl.
 ,,Miláčku, já chápu, že je to tvá první a poslední svatba, ale vážně tam chceš i trenéra brankařů? Kdybys byl v té bráně ty, tak to chápu, ale je to nutné?"
 ,,Jestli nechceš, tak ho nepozvu."
 ,,Ten sál je sice pro dvě stě lidí, ale obávám se, že sto osmdesát jich bude jen od tebe."
 ,,Tak já to zredukuju," řekl a začal si psát úplně všechny a pak je začal proškrtávat. ,,Zlato, koho bys chtěla za svědka? Evu?"
 ,,Evu? Spadl jsi snad z Marsu? V žádném případě! Váhám jestli jí mám vůbec pozvat."
 ,,Tak pozvat jí můžeš. Ona tebe taky pozvala."
 ,,Takže tam mám připsat Eva, Jan a dítě?"
 ,,No, já myslím, že Jan tam být nemusí, ne?"
 ,,Evu pozveme a jejího manžela ne?"
 ,,No, nechci se ve svůj svatební den dívat na někoho, kdo s tebou byl přede mnou, dělal ti návrhy a tahal tě k němu na hotel!!" řekl Joachim důrazně.
 ,,Takže, to si nesmím pozvat ani Martina?" zeptala se jedovatě.
 ,,Martina? Tvého ředitele? Proč bys nemohla?"
 ,,Jelikož jsem něco měla i s ním!"
 ,,Cože? Děláš si srandu? Mě si ale poznala ve stejnou chvíli, jako jeho. To snad ne, Eleanoro, ty jsi mě s ním podváděla?"
 ,,Blázníš? Nikdy bych tě s ním nepodvedla. Nesahá ti ani po kotníky. Martina jsem poznala už v Africe. Přijel tam kvůli vypuštění zvířete. To hlavně kvůli němu jsem se vrátila."
 ,,Myslela jsi, že to bude pokračovat?"
 ,,Ne, přijela jsem proto, že zjistil jak jsem úžasný veterinář a nabídl mi místo u něj v ZOO!"
 ,,Dobře, dobře, v pořádku. Věřím ti. Takže Martina tedy pozveme. Nebýt jeho, nebyla bys tu, viď?"
 ,,Hm," zamručela Nora.
 ,,Snad se na mě nebudeš zlobit," řekl Joachim a natáhl se k Noře, aby jí políbil a ta se vzdala.

               Do svatby zbývaly už jen dva týdny. Většina důležitých věcí byla zařízena. Joachim měl vybraný svůj nový oblek, dort byl dohodnutý, stejně jako květinová výzdoba. Všichni pozvaní už měli své pozvánky doma. Joachim měl svého svědka jistého a Nora stále váhala.
 ,,Možná bych to v tom pase ještě trochu zabrala, nemyslíte?" zeptala se Nora švadleny, která jí upravovala svatební šaty.
 ,,No, aby vás pak neškrtily. Přeci jen budete v nich sedět, tančit, chodit a tak. Když to zaberu, tak by to pak nemuselo být ono," řekla mladá švadlena.
 ,,Tak to tak nechte," řekla Nora odevzdaně.
 ,,Co se děje?" zeptala se Sandra, která přihlížela.
 ,,Mám takový divný pocit. Nejsem si ničím jistá."
 ,,Ohledně svatby?"
 ,,Jo. Všechno mi to přijde divné, tyhle šaty nejsou ty správné a necítím se jako nevěsta."
 ,,To jsou jen nervy. Ty šaty jsou krásné, moc ti sluší."
 ,,Jo, jsou krásné, ale pořád to není to, co jsem si představovala. Chtěla jsem být zase neobyčejná, stejně jako jsem pro Jochiho byla na předávání na tom galavečeru, pamatuješ?"
 ,,Tam na tebe nikdo nezapomene, ale i když bys si na sebe vzala jen bílé bikiny, nebo pyžamo, tak pro Jochiho budeš i tak neobyčejná. Stejně jako v těchto šatech."
 ,,Jenže tyhle šaty, já nevím. Může je mít kdokoliv."
 ,,Tak víš co? Sundej je ze sebe a nejdeme nějaké lepší."
 ,,Tohle jsou nejlepší, co jsem našla. Já to v nich zvládnu. Akorát, myslíš, že bych tě mohla o něco poprosit?"
 ,,Určitě."
 ,,Šla bys mi za svědka?"
 ,,Já? Moc ráda!" řekla nadšeně a Noru ve svatebních šatech objala.
 ,,A je ti jasné, že budeš stát s Tobim před oltářem?"
 ,,Vy jste se na nás domluvili, co?" ptala se Sandra.
 ,,To bychom si přeci nedovolili," zasmála se Nora.

          ,,Dále!" ozvala se Nora, když jí někdo klepal na dveře její pracovny.
 ,,Ahoj," vešel dál Joachim.
 ,,Jochi, ahoj. Čemu vděčím za tvou návštěvu?" zeptala se a vstala ze židle, aby ho objala.
 ,,Článku v novinách, který mě dost znepokojil," řekl a noviny jí podal.
 ,,Cože?" divila se Nora, když si článek přes celé dvě strany četla. ,,To snad není možný! Jak si tohle může někdo dovolit říct a ještě otisknout. Do prdele!" vztekala se a pak noviny zmuchlala a hodila na zem.
 ,,To co tam píšou je pravda?" zeptal se Joachim a opřel se zadkem o Nořin pracovní stůl.
 ,,Jen z části," vzdychla, posadila se a řekla Joachimovi to, co řekla v salonu Sandře.
 ,,Takže není pravda, že si mě nechceš vzít?"
 ,,Kdybych si tě nechtěla vzít, tak nepřijímám tvou nabídku."
 ,,Tak to jsem rád. Dělají ti starosti jen ty šaty, podle toho co píšou?" zeptal se a zmuchlané noviny ze země zvedl a uhladil, aby se mohl podívat na fotografii, kterou musela udělat švadlena, nebo někdo jiný ze salonu, když se Nora nedívala.
 ,,Nevím. Možná se toho všeho bojím, možná to jsou jen nervy."
 ,,Ale ty šaty jsou moc hezké a budeš v nich nádherná nevěsta."
 ,,Vážně čekáš, že si je opravdu vezmu? Tak o tom ani nepřemýšlej. Za prvé, ženich nemá vidět nevěstu před svatbou v šatech a za druhé, za to co ta husa z toho salonu všechno vykvákala si ty šaty může nacpat do vlastní"
 ,,Ale no tak," zarazil jí Joachim.
 ,,Každopádně tam hned v pondělí zajdu a vysvětlím jí, jak se chovat k zákaznicím."
 ,,Asi by se měla bát," usmál se Joachim a založil ruce na prsou.
 ,,Jo, to by teda měla."
 ,,Pojď ke mě," řekl a vytáhl jí za ruku do stoje, aby ji mohl obejmout, políbit a pak se s ní celý otočil a posadil jí na stůl.
 ,,Co blázníš?" ptala se Nora, když jí Joachim vyhrnoval tričko.
 ,,Chci tě zbavit toho hrozného napětí, co tě sžírá," řekl a svlékl i své tričko.
 ,,Tady?"
 ,,Ehm, teď a tady," řekl a vytáhl jí sukni nad zadek a spodní kalhotky jen odhrnul. Nora jen slastně, ale tiše zasténala a pak si užila sex ve své pracovně na stole.

               Byla sobota odpoledne a Nora byla sama doma, sledovala Joachimův zápas v televizi a u toho otevírala svatební dary, které jim došly.
 ,,A je to rychlý break pro hostující tým," uslyšela komentátora z televize. ,,Je to jeden na jednoho, Meikelovi se postavil do cesty Joachim Stuber. Ten nedává Meikelovi žádnou šanci," říkal komentátor a Nora zvedla oči od mosazného svícnu k obrazovce televize. ,,Oh, to byl zákeřný faul, který by měl být hodnocen žlutou kartou. Stuber je na zemi a rozhodčí ukazuje Meiklovi červenou kartu. Meikel je vyloučený a u Stubera je zdravotnický tým. Podíváme se na opakování, které nám nabízí režie," říkal komentátor a režie ukázala ještě jednou zákrok proti Joachimovi. Noře se naježily všechny chloupky, co po těle měla. ,,Stubera odnášejí na nosítkách a trenér Mnichova už připravuje střídání. Stuber zápas zřejmě nedohraje," byla poslední komentátorova věta, kterou Nora slyšela, než vypnula televizi, vzala bundu, klíče od auta a jela na stadion.
   ,,Ano?" přijala hovor po cestě k aréně.
 ,,Ahoj, tady Willhelm. Joachima vážně zranili. Můžeš přijet?"
 ,,Už jsem na cestě," řekla Nora a hovor s asistentem klubového lékaře ukončila.
     ,,Tak co, doktore?" zeptala se Nora, když k ní přišel klubový lékař. Bylo již po zápase, takže se připojil i Tobias.
 ,,Volal jsem na kliniku. Ještě dnes mu udělají všechna potřebná vyšetření a zítra ho budou hned ráno operovat," řekl lékař.
 ,,Operovat?" nevěřila Nora svým uším.
 ,,Má pravděpodobně přetržený vaz v koleni. Bude na klinice maximálně tak dva dny a pak ho budete mít doma," řekl lékař.
 ,,A co péče po?"
 ,,No, nějakou dobu bude trvat, než se na nohu postaví. Tak dva až tři týdny nebude smět to koleno zatěžovat a bude chodit jen o berlích."
 ,,Dva až tři týdny?" zopakovala a podívala se na Joachima.
 ,,Ne, Elo, ani na to nemysli. Svatba se rušit nebude," řekl a vzepřel se na loktech, aby na ní dobře viděl.
 ,,Hele kámo, to přeci nedáš," řekl Tobias.
 ,,Proč ne? Budu mít berle, to zvládnu."
 ,,A co tanec s nevěstou? A kdopak jí přenese přes práh tvého domu? A myslíš, že když se napiješ, že zvládneš myslet na to, že se nesmíš na nohu postavit?" začal vyjmenovávat Tobias rizika.
 ,,Tobi má pravdu. Já bych ti to taky nedoporučoval. Tak dva až tři měsíce budeš i bez fotbalu," řekl lékař.
 ,,Noro, chtěl bych si tě vzít ještě letos. Moc bych to tak chtěl," zaškemral Joachim a snažil se tvářit jako štěně, i když ho zraněné koleno velmi bolelo.
 ,,Pane doktore, říkal jste tři měsíce?" zeptala se Nora a lékař přikývl. ,,Takže co říkáš na takovou předvánoční svatbu?" navrhla Nora.
 ,,Svatba v zimě? na sněhu?" rozzářily se Jochimu oči. ,,Vezmeme se v prosinci," řekl a usmál se na Noru. ,,Teď už mi ale něco sakra udělejte s tou nohou. Úplně kurevsky mě bolí!" řekl na ostatní a ti ho naložili do připravené sanity,

               Dohodnuté tři měsíce utekly jako voda a svatba se připravovala na novo. Na pozvánkách , které už byly u svých majitelů, stálo datum třiadvacátého prosince, dort se připravoval, květiny byly domluvené a Nora byla na zkoušce šatů.
 ,,Paní Steinová," promluvila Nora.
 ,,Noro, říkejte mi Miro. Kolikrát vám to mám říkat?" přerušila ji Mira Steinová, když kolem Nory chodila a hledala jakoukoliv i drobnou, téměř nepatrnou chybičku na Nořiných svatebních šatech, které zhotovila.
 ,,Tak dobře Miro, nechám vám pozlatit ruce, protože cokoliv, na co sáhnete, tak je dokonalé. Kdybyste jen viděla ty šaty, které jsem všechny ozkoušela při prvním termínu. Nic, všechno byla hrůza. Všude jen samé kytičky, mašličky, cinkrlátka, samá krajka, korálky nebo flitry. Nikdo nedokázal pochopit co bych chtěla."
 ,,Noro, já vás znám. Hned jak jsem se dozvěděla o té vaší svatbě, tak jsem zalitovala, že se z té Ameriky vracím až po ní. Bylo mi jasné, že budete ve svatebních salonech nešťastná. Máte ráda luxusní věci, ale elegantně luxusní a výjimečné."
 ,,No, já nevím, co je na krajce špatné je ale pravda, že tyhle šaty ti sluší ze všeho nejvíc. Navíc ty šperky co jsme k tomu vybraly jsou luxusní," řekla Sandra, která jako Nořina svědkyně a přítelkyně byla u posledního zkoušení.
 ,,Miro, co si nechal ušít Joachim?" vyzvídala Nora.
 ,,Nepovím. Stejně jako jsem jemu neřekla nic o vašich šatech, neřeknu vám nic o jeho."
 ,,Ale na svatbu přijdete, že jo?"
 ,,To se spolehněte," řekla a když šaty shledala dokonalými, tak dodala Noře už jen bílý kožíšek a její práce byla hotová.
 ,,Dokonalá," shrnula Sandra Nořin vzhled.

               ,,Dokonalá," vzdechl Joachim, když k němu Nora přicházela uličkou mezi svatebčany. Na sobě měla jednoduché hladké korzetové šaty s vlečkou, jež byly stejně bílé jako sněhové vločky, které venku padaly z nebe.
 ,,Dávám tě tomu nejlepšímu. Budeš s ním šťastná," řekl Eleanoře její otec Rudolf, když ji dovedl až k Joachimovi a sedl si k ostatním svatebčanům, kteří sledovali nádherný obřad.
     ,,Jsi nádherná," řekl Joachim a Noru políbil okamžitě po skončení obřadu. byl to druhý novomanželský polibek.
 ,,Ty jsi úplně k nepoznání. Docela jsem čekala, že budeš mít na nohou kopačky," zavtipkovala Nora, když procházeli uličku od oltáře.
 ,,No, přemýšlel jsem o tom, ale nakonec jsem si řekl, že takhle to bude lepší," řekl a tentokrát začala líbat Nora jeho.
 ,,Nechte si to na svatební noc," řekl Tobias, který stál za nimi. Joachim se na něj jen podíval, usmál se a pak na něj mrkl a vypařil se.
 ,,Kam šel?" zeptala se Nora, když jí Tobias gratuloval.
 ,,Nech se překvapit," pošeptala jí Sandra, která následovala hned po něm.
Jelikož se obřad konal v kapli zahradního zámku, tak byl na řadě přesun do hlavní síně Nymhenburgského zámku, kde se konala hostina. Všichni hosté, kteří Noře pogratulovali a popřáli hodně štěstí se nasoukali do kabátů a dali se na zasněženou cestu od kaple k zámku.
 ,,Takže, paní doktorko Stuberová," oslovil ji Hans, který mezi svatebčany nemohl chybět. ,,Hodně štěstí v pohádkovém manželství."
 ,,Děkuji, ale proč v pohádkovém?" zeptala se a to už i ona slyšela cinkot rolniček. Podívala se po zvuku a uviděla Joachima, svého muže, jak k ní přijíždí na saních taženými koňmi.
     ,,Jak tě to napadlo?" zeptala se, když s Joachimem seděla v saních a pomalu se blížili k zámku.
 ,,Ani nevím. Chtěl jsem aby naše svatba byla dokonalá, ale nemohl jsem si tě odvézt v kočáře, tak proto jedeme v saních."
 ,,Jen je škoda, že už jsme skoro na místě," řekla Nora a přejela mu dlaní po kravatě.
 ,,Pane kočí, vezmeme to párkrát kolem parku, ať můžu být se svou manželkou ještě chvíli sám" řekl Joachim a koně se otočili a projížďka pokračovala.