Vlčí Hůrka- 13.

13.

               Sylvie Novotná vystoupila v pozdní odpoledne z auta a v ruce měla své baletní piškoty. Svázané pentlemi k sobě si je hodila přes rameno a šla se podívat, jak probíhají práce v odvykacím centru, který už odvykacím centrem nebyl.
 ,,Ahoj, tak jaký byl trénink?” zeptal se Štěpán, se kterým se akorát střetla ve dveřích.
 ,,Úžasný. Trénovali jsme jako vždy, když najednou mi přišli říct, že si mám nastudovat jednu z rolí. Nebudu jen křoví, ale budu mít normální roli!”
 ,,Ty budeš sólistka?”
 ,,Jo. No, není to super?”
 ,,Je to super!” vypískl Štěpán, vzal Sylvii kolem pasu a zatočil se s ní.
 ,,Zase neblázni!” řekla mu, když jí postavil na zem.
 ,,Mám z tebe radost. Celou zimu a jaro tady dřeš, opravuješ, natíráš, hrabeš a na sebe ti moc času nezbývalo, takže jsem rád, že si tě všimli,” řekl Štěpán a sklonil se k Sylvii, aby jí políbil, ale zarazil se: ,,Řekl bych, že máš návštěvu.”
 ,,Co to meleš?” zeptala se a otočila se. ,,Kamí? Míšo? Ahoj, co tady děláte?”
     ,,Utekli jsme od táty,” řekla Kamila, veterinářova dcera, která stála i se svým bratrem na nádvoří a dívala se, jak Štěpán objímá Sylvii.
 ,,Cože jste?” vykulila Sylvie oči.
 ,,Utekli jsme od táty. Dokud tam bude ta kráva, tak se nevrátíme,” řekla Kamila a malý Michal vedle ní brečel.
 ,,Míšo, copak se děje?” přišla k němu a sundala mu z hlavy kšiltovku.
 ,,Je tam,” řekl a popotáhl.
 ,,Kdo je kde?” ptala se Sylvie.
 ,,Koza je doma,” řekl a rozmazával si slzy po celém obličeji.
 ,,Víte co, vy uprchlíci? Nejdříve půjdete ke mně, dáte si něco k jídlu a ty, mladá dámo mi vysvětlíš proč jste utekli. Pak můžeme jít za zvířátkama, sice nemám kozu, ale mám malé ovečky, co ty na to?” zeptala se Sylvie Míši a otřela mu obličej. Po jeho kývnutí na souhlas je vzala s sebou do věže.
     ,,Tak, Kamí, tady máš čaj. Chceš i cukr?” nabízela Sylvie a postavila před Kamilu hrnek s čajem a vrátila se ke kuchyňské lince, aby oběma uprchlíkům připravila k jídlu toast.
 ,,Jo, dám si cukr,” řekla a dvě kostky si do čaje hodila.
 ,,Tak povídej. Co se stalo?” pobídla Sylvie Kamilu.
 ,,Bydlí u nás a pořád nás jenom komanduje,” začala Kamila.
 ,,Počkej Kamil, kdo u vás bydlí?”
 ,,Ta blbá blondýna Bára! Je u nás už asi měsíc. Všechno doma úplně změnila, táta se kvůli ní začal oblíkat jako by mu bylo třicet a pořád nás s ní nechává doma samotnou. Nutí Míšu, aby jí říkal mami a doma nic neudělá. Musím všechno dělat já a včera nutila Míšu, aby šel podojit kozy.”
 ,,A co na to táta?”
 ,,Říká, abych byla rozumná a poslechla jí.”
 ,,A co se stane, když jí neposlechnete?”
 ,,Nadává nám, někdy i sprostě a nebo nám dá facku.”
 ,,Facku? Pane bože, to si děláš srandu?”
 ,,Bohužel, nedělám. Sylvie, já už se tam nechci vrátit,” řekla Kamila a měla oči plné slz. ,,Mám tu nějaké naše věci a mám tu i oblečení a peníze. Můžu ti zaplatit, za to, že nás tu necháš. Nebo tady můžu pracovat.”
 ,,Pracovat? Zlato, co bys tu dělala?”
 ,,Já nevím. Třeba uklízela, nebo pásla ovce a uklízela koním, já fakt nevím.”
 ,,Kamčo, nech to na mě. Dneska tu můžete zůstat přes noc a zítra promluvím s vaším tátou,” řekla Sylvie a přemýšlela co Kamilovi řekne.
 ,,Já už to snědl, teto,” říkal Míša a přinesl Sylvii prázdný talíř.
 ,,Teda! Ty jsi snědl takový obrovský toust? To jsi šikulka. A co bys chtěl teď?” zeptala se a odpovědí bylo jít na zvířátka.

     ,,Tak co jsi se dozvěděla?” ptal se Štěpán, když přišel za Sylvií do ohrady ovcí.
 ,,Nic hezkého,” řekla Sylvie a pozorovala Míšu, jak nahání jehňata a jak Kamila krmí velké ovce.
 ,,Můžeš být konkrétnější?”
 ,,Kamil si k sobě nastěhoval Báru.”
 ,,To zní strašidelně.”
 ,,Nedělej si z toho srandu. Nutí Míšu aby jí říkal mami, sprostě na obě děti nadává a nutí je do všelijakých prací, třeba aby Míša dojil kozy.”
 ,,Cože?”
 ,,Jo a když něco neudělají, tak je za to fackuje.”
 ,,To není dobře.”
 ,,Sundávala jsem u mě Míšovi svetr a na ruce má obrovskou modřinu.”
 ,,Sice nemám Kamila rád, ale nemyslím si, že by své děti mlátil.”
 ,,Kamil o tom třeba nic vědět nemusí. Když si Kamila stěžuje na Báru, tak jí Kamil jen řekne, aby byla rozumná a poslouchala.”
 ,,To je blbé. Co jsi na to řekla?”
 ,,Zírala jsem s otevřenou pusou. Pak mě Kamča dorazila s tím, že mi za bydlení u mě klidně zaplatí a nebo u mě může pracovat.”
 ,,Ou, tak to už je dost zoufalé. Mám s ní promluvit?”
 ,,Možná bys mohl.”
 ,,A ty zatím zavoláš Kamilovi, že jsou děti tady, ne?”
 ,,Já nevím. Možná bych ho nechala nejdříve chvíli vycukat.”
 ,,No, aby hned neběžel to nahlásit.”
 ,,Tak mi dej ještě chvilku,” podívala se na Štěpána štěněčíma očima. Štěpán nad ní jen zavrtěl hlavou a vešel do ohrady. Něco řekl Kamile a ta s ním odešla k plotu, na který si ona sedla a Štěpán se o něj opřel a povídali si spolu. Sylvie mezitím zaháněla s Míšou ovce.

     ,,A ploč se musím koupat?” ptal se Míša, když mu Sylvie napouštěla vanu.
 ,,Protože jsi se celý vyválel v ohradě u oveček a teď smrdíš taky jako ovečka,” řekla Sylvie a pomáhala mu ze svetru a trička.
 ,,Béé, béé, béé,” začal malý hošík napodobovat ovce a smál se u toho jako potrhnutý.
 ,,Míšo, copak jsi dělal? Co je to?” zeptala se Sylvie vážně a zírala u toho na chlapcovo stehno.
 ,,To je bebí.”
 ,,A kdo ti ho udělal?”
 ,,No, Bára,” řekl a svlékl si i ponožky a Sylvie mu pak pomohla do vany, kde ze sebe smyl všechnu špínu a pach ovcí. Jakmile pak ulehl do Sylviiny postele, tak okamžitě usnul. Kamila chvíli sledovala televizi a pak taky usnula.
          ,,Co se děje, Sylvi?” zeptal se Štěpán, když vyběhl schody k Sylvii do bytu.
 ,,Kamča spí v obýváku a mrňous u mě. Potřebuju, abys tu s nimi zůstal,” říkala a oblékala si dlouhou pletenou vestu.
 ,,Kam jdeš?”
 ,,Jdu si něco vyřídit,” řekla a prošla kolem Štěpána.
 ,,Sylvie,” řekl a chytil jí za paži. ,,Kam jdeš?”
 ,,No, kam asi?”
Zeptala se, ale nečekala, až si odpoví a sbíhala schody dolů.

     Když přijela ke Kamilovi na statek, tak se v oknech ještě svítilo. Sylvie vystoupila z auta a šla rovnou ke dveřím, na které bušila střídavě oběma rukama.
 ,,Kamilo?” trhl s dveřmi Kamil.
 ,,Těsně vedle. Kde máš tu svou sexbombu?” zeptala se Sylvie a vtrhla do domku, kde našla Báru, jak utírá nádobí. Přišla k ní a vrazila jí facku, až Báře oblečené do růžovofialové teplákové soupravy, vypadl talíř, který právě utírala z ruky.
 ,,Ta byla za Míšu,” řekla a dala jí druhou. ,,Ta byla za Kamilu a tahle je za mě,” uštědřila jí Sylvie i třetí facku.
 ,,Sylvie přestaň!” okřikl jí Kamil. Sylvie se po něm otočila a Bára sebrala rozbitý talíř ze země.
 ,,Proč si myslíš, že tvé děti utekly? To proto, že je tahle sexbomba s umělýma kozama komanduje, nutí Míšu aby jí říkal mami a aby dojil kozy! Je šílená a tvé děti bije!”
 ,,Jak si to dovoluješ?” zaječela Bára a po Sylvii se ohnala kusem střepu z talíře. Sylvie se chytila za spánek a upadla na stůl.
 ,,Sylvie,” přišel k ní Kamil a pomáhal jí na nohy. ,,Krvácíš,” řekl a podal jí čistou utěrku. ,,A ty,” podíval se na Báru. ,,Je to pravda? Biješ moje děti?” zeptal se přímo.
 ,,Míša má modřinu na ruce a obrovskou modřinu na stehni,” řekla Sylvie a tiskla si utěrku ke spánku, odkud jí crčela krev.
 ,,Jo a to víš jak, ty pedofilko?” zeptala se nepříjemně Barbora.
 ,,Jak? No, třeba tak, že ke mně přišli. Kamila mi dokonce nabízela peníze, jen abych je u sebe nechala. Takže jsem děti, o které jsi se TY měla postarat, zabavila, nakrmila, umyla a uložila!”
 ,,Děti jsou u tebe?” zeptal se Kamil a oči se mu rozzářily.
 ,,Ano! A když ty jsi chtěl na mě poslat veterinární komisi, či co, mohla bych já na tebe klidně poslat sociálku, takže si rozmysli, jestli ještě necháš tuhle osobu, aby se dál starala o tvé děti,” řekla Sylvie, otočila se a chtěla odejít, ale Kamil jí chytil.
 ,,Počkej, ošetřím ti to,” řekl a pak se otočil na Báru: ,,A ty se zatím můžeš sbalit a odejít. Na svoje děti si sahat nenechám,” řekl přísně a Bára se na něj jen podívala, vzteky rozbila další talíř a odešla do ložnice, odkud za pár minut vyšla a táhla za sebou kufr a všude po bytě sbírala své věci.
 ,,Tohle bude potřeba zašít,” řekl Kamil, když prohlížel Sylviinu ránu na pravém spánku.
 ,,Ani to nezkoušej. Zalep mi to a já jdu,” řekla Sylvie tvrdě.
 ,,Děti jsou u tebe doma?”
 ,,Ne, spí s ovcemi v chlívku,” řekla Sylvie samozřejmě ironicky.
 ,,Vím, že bys to neudělala, ale Míšovi by se to líbilo.”
 ,,Spí u mě oba dva. Kamča u mě chtěla i pracovat, za to, abych je tam nechala.”
 ,,Jsem hrozný idiot!”
 ,,Ano, to jsi. Možná je idiot slabé slovo,” řekla a Kamil jí ránu stáhl k sobě leukostehy a pak přelepil náplastí.
 ,,Pokud to bude dál krvácet, budeš muset si to nechat zašít. Nic víc ti není?”
 ,,Dostala jsem talířem, co by mi asi mohlo být?”
 ,,Promiň, omlouvám se,” řekl a něžně jí chytil za ruku.
 ,,Musím jít, Štěpán se o mě určitě bojí,” řekla, ruku mu vytrhla z té jeho a odcházela.
 ,,Jedu také. Vezmu děti domu,” řekl, vzal si klíče od auta a následoval Sylvii.

     ,,Co jsi dělala?” ptal se Štěpán a prohlížel si Sylviin zalepený spánek hned jakmile otevřela dveře do bytu.
 ,,Rvačka se sexbombou,” řekla a posadila se.
 ,,Cože?”
 ,,Vtrhla ke mně a začala jí fackovat, řekl Kamil.
 ,,Co tu chceš?” zavrčel na něj Štěpán.
 ,,Přišel jsem si pro děti.”
 ,,Teď v noci? To je ani nenecháš se vyspat?” ptal se Štěpán a položil Sylvii ruku na rameno.
 ,,Já nespím,” řekla Kamila ve dveřích.
 ,,Kamí, zlato moje. Moc se omlouvám. Nemělo se to stát,” řekl Kamil své dceři.
 ,,Kdybys si vybral Sylvii, tak by se nic takového nestalo!”
 ,,Já vím, já vím, zlato. Teď už to bude zase jako dřív, jen my tři, ano?”
 ,,A koza?” ozval se Míša.
 ,,I koza miláčku,” řekl Kamil a Míšu si vzal do náruče.
 ,,Zlatíčko, běž si pro věci,” pohladil Kamil Kamču po vlasech. ,,Půjdeme domů.”
 ,,Já domů nejdu, jestli je tam ta ženská!”
 ,,Neboj se, ta už se k nám nevrátí. Jednak jsem jí vyhodil a jednak po tom jak jí Sylvie zbila už by si nikdy nic takového nedovolila.”
 ,,Ty jsi jí opravdu zbila?”
 ,,Jo,” řekla a dala si Štěpánovu chladnou ruku z ramene na bolavý spánek. Kamila s Míšou si šli sbalit své věci a po chvilce se se Sylvií rozloučili.
   ,,Ahoj teto, zase přijdu jo? Na sendvič a na malý ovečky,” řekl Míša a Sylvii objal. Ta silně zavřela oči a Míšu také objala a pohladila po vláskách.
 ,,To víš, že jo,” usmála se a pak se připravila na to, že i Kamila jí obejme.
 ,,Sylvinko, moc ti děkuju,” řekl Kamil, když byl mezi dveřmi z bytu.
 ,,Udělala jsem to pro děti, ne pro tebe.”
 ,,Kdyby se ti přitížilo, tak mi dej vědět. Udělám pro tebe cokoliv a budu bojovat, abych tě získal zpět,” řekl a Štěpán mu přibouchl dveře před nosem.
      ,,Tak co se stalo?” zeptal se, když byli sami a Sylvie mu všechno řekla.
,,Teda, ty se nezdáš a ona je srab, brát na tebe střep. Bolí to hodně?”
 ,,Ne, žebra mě bolí víc a když mě děti objaly, myslela jsem, že snad i pustím moč.”
 ,,To je vskutku báječné. Tak, vezměte si kartičku pojišťovny, zámecká paní, váš sluha vás odveze do nemocnice,”řekl Štěpán a Sylvie bolestí ani neprotestovala a nechala se dovézt do nemocnice, kde uvedla, že zakopla a upadla hrudníkem na stůl.

     ,,Nechceš zůstat u mě?” zeptal se Štěpán, když se vrátili z nočního výletu do nemocnice na zámek.
 ,,Abys nemusela do těch tvých příšerných schodů,” řekl Štěpán, aniž by se Sylvie na cokoliv zeptala.
 ,,Ne, chci prášek na bolesti a svou postel,” řekla a vystoupila.
 ,,Počkej, pomůžu ti,” řekl Štěpán a rychle vystoupil a oběhl auto.
 ,,Mám jen zlomené žebro, nejsem nemohoucí,” odsekla Sylvie. ,,Ale jestli chceš, můžeš přespat ty u mě,” dodala a šla pomalu ke dveřím.
 ,,Dobře, ale počkej tady. Jen si skočím pro pár věcí,” řekl a zmizel v tom, co dřív bylo odvykací centrum pro drogově závislé. Nyní to byl napůl Štěpánův byt, ordinace a sociální zázemí pro budoucí návštěvníky zámku. Vzal si co potřeboval a spěchal za Sylvií, která už byla v půli schodů.
 ,,Hele, co jsem ti přinesl,” řekl a zabalil do utěrky dva pytlíky mraženého hrášku. Jeden jí přiložil na spánek, který jí v nemocnici zašili a druhý na místo, kde měla zlomené sedmé žebro.
 ,,To je ten samý hrách co jsem já kupovala tobě?”
 ,,Jo. Vidíš, má všestranné využití,” řekl a posadil se k ní na postel.
 ,,Budeš spát v obýváku? Je tam rozestláno po Kamile,” řekla ospale a zívala u toho
 ,,Jasné. Počkám, než usneš a pak půjdu taky.”
 ,,Tak jo,” řekla a zachumlala se pod deku.
 ,,Víš co mě napadlo? Mohla jsi si vzít s sebou tu kuši, se kterou jsi mířila tehdy na mě,” řekl Štěpán a koutky úst mu cukaly smíchy.
 ,,Myslíš, jak jsi mi řekl Xeno?”
 ,,Přesně tak,” přitakal Štěpán.
 ,,Tak příště. Dobrou,” řekla Sylvie.
 ,,Dobrou noc,” popřál i on jí a sledoval, jak se Sylvii pomalu zavírají oči. Kdy už nějakou dobu nejevila známky bdělosti, tak se k ní sklonil a políbil jí na čelo. Ještě se na ní pak chvíli díval a po té odešel na gauč, který mu byl pro tuto zbývající část noci vyhrazen.