Vlčí Hůrka- 11.

11.

               Majitelka zámku, který právě procházel rekonstrukcí, vycházela z pošty, kde si vyzvedla balíček od své kamarádky Lucy, která jí poslala dárek k narozeninám až z Londýna. Sylvie Novotná samozřejmě byla zvědavá co je v balíčku a tak spěchala domů. Ve dveřích pošty se ale střetla s vychrtlou blondýnou. Byla to ta samá, která bez jakéhokoliv studu vyprávěla v obchodě své zrzavé kamarádce všechno to, co s ní zdejší veterinář Kamil dělal. Sylvie do ní jen zabodla svůj pohled a prošla kolem ní. Blondýna se po ní otočila a sledovala jí, jak nasedá do auta. Sylvie se snažila si jí nevšímat a tak se rozhodla si dárek otevře až doma a odjela.
          ,,Díky za dárek,” řekla Sylvie do mobilu, když volala Lucy. Stála u toho na balkonku a vychutnávala si čerstvý vzduch a jemný větřík.
 ,,Ahoj, nemáš za co. Doufám, že jsem se trefila.”
 ,,No jasně. Balík zámeckých pantoflí se bude hodit.”
 ,,To doufám. Je super že voláš, chtěla jsem s tebou taky mluvit.”
 ,,Vážně? A o čem?”
 ,,Budu mít týden dovolenou.”
 ,,Super. Kdy přiletíš?” zeptala se Sylvie a Lucy se začala smát.
 ,,Co třeba v pondělí?”
 ,,Tak to je super, to se hodí. Mám v Praze nějaké zařizování, tak tě tam vyzvednu. V kolik přiletíš?”
 ,,Ještě nemám ani letenku. V klidu zlato, dám ti vědět v čas. Jen jsem chtěla vědět, jestli to nebude problém.”
 ,,Jsi upadla na hlavu? Jasně, že to nebude problém. Budu ráda, když tu nebudu sama. Navíc, když jsem dostala od tebe tu knihu o strašidlech.”
 ,,U tebe nestraší, že ne?”
 ,,Jen já.”
 ,,Klasika. Tak jo, dám ti vědět. Musím běžet, jo? Tak pa a užij si knihu a pantofle,” rozloučila se Lucy.
Sylvie si dala mobil do kapsy a opřela se lokty o zábradlí balkonku a pozorovala okolní dění.
Ze stájí byli slyšet koně, z chlíva bečení ovcí a ze dveří odvykacího centra vyšel jeho vedoucí Štěpán ve sportovních kalhotách a šedé mikině. Sylvie si všiml, tak jí zamával a začal se protahovat a pak vyběhl směrem k lesní cestě. Chvíli za ním vyšla ze dveří i Hanka se všemi klienty a rozeběhli se za Štěpánem.
Sylvie se zase narovnala, otřela si z loktů rozdrolenou omítku zídky a vešla zpět do velkého sálu a dala se do tvrdého tréninku baletu.

               ,,Tak to je ono?” ptala se Lucy, i když věděla, že se ptá zbytečně, když vystoupila ze Sylvinýho auta.
 ,,No, to je moje. Co ty na to?” zeptala se Sylvie a odemkla hlavní bránu.
 ,,No úžasný. Víš, že jsem si představovala něco úplně jiného? Starý, šedý, středověký hrad, ale takovýhle zámeček vůbec ne. Ukážeš mi ho i zevnitř?”
 ,,No jasný. Ale nejdřív si vezmi věci, ať si je dáš do bytu a pak bude prohlídka.”
 ,,Tak fajn,” řekla Lucy a vzala do ruky svůj kufr a nadšeně cupitala na jehlových podpatcích za Sylvií do zámku.
     ,,Fuj, tolik schodů?” oddychovala Lucy na schodech do věže.
 ,,Nefňukej, už jsme skoro v půlce,” řekla chlácholivě Sylvie.
 ,,Skoro?! V půlce?! To se ti to říká, když máš tenisky!”
 ,,Když to vyjdeš nahoru ještě dneska, vezmu tě no moc dobrý víno,” řekla Sylvie a svou přítelkyni Lucy trochu popohnala.
     ,,To je fakt zajímavý. Dole je super zámek, ze kterého dýchá historie a tady to vypadá, jako u tebe doma,” řekla Lucy, když se svalila do křesla v Sylviině bytě a z nohou skopla boty na podpatcích.
 ,,Nelíbí?”
 ,,Jo, jsem také ráda obklopená všelijakými věcmi. Navíc vím, že ty v tom nepořádku máš svůj systém a kdybys si to všechno uklidila, tak nenajdeš vůbec nic.”
 ,,Děkuji, že jsi taková chápavá, ale teď vyprávěj. Co je nového v Londýně?”
 ,,Přijela se nová baletka, ředitel divadla dostal infarkt, na tvoje místo postoupila Mirena, tvoje máma se nastěhovala k Willovi a zasnoubili se, já se rozešla se Samem, vrátila jsem se k Samovi a pak jsem se vyspala s novým ředitelem a zrušili ten úžasný butik no rohu tvé bývalé ulice.”
 ,,Cože? Teď to vezmi odzadu a všechno mi to vysvětli,” řekla Sylvie a poslouchala o milostném vztahu své kamarádky s jejím přítelem. Postupně pak Lucy přešla z vyprávění a svém milostném životě na milostný život Williama a Marty.
 ,,Já to nechápu. Jak to může udělat? Vždyť to může být i jeho matka. Jak se spolu můžou zasnoubit? To teď bude můj bývalý mým otčímem? To je dost hustý. To je normálně na terapii,” řekla Sylvie a na stůl postavila hrnek s takovou razancí, až čaj z něj vyšplíchl na stůl.
 ,,No, nechápe to víc lidí. Já také ne, ale víš co? Necháme je být. Jestli už jsi si vylila všechno, co v tom hrnku bylo, tak mi pojď ukázat zámek,” řekla Lucy a podala Sylvii utěrku, která ležela na kuchyňské lince, ke které byla Lucy blíže.

               ,,Tak co? Jak se ti líbí můj nový život?” ptala se Sylvie své kamarádky druhý den, když jí ukázala i obě vesnice a vzala na víno do hostince ve Vlčí.
 ,,Romantika jako vystřižená z knihy,” řekla Lucy a napila se vína. ,,Kdo je ta blondýna co sem pořád zírá?”
 ,,To je místní sexbomba.”
 ,,To je ta jak jsi mi říkala o ní včera? Jak spí s tím tvým veterinářem?”
 ,,Ano, to je ona. A on není můj.”
 ,,Ale myslela jsi si, že by být mohl.”
 ,,Jsem jen kamarádka.”
 ,,Nechápu, jak na ní mohl vlézt? Je odporná,” řekla a dopila svou sklenku.
 ,,Dáš si ještě skleničku?”
 ,,No jasný. Řekni tomu hospodskému, že to víno je skvělé.”
 ,,Vyřídím,” řekla Sylvie a zaslechla, kousek rozhovoru blondýna Báry, její zrzavé kamarádky a ještě jedné jejich společnice.
          ,,To je ta z toho zámku?” zeptala se zrzka.
 ,,Jo. Je to Angličanka,” řekla Bára.
 ,,Je docela hezká,” řekla třetí společnice a Bára do ní za to vrazila loktem, až si ta žena vyšplíchla trochu piva na fialový svetr.
 ,,Prej je v posteli docela nudná,” řekla Bára.
 ,,Angličanky jsou nudný ve všem,” řekla zrzka.
 ,,Nemůže vás slyšet?” zeptala se třetí žena u stolu.
 ,,Ne, neumí česky,” řekla Bára.
 ,,Ale vždyť byla v krámě, když jsme tam byly my, ne? Jak teda mluvila s prodavačkou?” zeptala se Zrzka.
 ,,Vždyť tam s ní byl Štěpán. Tvoje láska, ne?”
 ,,No jo, Barčo, máš pravdu. Štěpán anglicky umí, tak jí překládal, že jo?”
 ,,No vždyť jo. Je nudná, neumí česky a navíc má malý prsa. Kamčovi se líbí velký. Jako mám já,” řekla Bára.
          ,,Co je?” zeptala se Lucy.
 ,,Ale, ty husy si povídají o mě.”
 ,,A co říkají?” byla Lucy zvědavá.
 ,,Vydrž,” řekla Sylvie a poslouchala nenápadně dál.
          ,,No, kočko, ty máš ale prsa umělý. Jinak jsi je měla menší než ta Angličanka,” řekla společnice ve fialovém svetru.
 ,,Nechceš si přesednout k nim, Naďo?” zeptala se zrzka a pak se otočila zpět na blondýnu Báru. ,,Povídej, kdy jsi s nim byla naposledy?” vyzvídala informace.
 ,,Včera a dneska ráno taky, ale to byla jen rychlovka v autě. Je to prostě sexuální maniak.”
 ,,A říká ti něco hezkého?” ptala se třetí, Naďa.
 ,,Ne. Jen že se mu to líbí a když se na něco zeptám, tak mi odpoví. Třeba jako když jsem se ho ptala na tu Angličanku, tak mi řekl, že s ní taky moc nemluvil, protože ona neumí česky. A když jsem se ptala, jestli jsem v posteli lepší, tak mi řekl že ona byla nudná.”
          ,,Dáte si ještě něco, Sylvinko?” přišel k nim hospodský a všechny tři slečny u vedlejšího stolu zmlkly a čekaly co Sylvie odpoví. Spíše čekaly v jakém jazyce odpoví.
 ,,Samozřejmě. Dáme si ještě víno a mám vám říct, že je skvělé,” řekla Sylvie s úsměvem a dostatečně hlasitě. Lucy se bavila nad výrazy, které ty tři ženy dokázaly na svých silně nalíčených tváří nasadit. Stejně tak se bavila i Sylvie.
 ,,To rád slyším,” dmul se hostinský pýchou.
 ,,A můžu vás ještě o něco poprosit?” zeptala se Sylvie a něco pošeptala hostinskému do ucha.
 ,,No, tak dobře,” řekl hostinský a odešel. Než se vrátil s vínem, tak Sylvie všechno přetlumočila Lucy.
          ,,Ták, holky, něco pro vás,” řekl hlasitě hostinský, když přišel se třemi skleničkami s vínem a postavil je na vedlejší stůl, tedy k zrzce, Nadě a Báře.
 ,,My si to ale neobjednaly,” řekla Bára.
 ,,To je od vašich anglických přítelkyň. Máte si připít na tvá umělá prsa, Báro,” řekl usmál se a odešel. Sylvie s Lucy nasadily sladké úsměvy a své sklenky s vínem pozvedly k přípitku směrem k Báře a spol.

               ,,Tak to byla vážně super dovolená,” říkala Lucy, když se se Sylvií loučila na letišti.
 ,,Jsem moc ráda, že jsi přijela.”
 ,,Já taky, i když škoda, že se musím vrátit tak brzy. Doufám ale, že až přijedu příště, tak zámek bude hotový a všude bude plno návštěvníků.”
 ,,To já taky.”
 ,,Dej mi určitě vědět, jak to pokračuje s tou blonďatou kozou. Ten večer v hospůdce byl bezva. Moc jsem se bavila.”
 ,,To já taky. Doufám, že se budu bavit i dál.”
 ,,To rozhodně. Ten jejich výraz byl nezapomenutelný. Měla jsem si je vyfotit,” řekla Lucy a v tom ohlásili její let. ,,Už budu muset, ale stoprocentně se ještě vrátím.”
 ,,To budu moc ráda. Tak se měj hezky,” rozloučila se Sylvie s Lucy.

               Sylvie se po tvrdém ranním tréninku baletu chtěla trochu uvolnit, a tak se rozhodla pro projížďku na koni. Vyjela si na polní cestu a dále pokračovala směrem k sadu. Cestu zpět ale absolvoval jiný jezdec na koni, kterého Sylvie poznala už na dálku. Otočila koně a jela pomalu zpět. Za sebou ale uslyšela dupot, jak za ní běží onen jezdec.
 ,,Sylvie, ahoj. Proč jsi se otočila?” ptal se Kamil a usmíval se na ní sladce stejně, jako dřív.
 ,,Ahoj Kamile, nechtěla jsem se s tebou střetnout, ještě nevím, co tenhle kůň udělá, když se potká s jiným koněm,” řekla a věděla, že je to dost blbá výmluva.
 ,,Aha. No, každopádně, teď je klidný,” řekl a naklonil se k ní, aby jí políbil.
 ,,Ale no tak, přeci bys nelíbal svou kamarádku, která je nudná v posteli a má malá prsa,” řekla Sylvie a koně pobídla do kroku.
 ,,Nemyslel jsem si, že budeš hned taková vztahovačná. Myslíš, že by se se mnou Bára vyspala, kdybych jí řekl, že jsi skvělá?”
 ,,Proč jsi teda spal s ní, když já jsem skvělá?”
 ,,Co chceš slyšet? Že jsem debil?”
 ,,To slyšet nemusím, to vím. Taky by mě zajímalo, proč jsi jí říkal, že neumím česky?”
 ,,To sám netuším, ale nemusela jsi jí ztrapnit před celou hospodou.”
 ,,Tak to se omlouvám, ale nechtělo se mi celý večer poslouchat, jak jsem nudná a jak ona je nejlepší.”
 ,,Dobře, omlouvám se. Jsi úžasná žena a já chci tebe. Ne Báru. S ní to byl jen úlet. Jsi mnohem krásnější a jsi inteligentní. Ona je jen hloupá husa s velkýma prsama. Tohle se mi stane vždycky. Když už si najdu úžasnou ženu, tak to všechno poseru.”
 ,,Kamile, jsi krásný a přitažlivý chlap, ale já nepotřebuji někoho, kde mi bude utíkat za jinýma, zvlášť, když jsi se přiznal, že to děláš často. Toho už jsem si užila dost,” řekl a pobídla koně do pohybu.
 ,,Večer za tebou přijdu a vysvětlím ti to!” zavolal za ní ještě Kamil, ale Sylvie už prchala pryč.

     ,,Ahoj, jaká byla projížďka?” zeptal se jí Štěpán, když odstrojovala koně.
 ,,Ahoj,” řekla mu smutně Sylvie.
 ,,Co se děje?”
 ,,Potkala jsem Kamila,” řekla a vykartáčovaného koně zavedla do jeho boxu.
 ,,Co ti říkal? Byl naštvaný kvůli tomu, co bylo v hospodě?”
 ,,Promiň, nechci o tom teď mluvit,” řekla a vyběhla kolem něj ze stájí pryč. Doma se po sprše uvelebila na gauči s ovladačem v ruce a projížděla všechny kanály, dokud z toho neusnula.
     Probudilo jí až zabušení na dveře.
 ,,Kdo je?!” zeptala se, ale hlavu nezvedla.
 ,,To jsem já, Štěpán!”
 ,,Pojď dál,” řekla a zapnula televizi.
 ,,No Sylvi, už zase? Nemůžeš se při každém problému zahrabat do postele,” řekl, když jí viděl rozpláclou na gauči.
 ,,Jen odpočívám. Poslední dny byly perné. Opravy, shánění všeho možného, opravy, do toho každodenní trénování a tak. Nějak na mě ta únava dopadla,” řekla a posadila se.
 ,,Dobře. Víš, vesnicemi se šušká, co se stalo v té hospodě, jenže každý to říká jinak. Jak to tedy bylo? Řekneš mi to?”
 ,,Jo, jasně,” řekla a vyprávěla mu, co se stalo v hostinci mezi ní a těmi třemi ženami a plynule na to navázala i ve vyprávění toho, co se stalo na projížďce.
 ,,Je to prostě debil, já už pro něj nemám jiné pojmenování!” rozčílil se Štěpán.
 ,,Kdybych byla odolná a nepodlehla mu, tak se to stát nemuselo.”
 ,,Ale ne, to jsi přeci nemohla vědět. Prostě potřebuješ pořádného chlapa. Ne někoho, kdo se nechá sbalit tvou matkou, nebo nějakou blonckou s IQ houpacího koně. Je strašná škoda, že jsem v té hospodě nebyl. Rád bych to viděl.”
 ,,Bylo to nezapomenutelný. Ale ta blondýna říkala té zrzce, že jsi její láska,” rýpla si Sylvie do Štěpána.
 ,,Ani za milion. Lenka, ta zrzka, se do mě asi zamilovala a každou chvíli sem chodila, i když jsem jí říkal, ať nedělá.”
 ,,Kvůli klientům?”
 ,,Samozřejmě. Navíc je hloupá a pro mě absolutně nezajímavá a také jsem jí řekl, ať se nezlobí, ale že o ní nemám zájem”
 ,,Tak to jo,” řekla Sylvie a usmála se.
 ,,Změníme téma. Zítra přijedou ze zahradnictví. ”
 ,,Fakt, to je báječné”
 ,,Jo, asi kolem desáté dorazí,” řekl a někdo zaklepal na dveře. ,,Čekáš někoho?” zeptal se Štěpán.
 ,,Nečekám. Kdo je?!” zeptala se rovnou pohovky.
    ,,Kamil!” zněla odpověď.
 ,,Ani jeho nečekáš?” zašeptal Kamil.
 ,,Říkal, že mi přijde všechno vysvětlit, ale nečekala jsem, že to opravdu udělá,” šeptala i Sylvie.
 ,,Mám odejít?”
 ,,Ne! Zůstaň tu, nechci s ním mluvit. Budeme dělat, že tu nejsem.”
 ,,To těžko, když tě slyšel.”
   ,,Sylvie! Otevři!” zavolal Kamil čekající za dveřmi.
 ,,Tak já se ho zbavím,” řekl Štěpán a vstal z pohovky. Když byl v půlce cesty, tak se zeptal : ,,Mám se ho zbavit napořád?”
 ,,Co chceš dělat?”
   ,,Sylvie! No ták!” dožadoval se Kamil vstupu do jejího bytu.
 ,,Moment! Hned jsem tam!” zavolala Sylvie a pozorovala, jak si Štěpán přetahuje přes hlavu svetr i s tričkem najednou. ,,Co chceš dělat?” zašeptala.
 ,,Trošku si vystřelíme i z Kamila,ne?” usmál se a začal si rozepínat kalhoty. Sylvie jen mlčela a zírala. ,,Klidně můžeš spolupracovat,” řekl Kamil a hodila po ní kalhoty. Pak šel jen v černých trenýrkách ke dveřím. Sylvie šla tiše za ním a postavila se tak, aby ona viděla ke dveřím, ale Kamil neviděl jí.
     Štěpán sáhl na kliku a otevřel dveře. Jen trenýrkách.
 ,,Nazdar,” pozdravil Kamila podrážděně.
 ,,Ty? Co tu děláš?” zeptal se Kamil zmateně.
 ,,Chceš podrobnosti?” zeptal se Štěpán a založil ruce na prsou.
 ,,Kde je Sylvie?” ptal se Kamil. Sylvie se rozhodla, že bude tedy spolupracovat. Sáhla do prvního šuplíku komody, u které stála a vyndala z ní podprsenku, kterou hodila do chodby tak, aby ji viděli oba muži u dveří.
 ,,Řekl bych, že na mě čeká na gauči,” řekl Štěpán a krajkovou podprsenku šel zvednout.
 ,,Tak jí vyřiď, že už nebudu obtěžovat, ale že jsem s ní chtěl být napořád.”
 ,,Přišel jsi pozdě, ale já jí to rád vyřídím, až si užijeme. Hezký den,” řekl s úsměvem a sledoval, jak Kamilovi nabíhá žíla na čele a jak se mu zužují oči. Nakonec ale přeci jen odešel.
     ,,Je pryč!” zvolal Štěpán a vrátil se za Sylvií.
 ,,To bylo fakt super! Sice si o nás budou vyprávět obě vesnice, ale za tohle to stojí,” svíjela se Sylvie smíchy.
 ,,Já si myslím, že to nikomu neřekne,” řekl Štěpán a také se začal smát.
 ,,To bych do tebe nikdy neřekla," utírala si Sylvie slzy smíchu.
 ,,Poslední dobou mě napadají samé bláznoviny. Ale takhle Kamila dostat, to bylo vážně skvělé. A tahle tvoje podprsenka k tomu dost přidala," řekl a zamával s ní.
 ,,Tak mi jí zase hezky vrať," řekla a pokračovala v záchvatu smíchu.