Společný (ne)zájem 1.díl/5.část

Austin
Rána jsem nesnášel. Zaparkoval jsem auto zamířil do školních šaten. Vzal jsem si učebnice na dnešní den a chtěl odejít do třídy, jenže pak jsem ji uviděl. Právě zamykala svou skřínku. Musel jsem zjistit alespoň jak se jmenuje. Pak ji někam třeba pozvat,vzít si její číslo a... Ne! Já nechodím na rande. Vždycky hned do postele. Co to se mnou ta holka sakra dělá?! Aniž jsem si to uvědomil, chytil jsem ji za ruku. Nechápavě se na mě otočila, podívala se na ruku, za kterou jsem ji držel a pak ji vyprostila z mého sevření. Tázavě se mi zadívala do očí a já najednou nevěděl co říct.
,,Já,no…" zakoktal jsem se ,,Ahoj."
Co to se mnou je? Zatracená holka.
Zmateně se na mě podívala a beze slova odešla. Cože?! Odešla? Aniž by cokoli řekla? Tak to je moc. Tohle jsem za svých osmnáct let nezažil. Potřásl jsem hlavou, abych ty myšlenky vyhnal z hlavy a vyrazil po schodech do třídy.

Osm hodin uteklo překvapivě rychle. Sešitů jsem se ani nedotkl. Vedly mi je spolužačky. Přeci se nebudu obtěžovat. Měl jsem sice tenhle rok maturovat,ale co. Ono už se to něak vyřeší samo. Ostatně jako vždy.
V šatně jsem si oblékl kabát a obul boty. Před školou už na mě čekal Matt. Chodil do stejné školy, i do čtvrťáku, akorát do druhé skupiny.
,,Názdár."řekl vesele
,,Čau."bouchli jsme si pěstí
,,Hej,co ti je?"zdvihl jedno obočí
,,Ale nic."dal jsem si ruce do kapes a vykročili jsme k parkovišti pro auto.
,,Zase ta holka?" Měl mě fakt prokouknutého. Někdy mě to až štvalo, ale teď překvapivě ani ne.
,,Hmm." zabručel jsem.
,,Stalo se něco konkrétního?"podíval se na mě
,,No dneska ráno jsem ji zahlíd v šatnách," rozhodl jsem se říct mu to ,,a protože jsem nevěděl jak se jmenuje tak jsem já chytil za ruku. Otočila se na mě a tu ruku mi vytrhla. Začal jsem před ní koktat jako mamlas, a když jsem ze sebe vysoukal aspoň to blbý ,Ahoj' otočila se a odešla." sklopil jsem zrak.
Matthew se jen otřásal smíchy až se za břicho musel chytit, protože ho bolelo.
,,No jasně. Ještě se mi vysměj. Já ti ještě někdy něco řeknu."naštval jsem se
,,Ne, promiň brácho. Já jen že jsem tohle chování u tebe ještě neviděl." pokrčil rameny ,,Ta ženská je asi kouzelná. Úplně tě očarovala."
,,To asi těžko."zvýšil jsem hlas a rozhodně se na něj podíval ,,Je to jen obyčejná holka. Další do postele."
,,Řekl bych, že tuhle do postele nedostaneš tak snadno. Možná, že vůbec. Za to ses do ní zamiloval."řekl uznale
,,Tak to teda ne!" vyletěl jsem, ale tak něak mi přišlo, že lžu. ,,Já nemiluju, vzpomínáš?"
,,Třeba je tahle ta ,pravá'" nakreslil do vzduch pomyslné uvozovky ,,Takhle ses fakt nikdy nechoval. Ale podle toho jak tě ignoruje ti nedávám moc velký šance." usmál se
,,No tak to dík za důvěru, ale asi tě zklamu. Mě chce každá holka." mrkl jsem na něj vítězoslavně
Jak jsme mluvili, ani jsem si nevšiml, že jsme došli k mému autu. Vtom mne něco napadlo. Luskl jsem prsty.
,,Mám to." odemkl jsem auto ,,Napíšu jí vzkaz a hodím jí ho do skříňky. Jsem génius."
Nasedli jsme do auta a já v tašce vyhrabal kousek papírku a napsal jsem na něj krátký vzkaz. Nastartoval jsem a rozjel se. Matt celou dobu mlčel, což bylo u něj dosti vzácné. Před školou jsem zaparkoval,motor nechal běžet. Vystoupil jsem z auta a rychlým krokem zamířil do školy. Papírek jsem vhodil škvírou do její-alespoň jsem doufal že je její- skřínky a spěchal zpátky.