Marcusova touha 2/...

Sen

Když Michel dorazila zpět do svého domu, služebná jí oznámila, že na ní lord čeká v pracovně. Znechuceně si povzdechla a pomalu vyrazila po hlavním schodišti do prvního patra. Před dveřmi se zhluboka nadechla a potichu zaklepala.

,,Dále,, ozval se lordův hluboký hlas.

Michel vstoupila do zakouřené místnosti, páchlo to tam po starých knihách, spáleném dřevu a drahém koňaku.

Lorda našla sedět v mohutném křesle před krbem, v jedné ruce držel skoro zhasnutý doutník a v druhé si pohrával se skleničkou koňaku. Jak typický obrázek, pomyslela si a přistoupila k němu blíž.

,,Volal jste mě lorde?,, zeptala se opatrně.

,,Ano. Ve městě bylo vše v pořádku? Co šaty?,, zajímal se její otec, ale na svou dceru se nepodíval.

,,Přivezou je zítra ráno.,, oznámila mu a toužila být už z té místnosti pryč.

,,Dobrá,, řekl chladně a gestem ruky jí naznačil, že má odejít.

Dívka poslechla a rychle vyšla ze dveří, konečně zase cítila čerstvý vzduch. Mrzelo jí jak s ní její otec jedná, ale za tu dobu už jsi na to zvykla. Pro něj byla jen další zdroj peněz, nic víc.

Odlepila se od stěny o kterou se opírala a vešla do svého pokoje. Byl úplně jiný než zakouřená a temná pracovna. Její pokoj byl svěží, bílé stěny zářily a otevřeným oknem dovnitř pronikal čerstvý vzduch. Unaveně si lehla na postel a zavřela oči.

Snažila se nemyslet na toho cizince, ale její hlava si s ní dělala co chtěla. Znovu viděla jeho oči a tělo.

Někdo zaklepal na dveře.

,,Dále,, zavolala směrem ke dveřím.

Do pokoje strčila hlavu služebná a oznámila jí, že má připavenou vodu na koupel. S radostí se zvedla a přešla do své koupelny. Pomalu se svékla a ponořila se do horké vody. Bylo jí báječně, voda jí uklidňovala. Když se umyla, zabalila se do ručníku a vrátila se zpět do pokoje. Slunce mezitím zašlo, a na obloze se objevil zářící měsíc. Oblékla se a zalezla do teplých přikrývek. Otevřeným oknem do místnosti pronikal svěží noční vzduch. Myslela si, že po tak namáhavém dni ihned usne, ale opak byl pravdou. Převalovala se z jedné strany na druhou, a nemohla spát. Po dvou hodinách boje to vzdala, posadila se a zadívala se ven. Byl krásný večer, zabalila se do deky a vyšla na balkón. Dívala se do tmy a poslouchala vzdálené houkání sovy, když si všimla stínu mezi stromy. Přimhouřila oči, ale stín rychle zmizel. Asi se jí jen něco zdálo, řekla si a pomalu se vrátila zpět do pokoje. Když si lehla do postele, ze stínu se vynořila postava a něž Michel stačila zakřičet, byl u ní a svou dlaní jí přikryl ústa. Vyděšeně se dívala na toho člověka a pak si uvědomila kdo to je, byl to ten muž z obchodu paní Henryové. Dívala se zblízka do jeho očí a úplně zapoměla, že chtěla křičet, nebo se bránit.

,,Nekřič prosím, neublížím ti.,, zašeptal smyslným hlasem.

Michel přikývla a proto jí pomalu sundal ruku ze rtů.

,,Omlouvám se za to, že jsem sem tak vpadl, ale musel jsem tě znovu vidět.,, zadíval se na ní a posunul se k ní blíž.

Dívka se nesměle usmála a cizinec stiskl zuby. Bylo to špatně? Vždyť i ona ho chtěla znovu vidět. Dlouho si jen tak hleděli do očí, ale Michel už to nemohla vydržet.

,,Proč jsi tady?,, řekla opatrně, tušila, že to nebylo jen proto že jí chtěl vidět.

Chvilku bylo ticho, přemýšlel, a pak jí vášnivě políbil. Nečekala to a chtěla ho odstrčit, ale jeho měkké rty jí donutily na to zapomenout. Podvolila se mu a polibky mu oplácela. A najednou byl pryč. Zmizel.

Michel se zmateně rozhlížela po pokoji, zrychleně dýchala ale nikdo tu nebyl, byla sama. Dokonce si rozsvítila svícen na nočním stolku, ale i po tom musela uznat, že je v pokoji sama. Byla zmatená, byl to snad jen sen? Dotkla se prsty svých rtů, pořád cítila jeho ústa, jeho polibky. Mohl to být jen sen? Nedokázala si na to odpovědět. Položila svícen zpět na stolek a lehla si. Asi se jí to opravdu jen zdálo, ale byl to krásný sen. S tou myšlenkou zavřela oči a usnula.

Co sis k čertu myslel? Jak se mohl nechat tak unést? Odpověď byla jednoduchá, přitahovala ho. Nedalo se jí odolat, to co udělal neměl v plánu, ale stalo se a litovalo toho jedině jeho svědomí. On ne, líbilo se mu jak se mu odevzdala a jak mu polibek vracela.

,,Zatraceně!,, ulevil si, když pomyslel na pravidla, která nesměl porušit.

Jsi blázen Marcusi! Křičelo na něj svědomí, a nedalo mu chvilku pokoj. Uvědomoval si, že s ní nemůže být, nemůže jí dát to co si zaslouží, on není člověk ale bestie. Nemohl znovu dopustit, aby se takhle přestal kontrolovat, proto se rozhodl, že na ples jejího otce nepůjde, nemohl to riskovat.

Marcus dorazil do svého domu a když za sebou zabouchl dveře vyrazil přímo do svého pokoje.

Rozsvítil svícen a uviděl postavu v křesle.

,,Antone, co tu děláš?,, zeptal se svého bratra a posadil se na postel.

,,Kde jsi k sakru byl Marcusi?,, rozčiloval se světlovlasý mladík. Byl mladší než Marcus a měl narozdíl od něj zelené oči.

,,Do toho ti nic není,, odsekl mu bratr, ale věděl, že tím Antona neodradí.

,,Vždycky si mi řekl, že někam jdeš. A teť najednou ani půl slova. Měl jsem strach.,,

,,Snad né o mě,, zasmál se Marcus a přešel k bratrovi, který vstal z křesla.

,,Jasně, že o tebe. Jsi můj bratr Marcusi. Chtěl jsem se tě zeptat jestli půjdeme na ten ples lorda Segia, našel jsem jeho pozvánku dole na stole.,,řekl jeho bratr a zamával mu pozvánkou před nosem.

,,Ne Antone, mám na práci důležitější věci,, Marcus bratrovi lhal, a vůbec se mu to nelíbilo. Měl ho rád, a vždycky mu dopřál co chtěl, což se týkalo plesů a různých společenských akcí, ale tentokrát to bylo jiné.

,,Ty jsi byl za nějakou ženskou!,, zavolal Anton vesele, protože věděl, že má pravdu.

,,Je pěkná? Spal si s ní? Nemá sestru?,, otázky z Antona lítaly jako kulky.

,,Říkal jsem ti ,že ti do toho nic není.,, řekl chladně Marcus a už ho to přestávalo bavit.

,,Ale no tak vždycky jsi mi o všech říkal a najednou budeš hrát pana tajemného?,, Antonův hlas byl zklamaný, ale i tak se usmíval.

,,Přestaň,, odbyl ho bratr a opřel se o krb.

,,No dobře, ale na ten ples půjdeme,, rozhodl Anton.

,,Řekl jsem, že ne!,, Marcusovi už došla trpělivost. Byl naštvaný na sebe kvůli Michel, a teť ho ještě rozčiloval Anton.

,,Dobrá.,, zašeptal Anton zklamaně a potichu odešel z místnosti.

,,Sakra!,, ulevil si Marcus znovu a hodil malým stolkem o stěnu. Anton měl pravdu, vždy mu všechno říkal. Mrzelo ho jak s ním jednal, ale to bude dobré. Položil se na postel a zavřel oči, znovu byl u ní. Cítil její hebké rty a její vůni.

Jestli to takhle půjde dál brzy se z toho zblázní.