Legie Zla 19/24

Ples

 

Šla jsem do své ložnice a otevřela jsem skříň. Chvíli jsem se přehrabovala šaty až jsem našla jedny dlouhé, sněhově bílé s rozparkem na levé straně, který sahal až ke stehnu. ,,Dokonalé,, řekla jsem si pro sebe a vybalila je.

Stejně jako rubínové šaty, mi i ty bílé skvěle padly. V horní poličce k nim dokonce byly i boty, jemně zdobené lodičky na podpatku. ,,Ach, nesnáším boty,, řekla jsem a neochotně je vybalila z krabice.

Padly mi a já se na sebe zadívala do zrcadla. ,,Myslím, že by to s rozpuštěnými vlasy vypadalo lépe.,, řekla jsem svému odrazu v zrcadle a rozpustila si vlasy. ,,Ne, to není ono.,, řekla jsem rozhodně a znovu jsem si vlasy svázala do svého povoleného copu. Tohle bylo mnohem lepší. Konstatovala jsem, že takhle můžu jít. Venku za závěsy už svítalo. Svlékla jsem se a zalezla do postele.

Večer mě probudilo klepání na dveře.

,,Bel, můžu dál?,, Byl to Rayney.

Protáhla jsem se a pozvala ho dál, na uvítání jsem si zívla.

,,Kdy jste se vrátili?,, zeptala jsem se a znovu jsem se zavrtala do měkkých peřin.

,,Skoro už svítalo, Curioso tu za tebou byl, ale když se vrátil, říkal ,že už spíš.,, řekl mi.

,,On tu byl?,, zeptala jsem se a znovu jsem si sedla.

,,No ano.,, jeho výraz vypadal trochu nechápavě.

,,Aha, no a jak jste pořídili ve městě?,, zeptala jsem se rychle, abych to zamluvila.

,,Všechno máme nakoupeno, ty už sis taky vybrala nějaké šaty?,,

,,Jistě,, řekla jsem povíšeně a usmála jsem se na něj.

,,To abys konečně vstala z té postele, protože zachvilku vyrážíme.,, řekl najednou a vstal.

,,Cože? To tak brzy?,, vyskočila jsem z postele a až potom jsem si uvědomila, že jsem jen ve spodním prádle.

,,Ano tak brzy,, řekl Rayney a usmíval se škodolibým úsměvem.

,,Děláš jako kdybys nikdy neviděl ženu,, oplatila jsem mu stejnou mincí, ale taky jsem se usmála.

,,Tak si pospěš, počkáme dole.,, řekl nakonec a zabouchl za sebou dveře.

Rychle jsem se oblékla a obula si boty. Vlasy potřebovaly jen malinko upravit, a mohla jsem vyrazit. Ještě, že jsem nebyla jako ostatní, nepotřebovala jsem čtyři hodiny jen na to abych se oblékla.

Při pohledu do zrcadla se mi rozbušilo srdce. Za tu dobu co jsem upírka jsem ještě nikde ve společnosti nebyla. Najednou se mě zmocnil strach. Jak ostatní zareagují na mou tvář? Opravdu jsem začínala být nervózní.

Pak jsem si ale uvědomila, že budu mít sebou Curiosa a Rayneho, a ti mi budou oporou. Rostřesenýma rukama jsem si uhladila šaty a vyšla jsem z ložnice.

Oba už stáli dole pod schody a o něčem se bavili. Rayney stál čelem ke mě a Curioso byl opřený o zábradlí. Oba měli skvěle padnoucí obleky, Rayney se dokonce učesal a své dlouhé vlasy si sepnul. Když mě zahlédl, bouchl Curiosa do ramene aby se otočil. Scházela jsem ze schodů, a zase jsem měla ten nepříjemný pocit výstavní figuríny. Oba se na mě dívali s pootevřenými rty a ani jeden nepromluvil.

,,Nechtěli byste zavřít ty rty?,, řekla jsem škodolibě a usmála se na ně.

,,Bel jsi...,, začal Rayney a Curioso to za něj dopověděl ,,Nádherná,,.

,,Děkuji,, odpověděla jsem jim a Curiosovi jsem věnovala o něco delší pohled než by se slušelo. Nebyl tolik upravený jako Rayney, ale o to víc se mi líbil. Košily neměl svázanou žádnou kravatou ani ničím jiným. Měl jí jen povolenou u krku, a ani sako se nenamáhal zapnout. Ale právě přes tyhle nedostatky se mi pohled na něj tolik zamlouval.

,,Tak snad asi půjdeme ne?,, přerušil můj proud myšlenek Rayneho hlas.

Pak už jsme se všichni vydali na cestu.

 

 

Už jsme byli skoro u cíle když Rayney po dlouhé době promluvil.

,,Půjdu napřed, sejdeme se uvnitř, ano?,, A vydal se rychlým krokem k honosnému sídlu před námi.

Pomalu jsme vyšli za ním, ani jeden z nás nepromluvil. Cítila jsem se hloupě.

Pak mě Curioso chytil za ruku a otočil čelem k sobě.

,, Ani nevíš, jak nádherná jsi,, řekl tichým hlasem a díval se mi do očí.

,,I tobě to sluší,, Byla to hloupá odpověď, ale v tu chvíli mě nic jiného nenapadlo.

Vpíjel se do mých očí, a já si všimla, že se ty jeho lehce barví do ruda. Než jsem ho na to stačila upozornit, políbil mě.

Něžně mě objal kolem pasu, Z napětí jeho těla jsem poznala, že zase sám se sebou bojuje. Rozhodla jsem se pomoct mu, a nebo možná pomoct sobě. Zvedla jsem své ruce, objala jsem ho kolem krku a svým tělem jsem se přitiskla na to jeho. Vydechl mi do tváře a jeho paže se kolem mě silněji ovinuly. Jeho sevření mě začínalo bolet, ale kvůli té chvíli jsem byla schopná obětovat pár dalších žeber.

,,Zastav mě.,, šeptl mi mezi polibky.

Nechtěla jsem aby přestal, tahle jeho stránka se mi líbila. Ale musela jsem uznat, že začínal být nebezpečný. Jeho silné paže mě připravovaly o dech.

,,Dost,, řekla jsem polohlasem a on se ode mě oddálil.

,,Omlouvám se Bel,, řekl a vzal mou tvář do svých dlaní.

,,To je v pořádku,, odpověděla jsem mu a políbila ho na tvář.

,,To vážně stačí, abych ti řekla ať přestaneš, a ty ...hmm poslechneš?,, zeptala jsem se.

,, Nevím proč, ale ano, je to tak. Když jsi ze mě pila, snažil jsem se celou dobu myslet jen na to, že ti nechci ublížit. To proto se mi to podařilo zvládnout. Máš na mě takový vliv, jaký nikdo před tebou neměl.,, Jeho hlas byl tichý, neříkalo se mu to snadno. Byla jsem jeho slabina, a to pro válečníka není dobré.

,,Půjdeme?,, zeptal se najednou a já neměla jinou možnost než souhlasit.

U vchodu do sídla, se za námi všichni otáčeli. I Curioso si toho všiml a přitáhl si mě paží blíž k tělu.

Uvnitř to bylo stejné, jakmile jsme vstoupili do haly, upíři co stáli blízko nás se otočili a jejich oči mluvili za vše.

Pár z nich si začalo šeptat, cítila jsem hrozně.

Curioso mě odvedl ke stolu, kde byl i Rayney. Vedle něj seděla pohledná černovlasá dívka, nemohla být starší než já. Jakmile nás uviděla vytřeštila oči a začala Rayneymu něco šeptat, ten jí trochu hrubě odstrčil a postavil se aby nás přivítal.

,,Trvalo vám to,, řekl trochu dotčeně. ,,Tohle je Haiti,, představil nám svou společnici.

,,Těší mě,, řekla jsem slušně a podala jí ruku. Vyplašeně jí přijala.

,,Vy jste Beatrisie?,, řekla vysokým hláskem.

,,Ano, ale říkej mi Bel prosím.,,. Krátce přikývla a otočila se na Curiosa.

,,Vy-y jste potome-k První-h-ho?,, koktala ze sebe a mě to nutilo se usmát.

,,Ano to jsem, jsem Curioso.,, představil se jí a přijal nabízenou ruku, kterou políbil. Něco ve mě se sevřelo, najednou jsem měla chuť tu dívku zakousnout.

Uculila se na něj a neohrabaně si sedla zpět na svou židli. I my ostatní jsme se posadili, bylo tu hodně upírů, proto jsme museli sedět blízko sebe. Já po boku Rayneho a Curioso vedle Haiti.

,,Je strašně hloupá,, pošeptal mi Rayney a já se musela znovu usmát.

Musela jsem se nějak zbavit myšlenky na to, že bych Haiti nejradši zabila, za to jak se na Curiosa culila a jak mu každou chvilku něco šeptala, tak jsem se začala dívat po hale. Vždy když někdo zachytil můj pohled, otočil se ke svému společníkovi, nebo společnici a začali si něco šeptat.

Nakonec se Rayney zvedla a prohlásil že by to chtělo něco k pití.

,,Půjdu s tebou,, řekla jsem dost nahlas aby to Curioso slyšel. Podíval se na mě, ale já se od jeho pohledu odvrátila a pospíšila jsem si za Raynem.

,,Nevypadáš moc nadšeně,, řekl mi Rayney, když jsme čekali u baru.

,, Nelíbí se mi jak si mě každý prohlíží.,, odpověděla jsem mu tiše.

,,Bel, jsi velice známá, musela jsi s tím počítat.,, něžně mi pohladil hřbet ruky.

,,Já vím, ale i tak, je to takové divné. Mám pocit jako kdybych sem ani nepatřila.,,

,,Nebuď hloupá, patříš sem stejně jako já nebo kdokoliv jiný.,,

Když nám přinesli pití, vydali jsme se na cestu zpět k našemu stolu. K mému překvapení, tam nikdo nebyl.

,,Kde jsou?,, zeptal se Rayney a položil sklenice na stůl.

Podívala jsem se kolem, netrvalo mi dlouho a našla jsem je. Byly na tanečním parketu a Haiti se slastně usmívala v Curiosově náruči.

Sevřela jsem čelisti a posadila se. ,,Jsou támhle.,, řekla jsem Raynemu a hlavou jsem naznačila místo kde byli.

,,Hmm, Bel, uvědom si že on je ...,, začal Rayney.

,,Já vím potomek Prvního, která mladá upírka by si nechala utéct šanci na to aby se za něj mohla provdat.,, můj hlas zněl chladněji než jsem chtěla, ale bylo mi to jedno.

,,Nechceš mi něco říct?,, zeptal se najednou.

,,Ne nechci, a jestli narážíš na to, že snad i já jsem jako všechny ostatní, tak ti rovnou říkám, že taková nejsem!,, vylévala jsem si na něj svůj vztek, ale on se ani nebránil.

,,Musím na vzduch.,, řekla jsem nakonec a zvedla jsem se k odchodu.

Rayney se snažil protestovat, ale to už jsem byla daleko od něj. Rychlým krokem jsem došla až na terasu a přibouchla jsem za sebou dveře.

,,K čertu se všemi!,, zaklela jsem do tiché zahrady, ale ani pak se mi neulevilo. Pořád se mi vracel pohled na šťastnou Haiti, která se teť změnila na nevěstu.

Zlostí jsem uhodila do kameného zábradlí, a jednu jeho část jsem odlomila. Zhluboka jsem dýchala a snažila se myslet na něco jiného.

Vtom mi něčí ruka přikryla ústa, a hrubě mě otočila zády k zábradlí. Uviděla jsem ledové oči, které se barvily do ruda.

Byl to Curioso, snažila jsem se mu vzepřít a vymanit se z jeho sevření, ale nebylo mi to nic platné. Držel mě svou silou pevně u sebe a já se nemohla ani pohnout.

,,Jsi nádherná, když se zlobíš.,,zašeptal mi do ucha a mnou projel chlad.

Pořád jsem se na něj neskutečně zlobila, a když mi sundal ruku z úst, znovu jsem se pokusila o útěk.

,,Nech mě být!,, křikla jsem na něj. ,,Běž si za tou co si sní teť tančil,,

,,Snad na ní nežárlíš?,, zeptal se pobaveně.

,, Já? Nebuď směšný!,, řekla jsem pohrdavě. Znovu jsem se pokusila vymanit z jeho objetí, ale on si mě jen přitáhl blíž. Byl tak blízko, cítila jsem jeho srdce, jeho chladný dech na své tváři. Pak se přestal usmívat, sehnul se k mému krku a políbil mě. Zachvěla jsem se.

,,Co to děláš?,, zeptala jsem se šeptem.

Odpovědi jsem se nedočkala, tedy slovní odpovědi. Místo toho mě políbil na rty. Políbil mě tak silně, až mi to vzalo pevnou půdu pod nohama. Zachytil mě a obejmul mě. Už jsem se mu nemohla vzpírat, nechtěla jsem utéct, ani mu znovu začít nadávat. Všechno se to vytratilo někam do ztracena. Letmo jsem zachytila barvu jeho očí, byly rudé, měla jsem ho zastavit? Ne. Teť ještě ne.

Rukou mi sjel po po boku až našel rozparek a pod ním mou holou kůži.

,,Jsi tak nádherná.,, zašeptal mi do vlasů a znovu mě políbil. Rozepla jsem mu košili a rukama do objala kolem nahé hrudi. Byl tak horký. Vzdychl a podíval se na mě, přímo do mých očí.

,,Bel..,, nestačil to doříct, když se za námi ozval zlověstný hlas.

,, Dej od ní ty ruce pryč!,,

Podívala jsem se směrem odkud hlas vycházel a málem jsem omdlela překvapením.

Stál tam Rolland.