Už nejsem naivní... VI. díl

Únor pro mě nezačal zrovna dobře. Nastydla jsem a musela jsem zůstat týden doma, aby to nepřerostlo v angínu nebo chřipku, jelikož by to mohlo ohrozit miminko. Nebylo to nic vážného. Jen rýma. Zameškala jsem spoustu písemek, na které jsem se díky týdenní „dovolené“ alespoň více učila. Přišla jsem taky na chuť čaji s medem a animovaným filmům. Odpoledne jsem usnula u Šípkové Růženky. Vím, jen, že jsem se probudila a kazeta už byla pěkně horká. Na televizi zbylo šedivé bzučení místo zamilovaných pohledů a růžových kvítků.
Nechci se chlubit, ale mám skoro samé jedničky. Až na matematiku a zeměpis. Z těch mám dvojky. Nebylo to pro mě zase takové překvapení, učila jsem se jako o život. Na vysvědčení jsem dostala dvojky čtyři. Takže jsem vyznamenaná. No, letos jsem se vážně vyznamenala ve všem...
Mamka s taťkou byli rádi. Vzali mě a Moniku do cukrárny. Chvilku jsme si povídali všichni čtyři. Pak nás tam mamka s taťkou nechaly samotné. Vůbec nám to samozřejmě nevadilo:-). Víc jsme se tam skamarádily s Lukášem (to je ten brigádník, který si vyslechl celý rozhovor s Martinem). Je to vcelku milý a hezký kluk. Monika hned chtěla abych ho sbalila. Ale zaprvé na to teď vážně nemám pomyšlení a za druhé si nemyslím, že by toužil po tom, být nevlastní otec. Má celý život před sebou. Jak mi řekl má po maturitě na Hotelovceve městě kousek odsud a od dubna nastupuje do místní luxusní restaurace na plný úvazek. Je to dobře placená s práce s pevnou pracovní dobou. Navíc tam využije jazyky, které miluje- španělštinu a italštinu. S Mončou jsme pak ještě zašly do kina na nějakou komedii s Eddiem Murphym v hlavní roli. Moc jsem to nevnímala. Byla jsem strašně unavená a druhý den jsem šla zase do školy. Pololetní prázdniny prázdniny máme až v pátek.
Ještě pořád je podle mé paní doktorky brzy na určení pohlaví miminka. Příští měsíc už by to mohlo jít zjistit. Ani nevím co bych chtěla víc. S klukem je prý míň práce. Navíc bych byla první za celé tři generace, kdo by měl kluka. Víc chci ale asi holčičku. Nebude mezi námi zase takový věkový rozdíl:-), takže by jsme mohly být jako Gilmorova děvčata. Vždycky perfektní, vtipné a kamarádky. Všechno by jsme si říkaly, Chodily spolu nakupovat oblečení a kosmetiku, navzájem se česaly, bavily se o klucích, lépe bych chápala její problémy a s lec čím bych jí mohla pomoct. Každopádně se moc těším, až s ním nebo s ní budu moci mluvit v jiném, než středním rodě. A až mě přestanou bolet záda. A už chci shodit!!! Každopádně to dle jejích slov bude cvalík. Aby ne, už teď mám problém najít kalhoty, které by mi byly. a to jsem teprve ve čtvrtém měsíci! Možná proto jsem si oblíbila vlněné šaty a punčocháče. Zahřejí a schovají břicho. Monice se tato variace strašně líbí. Prý vypadám jako nějaká celebrita, která se bojí mediálního poprasku. Také úplně jí fascinuje moje přeci jen ještě miniaturní břicho a propadá obrovským záchvatům smíchu, když chodím každých pár minut na záchod. Ať už zvracet nebo čůrat. Mám pocit, že jí z toho hrabe víc než mně.

váha: 62
výška: 164 cm
obvod pasu: 75cm