NAIVNÍ HAZARD (1. KAPITOLA)

"Jerry, BYDLÍME!" Prohodím otevřenými dveřmi poslední papírovou krabici a vyčerpaně sebou plácnu na postel. Zavřu oči. Zhluboka se nadechnu. Do nosu se mi dostává silný doušek jasmínové aviváže stoupající z čerstvě vypraného prádla. Na tento okamžik jsem čekala tak dlouho.
"Sakra, Loro, proč znesvěcuješ náš byt hned v prvním okamžiku. Buď té lásky a přestaň mi tak říkat!" Každé Tomášovo slovo zní jako nadávka a zatímco se přibližuje z protějšího pokoje, cítím stále silnější otřesy podlahy.
"Och, pardon, Sire Thomasi," odvětím s provokativní teatrálností v hlase, zatímco otvírám oči a hlavu natáčím směrem ke dveřím, v nichž se tyčí můj nejlepší kamarád. Od dnešního dne rovněž spolubydlící na plný úvazek.
"Seš děsná kráva!" Zahučí podrážděně, popadne prvního medvěda z poličky a hodí jej po mně. K mému štěstí si vybral toho nejměkčího. Tomáš má totiž díky basketu poměrně přesnou mušku, a tak medvěd brzy přistává na mém obličeji. Začnu se smát a spokojeně plyšáka přesunu na podlahu pod postelí. Koukám na Toma mizejícího na konci chodby. Před lety na střední by to byl nejspíš můj velký idol. Je vysoký a kromě spolehlivé střelby mu sport vytvaroval svaly. Na hlavě mu tancují dlouho nestříhané špinavě blond vlasy plynule navazující na strniště na obličeji. Holení omezil právě kvůli mé přezdívce. Vznikla v prváku krátce po našem seznámení, když jsem si rýpla, že víc než Tom by na něj sedělo Jerry. Takový věčně vysmátý rošťák s roztomilým xichtíkem. Od toho dne je to spolehlivý způsob, jak jej vytočit, díky pokročilému stupni našeho přátelství však dobře vím, že já tohle dělat můžu, protože on mi zase říká...
"Radši zvedni zadek a vymysli, co bude k večeři, GLÓÓÓRIE." Plnohodnotná podoba mého jména, jež vyšla z úst jeho vykukující hlavy, má na mne podobný efekt, jako když přejedete nehty po tabuli. Dokonce i celá katedra ví, že se mi tak říkat nesmí a že si nezasloužím trpět za chvilkovou slabost své matky pro poetičnost.
"Tady se očividně podává dnes večer hlad, můj milý." Odpovím sladce a zkontroluji čas na mobilu. "Protože já mám za hodinu rande v České." Dodám. Zoufale se snažím skrýt své vzrušení a úsměv. Podle uvadajícího úsměvu v Tomově tváři soudím, že marně.
"S kýmpak?" Otáže se spíše pro forma. A nebo doufá, že mám nový objev.
"S Patrikem, samozřejmě." Zaculím se. "No taaaak, aspoň se tvař, že máš radost. Vždyť je to partie. Byt, auto, perspektivní zaměstnání, manažerská pozice, společné zájmy, je vyzrálý... Tak co se ti na něm nelíbí?"
"Lori, ty víš, že tě mám rád a že chci pro tebe jen to nejlepší, ale tohle prostě není chlap pro tebe. Něco mi na něm nesedí. A ty tvoje oči jako tenisáky si vysloveně říkají o malér." Povzdechne si, zavře za sebou dveře a odbočí do kuchyně. Z jeho strany diskuze skončila. V překladu to znamenalo: Na toho nemáš, najdi si někoho ve své kategorii. Já k tomu mám ovšem ještě mnohé co dodat. Neochotně se zvednu z lože, chodidla nasoukám do nových bačkor ve tvaru hlavy bernardýna a s rytmickým lup lup lup, jak se protiskluzová podrážka lepí na linoleum, se přesouvám za Tomášem do kuchyně. Když dorazím, tváří se plně zaměstnán analýzou obsahu potravinové skříně. Opřu se o kuchyňskou linku za ním, ruce založím nekompromisně na hrudi.
"Ale pořád jsi mi neřekl, co ti na něm tak vadí. Vždyť jsi ho viděl jednou v baru, a to ještě před tím...vším. A tenkrát jsme byli pod parou všichni. OD té doby jsme spolu strávili docela dost času a chová se ke mně moc hezky." Spustím kurážně.
"Glor, je mu PĚTATŘICET." Důraz poslednímu slovu dodá hlubokým pohledem, jímž se do mě přes rameno opře. Neucuknu.
"No a? To má být ten obrovský problém?"
"Samo o sobě asi ne, ale nepřipadá ti divný, že se v tomto věku ještě nesnaží usadit? Jedna věc je tvá budoucnost. Musí mu být jasný, že se nepoženeš do chomoutu hned po státnicích, natož pak do dětí. A další věc... V jeho věku do barů chodí jenom tragédi. A nebo rozvedení, kteří tam stejně jen loví mladý holky na zahnání žalu. A neříkala jsi náhodou, že se nedávno rozešel s nějakou holkou?" Sype se to z něj jako kulomet. Ještě větu a mé obočí se samým údivem už nebude mít kam zvedat.
"Taky jsem nedávno ukončila jistou známost. Výrazně nedávněji než on." Nakloním hlavu na stranu a aniž bych si to uvědomovala, dotčeně špulím pusu. Hlavně však proto, že mě přinutil myslet na můj poslední milostný neúspěch. Už to budou dva měsíce a pořád se mi při vzpomínce na Jakuba svírá žaludek. "Pokud se teda bojíš toho, že jsem pro něj jen záplatou, tak se neboj. V tomto směru by měl mít větší obavy on."
"Dělej, jak myslíš." Pokrčí Tom rameny a dál se věnuje průzkumu.
"Hlavně si myslím, že se pouštíš do úplně zbytečných spekulací. A kromě toho," odmlčím se a na moment zaváhám, protože si dobře uvědomuji, že mé kroky míří na šikmou plochu. "Kromě toho ty jsi mě taky neposlouchal, pokud šlo o tvou bývalku." Poslední Tomova holka mě nesnášela. Bytostně. Pokaždé, když došlo na naše setkání či se Tomáš jen o mně zmínil, startovala jako stíhačka. Nemyslím si, že by šlo o nějaký pocit ohrožení, nakonec k tomu nikdy nedostala ani tu nejmenší záminku. Problém tkvěl pravděpodobně v osobních antipatiích. Ona mi připadala blbá, já jí divná, jak ráda prohlašovala. Odůvodnit to však už nedokázala. Nakonec Tomovi ale zahnula na párty, byla u toho zachycena na fotce a tato fotka se objevila na facebookové stránce akce. Asi neexistuje mnoho potupnějších způsobů, jak se dozvědět, že je vaše polovička coura.
"To bylo něco trochu jiného. V každém případě jsem tě ale neposlouchal a vidíš, jak jsem dopadl." Zásah, kámo.
"Víš co, neřešme to. Svatbu, dvě děti ani bernardýna před domem s ním zatím neplánuji, tudíž nechme věcem volný průběh, fajn?" Nemíním této situaci dovolit, aby nám přerostla přes hlavu. Zamručení z druhého konce místnosti zní téměř souhlasně, a tak pokračuji k jinému tématu. "Kdy zítra odjíždíš? Stihnu tě ještě večer?"
"Brzo. Šest deset odjíždí autobus, takže půjdu spát nejpozději v deset. Což mi připomíná," konečně se napřímí, sjede mě otcovským pohledem a spustí. "Nebudeš vařit, pokud tu budeš sama. Vaříš sice výborně, ale někdo tě musí hlídat, nerad bych vyhořel hned po nastěhování. Pojistky jsou u vchodu a kdyby vypadly, baterka je v prvním šuplíku." Pokyne prstem k zásuvce po svém boku. "Nechoď nikam sama. Pokud půjdeš na rande, necháš se doprovodit až k baráku, pokud pařit, ať tu s tebou radši někdo přespí. Kdyby nestačila tvoje matrace, pod mou postelí je druhá a u mě může taky klidně někdo spát, ale vypereš si to." Mrkne na mě. Začnu se smát.
"Tak zaprvé, milý příteli, za tu hořící pánvičku nemůžu, někdo z ní špatně umyl olej, takže se vznítila-"
"A ta čočka před měsícem?" Přeruší mě.
"Spiknutí. Někdo mi musel dát nějaké drogy." Řeknu to tak přesvědčivě, že bych tomu i věřila, ale pravdou zůstává, že jsem si je dala sama. Musela jsem si vzít pár utlumováků po tom, co mi už třetí den hlava třeštila bolestí, jenže mě tak utlumily, že jsem usnula. Jen na chvíli. To ovšem stačilo, abych celou buňku naplnila bílým dýmem, přiškvařila čočku a odrovnala hrnec. Od té doby se od plotny v průběhu vaření bojím vzdálit i na záchod. "Ale pozor, pokračuju! Chápu, že jsi už muž v reprodukčním věku a tvé otcovské pudy se bouří, ale takovou sadu pouček o bezpečném chování mi nedal ani vlastní táta, když jsem opouštěla domov."
"Protože tě tak dobře nezná. A nech si kecy, radši si dej bacha, ať se nerozmnožíš ty, zatímco tu nebudu." Ušklíbne se a už couvá dozadu, protože zcela neomylně vycítil nebezpečí mé paže, která právě vystřelila jeho směrem, aby mu uštědřila pohlavek.
"Debile! Já jsem počestné děvče!" Křiknu a už pochoduji do pokoje, abych se začala připravovat na dnešní večer. Tomovi se Patrik sice nelíbí, ale co ten ví? Třeba je zrovna tento muž budoucím otcem mých dětí.