Legie Zla 18/24

Čistá krev

 

,,Cože? O jakou věc jde?,, zeptala jsem se zmateně a podívala se na Curiosa.

,, Ale, jde jen o to, že jsi nebyla s nami na lovu. Musíš něco jíst Bel, a pomůže ti to i s tím zraněním.,, řekl vyhýbavě.

Nechápala jsem, co chtěli udělat?

,,Rayney?,, zeptala jsem se jeho směrem. Snad mi on řekne něco bližšího.

,, Chce tě nechat napít. Ze sebe.,, řekl chladně a znovu se otočil k oknu.

,,Cože?! To přeci nejde! Curioso ty jsi čistokrevný, to přeci nemůžu.,, hlas mi přeskakoval.

,, Jistě že můžeš, a musíš,, posadil se ke mě na postel a vzal mě za ruku.

,, Bel, Rayney je tu pro případ, že by se něco stalo, a já se přestal ovládat.,, díval se mi při těch slovech do očí, a já v té ledové barvě viděla strach.

,,Ještě nikdy jsem to neudělal, ale vím jaké to může mít následky. A rozhodně nechci, aby se někomu, tobě, něco stalo.,, pokračoval, ale mě se vůbec neulevilo.

,,Co se může stát?,, zeptala jsem se tiše.

,,Bel, když cítím krev, nejsem to já, ta bestie ve mě, je velice nebezpečná. Dokážu to ovládat, ale nevím jaké to bude když ze mě budeš pít.,,

,,Rayney.,, řekl jeho směrem pevným hlasem. ,, Musíš sledovat mé oči, když se zbarví do ruda, musíš mě zastavit. Pokud něco nepůjde podle plánu, utečte co nejdál odtud, rozumíš?,,

,,Dobře.,, souhlasil Rayney a přesunul se k posteli.

,, Bel, mým tělem neproudí krev jako u vás, soustředí se pouze v jednom místě, a to u srdce.,, řekl pomalu a znovu se na mě podíval.

,,Budeš se muset zakousnout tady.,, řekl a položil mou ruku na místo kde měl srdce.

Vytřeštila jsem oči.

,,To ne přece!,, vykřikla jsem a odtrhla od něj svou ruku.

,,Nejsem tak slabá abysme tohle museli podstupovat, jestliže je to tak nebezpečné jak říkáš, klidně se bez toho obejdu.,, řekla jsem rozhodně.

,,Chci ti pomoct Bel, a pro mě to bude zároveň zkouška.,,

,,Takže budu pokusný králík?,, odpověděla jsem mu uraženě. Vůbec jsem nebyla uražená, ale to, že bych měla pít jeho čistou krev, a ještě z místa jeho srdce, to se mi nelíbilo.

,,Bel, nechovej se jako malá,, řekl Rayney.

,,Co? Já se tak přece nechovám, jen prostě... Je to přece syn Prvního, nemám právo to udělat, nikdo z nás to právo nemá!,, odpověděla jsem mu.

,,Bel, nikdo jiný na světě na to nemá větší právo než ty.,, promluvil Curioso tichým klidným hlasem.

Znovu jsem se na něj zadívala. Byla jsem poražená, nemohla jsem bojovat proti oboum.

,,Dobrá, jak chcete, ale říkám ti rovnou Curioso, že já nikam neuteču.,, snažila jsem se, aby můj hlas zněl pevně, ale podle jeho výrazu se mi to nepovedlo.

,,Nebuď hloupá, může tě zabít!,, promluvil znovu Rayney. Sevřelo se mi hrdlo. Podívala jsem se do Curiosových ledových očí. Ne, jeho jsem se nebála, a to co bylo uvnitř už jsem znala.

,,Buďto přijmete to, že nikam neuteču, nebo nic nebude.,,teť už můj hlas zněl opravdu pevně.

Curioso si povzdechl a podíval se na Rayneho. Ten jen kývnul, jednoznačně to byla domluva, že mě Rayney odtud klidně odtáhne.

,,Dobře.,, souhlasil nakonec a Rayney se k němu přidal.

Curioso se zvedl a přešel na druhou stranu, kde si lehl na záda. Pořád jsem z toho měla špatný pocit. Podíval se na mě tím svým pohledem, bude to v pořádku, ale já věděla, že má také strach.

,,Bojíš se?,, zeptala jsem se potichu.

,,Stejně jako ty,, odpověděl ještě tišeji než já.

Natáhl ke mě svou ruku a pohladil mě po té tváři kde byly jizvy. Jeho dotek mě hřál, zavřela jsem oči.

,,Tak už to udělěj,, šeptl a já se naklonila k místu kam jsem za malou chvíli měla ponořit své tesáky. Znovu jsem se podívala do těch ledových očí a pak se zakousla. Slyšela jsem jak tlumeně vykřikl, ale to už jsem v ústech cítila jeho chladnou krev. Bylo to zvláštní, myslela jsem, že bude teplá, ale byla chladná. Otevřela jsem oči.

,,Co to?,, slyšela jsem Rayneho, který teť byl blízko postele a pozorně nás sledoval.

Podívala jsem se Curiosovým směrem, za zavřenými víčky bojoval sám se sebou. Pak se jeho oči otevřely a já uviděla tu nejjasnější červenou barvu jaká mohla existovat. Lekla jsem se a chtěla jsem se od něj odtrhnout, ale jeho silná ruka mě pevně držela u jeho těla. Nemohla jsem utéct. Přestala jsem pít a zvedla jsem k němu hlavu. Jeho oči mě pozorovaly, pak se červená barva začala prolínat s tou známou modrou. Fascinovalo mě to, ale pak rudá vyhrála a jeho oči měly zlostný výraz. Znovu jsem se pokusila odtáhnout od něj, ale pořád mě u sebe pevně držel.

,,Bel!,, vykřikl Rayney a vzal mě za ruku.

,,Ne, to je dobré,, řekla jsem a ruku mu vytrhla. Věřila jsem si a věřila jsem jemu, věděla jsem, že to zvládne.

,,Bel! Poslechni mě a pojď!,, zazněl znovu Rayneho hlas, já jsem ho ale neposlechla.

Možná to byl šílený nápad, vystavovat se takovému nebezpečí, ale já se nebála.

Curioso si mě přitáhl blíž k tělu, a pevně sevřel víčka. Když je po chvíli otevřel měli znovu modrou barvu a on promluvil.

,,Proč jste ještě tady?,, jeho hlas zněl vyčerpaně.

,,Nechtěla odejít,, odsekl Rayney.

,,Nemohla jsem odejít Rayney, nevšiml sis toho, jakou silou mě držel?,, odpověděla jsem jeho směrem a konečně jsem se narovnala, promlula jsem si záda a uvědomila jsem si, že bok už mě nebolí.

,,Neuvěřitelné,, zašeptal Rayney a posadil se na postel.

I Curioso se pomalu posadil. ,,Byla to hloupost, měl si jí odtud dostat.,, řekl potichu.

,,Nechte toho vy dva! Vždyť se nic nestalo.,, odpověděla jsem jim, pomalu jsem se dotkla Curiosova ramena. Podíval se na mě.

,,Jsi v pořádku?,, zeptala jsem se.

,,Ano,, odpověděl chladně, zvedl se z postele a odešel z místnosti.

Chtěla jsem se zvednout a jít za ním, ale Rayney mě zastavil.

,,Nech ho jít, odpočívej.,, řekl klidně a také odešel.

,,Skvělé, nechali mě tady.,, odpověděla jsem sama sobě a znovu se položila na postel.

 

,,Curioso počkej!,, slyšel jsem Rayneho hlas z prvního patra. Neměl jsem sílu ani chuť se s ním bavit.

,,Co je?,, odpověděl jsem mu.

,,To co se stalo nahoře, nevím jestli sis to uvědomoval, ale když pila, otevřela oči.,, řekl potichu jako kdyby se bál, že nás uslyší.

,,Ano vím o tom.,,

,,Ale jak je to možné? Slyšel jsem, že když upír pije krev je uvězněný ve vzpomínkách toho který mu krev dává. Jakto, že ona ne?,,

,,Rayney, jako čistokrevný jsem schopný tomu zabránit. Potřeboval jsem, aby byla při vědomí, kdyby byla uvězněná v mých vzpomínkách, nemohla by odejít. A taky...nechtěl jsem, aby viděla to co jsem za celý svůj život udělal, není to nic čím bych se rád chlubil.,, řekl jsem mu a posadil jsem se do jednoho z křesel před krbem.

,,Stejně to bylo zvláštní, nedivím se že nechtěla odejít, nebo nemohla. Sledovat to jak se ti mění oči, ten souboj barev by uchvátilo i mě. Jsi zvláštní Curioso.,, odpověděl mi a nalil oběma Whisky z láhve která stála na stolku.

,,Díky za to že jsem jako nějaké výjimečné zvíře, které je potřeba studovat.,, řekl jsem mu chladným hlasem a vypil jsem obsah sklenice.

,,Ale tak jsem to nemyslel, jen jsem tím chtěl říct, že to je něco co nikdo z nás nikdy neviděl.,,

,,Hmm,,

Byl jsem unavený, to, že jsem se musel přemoci, abych je oba nezabil mě vyčerpalo. Nevím jak jsem se dokázal ovládnout, věděl jsem jak blízko mi byla, bylo tak jednoduché jí zabít. Ale něco ve mě to udělat nechtělo, že by ta bestie ve mně měla také nějaké svědomí nebo city? Když jsem na lovu, nechám se unést tím, že prostě musím zabít, dlouho jsem žil sám, neměl jsem šanci nebo možnost, někoho chránit, a když jsem se o to přeci jen chtěl pokusit, ta bestie byla silnější, a nepovedlo se mi to.

Uslyšel jsem zezhora kroky, podíval jsem se ke schodům. Scházela k nám Bel.

,,Snad mě také nebude vyslýchat.,, povzdechl jsem si tiše a Rayney se usmál.

,,Vy jste si vážně mysleli, že tam prostě zůstanu, a vy si tu budete popíjet?,, řekla naštvaně a posadila se na zem před krb.

 

Byla jsem naštvaná, že mě tam nechali, nejsem žádná křehká princezna co musí pořád odpočívat, aby neuvadla.

,,Bel, pojď si sednout sem.,, nabídl se Rayney, ale já odmítla. Takhle jsem měla úžasný výhled na oba dva.

,,Jak je ti?,, zeptal se najednou Curioso.

,,Skvěle, bok už nebolí, děkuji.,, řekla jsem mu něžně. Byla jsem mu vděčná za to co udělal.

Než si kdokoliv z nás stačil všimnout té trapné chvíle ticha, ozvalo se zaklepání na okno. Zvedla jsem se a vykročila k němu.

,,Bel, buď opatrná,, zaslechla jsem Curiosův hlas.

Odhrnula jsem závěsy a uviděla velkého černého havrana. Byl obrovský. Otevřela jsem okno a on líně vlétl dovnitř.

,,Ahoj Silesi.,, řekl Curioso a pohladil havrana po hřbetě. Ten se mu vyhoupl na široké rameno a podal mu obálku, kterou držel v zobáku.

,,Ten je tvůj?,, zeptala jsem se nevěřícně když jsem si sedala zpět před krb.

,,Ano,, řekl mezitím co četl dopis.

Havran se díval kolem sebe a pak své černé oči zaměřil na mě. Seskočil z Curiosova ramena, a pomalu došel až ke mě. Jeho černé oči mě pozorně sledovaly. Nebyl to vůbec příjemný pocit.

,,Silesi!,, okřikl ho silným hlasem Curioso.

,,Promiň Bel, cítí z tebe mou krev. Je trochu zmatený, ale neublíží ti.,, řekl mým směrem a usmál se.

,,Aha,, kývla jsem jako kdybych chápala to co mi právě řekl. Havran si mě dál prohlížel, naklonil halvu na jednu stranu a pak mi vyskočil do klína. Cukla jsem sebou, ale on si toho nevšímal. Pomalu jsem ho pohladila po hřbetě. Nic se nestalo, takže jsem se mu asi líbila.

Cítila jsem se trochu hloupě, skoro jsem přez něj nic neviděla jak byl obrovský.

Když Curioso zvedl oči od dopisu, vytřeštil na nás očí.

,,Silesi?,, řekl tázavým tónem a usmál se.

,,Nech ho, asi se mu u mě líbí víc než u tebe.,, řekla jsem škodolibě. Přes havrana jsem viděla jak se usmál.

,,Zvou nás všechny na ples, je to zítra v noci.,, zestručnil obsah dopisu.

,,Kdo?,, zeptal se Rayney.

,,Jeden vlivný upíří klan tady z okolí, nějak se dozvěděli, že jsem tady, a kdo by si nechal ujít příležitost, mít na svém plese potomka Prvního. Je to jedna z věcí které na tom nesnáším.,, potom dopis odhodil na stolek a znovu se napil ze sklenice.

,,Ale proč zvou nás všechny?,, zeptala jsem se a snažila jsem se přes Silese vidět alespoň na jednoho z nich.

,,Jsme přeci klan, jsme Legie Zla. Když chtějí pozvat mě, pozvánka automaticky platí pro všechny členy.,, vysvětlil mi a zavolal Silese k sobě. Konečně si uvědomil, že mi trochu překáží ve výhledu.

Siles ho neochotně poslechl a vyšplhal mu znovu na rameno.

,,Děkuji,, řekla jsem a oprášila ze sebe Silesovo jemné peří.

,,Takže půjdeme?,, zeptal se Curioso a vzal do ruky čistý papír, aby napsal odpověď.

,,Jasně, třeba tam najdu nějakou pěknou upírku,, zasmál se Rayney a mrkl na mě.

,,Ale Rayney,, pohrozila jsem mu zvednutým prstem a zasmála jsem se.

,,Vlastně, nevím jak ty Curioso, ale já nemám co na sebe. Budu muset jít do města a něco si tam opatřit.,, řekl a zvedal se k odchodu.

,,Půjdu s tebou.,, zavolal za ním Curioso a i s havranem na rameni se zvedl z křesla Také jsem se zvedla, ale protože jsem měla celou skříň různých šatů nikam jsem nemusela.

,,Tak si to užijte já mám o šatník postaráno.,, řekla jsem jejich směrem a pomalu jsem vystoupala po schodech nahoru.

V prvním patře jsem se ještě otočila a zachytila jsem Curiosův pohled. Usmál se a zavřel za sebou dveře.