Legie Zla 13/24

Seznámení a nečekaní hosté

 

Seděl jsem na okraji postele, čekal jsem až se upraví. Poručila mi abych se otočil takže jsem vůbec neviděl co dělá.

Už to trvalo celou věčnost ,,Bel, pospěš si, Rayney je schopný sem přijít znovu.,, řekl jsem nedočkavě.

,,Už to bude,, odpověděla mi a dál se věnovala své práci.

,,Tak jak vypadám?,, zeptala se po chvilce a já se mohl konečně otočit.

,,Páni, vypadáš úžasně.,, řekl jsem jí s pusou dokořán. Měla na sobě místo svého korzetu mojí košily, ale sukni si nechala. Vlasy měla spletené do volného copu.

Zvedl jsem se z postele abych si jí mohl lépe prohlédnout, pod mou košilí neměla nic než svou holou kůži. Toužil jsem se jí zase dotýkat.

,,Proč sis nevzala ten korzet?,, zeptal jsem se abych odvedl své myšlenky jinam.

,,Víš strašně moc se mi líbí, ale budu muset vymyslet něco víc praktického, nebudu mít pořád někoho po ruce kdo by mi pomohl při oblékání.,, řekla a smutně se na mě podívala.

,,Dobře, já s tím nemám problém, původně to měl být korzet na boj, upřímě, tohle stejně zvládneš nejlíp sama.,, odpověděl jsem jí a usmál se. Ulevilo se jí a obejmula mě ,,Bel, nemáme čas,, postěžoval jsem si a zabořil jsem svou tvář do jejích vlasů.

,,Já vím, neboj,, odpověděla mi a políbila mě na krku.

,,Proč mi to děláš?,, vydechl jsem skoro šeptem.

,,Já ani nevím,, odpověděla rychle, políbila mě na tvář a s mím protestováním jsme vyšli z ložnice.

,,Ehm, neměl by sis také něco obléknout?,, zeptala se mě když jsem se chystal zavřít za námi dveře.

,,Vidíš na to jsem úplně zapoměl, počkej tady hned jsem zpět,, rychle jsem popadl další z mých košil ze skříně a vrátil se k ní.

,,Tak můžeme?,, zeptal jsem se.

,,Ano,, odpověděla a ještě naposledy mě obejmula.

,,Bel, myslím že bude rozumné zatím dělat že se nic z toho nestalo nebudeš se na mě zlobit?,,

,,To je v pořádku,, řekla s úsměvem a přivinula se mi do náruče.

Chtěl jsem zase cítit její rty, zvedl jsem jí hlavu a políbil jí, nebránila se, chtěla to stejně jako já.

,,Nejradši bych teť dodělal co jsme tady za dveřmi začali, Bel,, řekl jsem jí mezi polibky.

,,Já taky , ale musíme dolů.,, odpověděla mi a vzala mě za ruku.

,,Tak jdeme,, zavelel jsem neochotně a vedl jí po schodech dolů.

 

Rayney pořád seděl v křesle u krbu, ale když nás slyšel jít ze schodů, zvedl se a šel nám naproti.

Viděl jsem v jeho tváři ten výraz, když viděl její tvář, ale dal jsem mu nenápadně najevo aby to neřešil.

Když jsme sešli po schodech pustil jsem její ruku, a pozdravil se s Raynem.

,,Rayney, tohle je Beatrisie, vyprávěl jsem ti o ní.,, řekl jsem Raynemu.

,,Velice mě těší má paní.,, řekl s úsměvem a políbil jí nabízenou ruku.

,,Bel, tohle je můj dlouholetý kamarád a přítel Rayney,,

,,I mě velice těší pane,, odpověděla mu svým krásným hlasem.

 

Rayney byl o trochu vyšší než Perun, ale nebyl tak mohutný, byl drobnější postavy. Vlasy měl černé a i oči mu zářily černou barvou. Vypadal trochu zlověstně, ale asi to bylo jen o tom zvyknout si.

,,Rayney jestli vás mohu požádat, říkejte mi Bel, je to kratší.,, poprosila jsem ho a on s úsměvem přikývl.

,,Pojď te si sednou ke krbu,, zavelel s úsměvem Perun a odvedl nás ke křeslům.

Otevřel novou láhev Whisky a každému nalil do sklenice.

,,Tak Rayney, co vás sem přivedlo? Vypadáte na to, že za sebou máte dlouhou cestu.,, zeptala jsem se našeho hosta.

,,Ano, přijel jsem až z Transilvánie, kvůli smrti mého bratra.,, do tváře se mu vrátil smutek.

,,To je mi strašlivě líto, a jak zemřel, smím-li se zeptat?,, nechtěla jsem vyzvídat, ale myslela jsem, že by se mu ulevilo, kdyby si o tom promluvil.

,,Zabili ho vlkodlaci má paní, nic víc nevím.,, odpověděl.

,,To je hrozné, určitě to byl statečný muž a zemřel v boji.,, snažila jsem se mu malinko zlepšit náladu.

,,V to doufám Bel, v to doufám.,, řekl už veselejším tónem a upil ze své sklenice.

,,Je hrozné co tady ti vlkodlaci dělají, divím se, že s tím ještě nikdo nic neudělal,, řekla jsem a upila jsem pořádný doušek ze sklenice.

,,Nikdo tu není Bel, všichni co tu byli zmizeli nebo je zabili, já jsem tu zůstal jako poslední.,, řekl temným hlasem Perun.

,,Myslím, že je na čase, abysme jim ukázali, že jsme se nevzdali, a že pomstíme všechny co byli zabiti jejich špinavýma tlapama,, zavelela jsem a stoupla si.

Pozvedla jsem svou sklenici ,, Je na čase aby se tu objevil nový klan upírů, a ukázal těm psům kde je jejich místo,, zavolala jsem a Rayney se ke mě přidal.

,, Chci založit nový klan,a chtěla bych aby jste vy dva šli se mnou,, podívala jsem se nejdřív na Rayneho a pak na Peruna.

Rayney přikyvoval jako o život, ale Perun jen seděl a nevypadal vůbec nadšeně.

,,Co je ti?,, sedla jsem si blízko něj.

Rayney mezitím začal zpívat nějakou vojenskou baladu a vůbec nás nevnímal, Whisky udělala svou práci.

,,Nic, jen, nemám z toho radost. Nevíš do čeho se pouštíš Bel, je jich tu hodně, a ty budeš mít terč na zádech.,, řekl a smutně se mi zadíval do očí.

,,Já vím, ale s tímhle už musí konečně někdo něco udělat, neboj se o mě, daroval jsi mi nádherný meč. Postarám se o sebe, slibuji.,, snažila jsem se aby můj hlas zněl co nejklidněji, ale sama jsem měla z toho všeho strach.

,,Dobrá tedy,, půjdu s tebou kamkoliv Bel. ,, řekl a usmál se.

,,Dobře!,, zavelela jsem.

,,Rayney pojď si připít!,, zavolala jsem na Rayneho který si prohlížel ostatní obrazy.

,,Už jsem nám i vymyslela jméno, takže, na Legii Zla!,, řekla jsem a naše skleničky se s řinkotem střetly v přípitku.

,,Na Legii!,, zavoval Rayney i Perun jednohlasně a ozvěna se nesla celým domem.

Pak mě najednou vzal Rayney za ruku a vedl mě do prostřed haly, zpíval a já měla co dělat abych mu v tanci stačila.

Konečně bylo i na něm vidět, že je šťastný.

Smáli jsme se a Rayney mě málem utancoval k smrti, Perun se na nás z křesla díval a škodolibě se na mě usmíval.

Pak někdo hlasitě zabouchal na dveře.

Všechno zticho, Rayney přestal zpívat, a zastavil se na místě, jen Perun vyskočil z křesla popadl svůj velký meč a postavil se před nás.

,,Schovej se za mě Bel,, přikázal mi Rayney a já poslechla.

Sám vytasil svůj krátký jednoruční meč, tolik jsem litovala, že tu teť nemám ten svůj.

Ozvalo se další zabouchání a domem se nesla zlověstná ozvěna.

,,Kdo je tam!,, křikl svým mohutným hlasem Perun až mě zamrazilo na zádech, šel z něj strach, přikrčila jsem se za Raynem a on mi dal druhou ruku kolem pasu.

,,Čekáš někoho?,, zeptal se potichu Rayney.

,,Ne,, odpověděl Perun chladným hlasem a dál se díval na dveře jako kdyby se každou chvíli měli rozletět dokořán.

,,Zůstaň tam kde jsi, ano?,, zašeptal mi Rayney.

,,Odpověz!,, zavolal znovu Perun ke dveřím, ale nikdo neodpovídal.

,,Rayney, chraň jí, ona je dúležitější než cokoliv jiného.,, řekl Perun směrem k Raynemu, ale nepodíval se na nás.

,,Já vím,, odpověděl mu Rayney a podíval se na mě.

,,Neboj, on ví co dělá, ne jen tak pro nic za nic tu přežil sám tak dlouho, věř mu,, řekl mi když viděl jak se tvářím.

,,Já vím, ale i tak,, odpověděla jsem mu šeptem.

Perun přešel ke dveřím a jedním tahem je otevřel dokořán.

Venku stál muž, byl vyšší než Perun,a byl celý zahalený v cestovním plášti s kapucí přez hlavu.

,,Kdo jsi?,, zeptal se Perun výhružným tónem.

,,Mé jméno je Curioso, pane.,, odpověděl muž v plášti, do tváře jsem mu neviděla, ale jakmile jsem na něj zaměřila své oči, jako kdyby to vycítil a podíval se přímo na mě.

Měl pronikavě modré oči, nemohla jsem se ani pohnout, tím pohledem mě přimrazil k zemi.

Rayney si toho asi všiml, protože mě zastrčil zpět za svá záda.

,,Proč jsi tady?,, zahřměl opět Perunův silný, výhružný hlas.

,,Jsem tu v jisté záležitosti,, pokračoval ten cizinec chladným sametovým hlasem.

Hltala jsem každé slovo, ale zvědavost mi nedala pokoj a já jsem znovu vykoukla ze své skrýše.

Myslela jsem si, že když změním stranu tak si toho cizinec nevšimne a já se vyhnu jeho pohledu, ale mílila jsem se.

Když jsem znovu vykoukla, tentokrát nad Rayneho druhým ramenem, opět mě přimrazily ty ledové oči.

Pak cizinec odstoupil stranou a za ním vyšla žena v bílém plášti, z pod kapuci jí vyčnívaly dlouhé blond vlasy.

Pomalu si sundala kapuci a já jem jí okamžitě poznala, a nebyla jsem jediná.

,,Vesno...,, vydechl polohlasem Perun a pustil svůj meč na zem.