Vlčí Hůrka- 16.

16.

               Sylvii se po bodnutí včelou přitížilo do takových rozměrů, že musela být na tři dny hospitalizována.
Během těch sedmdesát dva hodin se toho stalo až příliš. Štěpán byl u Sylvie každou volnou chvíli a ukázalo se, že je toho mezi nimi hodně. Pokud někdo nazýval takové věci chemickou reakcí, tak toto musela být reakce velikosti výbuchu jaderné bomby. Další Sylviina návštěva v nemocnici byl Kamil, který jí u nemocničního lůžka vyznal lásku. Sylvie však odmítla, ale i tak to byla pro Štěpána záminka, aby druhý den ráno vytáhl Kamila z ordinace a před všemi jeho zvířecími pacienty a jejich lidskými pány mu způsobil krvácení z nosu, naražené zápěstí a hematom kolem oka. Dostal za to od Sylvie vynadáno, ale obě dvě vesnice jednoznačně věděli, kdo je majitelem Sylviina srdce.
Jakmile si Štěpán odvezl Sylvii domu, tak u zámku stálo auto z půjčovny a u něj čekal William se slovy: ,,I love you.” I zde Sylvie projevené city odmítla, přidala pár anglických sprostých slov na osobu svého bývalého přítele a bývalého snoubence své matky a poslala ho ke všem čertům, nebo alespoň zpět do Anglie dříve, než i tady stihl Štěpán rozdat pár ran a suvenýrů v podobě monoklů a kontuzí.
Poslední věc, které se již netýkala Sylviiných citů byl další příval financí v podobě přiznané dotace od státu a mohli tedy pokračovat další vlny zkrášlujících a opravných prací na zámku.
 

               ,,Moc děkuju a nashledanou,” řekla, když ze zámeckého pozemku zmizel poslední dělník. Byl sice již i konec prázdnin a tedy konec zámecké sezóny, ale to Sylvii vůbec nevadilo.
 ,,Ahoj,” pozdravila Štěpána, když za ním přijela na kole, které našla v kůlně a Štěpán jí ho opravil.
 ,,Ahoj,” pozdravil jí a lezl ze žebříku dolů ze stromu. Byl totiž i s partou vesnické mládeže v sadě a prováděli sběr ovoce, které se urodilo. ,,Tak jak to šlo?” seskočil z posledních příček a Sylvii políbil.
 ,,Hotovo.”
 ,,Hotovo? Všechno už je udělané?”
 ,,Přesně tak. Už u nás není žádný dělník, žádné nářadí, žádný hluk,” řekla Sylvie a kousek od ní se ozval mobil.
 ,,Terapeutická ordinace Vlčí Hůrka, prosím,” řekla do telefonu Štěpánova sekretářka. Po dobu prázdnin jí byla Kamila, i když Kamil zpočátku nesouhlasil, ale pak svolil.
 ,,To už je dnes asi třetí, co se objednává,” řekl hrdě Štěpán.
 ,,Jsem ráda, že se ti daří,” řekla Sylvie a pověsila se Štěpánovi kolem krku.
 ,,Nosíš mi štěstí. Kdybys sem nepřijela, tak bych tu byl pořád s bandou feťáků,” řekl a sevřel jí kolem pasu.
 ,,Hele, kluci, co kdybychom to dodělali až zítra?!” zvolala Sylvie a ze všech stran sadu se ozýval souhlas s jejím návrhem.
,,Tak se teda uvidíme až dojdeš,” řekla Sylvie a chtěla nasednout na kolo a odjet, ale Štěpán jí zastavil.
 ,,Žádné takové. Hezky slez, řídím já,” řekl a Sylvii si posadil na tyč a tak spolu jeli až do zámku.

          ,,Zlato, pojď se na něco podívat,” zavolala Sylvie na Štěpána a ten k ní přišel.
 ,,Copak je?”
 ,,Přečti si to,” řekla a kývla hlavou směrem k monitoru počítače, u kterého seděla jen v županu, s turbanem z ručníku na hlavě a sklenkou červeného vína v ruce.
 ,,Tak mě k tomu pusť blíž,” řekl Štěpán a Sylvie si s ním vyměnila místo.
 ,,Zítra si zajeď na to oční. Jsi slepý jak krtek,” neodpustila si mu jeho špatný zrak připomenout.
 ,,Až budu mít cestu, tak si tam zajdu, neboj se. Na co se mám podívat?”
 ,,Na to, co jsem napsala,” zaťukala prsty na obrazovku notebooku.
 ,,Hm, tak ukaž,” řekl a Sylvie si šla zatím dolít víno.
 ,,To je fakt dobrý,” řekl když si vše přečetl. ,,Takhle to zní opravdu dobře. Bylo by fajn, kdybychom to prošli a předříkala bys mi to vždy na určitém místě, abychom mohli kdyžtak něco doplnit, nebo tak,” řekl Štěpán, když zhodnotil text, který hodlala Sylvie použít jako řeč před budoucími návštěvníky zámku při prohlídce.
 ,,Tak já na sebe něco hodím a můžeme to zkusit. Co ty na to?”
 ,,Tak já to vytisknu,” řekl Štěpán a dlouho do brzkých ranních hodin provázela Sylvie Štěpána a pak Štěpán Sylvii po zámku a zkoušeli si jeden druhého provést po zámku.

               ,,Ještě něco Sylvinko?” zeptala se paní Černá, když byla Sylvie na nákupu.
 ,,Můžu vás o něco poprosit? No a vlastně vás i pozvat?” zeptala se prodavačky.
 ,,Jistě. Co to má být?” byla na prodavačce znát zvědavost.
 ,,Zámek už je kompletně zrekonstruován a připraven na návštěvníky. Sice už není sezóna, ale já bych byla ráda, kdyby lidé z vesnice přišli a já mohla provést alespoň je. Byla by to takové zkouška, abych do toho jara mohla ještě něco změnit.”
 ,,Určitě. Mám to říct všem?”
 ,,Připravila jsem takovéhle letáky,” řekla Sylvie a ukázala jeden z barevných letáků paní Černé.
 ,,No, to je skvělé. Necháte mi jich tu pár? Vylepím jeden na dveře, jeden na tabuli k denní nabídce a taky jeden třeba sem k pokladně.”
 ,,To budete moc hodná. Nechám vám jich tu i víc. Je tam všechno podstatné napsaný. Budu moc ráda, když vás tam uvidím. Samozřejmě i s manželem.”
 ,,To je jasné. Budete dávat i do druhé vesnice?”
 ,,Tu už objíždí Štěpán.”
 ,,Moc vám to dvěma spolu sluší.”
 ,,Děkuju paní Černá. Kolik jsem dlužná za nákup?” zeptala se Sylvie a pak se vydala na další místo. Letáky, nebo spíše pozvánka na prohlídku zámku i s výkladem byli za chvilku pověšené všude po vesnici. Nevyjímaje obecní úřad, hospodu a nebo Kamilovu veterinární ordinaci.

                ,,Přišli snad úplně všichni z vesnice,” řekla Kamila, když nastala na zámku generálka.
 ,,To je v pohodě. To zvládneme,” řekla Sylvie. ,,Já si vezmu první skupinu. Vyjdeme v celou a za půl hodiny bychom měli být na cestě do druhého patra.”
 ,,Tak jo. Můžu jít jako druhá? Nechci jít poslední,” řekla Kamila, která se do průvodcovství zapojila a jejímu tátovi nevadilo.
 ,,Tak jo. Kamčo, ty vyjdeš v půl a já potom zase v celou. To už bys, Sylví, mohla být na konci,” řekl Štěpán a své brýle, na které ještě nebyl zvyklý, si posunul bliž ke koření nosu.
 ,,Jo, zhruba tak by to mělo být,” kývla Sylvie na souhlas.
 ,,Co když zapomenu text?” zeptala se Kamila.
 ,,Mrkni do kartiček. Já si taky občas nepamatuju všechno. Je to naše první prohlídka a tak by to lidi mohli pochopit. Klidně jim o tom něco vtipného řekni,” poradila Sylvie a podívala se na hodinky. ,,Tak já jdu na to,” řekla Sylvie a vstala ze své židle.
 ,,Tak hodně štěstí,” řekl Štěpán a Sylvii políbil.
 ,,Děkuju. Hodně štěstí i vám a neboj se Kamí, to zvládneš,” řekla Sylvie a pak předstoupila před první skupinu návštěvníků, ve které nechyběla paní Černá s manželem nebo třeba hostinský.

Skupinku přivítala a po té se vydala na prohlídkovou trasu zámku.
     ,,Všem vám moc děkuji za váš čas, za trpělivost, za vaše postřehy a za úžasnou atmosféru. Doufám, že se vám tu líbilo, a že se tu zase někdy uvidíme,” řekla Sylvie na konci prohlídky. Od návštěvníků sklidila nejen potlesk, ale i obrovskou chválu za to, co se zámkem udělala.