Legie Zla 17/24

Sídlo Legie

 

,,Co je mezi tebou a Bel?,, zeptal se najednou Rayney, když jsme byly uprostřed lesa.

,,Nic čeho by ses měl obávat.,, odpověděl jsem mu chladně, ale věděl jsem, že to není tak úplně pravda.

Zadíval se na mě, ale mlčel, a dál pokračoval v cestě.

,,Proč nešla s námi?,, zeptal se znovu.

,,Víš Rayney, je tu něco co bych ti měl říct.,, začal jsem, nemělo cenu tajit to před ním, navíc bylo to i pro jeho dobro.

Zastavil se a postavil se čelem ke mě.

,,Povídej.,, vyzval mě zvědavým tónem.

,,Rayney, týká se to toho, kým jsem. Víš, jsem čistokrevný upír, jsem potomek Prvního...,, Nenechal mě domluvit a skočil mi do řeči.

,,Cože? To je přece skvělá zpráva! Musíš žít neskutečně dlouho.,, řekl nadšeným hlasem.

,,Rayney, není to nic zvláštního ani výjimečného. Ale to co ti chci říct, se týká tebe i Bel. Jsem nebezpečný, jako čistokrevný mám několikánásobně větší sílu než kdokoliv z vás. Při lovu musím být sám, jakmile cítím krev, nejsem to já, a už mnohokrát jsem kvůli tomu zabil, aniž bych tomu mohl nějak zabránit.,,

,,Nemyslíš si snad, že se tě bojím?,, řekl povýšeným tónem, ale usmíval se.

,,Ne Rayney, to bych vážně nechtěl, jen bych byl moc rád, kdybys na sebe a na Bel, dával v mé přítomnosti pozor,,

,,To jsi vážně tak nebezpečný?,, zeptal se mě už vážněji.

,,Věř mi, že kdyby to nebylo třeba, tak bych ti to ani neříkal.,, odpověděl jsem mu a znovu jsem se pomalu vydal na cestu.

Dohonil mě a zadíval se na mě jako na nějaký výzkumný exemplář.

,,Je tvá krev jiná než krev nás ostatních?,, zeptal se po chvilce ticha.

,,Moc se neliší, ale rychleji hojí zranění, a dokážu přeměnit v upíra i člověka co je pokousaný vlkodlakem, jak si měl tu čest vidět na Vesně.,,

,,Lituješ toho?,, zeptal se po další chvíli.

,,Toho, že jsem Vesnu zachránil? Ano, a nikdy toho asi litovat nepřestanu. Sám jsi viděl jaká je, nevím co jsem si myslel, jen jsem jí chtěl pomoct a takhle to dopadlo.,, Opravdu jsem toho litoval, býval bych udělal líp, kdybych jí nechal zemřít.

,,Z toho si nic nedělej, asi už jí stejně nikdy neuvidíme.,, řekl klidně a poplácal mě po rameni.

Donutilo mě to usmát se, byl jako můj bratr.

,,A to co si říkal o tom lovu, to musím dodržovat? Protože před sebou vidím tří takové pěkné svačinky.,, usmál se na mě a ukázal směrem kde stáli vlkodlaci.

,,Ano Rayney, nechci riskovat, že ti ublížím. Půjdu první, odtáhnu sebou dva, jestli ti to nebude vadit.,, řekl jsem a vykročil jsem směrem k vlkům.

,,Jasně, že ne!,, zavolal ještě za mnou. ,, Sejdeme se pak na cestě!,,

Potom už jsem se plně soustředil na to co jsem měl udělat. Musel jsem to zařídit tak, abych je jen omráčil, a pak odtáhl co nejdál od Rayneho.

 

Trvalo mi to celou věčnost a stálo mě to hodně sil a bolesti, ale nakonec se mi podařilo nasoukat se do těch krásných rubínových šatů. Rozhodla jsem se ignorovat bolest co mi tepala na pravém boku, chtěla jsem dát dům do pořádku než se vrátí. Nejdřív jsem uklidila svou novou ložnici, utřela jsem všude prach a vyklepala postel.

Jako vůdce našeho nového klanu jsem potřebovala pracovnu, tu jsem se rozhodla udělat z mé bývalé ložnice. Zametla jsem střepy a s vynaložením všech sil jsem postel vyhodila oknem. Ve sklepě jsem našla starý psací stůl, byl hodně poškrábaný a otlučený, ale musel mi prozatím stačit.

Dovlekla jsem ho do prvního patra a dala na místo postele.

Byla jsem spokojená, konečně to tady vypadalo jako pracovna, na stůl jsem postavila svícen, který jsem ve sklepě našla taky a zapálila svíčky v něm. Místnost se naplnila příjemným světlem.

,,Krása,, řekla jsem si spokojeně pro sebe.

,,Teť by to chtělo udělat něco i s přízemím,,

Zavřela jsem dveře od mé nové pracovny a sešla jsem po schodech dolů. Chvilku jsem se prohrabovala sklepem až jsem našla pár dalších svícnů a dlouhý červený koberec určený na schody.

,,Páni, je krásný, a leží tady v tom prachu.,, konstatovala jsem a odnesla jsem ho do haly.

Dalo mi to práci, ale po chvíli jsem koberec dala zpět na schody a po celé hale jsem zapálila svícny, které jsem našla.

,,Hned to tu vypadá lépe.,, řekla jsem zase do ticha a dívala se kolem sebe.

Teť už mi zbývala jen jedna věc. Oprášit se a učesat. Pak už jsem mohla čekat až příjdou.

Tolik jsem se tešila co na to řeknou.

 

,,Promiň, že to tak dlouho trvalo Rayney, ale musel jsem si být jistý, že jsem to zase já než se k tobě přiblížím.,, řekl jsem směrem k němu a podal mu ruku na pozdrav.

Stiskl jí a usmál se ,, To je v pořádku, nečekám tu dlouho,,

,,Rayney, víš proč jsem si vzal dva místo jednoho?,, zeptal jsem se ho.

,,Přemýšlel jsem o tom, a myslel jsem, že chceš i pro Bel, když s námi nebyla.,, odpověděl mi s tázavým výrazem.

,,Ano máš pravdu, a toho se týká i má další prosba. Potřebuji abys u toho byl, chci jí nechat napít z mé krve.,,

řekl jsem trochu nejistě a podíval se na něj. Nevypadal moc nadšeně.

,,Jsi si jistý, že je to dobrý nápad vzhledem k tomu co jsi mi o sobě řekl?,,

,,Rayney nemám na výběr, ale jsem si jistý, že jí neublížím, jsi jen taková. Pojistka.,, odpověděl jsem mu.

,,No dobrá, nemám asi na výběr.,, řekl klidně a oba jsme se vydali na cestu k sídlu.

Celou cestu k sídlu už ani jeden z nás nepromluvil, mrzelo mě to, bál jsem se, že jsem ho nějak naštval.

Když jsme došli před dům, vyděli jsme všude rozházený nábytek. Bál jsem se nejhoršího, a Rayney asi taky. Podíval se na mě, a oba jsme vyběhli ke dveřím.

Když jsem rozrazil dveře, vytřeštil jsem oči. Všude bylo uklizeno a celou halu ozařovalo světlo ze svíček.

Zmateně jsem se podíval na Rayneho, i on se nechápavě díval kolem sebe.

,,Vítejte v sídle Legie Zla!,, zaznělo z prvního patra.

Oba jsme se podívali nahoru a pak jsem jí uviděl. Stála tam Bel. Měla na sobě rubínové šaty, vlasy měla spletené a byla bosá. ,,Jak typické pro ní..,, řekl jsem si pro sebe. Byla nádherná. Nebyl jsem schopný ze sebe vydat ani hlásku.

Rayney se vzpamatoval, a zachránil celou tu trapnou situaci, kdy jsem se na Bel jen tiše díval.

,,To všechno ty?,, zeptal se a pověsil svůj kabát na věšák.

,,Ano, už to tady potřebovalo trochu uklidit.,, řekla něžným hlasem a pomalu scházela schody.

Všiml jsem si jak lehce našlapovala, zranění ji ještě bolelo.

,,Stalo se ti něco?,, zeptal se Rayney a vyšel jí na pomoc.

,,To je v pořádku, byla to jen nehoda.,, Snažila se o úsměv, ale přes bolest se jí to nepodařilo.

Viděl jsem jak rychle ztrácí sílu, než stačila upadnout, zachytil jsem jí a zvedl si jí do náruče.

,,Bel!,, vykřikl někde za mnou Rayney, ale byl jsem mnohem rychlejší.

,,Páni to byla rychlost.,, řekla unaveně Bel a omotala své ruce kolem mého krku.

,,Jak jsi to udělal? Ani jsem si tě nevšiml.,, řekl zmateně Rayney.

,,To je jedno, Bel, jsi v pořádku? Bolí to moc?,, zeptal jsem se směrem k té nádherné dívce v mé náruči.

,,Abych pravdu řekla, procházka rájem to není, ale dá se to vydržet.,,

,,Rayney, pomůžeš mi prosím vezmeme jí nahoru.,, řekl jsem směrem k Raynemu a pomalu jsem stoupal po schodech.

Když jsme procházeli koupelnou, zachytil jsem Rayneho pohled, když si všiml díry ve zdi. Mračil se, a mě se to vůbec nelíbilo.

Položil jsem Bel pomalu na postel ,,Je to lepší?,, zeptal jsem se potichu.

Jen kývla hlavou a zadívala se na mě. Chtěl jsem jí políbit, ale byl tu Rayney.

,,Co se ti doopravdy stalo?,, zeptal se Rayney chladným hlasem a oba dva jsme se na něj podívali.

,,To je moje vina Rayney,, začal jsem, ale než jsem stačil dokončit větu, skočil po mě, chytl mě pod krkem a přitlačil zády ke zdi.

Mohl jsem se mu ubránit, ale zasloužil jsem si to.

,,Co jsi jí ještě udělal?!,, zařval na mě ,, myslíš si, že jsem slepý a tu koupelnu jsem neviděl?,,

,,Rayney, nech toho, pusť ho! křikla na něj Bel z postele.

,,Můžu za to stejně jako on,,

Neochotně mě pustil, a přešel k oknu. ,,Dobře, ale příště ho zabiju.,,

,,Měl bys radši udělat to co jsi chtěl, než si rozmyslim ti pomoct.,, řekl nakonec chladně.