Legie Zla 20/24

Návrat a vzdor

,,Ustup od ní!,, křikl znovu Rolland, zlověstným hlasem.

Podívala jsem se Curiosovi do očí, byly pořád rudé, jako krev v jeho žilách. Zrychleně dýchal a díval se na Rollanda.

,,Bel, pojď ke mě, postaráme se o něj. Už se tě nedotkne.,, řekl už klidnějším hlasem Rolland.

Nebyla jsem schopná slova. Jakto, že žil? Byl přece mrtví.

,,Pojď ke mě má lásko.,, řekl znovu a natáhl ke mě ruku. Curioso se pohnul jeho směrem, ale zarazila jsem ho, protože v tu chvíli se po Rollandově boku objevili vlkodlaci.

Byly čtyři. Dva po každém jeho boku. Tady něco nehraje. Rolland a vlkodlaci?

Stáhla sem svou ruku z Curiosova těla, tohle bylo zlé znamení. Nechtěla bych mu stát v cestě kdyby se rozhodl na ně zaútočit.

,,Jich se neboj Bel, neublíží ti. Což se o něm, říci nedá.,, řekl Rolland pohrdavě a změřil si Curiosa pohledem.

,,Nic mi neudělal. A jak mi chceš vysvětlit ty mazlíčky po tvém boku?,, řekla jsem konečně pevným hlasem.

,,Mazlíčky?! To jsou členové smečky do které teť patřím. Zachránili mi život, když jsi mě ty nechala na pospas slunci a sama jsi utekla!,,

Upír po mém boku zatnul ruce v pěst, a pevně stiskl čelisti, měl co dělat aby se ovládl.

,,Cože? Takže ty jsi teť člen vlkodlačí smečky?,, řekla jsem nechápavě. Ustoupila jsem o krok dozadu a narazila jsem do Curiosova horkého těla.

Byla jsem v bezpečí.

,,Ano, protože i já sám jsem teť vlkodlak!,, zvolal zlým hlasem, a vlci po jeho boku zavyli.

Byl mi odporný, on který by dřív radši zemřel, než by se přidal na jejich stranu.

Jak to mohl udělat?

,,Bel, nemáš se čeho bát. Přidáš se ke mě, a společně vytvoříme nový druh, spojíme tvou krev s krví vlkodlaků. A společně budeme bojovat proti všem ostatním.,,

,,Nikdy!,, zahřměl Curiosův mohutný hlas.

,,Cože?,, zeptal se Rolland zmateně, jako kdyby ho neslyšel.

,,Nikdy nedovolím, aby jsi míchal upíří krev s vlkodlačí, a už vůbec ne její krev!,, řekl znovu.

,,A kdo jsi, že se opovažuješ mluvit za upíry nebo dokonce za ní?,, Rollandův hlas byl sice naštvaný, ale zazněl v něm i strach.

,,Já jsem potomek Prvního! A nedovolím ti aby jsi komukoliv z našeho rodu ublížoval.,, Při těch slovech si odhrnul z ramene košili aby Rolland viděl jeho tetování.

Byla jsem na něj hrdá, nevím proč, ale byl to úžasný pocit celé to sledovat z té správné strany.

,,Jo takhle, a to si myslíš, že mě dokážeš zastavit abych si vzal to co mi právem patří?,,

,,Ona není tvůj majetek,, řekl Curioso pevným hlasem a jednou paží si mě k sobě přitáhl.

Vítězství. Tím se dalo popsat všechno. Nedoufala jsem, že tohle Curioso udělá, ale stalo se, a mě bylo ještě lépe než před chvílí.

Rolland na nás jen nechápavě zíral, a ve tváři se mu postupně začal zrcadlit vztek.

,,Chopte se ho!,, rozkázal všem vlkodlakům a ti po nás skočili.

Byla jsem připravená bojovat, ale upír vedle mě měl jiné plány.

,,Uteč,, zašeptal mi a odstrčil mě od sebe.

Odstrčil mě takovou silou, že jsem se zastavila až o zábradlí. Viděla jsem jak na něj skočili dva vlkodlaci, a on i s nimi přepadl z terasy dolů na zahradu. Rychlými skoky jim další dva byly v patách. To přece nemůže zvládnout. Úplně jsem zapoměla na to, že jsem měla utéct. Chtěla jsem mu jít na pomoc, ale když jsem přehodila jednu nohu přez zábradlí, něčí ruka mě surově chytla a odmrštila na protější zeť.

,,Koukám, že už jsi zapoměla čí majetek jsi.,, Rollandův hlas byl temný a zlověstný. Už to nebyl ten Rolland který mě proměnil, už to nebyl ten do koho jsem se zamilovala. Měl zlaté oči, a ve tváři odporný úšklebek.

,,Nejsem ničí majetek! Nejsem věc, aby jsi mě mohl považovat za majetek!,, odsekla jsem mu.

V tu chvíli byl u mě a jednou rukou mě chytl pod krkem. Dusila jsem se.

,,Proměnil jsem tě, jsi má snoubenka a také můj majetek,, zašeptal mi do ucha.

,,Nikdy tvoje nebudu!,, hlas mě zrazoval, ale i tak to splnilo svůj účel.

,,Takže se k nám nepřidáš dobrovolně, a po dobrém?,, zeptal se.

,,N-nik-dy,, zachraptěla jsem z posledních sil. Dusil mě, a já ho nemohla zastavit.

,,V tom případě mi nezbývá nic jiného, něž tě k nám přivést násilím,, řekl tiše a přičichl si k mím vlasům.

Co chtěl dělat? A kde je Curioso?

Sledovala jsem Rollanda jak se pomalu přesouvá nad mé pravé rameno, snad nechce...

Bolest.

Nestačila jsem na to ani pomyslet, a to odporné stvoření se do mého ramene zakouslo. Neskutečně to bolelo, jako by mi někdo do kůže vrazil rozžhavené nože.

Zakřičela jsem bolestí, mysl mi zahalovala mlha. Pomalu jsem ztrácela vědomí.

Pak Rollandovo sevření povolilo a já se svezla na zem. Viděla jsem jak se usmívá, a chvilku na to se mu úsměv vytratil z tváře.

Podívala jsem se směrem kterým se díval a uviděla Curiosa.

Pohled jeho očí se nedal popsat. Tolik nenávisti, strachu a vzteku.

Zahlédla jsem jak Rolland rychle zmizel a zachytila jsem ještě jeho slova.

,,Za to zaplatíš!,, křikl Curiosovým směrem, ale ten si ho nevšímal.

Byl u mě.

,,Bel,, zašeptal mi. Snažila jsem se na něj podívat, ale neměla jsem sílu otočit hlavu.

Pak si mě něžně zvedl do náruče, jeho tělo pořád hřálo.

Spánek