Legie Zla 3/24

Konec všeho

 

,,Pusťte jí!,, křikl na vlkodlaky Rolland.

,, Ha, Ha, to by se ti tak hodilo, aby přivedla další Odporné, ani náhodou tahle krasotinka tady zůstane,,

řekla pohrdavě vlčice a s úšklebkem se na mě podívala.

Potom se podívala zpátky na Rollanda, zamyslela se a znovu se podívala na mě.

S úsměvem se vydala mým směrem. Slyšela jsem Rollandův hlas v mé hlavě.

,, Všechno bude v pořádku,, ale něco mi říkalo, že lže buď sobě nebo mě.

Sledovala jsem jak se vlčice přibližovala, jako had k myši,

a ikdyž jsem měla větší sílu něž ona, vůbec se mě nebála.

Mohla bych jí zabít jediným pohybem,

jediný pohyb by stačil na to, aby její život proudil do mě skrz její krev.

Ta myšlenka se mi líbila, uf, jak v tuhle chvíli můžu myslet na něco takového,

vždyť jsem byla svázaná a donucená klečet na zemi jako před katem.

Dívala jsem se jí do jejích žlutých očí, a čekala jsem co příjde.

,,Koukněte se na tu pěknou tvářičku,, s tím mě chytla za tvář a prohlížela si mě.

,,Byla by si hezčí jako vlkodlak má drahá, ale ty sis vybrala Odporné,,

zhnuseně mi odvrátila tvář.

,,Opovaž se jí ještě jednou dotknout!,, zakřičel na ní Rolland.

,,Nebo se stane co?,, dvěmi velkými skoky byla přímo před ním a vrčela na něj.

,,Neopovažuj se mi říkat co mám dělat Odporný!,, metaly z ní blesky, jak byla rozčílená.

,,Budu si s vámi dělat co jen budu chtít, zabili jste tři z mého rodu, a k tomu Araila, nejvěrnějšího!,,

pořád byla naštvaná, ale já jsem z ní strach neměla.

Chvíli jen tak stála a přemýšlela, pak se rozhodla co udělá.

,,Pěvně ho držte!,,přikázala těm co držely Rollanda.

,,Ty a ty, běžte jim pomoct,, ukázala na další dva vlkodlaky

a ti jako beránci poslechly a chytili provazy. Teť Rollanda drželo šest vlkodlaků,

a já se bála co příjde.

,,Ty! Co jsi zabyl mé věrné, odsuzuji tě k dlouhé a kruté smrti!,, řekla jako soudce nad odsouzeným.

,,Néé!,, zakříčela jsem na ní a vší silou jsem zatáhla za provazy,

dva vlkodlaci kteří mě drželi to nečekaly, ztratily rovnováhu,

ale provazy nepustili. Tahala jsem vší silou kterou jsem měla, ale byli silní.

,,To nemůžeš!,, křičela jsem na ní dál.

,,Držte jí pořádně!,, zakřičela na ty dva co mě drželi.

,,Ano Lesní,, odpověděli jednohlasně.

 

,,Bel, ať se stane cokoliv, veř že jsem tě vždy miloval a milovat budu,

netrap se, naučil jsem tě to nejdůležitější co potřebuješ vědět, zbytek už je na tobě,

najdi si věrné, založ klan, ochraňuj nevinné a trestej zlé. Jsi dokonalá, mé dokonalé dílo...

Nikdy nedovol aby ti nikdo z nich ublížil, máš v sobě víc síly než si dokážeš představit. Miluji tě.,,

zněl mi hlas Rollanda hlavou, a jako ozvěna se mi vrýval do paměti.

 

,,Néé,, do očí my vyhrkly krvavé slzy.

,,To nemůžeš, Rollande udělej něco, nedovol jim to, nemůžeš mě teť opustit!,,

Nevěděla jsem co mám dělat dřív, jestli plakat nebo bojovat,

nemusela jsem se rozhodovat dlouho, vybrala jsem si druhou možnost.

Teť nemohl být všemu konec.

Sebrala jsem v sobě všechnu sílu co jsem měla, a zatáhla jsem za provazy co mě držely na místě.

Vlkodlaci to opět překvapilo, ale tentokrát jsem udeřila s větší silou.

Jejich těla se roztrhla jako hadrové panenky.

Byla jsem volná.

 

Zvedla jsem se a s vyceněnými zuby jsem se vydala za ní,

za tou co mi chtěla zabít, toho jediného na kterém mi záleželo.

Když jsem jedním tahem zabila její dva poskoky, otočila se a zlostně se na mě podívala.

,,Jak!?, jak si tohle můžeš dovolit ty zrůdo!

Nejsi nic jinýho než odporné neživé stvoření!,, plivla vedle na zem a vytasila svou zbraň.

Byl to jednoruční meč, se širokou jednoduchou čepelí.

,,Okamžitě ho pusť nebo vás tady všechny do jednoho zbavím vašich bídných životů,

a napiju se z vaší krve!,,křikla jsem na ostatní vlky.

Nechápala jsem kde se ve mně bere ta síla,

postavit se sedmi vlkodlakům, ale už nebylo cesty zpět.

,, Nemyslíš, že je nás tady na tebe trochu moc holčičko? ,,

Znova použila ten pohrdavý úšklebek který jsem tak nenáviděla.

,,Je mi jedno kolik vás tady je,ale jeho už se ani jeden z vás nedotkne!,,

řekla jsem hrdě.

V tu chvíly už jí došla trpělivost.

,,Kryjte mě,, sikla na dva vlky co stáli nejblíž a vyběhla na mě s nimi v patách.

Rozběhla jsem se jí naproti, nebála jsem se, tou dobou mi mysl zastínil hněv,

vztek a touha po její krvi.

První útok se mi podařilo odrazit, její meč jsem odhodila do křoví,

ale to jí nezastavilo a vysunula svoje drápy. Zaútočila znovu,

stačila jsem se vyhnout její pravé tlapě,

ale levá mě zasáhla do ramene roztrhla látku a drápy mi prořízly kůži.

Chytla jsem si ránu, ale neměla jsem čas nad něčím přemýšlet,

vrhly se na mě dva vlci, jednomu jsem zlomila jednou rukou vaz,

ale druhý mě chytil zezadu tak silně že sem sotva mohla dýchat.

Volnou rukou jsem ho vší silou praštila do žeber, až to zapraskalo a vlk se poroučel k zemi.

Když jsem otáčela hlavu od vlka na zemi z druhé strany mě srazila na zem rána od vlčiče.

Padla jsem na kolena a chytla jsem si tvář.

Cítila jsem jak se mi její drápy zarily hluboko do tváře a cítila jsem krev.

Donutila jsem se vstát a nevnímat bolest, která mi pulzovala přez celý obličej.

Musela jsem pokračovat.

Zvedla jsem se na nohy a s novou silou jsem na ní zaútočila,

jednou ranou jsem jí stazila k zemi jednim kopnutím jsem jí prorazila hrudník.

Vlkodlačice jen tlumeně zasípala a naposledy vydechla.

Byla jsem vyčerpaná, rány štípaly,

ale věděla jsem že na mě čekají ještě čtyři kteří drží Rollanda.

Podívala jsem se na místo kde byl....Nikdo tam nebyl...

Viděla jsem jen Rollanda se zlomeným vazem ležícího na zemi..

,,To né!,, vydechla jsem.

,,To nemůže být pravda!,, do očí se mi hrnuly slzy.

Tíha všeho mě srazila na kolena.

V boji jsem si ani neuvědomila, že mu vlci můžou ublížit.

Všechno se zhroutilo, zůstala jsem sama.

Lesem se nesl můj křik.