Legie Zla 16/24

Jeho tajemství a síla

Když jsem se druhý den probudila, za závěsy bylo ještě slunce. Otočila jsem se na druhý bok a zívla jsem, slunce mi tolik chybělo, ještě když jsem byla člověk jsem ho milovala. Chyběly mi ty chvíle, kdy jsem se jen tak procházela po rozkvetlé louce a slunce mě hřálo ve tváři.

Tomu už byl navždy konec, teť by mě slunce spálilo na prach.

,,Ach, škoda, že nemůžu jít ven na slunce,, povzdechla jsem si a protáhla se. Všude v domě bylo ticho, asi ještě spali.

Přemýšlela jsem co budu dělat, měla jsem celý dům jen pro sebe. Podívala jsem se z postele na podlahu, ještě pořád byla pokrytá střepy a prachem.

,,Ano, potřebovalo by to tu uklidit,, řekla jsem a vylezla z postele.

Z mé ložnice vedly dveře do koupelny, vzpoměla jsem si, že jsem tam nedávno viděla v koutě opřené koště, zamířila jsem k těm dveřím a když jsem je otevřela, všimla jsem si naproti ještě dalších dveří.

Byly dvoukřídlé a celé bílé. ,,Proč jsem si jich nevšimla už dřív?,, zeptala jsem se sama sebe a pomalu jsem zkusila dveře otevřít.

Zámek povolil a dveře se otevřely. Byla to další ložnice, mnohem větší, než kterákoliv jiná v celém domě. Vedle dveří byla obrovská postel s bílími nebesy, a bílím sametovým povlečením. Naproti stál toaletní stolek, všechno na něm bylo poskládané, seřezené a trochu zaprášené. Vedle byla velká skříň. Zvědavost mi nedala, a otevřela jsem jí. Byla plná různého oblečení, šaty byly ještě zabalené, klobouky a boty byly úplně nové, vypadalo to, že je nikdo nenosil. Sáhla jsem po prvních šatech které jsem viděla, vybalila jsem je z igelitu. Byly to červené společenské šaty, s hlubokým výstřihem a holými zády. Byly nádherné, přešla jsem s nimi k vysokému zrcadlu a dala je před sebe.

,,Perfektní,, řekla jem zase sama sobě. Škoda že o mě se to říct nedalo. Vlasy jsem měla rozcuchané a plné prachu.

,,Chtělo by to použít tu vanu vedle,, konstatovala jsem, odložila jsem šaty a vydala se zpět do koupelny.

Napustila jsem si plnou vanu horké vody, svlékla jsem se a vklouzla pod vodu. Byl to báječný pocit, jen tak lenošit a na nic nemyslet. Zavřela jsem oči a hlavu si opřela o vanu. Když jsem je znovu otevřela, naproti mě ve dveřích stál Curioso a usmíval se, asi už tam nějakou dobu byl, protože se opíral jedním ramenem o dveře a ruce měl založené na hrudi.

,,Bavíš se?,, zeptala jsem se chladným hlasem.

,,Velmi,, odpověděl pobaveně.

,,Pěkné, ale všiml sis že jsem ve vaně?,, řekla jsem mu tázavým tónem.

,,Ano to jsem si všiml.,, odpověděl mi znovu s úsměvem na tváři.

,,Hmm, co tu vlastně chceš? Myslela jsem, že se mi vyhýbáš.,, řekla jsem mu zase chladně, položila jsem si nohu na okraj vany a začala jsem se umívat.

Svýma modrýma očima sledoval každý pohyb který jsem udělala, a úsměv mu pomalu mizel z tváře.

,,Přišel jsem se zeptat, jestli půjdeš s náma na lov,, zeptal se, ale nespustil oči z mé ruky, která líně přecházela po noze.

,,Jak vidíš teť mám momentálně dost práce, ale když chvilku počkáte, půjdu,, odpověděla jsem mu a začala se věnovat druhé noze. Tahle hra se mi líbila, viděla jsem jak mé ruce zase sleduje.

,,Dobře,, řekl, otočil se a pomalu odcházel.

,,Ještě něco Curioso!,, křikla jsem za ním.

,,Ano?,, otočil se zase ke mě.

,,Jak jsem se včera dostala do postele? Nějak si nemůžu vzpomenout.,, zeptala jsem se ho s nevinným úsměvem.

Pomalu přešel až ke mě a sehl se k mému uchu, cítila jsem jeho chladný dech.

,,Přinesl jsem tě sem.,, zašeptal mi a políbil mě na krk.

Navzdory tomu že jsem byla v horké vodě, po celém těle mě zamrazilo. Vztáhla jsem k němu ruce a přitáhla si jeho obličej ke svému. Podívala jsem se mu do očí, které teť už nebyly modré ale rudé.

Tentokrát to byl on, který mě políbil jako první. Byl to nádhený vášnivý polibek, prsty jedné ruky mi zajel do vlasů. Líbal mě takovou silou až mi to bralo dech a pak najednou byl konec. Odtrhl se ode mě a opřel se zády o protější stěnu.

,,Bel, já nemůžu, nejde to, nevíš co by se mohlo stát,, když ty slova říkal, težce oddechoval.

Otočil se ke mě zády a opřel se lokty o stěnu. Využila jsem té chvíle, sáhla jsem po ručníku a vylezla z vany.

Všiml si toho, ale neotočil se. Potichu jsem přešla až k němu a položila mu svou ruku na rameno. Otočil se, a zůstal se na mě dívat.

,,Co se děje?,, zeptala jsem se ho něžně.

,,Nemůžu to udělat, pochop mě, jsem mnohem silnější než ty a Rayney dohromady. Jsem potomek Prvního, jsem čistokrevný.,, řekl a vzal mou tvář do dlaní.

,,Mohl bych tě zabít.,, s těmi slovy své ruce zase spustil k tělu.

,,Tobě už se to stalo?,, zeptala jsem se.

,, Ne ještě nikdy, od té doby co jsem dospěl jsem válečník. Nikdy nic jiného.,, řekl a znovu se na mě zadíval.

Tolik se bál, že někomu ublíží, že nikdy nepoznal lásku. Nebála jsem se ho, něco mi říkalo, že mi není schopný ublížit. Pomalu jsem k němu přistoupila.

,,Bel, co to děláš?,, zeptal se se strachem v hlase.

Neodpověděla jsem, jen jsem mu dala ukazováček ke rtům. Pak jsem ho pomalu a něžně políbila na rameno. Zhluboka se nadechl, ale já jsem pokračovala dál až na jeho krk. Políbila jsem ho pod uchem, znovu se nadechl a tichým hlasem zaprosil. ,,Bel, prosím přestaň,,

Znovu jsem neposlechla a políbila jsem ho znovu, tentokrát jsem mu vydechla do ucha. V ten okamžik mě chytl kolem pasu a otočil mě na zeť za sebou. Bylo to takovou silou, že jsem slyšela jak za mnou prasklo pár dlaždic.

Zvedl mi ruce na svá ramena a nechal můj ručník spadnout na zem. Znovu mě vášnivě políbil, tak naléhavě a nenasitně.

Přitiskl se na mě svým tělem a já slyšela prasknout další dlaždice.

Když se přesunul k mému krku, přestala jsem vnímat svět okolo, omotal své paže kolem mého pasu a když mě stiskl, slyšela jsem další dvě prasknutí následované bodavou bolestí na boku mého hrudníku.

Tlumeně jsem vykřikla, v tu chvíli mě pustil. Chytla jsem se za bok a nahmala místo odkud bolest přicházela, měla jsem dvě zlomená žebra. Když jsem ruku odtáhla začaly se tam objevovat první modřiny. Podívala jsem se na něj.

,,Bože Bel, tohle jsem nechtěl,, řekl a přiložil mi něžně svou dlaň na bok.

,,Můžu za to spíš já, než ty.,, odpověděla jsem mu a pokusila jsem se sehnout pro ručník. Byl rychlejší a celou mě do něj omotal, když jsem se k němu ale otočila zády, zůstal chvilku stát a nehýbal se. Podívala jsem na něj přez rameno a viděla jeho zděšený výraz. Za ním bylo vysoké zrcadlo a já v něm viděla odraz mích zad, byly celé pokryté krví a modřinami. Jak je to možné? Ani jsem to necítila, za to žebra mi svou přítomnost dávala jasně najevo.

Zavrávorala jsem a on mě zachytil, zvedl si mě do náruče a odnesl na postel.

Neskutečně to bolelo, ale za tu překrásnou chvilku s ním mi to stálo. Pak se ozvalo zaklepání na dveře.

,,Tak jdeme?,, zazněl Rayneho hlas za dveřmi.

,,Bel, musím jít, omlouvám se za to co jsem udělal, už se to nestane to ti slibuji.,, řekl a políbil mě na čelo.

Když odcházel zachytila jsem ho za ruku a on se ke mě otočil.

,,Nic tak strašného se nestalo.,, řekla jsem a stáhla ho zpět na postel, rukou jsem si jeho tvář přitáhla k té své.

,,Líbilo se mi to,, zašeptala jsem mu a usmála se na něj,

Nevypadal, že by ho to nějak uklidnilo, ale alespoň se pokusil o úsměv, pohladil mě po tváři a pak zmizel.