Jana

Musím ho najít, ale kam mohl běžet. Co jsem to jen udělala, v hlavě mám zmatek. Vůbec netuším jak jsem se ocitla v tom hrozném bytě a kde se tam objevil Petr? Co se to kruci děje? Musím ho najít, běžím co mi nohy stačí. Musí být ta ulice tak velká a ještě k tomu je už tma. Vidím jen světla, je to divné pamatuju si ráno, ale co bylo potom? A pak jen ten byt a Petr a já?? Co jsem to kruci udělala. Už ho vidím je naproti, volám na něho, křičím, ale on mě asi nesyší. Rozhlédnu se, utíkám přes cestu. Oslepí mě světla a v uších slyším kvílení brzd, otočím hlavu a vidím jen dvě světla a pak, neskutečná bolest. Ležím na něčem studeném, nejdou mi otevřít očí, všude slyším jen hlasy a zdálky houkání sanitky. Všechno mě bolí a slyším Petra, volá na mě. Chi otevřít očí, ale moje víčka jsou moc těžké. Kříčí ať ho neopouštím, já nechci, všchno mě bolí. Hlasů je najednou strašně moc, nevím komu patří, někdo na mě furt sahá a opakuje že to určitě nepřežiju. Já chci žít a jsem tu s Vámi, jen otevřit ty oči. Všude jsou stíny a mezi něma vidím Petra, pláče, snažím se na něho usmát, ale nevím jestli se mi to povedlo. Opakuje že bude všechno v pořádku, jen ať ho neopouštím. Chci mu říct jak moc ho miluju,ale místo toho mě cosi zabolí a potom už jen tma.