Vlčí Hůrka- 12.

12.

               Vystoupila na nádvoří mezi zámkem a odvykacím centrem z auta a uslyšela hrozný křik a rachot. Nedalo jí to a do centra vešla, kde byl jednak strašný hluk a jednak kouř a štiplavý zápach.
 ,,Do prdele!!“zhrozila se, když viděl co se děje. V jídelně hořely záclony a plameny začaly olizovat i dřevěnou židli u okna. Někdo duchapřítomně záclony strhl na zem, okno otevřel a venku stál Štěpán se zahradní hadicí a kropil vnitřek jídelny vodou, což výrazně pomohlo a oheň byl uhašen.
Sylvie se na něj podívala, potom se podívala na všechny ostatní, opět na Štěpána s obličejem rozpáleným do ruda se otočila a odcházela.
 ,,Sylvie!” zavolal na ní Štěpán, ale Sylvie se ani neotočila, práskla za sebou dveřmi a pokračovala k sobě do zámku.
Musela to všechno rozdýchat, jelikož u ní právě hořelo. Hořelo!

     ,,Kdo je?!” zeptala se, když u ní později někdo bušil na dveře.
 ,,Já! Štěpán!”
 ,,Co chceš?” zavrčela, když otevřela dveře.
 ,,Chci vědět, jestli jsi v pořádku.”
 ,,Já? Já? Samozřejmě, že já jsem v pořádku. Vždyť mi jen hořela část baráku. Co by mi asi mohlo být?”
 ,,Já byl taky vyděšený, věř mi,” řekl Štěpán a zavřel za sebou dveře a vešel dál do bytu.
 ,,Co se stalo? Jak k tomu došlo?”
 ,,No, taky bych to rád věděl. Měl jsem potyčku se dvěma klienty a pak se ještě hádal s Hankou. A najednou se otočím a hoří záclony.”
 ,,A to vzplály sami od sebe a nebo přišel snad Lord Voldemort?”
 ,,Zapálil je nový klient.”
 ,,To si vybíráš zajímavé klienty,” byla Sylvie podrážděná.
 ,,Ale neboj se, už je všechno v pořádku a teď se uklízí všechna ta voda a tak.”
 ,,Jo, voda se vytře, ale podlahy zůstanou navlhlé, zdi jsou okouřené a můžeme jen čekat, až zapálí zase něco jiného. Třeba stáje nebo chlív, tam by to hořelo zatraceně rychle.”
 ,,Ne, okamžitě odešel. Bylo to porušení pravidel. Odešel on a ještě Hanka a další dva klienti.”
 ,,Proč odešla Hanka?”
 ,,I ona porušila pravidla. Vyspala se s jedním klientem.”
 ,,Aha. Takže co teď?”
 ,,No, nevím co přesně udělat,” řekl a promnul si oči.
 ,,Štěpáne? Co ta ruka?” chytla ho za levé zápěstí.
 ,,No, to nic není.”
 ,,Jak to nic není? Je rudá a oteklá a tutově bolí jako blázen.”
 ,,No, to se dá vydržet. To nic nebude.”
 ,,Co jsi dělal?”
 ,,Já se jen bránil. Probíhala terapie a chtěl jsem po jednom člověku vysvětlení jedné situace. Kdyby mi řekl pravdu, nejspíš bych na něj zavolal policii, neboť to bylo velmi vážné. On ale po mě vystartoval, tak jsem mu dal taky ránu.”
 ,,To budeš mít určitě zlomené. Já tady jednou přijdu o nervy,” řekla a oblékla si svetr.
 ,,Kam jdeš?”
 ,,Do nemocnice. S tebou! Takže se zvedej, zajdi si pro kartičku pojišťovny a sejdeme se u auta.”
 ,,Ale to nic není!”
 ,,Taky tě můžu vzít jen ke Kamilovi! Ten má v ordinace rentgen taky.” zvýšila na něj přísně hlas.
 ,,Už jdu,” řekl poslušně a odešel.

     ,,Co teď teda budeš dělat? Už zase jsi na to sám, bez dalšího terapeuta. Vůbec bych to do Hanky ale neřekla,” ptala se Sylvie cestou do nemocnice, kam vezla Štěpána.
 ,,Já jsem spíše čekal, že Hanka bude svádět tebe.”
 ,,Mě?” podívala se na něj, ale hned se zase vrátila ke sledování cesty před sebou. ,,Proč by měla Hanka svádět mě?”
 ,,Ona je totiž bisexuálka.”
 ,,Aha, tak to pak teda chápu všechno.”
 ,,Jinak, pomalu začínám přemýšlet, že bych to položil.”
 ,,Prosím?”
 ,,No, už mě to začíná štvát. Nejsem nejmladší, moji vrstevníci zakládají rodiny, ale já k sobě ani nemůžu pozvat nějakou slečnu. Co by tomu asi řekla, když bych jí vzal mezi feťáky, co zapalují záclony a zabíjejí koně? Vezmi si to. Je mi už dost přes třicet a žiju v jednom pokoji, kde přes zeď slyším ty jejich zasraný feťácký řeči. Já už je začínám nesnášet,” říkal Štěpán cestou do nemocnice.
 ,,No to si ze mě děláš snad srandu, ne? Já sem přijedu, ještě ani vůbec nevím co budu se zámkem dělat a ty hned začneš na mě tlačit s tím, abych ti prodloužila smlouvu a pár měsíců na to mi řekneš, že už tu být nechceš? nejraději bych ti zlomila i tu druhou ruku!” říkala naštvaně.
 ,,Víš, Sylvi, já vůbec nečekal, že s tím budeš souhlasit.”
 ,,Nečekal? Proč jsi teda měl takové vydírající řeči. Sice už přesně nevím, co jsi říkal, ale něco takového jsi říkal.”
 ,,Já vím. Myslel jsem, že se to tvým příchodem změní.”
 ,,Fajn. Kudy teď? Vpravo?”
 ,,Jo, vpravo.”
 ,,Takže zavřeš odvykačku, sbalíš si věci a odjedeš někam pryč?”
 ,,To jsem právě ještě nedomyslel.”
 ,,No, to je vidět,” řekla a zaparkovala u nemocnice, odkud zhruba za necelou hodinu vyšli a Štěpán si odnášel domu suvenýr v podobě sádry na  zlomenou záprstní kůstku.

     ,,Otevři prosím tu přihrádku, mám tam peněženku,” řekla, když na zpáteční cestě zastavila před obchodem paní Černé.
 ,,Tady?” zeptal se a přihrádku otevřel. Nejdříve na něj vypadlo pár papírů a pak teprve peněženka, kterou jí podal. Sylvie zmizela v obchodě a Štěpán si ze zvědavosti prohlédl ty papíry, které na něj vykoukly.
 ,,Jé, ahoj,” pozdravila Sylvie Kamila, kterého potkala, když on k paní Černé vcházel a ona vycházela.
 ,,Ahoj Sylvie, jak se máš?”
 ,,Já? Fajn. Už musím běžet, tak ahoj,” řekla a šla do auta.
  ,,Na, leduj,” hodila Štěpánovi do klína pytlík mraženého hrášku.
 ,,Dík,” řekl, přitáhl si jí k sobě a políbil na rty i s výměnou jazyků. Sylvie se během toho polibku podívala na Kamila. Ten se díval na ní s očima přivřenýma do malé mezírky a pak se otočil a vešel do krámku.
 ,,Už je pryč,” řekla Sylvie Štěpánovi, když se od něj odtáhla.
 ,,Co když se vrátí?” zeptal se Štěpán a chtěla Sylvii znovu políbit.
 ,,Co blázníš?” zeptala se a odstrčila ho od sebe. Nastartovala a odjela. Pak se se Štěpánem rozloučila a odešla k sobě, kde chtěla ten šílený den pořádně zaspat, ale to by se jí pořád nemohl vracet ten polibek, který dostala od Štěpána, i když moc dobře věděla, že to bylo jen kvůli Kamilovi.

                ,,Haló, haló, je tu někdo?” volal při slunečném ránu Štěpán na chodbě zámku.
 ,,Ve velkým!” ozvala se mu Sylvie.
 ,,No ty bláho,” vyrazil ze sebe Štěpán když viděl polohu, jakou Sylvie zaujímala.
 ,,Také tě zdravím. S čím přicházíš? Jestli je to zase nějaký průser kolem těch tvých klientů, tak už mě to nezajímá,” řekla a přešla do jiné baletní pozice.
 ,,Trénuješ?”
 ,,Jo, přihlásila jsem se na konkurz v Praze, takže se musím dostat zpět do formy.”
 ,,To určitě. Viděla jsem tu přihlášku tehdy v autě, když jsi mě vezla do špitálu.”
 ,,No, tak ale určitě tu nejsi proto, že ne?”
 ,,Ne, jen jsem ti přišel říct, že už jsem tu svou divnou situaci vyřešil.”
 ,,Vážně? A řekneš mi i jak jsi jí vyřešil?”
 ,,Jistě, že povím. Poslední z klientů, kteří tu jsou končí v dubnu. To je za chvilku. Už jsem obvolal všechny blízké nemocnice a ostatní terapeuty, psychiatry a tak, že už končím. Centrum pro drogově závislé končí k poslednímu dubnu.”
 ,,Takže k poslednímu dubnu odcházíš?”
 ,,No, to je vlastně to, proč tu jsem. Znám tu obě dvě vesnice, skoro všechny lidi, je mi tu dobře a líbí se mi tu. Navíc tu mám tebe.”
 ,,Mě?” zeptala se Sylvie a dala si nohu za hlavu.
 ,,Jestli si dáš za krk i tu druhou nohu, tak budu asi zvracet.”
 ,,Žiješ takovou dobu s feťákama a teď bys ze mě zvracel?”
 ,, No z té polohy. Ale to je jedno, nebudu se na tebe dívat a řeknu ti jak to tedy plánuji.”
 ,,No, ukončíš odvykačku a co?”
 ,,A s tvým laskavým svolením bych tu zůstal.”
 ,,A copak bys dělal?”
 ,,No, napadlo mě, že bys třeba chtěla zrekonstruovat i tu mojí část, protože pokud chceš zámek otevřít pro veřejnost, tak nesmíš zapomenout, že veřejnost bude chtít čůrat, kakat, možná zvracet, přebalovat miminka, zakoupit si nějaké občerstvení a nebo suvenýry. V tom by se ti mohla půlka mé půlky hodit.”
 ,,A co ta druhá půlka tvé půlky? I když je to stále má půlka.”
 ,,No, v té bych s tvým požehnáním měl skromný příbytek.”
 ,,Kam bys se konečně mohl zvát ty slečny?”
 ,,No, to také, ale spíše jsem myslel příbytek, jehož součástí by byla soukromá terapeutická poradna a navíc, jako bonus, bych ti mohl dělat průvodce v sezónních měsících.”
     Po vyslechnutí si těchto informací spustila Sylvie obě nohy na zem a sedla si do tureckého sedu naproti Štěpánovi a podívala se mu do očí.
 ,,Jsi si tím jistý?”
 ,,No určitě. Tak znám turisty, ti jsou strašně učůraní.”
 ,,Já myslela to, že tu chceš bydlet dál.”
 ,,To rozhodně chci. Pokud s tím nesouhlasíš, tak bych se po něčem pozeptal ve vsích.”
 ,,Ne, naopak. Já budu ráda, když tady na samotě bude někdo se mnou. Já jen, jestli jsi si jistý tím, že chceš dělat soukromou terapii.”
 ,,Já myslím, že jo. Budu s těmi lidmi v kontaktu jen chvilku, třeba hodinku a pak hezky odejdou a já budu mít svůj klid.”
 ,,Hmm, fajn. Schválili mu tu žádost o dotaci, takže by to asi šlo. Zítra jedu za starosty kvůli parkovišti pro návštěvníky a můžu se zeptat na někoho, kdo by udělal odhad, kolik by to stálo.”
 ,,No, ty jsi bezvadná. Děkuju moc,” řekl a dal jí rychlou pusu na tvář. ,,Jo a co kdybych jel za starosty s tebou?”
 ,,Proč?”
 ,,No, že bychom pak zajeli rovnou do nemocnice. Jdu sundat tuhle krásku,” řekl a zamával na ní plnou sádrou.
 ,,Tak jo. Zítra ráno v osm.”
 ,,Ok. Díky moc. Ahoj,” řekl a odcházel.