Legie Zla 14/24

Minulost, zrada a bolest

 

,,Ahoj Perune,, odpověděla ta žena temným hlasem.

,,Dlouho jsme se neviděli, jak je to dlouho? Stopadesát let?,, usmála se a překročila práh.

Stála jsem tam s ústami dokořán, byla to ona, ta žena z obrazu, který visel i teť nad krbem. Byla pořád stejně krásná, podmanivý úsměv a pronikavě zelené oči.

Když si sundala plášť a odhalila bílé šaty, vypadala jako princezna. Vedle ní jsem si připadala uboze.

Přikrčila jsem se zpět za Rayneho, ten pohled mě mučil. Perun tam jen tak stál, a díval se na ní jako na přízrak, a zároveň se na ní díval stejně jako na mě.

,,Vesno, jak, vždyť jsi byla...,, koktal ze sebe ty slova zmateným hlasem.

,,Vše ti vysvětlím drahý, můžeme dál?,, zeptala se sladkým hlasem.

,,Ale jistě, na to se přeci nemusíš ptát,, odpověděl jí Perun podlézavým hlasem.

Nikdo mi ani nemusel vysvětlovat kdo ta žena je, podle toho jak se na ní Perun díval mi to bylo jasné.

,,Ach Rayney,, zavolala svým pronikavým hlasem směrem k nám.

Cítila jsem jak sebou Rayney cukl.

,,Vesno,, řekl a zasunul svůj meč zpět do pouzdra.

,,Ty jsi ta poslední, kterou bych tady čekal,, pokračoval dál chladným hlasem.

Nevím jestli se mi to jen zdálo, ale v Rayneho hlase byla cítit nenávist.

,,A kdopak je to za tebou Rayney? Nová hračka?,, řekla a já si přála být neviditelná.

Můj ochránce si mě paží přitáhl blíž k zádům.

,,Ale no tak, já ti jí neseberu. Pojď sem mládě.,, řekla medovým hlasem a mě se chtělo zvracet.

Pevně jsem zavřela oči a nadechla se. ,,To je v pořádku Rayney,, šeptla jsem mu do ucha a vyšla jsem ze svého úkrytu.

Žena mě zhodnotila jediným pohledem, a podle jejího výrazu, který se jí zrcadlil ve tváři, když viděla mé jizvy, jsem se jí přímo hnusila.

Za ženou stál ten cizinec a pořád se na mě díval pronikavýma ledovýma očima. Byla jsem jako výstavní figurína.

,,Ale to se podívejme,, řekla odporným sladkým hlasem ,,Mladá upírka, jakpak se jmenuješ?,,

,,Do toho vám nic není,, odpověděla jsem jí chladně.

Slyšela jsem Rayneho jak se nadechl, asi chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel.

Upírka se zarazila a vytřeštila na mě své zelené oči.

,,Co že jsi to říkala, nějak jsem se asi přeslechla.,, odpověděla mi.

,,Že vám do toho nic není,, zopakovala jsem jí hlasitěji a pomaleji mojí předchozí odpověď.

,,Curioso, mou dýku!,, zavolala na svého průvodce a natáhla k němu ruku.

,,Má paní, Vesno. Nemyslím si že je to dobrý nápad.,, odpověděl jí.

,,Neodporuj mi a podej mi mou dýku!,, zahřměla svým hlasem.

Curioso, ikdyž na něm bylo vidět jak moc se mu to nelíbí, jí dýku podal.

,,Tak holčičko, zeptám se ještě jednou.,, začala klidným tichým hlasem,, a dobře si rozmysli, jestli mi odpovíš,,

,,Jak se jmenuješ?,, zeptala se.

,,Jestli si myslíte, že mě zastrašíte nějakou kudličkou tak se paní mílite. Do toho jak se jmenuji vám nic není.,, odpověděla jsem jí stejným chladným hlasem jako předtím.

Do tváře se jí hnala krev, vycenila na mě své tesáky a v jednom okamžiku mě přitlačila ke zdi a dýku mi dala pod krk.

Řízla mě, cítila jsem svou krev, a nebyla jsem jediná.

Její zelené oči, ztmavly a objevil se v nich hladový výraz.

,,Vesno nech toho!,, slyšela jsem Rayneho hlas, ale podívala jsem se na něj a on zůstal stát.

,,Pořád sis to nerozmyslela?,,zeptala se znovu a dýkou mi zatlačila na krk.

,,Klidně mě podřízni, nejsi o nic lepší něž ta špinavá vlkodlačice která mi udělala tohle,, řekla jsem odevzdaným hlasem a ukázala jí na své jizvy.

Na očích jsem jí viděla, že se mě chystá zabít, zavřela jsem oči a čekala na smrt.

,,Vesno ne!,, křikl mohutný hlas. V tom zmatku jsem nedokázala rozeznat čí byl, ale Perunův určitě ne.

Otevřela jsem oči a viděla jsem jak Curioso svou paní odstrčil a postavil se přede mě.

,,Já vím kdo to je, jmenuje se Beatrisie de Vagio, byla snoubenkou Rollanda Teribilise, než ho zabili vlkodlaci a jí udělali ty jizvy. Postavila se přesile, ikdyž se zrovna zrodila, jen s holýma rukama, slyšel jsem ten příběh, jiní upíři jí považují za hrdinku a vzor.,, zkončil svůj proslov, a já jsem nemohla uvěřit co jsem právě slyšela.

Podíval se na mě přez svoje rameno a letmo se usmál, byl to ten úsměv, vše bude v pořádku.

Pak se otočil zpět ke své paní, ta teť byla v Perunově náruči. Zatnula jsem zuby a odvrátila jsem se od nich.

,,Teť všechno víte, nepřišli jsme sem zabíjet, já tedy rozhodně ne.,, řekl znovu směrem k ní, pak se otočil, sehl se, chytl mě pod koleny a vzal mě do náruče.

,,Co to děláš?,, zeptala jsem se, ikdyž jsem se necítila na to, že bych měla někam jít.

,,Bude lepší, když odtud půjdeme pryč.,, řekl mi tichým klidným hlasem a nesl mě nahoru po schodech.

Přes jeho široká ramena jsem ještě zahlédla Rayneho, tvářil se spokojeně, a nenápadně mi zamával.

Asi jsem mu svým odporem udělala radost.

Když mě položil na postel v teť už mé ložnici, zadíval se mi na krk.

,,Jsi zraněná,, řekl a natáhl se na noční stolek pro kapesník, aby mi krev setřel.

,,Nic to není,, odporovala jsem mu, ale nechala jsem ho aby mi krev setřel.

,,Omlouvám se za to co se stalo dole, víš Vesna je napůl vlkodlak, to proto se občas neovládne.,, vysvětlil mi a položil kapesník zpět na stolek.

,,Co že je?,, zeptala jsem se nechápavě a sedla jsem si.

,,Víš, když jsem jí našel byla pokousaná od vlkodlaka, sotva dýchala a tak jsem se rozhodl zachránit jí tím že jí proměním v upírku. Bohužel jsem nevěděl jaké to bude mít následky.,, jeho hlas zněl smutně, obviňoval se za to.

,,Chtěl si jen pomoct, tak jako jsi teť pomohl mě, vlastně, děkuji.,, řekla jsem a položila mu svou ruku na tu jeho.

,,To je právě to, nikomu jsem tím nepomohl, ani sobě, je krutá a zlá. Nikdy jsem nic takového neviděl, věř mi, manipuluje každým s kým se setká.,,odpověděl mi a podíval se mi do očí.

,,Měl si jí nechat aby mě zabila.,, řekla jsem nakonec a odvrátila jsem se od jeho ledových očí.

,,Bel, tvůj život je velice cenný, nevíš co se o tobě vypráví ve světě. Jsi vzorem pro mnoho upírů, bouří se proti vlkodlakům, a to kvůli tobě. Nehledě na to, že vlkodlaci dostávají co proto.,, řekl s lehkým ůsměvem.

,,Vážně?,, zeptala jsem se, pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že by někdo ve mně viděl vzor.

,,Jistě, dokázala jsi to co nikdo před tebou, jsi výjmečná.,, znovu se mi zadíval do tváře, jeho pohled byl tak něžný.

Bylo to zvláštní, znala jsem ho teprve pár chvil, a měla jsem pocit jako kdybych ho znala celý život.

Zachránil mě, jako předtím Perun, když jsem pomyslela na jeho jmého, do očí se mi tlačily slzy. Poznal to a přitáhl si mě do náruče.

,,Netrap se Bel, vše bude v pořádku, slibuji.,, zašeptal mi do vlasů a já pod tíhou toho všeho usnula.