Vlčí Hůrka- 8.

8.

               Když se Sylvie před pár dny probudila v naprosto neznámém pokoji, byla zmatená a vyděšená zároveň. Když pak zjistila, že je to Štěpánův pokoj, tak se uklidnila a zahanbená se vyplížila z odvykacího centra a zabarikádovala se u sebe doma. Zlikvidovala zbytky po své matce, trochu jinak si rozestavěla nábytek a dala si dlouhou sprchu.
Byla ze všeho znechucená. Z matky, z Williama, ze sebe, z toho rumu co celý vypila. Bylo jí na nic a tak si do bytu natahala z knihovny plnou náruč knih a zalehla s nimi do postele, kterou opouštěla jen potřebovala-li na toaletu nebo se napít.
Dokonce ani Štědrý den s ní nehnul. Ležela v posteli a dočítala poslední knihu o zámku, kterou našla. Když i tu zavřela a odložila vedle sebe, tak na chvíli zavřela oči. Jakmile ale začala usínat, tak se ozvalo zabušení na dveře.
   ,,Kdo je to?!!” zeptala se vyděšeně.
 ,,Štěpán!”
 ,,Co chcete?!!” křičela na něj z postele.
 ,,Mluvit s vámi!”
 ,,Přijďte až v novém roce!!”
 ,,Sylvie otevřete, nebo půjdu dál sám!”
 ,,Jo, to určitě,” řekla tak, že jí neslyšel a přetočila se na druhý bok, čelem ke zdi.
   ,,No to se mi snad jen zdá. Vy tu chcete shnít?” ozval se nad ní Štěpán.
 ,,Co tu sakra děláte?”
 ,,Říkal jsem, že když neotevřete, tak půjdu dál. Mám klíče.”
 ,,Jak si dovolujete mít klíče od mého bytu?”
 ,,Měl jsem je kvůli vašemu dědovi. Můžete mi říct, o co se tu pokoušíte?”
 ,,O co bych se měla pokoušet?”
 ,,Jestli tu chcete shnít a být navždy zapomenutá, tak jste na dobré cestě,” řekl a vzal do ruky jeden hrnek, který stál u postele. V hnrku byl sáček od čaje, jež vypadal, že brzy hrnek opustí díky novému životu, který sáček osídlil.
 ,,Štěpáne? Co mi chcete?”
 ,,Je Štědrý den, jestli vám to nedošlo. Nikdo by neměl být sám.”
 ,,Ale já chci,” řekla Sylvie jako malé uražené děcko.
 ,,Ani omylem. Teď z té postele vylezete, dáte si sprchu, která vás vrátí do života a pak začnete zase žít jako člověk!”
 ,,Nemám proč.”
 ,,Prosím?” nevěřil vlastním uším.
 ,,Jediný můj příbuzný, který je ještě živý je má matka, která před pár dny odešla i s mým přítelem! Nikdo si na mě ani nevzpomene. Nikdo mi ani nezavolá. Nestojím nikomu ani za blbou smsku,” stěžovala se Sylvie a začala u toho plakat.
 ,,Ne, na sebelitování máte ještě spoustu času. Náhodou se po vás lidi ptají. Alespoň ve vsi.”
 ,,Ve vsi?”
 ,,Jo, paní Černá se na vás ptala.”
 ,,Paní Černá? Ta z krámu?” zeptala se Sylvie, ale znělo to jako když se kotě ještě nenaučilo pořádně mňoukat.
 ,,Ano, ta. Ptala se mě, jestli jste neodjela taky s tím nóbl chlapem, co se u ní ptal na cestu k vám, protože jste u ní už pěkně dlouho nebyla.”
 ,,A ještě někdo?”
 ,,Pokud čekáte, že řeknu Kamil, tak bohužel. Ten na Vánoce odjíždí s dětmi ke svým rodičům,” řekl a sáhl po jejím mobilu a rozsvítil ho. ,, A když si chcete stěžovat, že se vám nikdo neozve, tak si před tím zkontrolujte mobil,” řekl Štěpán a ten její jí podal.
 ,,Jé, Lucy mi psala a taky Jan. Přejí mi krásné svátky.”
 ,,A vy chcete na tyhle krásné svátky opravdu hnít v posteli a necháte ten stromek venku uschnout? Vážně?”
 ,,Ne, asi bych neměla.”
 ,,Postavte si ho pro sebe. Ve Velkém sále se bude vyjímat.”
 ,,Pomůžete mi ho tam dostat?”
 ,,Uděláme dohodu. Já vám ten strom do toho sálu postavím a vy uděláte něco se sebou. Večer se tu stavím a chci ten strom vidět postavený a rozsvícený. Souhlasíte?”
 ,,Tak fajn,” řekla Sylvie a když za sebou Štěpán zavřel dveře, tak se vyštrachala z postele.

          S velkým hrnkem čaje v jedné ruce a s plnými taškami vánočních ozdob ve druhé ruce, oblečená do béžových kalhot a černého pulovru sešla do Velkého sálu. Na přehrávači naladila nějakou rádiovou stanici. Zrovna začali hrát Last Christmas od Wham. Sylvie si povzdechla a podívala se na strom, který Kamil uřízl, Štěpán postavil a ona začala zdobit.
Když se venku setmělo, tak rozsvítila velký křišťálový lustr. Potom vyšla na chodbu a zapojila světýlka, kterými bylo vyzdobené schodiště. Přistihla se, že se na to dívá a shledává to krásným.
 ,,No ne, ty žiješ?” ozvala se v telefonu Lucy, když jí Sylvie volala.
 ,,Ahoj Luc, promiň, že jsem se neozývala, byla jsem teď pár dní mimo.”
 ,,Kvůli Willovi?”
 ,,Jo, to taky.”
 ,,Hele, já to vůbec nechápu. Pořád si stěžoval, že mu chybíš a pak přišel, že jsi mu volala, že jste se rozešli. Potom ho vyhodili z toho natáčení, protože si tam přeci začal s tou, no, vždyť víš. Dcerou toho producenta, nebo režiséra, no, však jsi to určitě četla, viď?”
 ,,Cože?”
 ,,No, potom, co jsi mu volala, že se rozcházíte ho vyhodili a on se pak sebral a zmizel. Pak se vrátil a kupoval pro tvou matku náhrdelník. Co se stalo?”
 ,,Počkej, chceš říct, že mě podvedl?”
 ,,Ne, to bylo až po tom, co jsi mu volala.”
 ,,Luc, já mu ale nevolala. On sem přijel. Je to asi taky čtyři dny, že se s ním vracím, ať prodám zámek a kdesi cosi. Řekla jsem mu, že zámek neprodám, že neodletím a on na to odjel s mou matkou.”
 ,,Tak já už to nechápu.”
 ,,No, ani já, ale teď už je to jedno. Začnu znovu. Každopádně děkuji za sms, taky ti přeji krásné Vánoce.”
 ,,Děkuju. Doufám, že kvůli němu netruchlíš.”
 ,,Ne, to rozhodně ne. Nezaslouží si ani minutu mého truchlení, hajzl jeden.”
 ,,To jsem ráda. Myslela jsem, že je to tak, jak mi říkal. Kdybych jen tušila, že si to vymyslel, tak bych mlčela.”
 ,,Ne, jsem ráda, že to vím. Zavoláme si po svátcích, ano? Teď tu mám ještě nějakou práci.”
 ,,No jasný, já taky nevím kam dřív skočit. Tak pa a užij si večer,” rozloučila se Sylviina londýnská přítelkyně.

        ,,Teda páni, já nestačím zírat,” říkal Štěpán, když přišel. ,,Vypadá to tady moc dobře. To osvětlený schodiště je luxusní.”
 ,,Děkuji. Mám jednu prosbu.”
 ,,Jakou?” zeptal se a Sylvie mu podávala zlatou hvězdu.
 ,,Můžete? Já na špičku nedosáhnu.”
 ,,Jasné. Vezměte to, přinesl jsem vám řízky, co jsme dělali, tohle je od paní Černé a tohle posílá hostinský z Vlčí,” řekl a dal Sylvii do ruky tác s řízky, krabičku cukroví od paní Černé z krámku a láhev červeného vína od hostinského.
 ,,Jak? Kdy?”
 ,,U hostinského jsem byl ráno pro kapra a jednoho jsem vezl i paní Černé,” řekl, když se postavil na špičky, aby mohl nasadit zlatou hvězdu na poslední, vztyčenou větvičku.
 ,,Aha, to je moc milé. Až s nimi budete mluvit, tak řekněte, že děkuju. Potěšilo mě to. Dáte si?” zeptala se a v ruce držela láhev.
 ,,Já ne a vy taky ne, pokud nechcete vypadat jako po tom rumu.”
 ,,Jo, máte pravdu,” řekla a zakousla se do řízku. ,,Štěpáne, myslíte, že by se tu dal udělat ples? Třeba maturitní?”
 ,,Aha, už vím odkud vítr vane. Kamila, co?”
 ,,Jo.”
 ,,Kamča je úžasná mladá slečna. Doufám, že bude víc po její matce, než po Kamilovi. Každopádně já bych tu ples nedělal.”
 ,,Já jsem o tom přemýšlela a je tu riziko, že by se něco poškodilo. Přeci jen, tohle není hospodský sál, co?”
 ,,Přesně tak. Jsem rád, že vám pokus o shnití nenarušilo myšlení,” řekl Štěpán.
 ,,Ha, to není vůbec vtipné,” řekla Sylvie a dala si do pusy vanilkový rohlíček. ,,No teda, paní Černá peče úžasné cukroví.”
 ,,Všechno, co upeče je skvost, ale teď to položte a ukažte mi, jestli baletky umí i klasické tance,” řekl a vzal jí za ruku. Sylvie chvilku váhala, ale pak si se Štěpánem zatančila.

     Celý Štědrý večer se dobře bavila a to by do Štěpána nikdy neřekla, že bude takový dobrý společník.
 ,,Ne, Sylvie, už fakt nemůžu. další valčík nezvládnu,” řekl a se smíchem se posadil. Nestačil ani postřehnout, že se pohnula a najednou měl její rty přitisknuté na těch svých.
Sylvie ho políbila. Vjela mu rukou do kudrlin a když se jí z prvotního šoku poddal, vyhledala jeho jazyk a několikrát, byť jen na okamžik se ho tím svým dotkla a vjela mu i druhou rukou do vlasů.
   ,,Ne, Sylvie, to ne,” řekl, chytil jí za zápěstí, odtáhl jí od sebe a vstal.
 ,,Proč ne? Myslela jsem, že to taky chcete, že se vám líbím,” říkala zmateně.
 ,,Samozřejmě jste krásná žena, ale mezi námi to takhle být nemůže a nesmí. Na světě je spousta krásných žen, ale žádnou z nich nelíbám, pokud k ní něco necítím. Asi bude nejlepší, když půjdu, je beztak už celkem pozdě,” řekl a odešel ke dveřím.
,,Omlouvám se, pokud jsem vám tím nějak ublížil. Ehm, dobrou noc,” řekl a bylo jen slyšet, jak sbíhá shody dolů.
     ,,Ty jsi ale kráva! Všechno zkazíš!” řekla svému odrazu v zrcadle, na rádiu naladila rockovou stanici a za poslechu AC/DC snědla všechno co jí Štěpán přinesl. Váhala, má-li to zapít vínem, ale nakonec odmítla, vypnula rádio, vypojila všechna světýlka a šla spát.

               Sylvie už několik minut postávala před hlavní branou do zámku s mobilem v ruce a vyhlížela přijíždějící auto. Když tmavě modré Audi zaparkovalo před branou, tak se k němu Sylvie vydala.
 ,,Dobrý den, pane architekte, jsem Sylvie Novotná. Jsem ráda, že jste to našel,” podávala ruku prošedivělému muži v černém kabátu, s šálou barvy bordó kolem krku. Mohlo mu být tak něco mezi padesáti, šedesáti lety.
 ,,Dobrý den. Karel Dvorský. Těší mě. Ta cesta docela ušla. Je to dobře značené,” řekl až překvapivě jemným hlasem a podíval se na zámek. ,,Tak to je ono?”
 ,,Ano. To je moje Vlčí Hůrka. Pojďte dál. Můžu vám nabídnout něco k pití?” říkala Sylvie. Pro případ, že by architekt, kterého si pozvala aby jí řekl odborný názor na to, co se zámkem má udělat, zatoužil po nějakém občerstvení, si vše potřebné nanosila do přízemí zámku.
 ,,Pokud by vám to nevadilo, tak bych si rád prohlédl zámek a pak se uvidí,” řekl architekt a Sylvie vzala do ruky obrovský svazek klíčů a vedla architekta po celém zámku. Když bylo po prohlídce, tak architekt projevil zájem o guláš v hospodě ve Vlčí.
          ,,Takže, co myslíte?” zeptala se Sylvie, když architekt dojedl svůj guláš s osmi knedlíky.
 ,,Takže, slečno Novotná. Máte tři možnosti. Ta první je nechat vše tak, jak to je. To bych vám ale nedoporučoval. Jednak vám za třeba dvacet let může zámek spadnout na hlavu a jednak je v něm plno poměrně dost vzácných předmětů.”
 ,,Dobře. Jaká je druhá možnost?”
 ,,Druhá možnost je přebudovat zámek na hotel.”
 ,,Hotel?”
 ,,Ano. V těch dvou bočních křídlech by byly pokoje pro hosty. V hlavním křídle zámku by byla recepce, hala, nějaká restaurace, jídelna, mohlo by se tam zařídit i wellnes, to dnes frčí.”
 ,,Jenže?”
 ,,Jenže to bude za prvé poměrně náročné na čas a finance. Každý pokoj by se musel předělat, každý pokoj musí mít vlastní koupelnu a sociální zařízení. Klimatizaci, topení a tak dále. No a za druhé, nevím, kolik lidí by se chtělo ubytovat v hotelu, ke kterému náleží odvykací centrum pro narkomany a alkoholiky.”
 ,,Chápu. Na kolik by to tak přišlo, kdybych chtěla ze zámku udělat hotel?”
 ,,Určitě by to šlo do milionů a ještě by jste mohla mít problémy s památkovým ústavem, kde je zámek zapsán.”
 ,,Dobrá, takže třetí možnost?”
 ,,Třetí možnost je taková, že dáte zámek do původní podoby. Pokoje zařídíte původním nábytkem, pověsí se veškeré obrazy, zrestaurují se některé stropní malby, obrazy, nebo sochy. Jak jsem tak viděl váš depozitář, je tam uskladněna spousta původního nábytku, takže v tom by nebyl problém. Navíc, kdybyste zažádala, možná byste mohla dostat od státu nějakou dotaci. Zámek dáte do kupy a zpřístupníte ho návštěvníkům.”
 ,,Vyplatí se to?”
 ,,Myslím, že určitě. Zámek má krásnou polohu, je v něm spousta překrásných místností, takže lidé ho budou chtít vidět. Zvlášť, když nebyl nikdy otevřen pro veřejnost. Lidi začali hodně cestovat po památkách naší země a jsou zvědaví, jak se žilo dříve.”
 ,,Takže můžu nechat vše tak jak je nebo vykrást nějakou banku a vrazit miliony do přestavby, které se mi třeba nemusejí ani vrátit a nebo zámek upravit, něco zrestaurovat a otevřít veřejnosti. Co mi doporučujete?” zeptala se Sylvie a všimla si, že do hospůdky vešel Kamil ještě s nějakým mužem. Veterinář si jí ovšem nevšiml.
 ,,Já bych vám doporučoval tu poslední možnost. Otevření pro veřejnost.”
 ,,A to návštěvníkům nebude vadit, že je za zámkem léčebna pro závislé?”
 ,,Za ty dvě hodiny co stráví prohlídkou se to nemusí ani dozvědět a hlavně jim to může být úplně jedno. Je to jiné, jako kdyby tu byly třeba na týden. To by vadilo i mě. Navíc vám můžou pomoct v rozjezdu. Provázení návštěvníků jako terapie.”
 ,,Dobře. Tak jo. Děkuji, že jste přijel,” řekla a pak se s ním vypořádala, protože to pan architekt samozřejmě neudělal bez nároku na honorář.
Alespoň, že si ten guláš zaplatil sám.

          ,,Ahoj,” uslyšela za sebou Sylvie. Otočila se a tam zvěrolékař Kamil.
 ,,Jé, ahoj. Co ty tady? Vůbec jsem tě tu neviděla,” řekla, i když ho sledovala po celou dobu, co přišel.
 ,,No, spíš mě zaráží, že tu vidím tebe. To byl tvůj táta?”
 ,,Kdepak, můj táta je už dobrých pár let mrtvý.”
 ,,Promiň, to mě mrzí,” řekl a pohladil jí po rameni.
 ,,V pořádku. Nechceš se posadit?”
 ,,Rád bych, ale jsem tu s Michalem. No, ale nechceš se posadit ty k nám? Pojď, seznámím tě,” řekl a vzal jí kabát a přestěhoval jí k jeho stolu, kde seděl zhruba stejně starý muž jako byl Kamil. Tento měl akorát světlé vlasy a světlý, úzký knír, byl vysoký a velmi hubený. Kamil jí představil Michala Pergnera, starostu obce Vlčí, ve které právě byli.
    ,,Tak povídej, copak jsi tu dělala s tím tajemným starším mužem?” zeptal se Kamil a objednal Sylvii skleničku červeného vína.
 ,,Ten postarší tajemný muž byl architekt. Přijel se podívat na zámek a poradit mi co s ním.”
 ,,Aha. A byl ti k něčemu?”
 ,,Jo, obhlédl to a dal mi tři tipy co s tím,” vyložila jí tři možnosti, které ji architekt navrhl.
 ,,Takže co jsi si z toho vybrala?”
 ,,Pokusím se získat nějakou dotaci, byť by to mělo být jen pár desítek tisíc a pokusím se to zpřístupnit veřejnosti.”
 ,,Když budu moct, tak ti pomůžu,” řekl Kamil a usmál se na Sylvii.
 ,,I já. Myslím, že i vesnici to pomůže, když přijdou nějací turisti. Můžu vám helfnout třeba s žádostí na tu dotaci,” řekl starosta Pergner.
 ,,Vážně? To byste byl zlatý,” řekla Sylvie.
          ,,Ne, Kamile počkej, tohle bychom neměli,” říkala Sylvie, když u veterináře seděla na kuchyňském stole, jen v kalhotách a podprsence a on jí líbal na krk, dekolt, rty i ramena.
 ,,Nemůžu, nejde tě jen tak nechat,” řekl a rozepnul Sylvii podprsenku. To jí došlo, že už to teď jen tak neskončí, zvlášť když veterinář nemá u sebe doma děti a tak z něj strhla košili a užívala si jeho vášnivých a nenasytných polibků na celém těle.