Nechtěný dar- 10.

10.

               Z nenadálé pracovní cesty jsem byla pěkně naštvaná. Nechtěla jsem do Itálie, zvlášť s Mlhou a ještě k tomu řešit to, že nám chtěli podstrčit doplňky stravy se zakázanými přísadami.
     ,,Ahoj, jak bylo v práci?“ zeptal se mě Michal, když jsem k němu nastoupila do auta.
 ,,Ahoj, strašně,“ řekla jsem a nechala se od něj políbit.
 ,,Copak se dělo?“
 ,,Odlétám na služební cestu.“
 ,,Aha. Kam a kdy?“
 ,,Do Itálie a už zítra dopoledne.“
 ,,Cože? To nejde. Přece mi nemůžeš týden před Vánoci odjet.“
 ,,Věř, že se mi tam vůbec nechce. Mám z toho divný pocit. Zvlášť s ředitelem.“
 ,,Ředitelem? Tím mladým, co jsme se s ním u tebe v práci potkal?“
 ,,Bohužel s ním. Jo, já vím, taky se mi to nelíbí.“
 ,,Umíš i číst myšlenky?“
 ,,Ne, ale tvůj výraz dost prozrazoval co si myslíš.“
 ,,Hmm. A co když tě teď odvezu k tobě, tam si zabalíš co budeš na cestu potřebovat a pak si tě odvezu k sobě a zítra na letiště?“
 ,,Chceš?“
 ,,Kdybych nechtěl, tak to neříkám. Chci být s tebou a musím si tvou společnost vybrat na týden nebo dva dopředu,“ řekl Michal a zabočil ke mně do ulice.
          ,,Takových aut tady nikdy nebylo,“ řekla jsem, když jsme projížděli kolem spousty zaparkovaných aut podél chodníku. Dva vozy na sobě měly loga televize a to mě naprosto utvrdilo v tom, že tam nejsou jen tak náhodou.
 ,,No páni,“ řekl Michal, když přibrzdil u chodníku vedoucího k mému vchodu do domu. U toho stál hlouček lidí s fotoaparáty a kamerami.
 ,,Do prdele,“ řekla jsem a Michal si přeřadil a odjel dřív, než si nás stačili všimnout. Jel dvě ulice dál, kde zaparkoval pod vzrostlým jehličnanem.
 ,,Co mám sakra dělat?“ ptala jsem se s počáteční hysterií v hlase.
 ,,Hlavně nezačni jančit, ano?“ řekl a chytil mě za ruku a políbil mi její hřbet. ,,Je jasné, že tam jít teď nemůžeš.“
 ,,Ale když tam půjdeš ty, bude to ještě horší.“
 ,,Zadní vchod?“
 ,,Nemám. Jen zamřížovaný balkon a tam se neprotáhne ani dítě. Ale možná mám nápad,“ řekla jsem a zavolala Denise. Ta se neptala a za chvíli přijela.

          ,,Co se děje?“ zeptala se, když jsem vystoupila z auta.
 ,,Řeknu ti to až později. Možná to ve zprávách uvidíš sama. Potřebuji od tebe, abys šla ke mně domu a sbalila mi věci zhruba na týdenní pracovní cestu do Itálie.“
 ,,Cože? Proč si to nezabalíš sama?“ byla Denisa mimo. Vůbec chudák nechápala o co jde.
 ,,U Zity před domem jsou novináři,“ řekl Michal.
 ,,Už se dozvěděli, že jste spolu?“
 ,,To bohužel ne.“
 ,,Počkej Zito, snad nemáš něco společného s tím, co se včera stalo v té restauraci?“
 ,,Co o tom víš?“
 ,,No, brácha říkal, že ukazovali restauraci, jak do ní najelo auto. Ale ještě před tím do té restaurace vešla nějaká ženská a říkala, že všichni musí pryč jinak se stane něco strašného. Napadlo mě, že bys to mohla být ty, ale pak jsem tomu nějak dál už nevěnovala pozornost.“
 ,,Jo, přesně to jsem byla já a někdo to asi prozradil.“
 ,,To je drsný. Tak dobře. Zabalím ti,“ řekla Denisa.
          

     ,,Kolik lidí ví o té tvé schopnosti?“ zeptal se Michal, když jsme čekali na Denisu.
 ,,Ty, Denisa, rodiče a můj doktor, který je bývalý přítel mé matky.“
 ,,Měla jsi v plánu mi to říct?“
 ,,Míšo,“ povzdechla jsem si a opřela hlavu o okénko.
 ,,Řekla bys mi to?“
 ,,Já nevím. Možná časem, když by to mezi námi fakt fungovalo. Takové věci se nedají říkat jen tak na potkání. Viděl jsi, co mi stojí před domem. A to jen kvůli tomu, že jsem divná.“
 ,,Zito, nejsi divná a budu ti to říkat stále dokola,“ řekl, přitáhl si mě k sobě a políbil mě.
Líbali jsme se a v tom někdo zaklepal na okénko. Lekla jsem se, ale byla to Denisa.
     ,,Ale no tak. Tohle by pro novináře byla senzace. Senzibilka co se tu líbá s operním zpěvákem. Paráda,“ řekla Denisa.
 ,,Senzibilka?“ podivil se Michal tomu výrazu.
 ,,Jo, ti novináři se na mě vrhli, jestli neznám tu senzibilku Zitu Šafránkovou.“
 ,,Oni vědí moje jméno?“
 ,,Pokud jim někdo řekl kde bydlíš, tak jim určitě řekl i tvoje jméno a pokud za to dostal nějaké peníze, tak určitě i s hezkou fotkou. Novináři zjistí všechno,“ řekl Michal a vystoupil z auta, aby naložil kufr, jež mi Denisa zabalila.
 ,,Tak nacpala jsem ti tam ručníky, pyžamo a noční košili, samozřejmě spodní prádlo. Brala jsem to z druhého šuplíku,“ řekla a mrkla na mě, protože v druhém šuplíku byly ty lepší kousky plné krajky. ,,Džíny, společenské kalhoty, punčochy k šatům, dvoje šaty, jedny pouzdrovky a jedny kdybys šla někam do společnosti, tak si je pověs hned jak budeš na pokoji. Máš tam taky dvě saka, nějaké svetry, halenky a trička. Tady máš pas a peníze máš doufám u sebe. Zamkla jsem a tady máš klíče.“
 ,,Ty jsi zlato moje. Nemít tě, tak jsem opravdu v háji.“
 ,,Já vím. Kdyby něco, tak mi dej vědět a já tě budu informovat o tom, jak to tu probíhá. A zavolej až se budeš vracet. Pokud by tu na tebe pořád číhali, seženu ti paruku a černé brýle,“ řekla Denisa a potom se rozloučila a odjela jak ona, tak my.

*

               Zita byla z těch novinářů s nervy v koních. Já byl v koncích z toho, že odletí do Itálie s tím svým napomádovaným, vyvoněným a namakaným šéfem, který by ji nejraději snědl. Už jsem nemohl déle čekat. Právě si pověsila kabát na věšák, když jsem jí chytil za paži a přitáhl k sobě. Začal jsem jí líbat. Její rty byly zase spalující a její vlasy tak jemné a voňavé. Stáhl jsem z ní sako a nechala se. Neprotestovala, tak jsem začal couvat z chodby do kuchyně, ale stále jsem si jí držel pevně u sebe. V kuchyni jsem ji posadil na ostrůvek kuchyňské linky a začal jí líbat na krku. Cítil jsem její omamnou vůni a točila se mi z toho všeho hlava. Už jsem jí nedokázal pustit a ani jsem to nechtěl.
Zita mi začala stahovat tričko. Když mi ho přetáhla přes hlavu, odhodila ho na zem a prohlédal si mě. Rukama mi sjížděla ze zátylku po krku, kde přejela dlaní jemně můj malý stříbrný křížek na řetízku a sjížděla mi po hrudníku stále níž. Pak ke mně zvedla oči, které se jí zvláštně leskly.
 ,,Michale?“ zašeptala.
 ,,Co se děje?“ podíval jsem se na ní a modlil se ať neřekne, bych přestal. Snad nikdy víc jsem sex nechtěl tolik, jako teď ten se Zitou. Psychicky jsem to moc potřeboval a jak moc jsem to potřeboval fyzicky nemohla Zita přehlédnout.
 ,,Chci to. Moc to chci. Vezmi si mě kam chceš,“ řekla Zita a hned jak to dořekla sletěla její halenka na zem. Stáhl jsem jí z linky a možná až zuřivě jsem zabořil hlavu mezi její prsa.
 ,,Jsi dokonalá a ty tvoje prsa. Udělám ti to tak, že na to v Itálii jen tak nezapomeneš,“ řekl jsem a rozepínal jí kalhoty.
Ona se sexem určitě počítala, protože tak sexy spodní prádlo by si do práce nevzal jen tak asi nikdo. Rudá krajka stejná na podprsence i kalhotkách byla jako stvořená pro její jemnou a světlou kůži. Přímo na ní zářila a křičela na mě, abych se jí dotýkal, což jsem dělal s velkým potěšením.
Zita mě chytila za pásek au kalhot a vedla do mé ložnice, kde mě kalhot zbavila.
 ,,O můj bože,“ řekla, když ze mě stáhla trenýrky. V tu chvíli jsem se cítil jako král zeměkoule, ale jakmile se s mým penisem začala laskat, byl jsem její otrok.

*

               Kdybych řekla, že to byl dobrý sex, tak bych lhala. Dala jsem do toho všechno, jen aby si Michal během mého pobytu v Itálii nenašel náhradu.
Leželi jsem spolu nazí v saténem povlečených peřinách. Řekla bych, že plánoval dostat mě do postele. Ani mu to nedalo námahu. Skočila jsem mu tam sama a dobře jsem udělala, neboť jsem během toho zapomněla na všechny problémy s novináři i vidinami.
     ,,Takové sexy spodní prádlo si bereš i do Itálie?“ zeptal se Michal a políbil mě na rameno.
 ,,To záleží na tom, jestli mi ho Denča zabalila. Ale neboj se, před Mlhou se v něm promenádovat nebudu.“
 ,,A před jinými jo?“ zeptal se a nadzvedl se na lokti.
 ,,No, pokud budeš chtít, tak už jen před tebou.“
 ,,Přesně to jsem chtěl slyšet. Bereš to tak, že tímhle začalo něco víc, než jen náhodná známost?“
 ,,Něco víc začalo ve chvíli, kdy jsi mě sem vzal poprvé. Sice jsem byla mimo, ale náhodná známost by u mě neseděla celou noc a neměnila mi studené obklady na čele.“
 ,,Pro mě něco víc znamenalo ve chvíli, kdy jsem tě poznal v baru.“
 ,,Popravdě nevím, jak to bude fungovat. Můj handicap a tvoje práce, to asi nepůjde moc dohromady. Jsi známá tvář, jsi mladý, přitažlivý a určitě máš spoustu fanynek.“
 ,,No, mladý bych neřekl, můj věk už několik let začíná čtyřkou. Přitažlivý možná trochu a fanynky ano, ty mám a přiznávám se, že jsem toho občas trochu i zneužíval. Ale k tobě cítím něco mnohem víc, než je jen povrchní touha po sexu a nazdar. No a co se týče tvého nadání vidět katastrofy, s tím se žít naučíš ty i já. Spolu zvládneme všechno. Když nebudeš chtít, nemusíme spolu veřejně vystupovat, nebo alespoň ne hned, dokud nepomine ta věc s tou restaurací,“ řekl a tím mě přesvědčil, že by to mohl myslet vážně.

          Ráno jsem na mobilu měla několik nepřijatých hovorů od mámy, od táty, Denise a zprávy od Denisy. Jak jsem zjistila, když jsem je obvolala, tak všichni viděli zprávy a byli z toho znepokojeni. Snažila jsem se je nějak uklidnit, i když sama jsem klidná moc nebyla. Blížili jsme se na letiště. Mlha na mě čekal na domluveném místě i s připravenými letenkami. Michal se s ním pozdravil dost chladně a Mlha mu to stejně chladně opětoval.
 ,,Musíme jít, Zito,“ řekl Mlha a já se otočila na Michala.
 ,,Bude to jen pár dní,“ řekla jsem Michalovi.
 ,,Jo, to beze mě snad zvládneš. Tak plnohodnotnou náhradu za mě nenajdeš,“ řekl Michal a pohled stočil k Jakubovi. Ten dělal, že ho neslyšel.
 ,,Až se budu vracet, tak ti dám vědět.“
 ,,To samozřejmě, ale dáš mi vědět i až dosednete v Itálii, až budeš na hotelu a pak průběžně taky. Doufám, že budeš mít i čas si tam oddychnout. Snad nebudeš celou dobu pracovat.“
 ,,Tak už mi dej tu pusu, ať můžeme jít,“ řekla jsem mu a Michal mě políbil a určitě moc rád. Pak jsem odešla s Mlhou se nechat odbavit a pak jsme zamířili vysoko nad mraky.