Druhá šance - 1

„Emo!“ zakřičí na mě má kolegyně Hanka, až se leknu a cigareta mi málem vypadne z ruky.
„Hm?“ otočím se na ni s tím největším zájmem, který jen můžu mít, když mě vyruší z mé 5-ti minutové pauzy na kouření.
„Tomáš zvonil, že máš dojít. Lidi se nějak rozchodily a tvoří se mu tam fronta“
„Fronta? Kolika lidí? Šesti?“ povzdychnu si, ale přece jen cigaretu típnu a opustím naši rampu, které tak rádi říkáme naše kuřárna.
„Nemel a padej“ houkne na mě, zatím co se rozběhne do uzenin, aby obsloužila lidi. Dám na její radu, nemelu a padám za pokladnu, vysvobodit Toma, který je nejspíše s těmi šesti lidmi ve frontě nervózní. Sice nám Soňa, naše vedoucí v práci, říkala, že pokud uvidíme ve frontě u jedné pokladny, více jak 3 lidi, má přiběhnout ten druhý, ale věřím tomu, že by to Tomáš zvládl s přehledem sám.
Tato myšlenka mě přejde v momentě, když se objevím u pokladen. Tohle by fakt nezvládl. Lidé stojí pomalu až u mražáku a snad všichni mají plné vozíky. Copak se dneska zbláznily?, pomyslím. Zase tolik věcí v akci nemáme.
„No konečně“ uleví se Tomovi, když mě spatří.
„Vidíš, jak jsem hodná? Přiběhnu na zavolání“ prohodím směrem k němu a rychle otevřu pokladnu, abychom si zákazníky rozdělily a nemuseli tak chudáci čekat ve frontě. Což by mě osobně, tak mrzelo. Zvlášť, když se podívám na jejich otrávené pohledy.
„Hotový pejsek“ zasměje se Tom.
„Mlč pejsku“ zasměju se spolu s ním a dál už se spolu vůbec nebavíme a hledíme si každý své práce. A zatím co za Tomem chodí všechny mladší dámy, za mnou chodí jen babičky a postarší muži. No jo, když je za pokladnou mladý, pěkný a pohledný brigádník, těžko za ním půjdou pánové. Maximálně jen ti, kteří mají jinou orientaci. A kdo by se jim divil vlastně? Vždyť já sama můžu na Tomovi nechat oči. Na to, že má 19let, je velice vyspělý. Jak rozumově, tak i vzhledem, proto není divu, že po něm holky jedou, jako po uzeném. Stačí jeden pohled do jeho čokoládových očí, jeden úsměv a jste ztracení. Stejně jako já. Je až zajímavé, jak si s člověkem dokážou pohrát jeho city. Já, 24 letá vysokoškolačka se totálně zamilovala do 19letého středoškoláka.
„Ještě jednou takovou směnu a jdu se rovnou oběsit“ povzdychne si Tomáš. Opře se o opěradlo židle a zavře oči.
„Mám ti donést provaz?“ nabídnu mu se smíchem a napiju se vody, kterou mám skovanou pod pokladnou na zemi. „jdu kouřit, když jsi mě předtím vyrušil“
„Jdu s tebou. Po tomhle si to zasloužíme“ a než stačím protestovat, už zavírá stojan na cigarety. Rychle zkontroluji, že jsme v obchodě znovu zůstali sami, aby se nám nestalo, že si půjdeme v klidu spolu zapálit a za pokladnou pak nestál naštvaný zákazník, jak už se nám to jednou povedlo a vyběhnu za ním ven před obchod. Musíme jít vždy kouřit za roh, abychom byly z dosahu kamer a Soňa pak nemohla po nás řvát, jak je jejím zvykem.
„Ještě zítra a jdeš do školy“ připomenu mu, že se blíží konec jeho prázdnin „těšíš se?“
„Strašně. Bych chtěl vidět tebe, jak by jsi se těšila na to, že jdeš do nové školy, mezi nové lidi a mezi rozjetý kolektiv“
„Já to zažila. Žádná sláva, ale ty jsi kluk, budeš v pohodě.“ Pokrčím rameny. Je pravda, že jsem zažila na konci přestup z jedné střední školy na druhou, díky tomu, že jsem v září neodmaturovala. Bohužel, přestoupila jsem na jinou i se svou kamarádkou, která o mě věděla první poslední. A zatím co já se snažila být nenápadná, neupozorňovat na sebe, ona se tam začala bavit s tou nehorší partičkou, jakou jen mohla. S holkami, které fetovali. No, aby nemusím říkat, jak to dopadlo. Stačí snad jen zmínit to, že jsem ze školy po půl roce musela utéct.
„Jasně pipi,“ přikývne „jak kdyby kluci to měli v životě jednodušší“
„To jako fakt?“ zasměju se „máte a to o dost, takže mlč“
„Ještě, že jedu ve čtvrtek autem. Na tu hodinu to fakt nemá cenu, jet vlakem“ povzdychne si.
„Jsem zvědavá na tu novou, co má za tebe dojít ve čtvrtek. Snad to nebude žádná fiflena, stačí nám ta jedna, co tu máme“ povzdychnu si.
„Myslíš Janu?“ zasměje se „už jsem ji pustil nebo ještě pořád po mě jede?“
„Stále jsi v jejím zorném poli. Věř mi, ta se tě vzdá, až když si najde jiného chlapa.“
„Takže to nebude nikdy“ povzdychne si smutně a mě ho upřímně je líto. Jana, je naše společná kolegyně, která se do Toma zamilovala na první pohled. A zatím co on si z ní dělal jen srandu, Jana to brala vážně. Takže, když ji ve srandě řekl, že za ním může dojít do hasičárny, Jana všude rozhlásila, že mají rande. A pak byla strašně naštvaná, když to Tomáš zrušil a dojela si vylít srdíčko ke mně. Což se mi poslouchalo velice těžce, když já sama měla Toma v té době ráda. Ale zachovala jsem se jako kamarádka. Vyslechla ji, řekla, že je to vůl a ona spokojeně odjela. Od té doby Toma stále řeší a neustále naráží na to, ať ji pozve na rande.
„Jednou snad ano. Věř mi“ usměju se na něj povzbudivě.
„Pipi, kdy se ty vracíš do školy?“ změní téma, protože téma Jana a její zamilovanost je pro něj vyčerpávající.
„Za měsíc po tobě. Ale já se tam na rozdíl od tebe těším“ Ale to, že už teď se bojím toho, jak Tom odejde do školy a nebudeme se každý den potkávat v práci, si nechám pro sebe. Třeba mě za ten měsíc ta zamilovanost přejde a dostanu se z toho, pomyslím si. Ale pak, když se naše oči střetnou a on se na mě usměje, musím změnit názor. Nepřejde mě. Kruci.
„Ještě hodinku a padla“ zaraduju se.
„Konečně. Jo ten pátek platí pipi?“ zadívá se na mě a já jen přikývnu.
„Dojedu sem autem, kam chceš jít a kde tě mám nabrat?“
„No asi v půl 8 tady a do baru? A kdo všechno tedy jde?“
„Ty, já, Jana a ještě někdo asi“ pokrčím rameny.
„Skvělá to kombinace. Ty s Janou. Nevím, kdo je horší, jestli ty nebo Jana“ zasměje se a já po něm hodím zmuchlanou účtenku.
„Hele, já tě alespoň nebalím a nesnažím se o to.“
„Já vím“ hodí mi účtenku zpátky „jsi jen kamarádka“ na tohle nemám co odpovědět, tak se jen usměju a rychle se podívám pryč, aby neviděl, jak moc mě ta slova, jsi jen kamarádka, mrzí.
Říká se, že srdce je orgán, který necítíme, ale když je zlomené, bolí ze všeho nejvíce. Já zlomené srdce zažila celkem dvakrát. S mým ex, který mi ho zlomil na milión kousků díky tomu, že když jsme si mysleli, že jsem těhotná, tak mě v tom nechal samotnou. A podruhé? Tomáš. Do kterého jsem se zamilovala a on? Proslýchá se o něm, že je gay a i kdyby nebyl, jsem pro něj jen fajn kamarádka. Ach bože, já mám takovou smůlu, že to snad ani není možné.
„Nazdárek příšerky“ pozdraví nás o půl jedné Jana, která se přiřítí dovnitř, jako hurikán. O půl jedné začíná výměna směn, předávání pokladny a v jednu ranní směna odchází domů. Což jsme my dva s Jardou a Hanka. Docela se už těším, až padnu do postele a vyspím se, jelikož nemůžu moc v noci spát.
„Ahoj“ odpovím ji na pozdrav a nelze si nevšimnou, jak se Tomáš zatvářil, když ji uviděl. Janča totiž od té doby, co se snaží Toma neustále balit¨ a čeká na pozvání na rande, chodí trochu moc vyzývavě oblečená a namalovaná. Sice s její postavou je to jako, kdyby si na sebe vzal hroch letní šaty, ale čert to vem. Dneska si na sebe vzala botičky na podpatku, letní, modro-zelené šaty, které si sahají ke kolenům a mají neuvěřitelný výstřih. Z něj na nás kouká černá podprsenka, která nemůže být víc vidět. Někdy je fakt až tak trapná, že se mi chce brečet. I když musím uznat, že možná bude mít více štěstí, než já, která má na sobě džíny, šedé tričko a botasky.
„Měli jste se dobře Tomášku?“ zaměří se na něj a nahne se k němu přes pokladnu tak moc, že se divím, že ji ty prsa zůstali v podprsence. Jen odvrátím zrak a zadívám se do prostoru obchodu, aby nebylo vidět to, jak moc je mi blbé se na ně dívat, zvlášť, když ho tak nenápadně balí.
„Než jsi přišla, tak jsem se měl fajn“ odpoví ji Tomáš sladce. Hned se na ně zadívám zpátky a Tom na mě jen mrkne, zatím co Jana vypadá, že každou chvilkou vybuchne, jak zrudne jako krocan.
„Hajzlíku.“ prohodí nafučeně a ožene se po něm, jako že ho chce praštit, ale Tom ji uhne a ona se trefí do monitoru. Musím uznat, že má Tom dobrý postřeh, protože já už viděla monitor na zemi a Janu, jak brečí, protože ho bude muset zaplatit.
„Co děláš kurva?!“ oboří se na ni naštvaně. Jana jen pohodí hlavou, jako by říkala, že je to vše jeho vinna a bez dalších řečí odejde. „To je fakt taková kráva, že to nestojí za to“
„Nějakou novinku, by jsi neměl?“ zašeptám, protože mám stále před očima to, jak mu nastavovala výstřih. Jo holka, kdyby tam alespoň něco měla.. Ale nemá tam nic, takže nechápu, co mu ukazuje nebo o co se snaží a podle Tomova výrazu, to nechápe ani on a už ho to přestává bavit.
„Teď už se do té školy začínám těšit, protože to je jediné řešení, jak se ji zbavit a jak mi dá pokoj“ sykne naštvaně a hodí po mě zmuchlanou účtenku, kterou jsme po sobě házeli, než Janča dorazila a připravila nás o veškerou energii.
„Nedivím se ti,“ rozesměju se a hodím ji po něm zpátky. „ale ještě zítra a už budeš mít pokoj a jiné starosti než to, že se tě Jana pokouší sbalit“
„Když je blbá, tak je blbá“ prohlásí svou velice oblíbenou větu, kterou mi vždycky říká, když zavedeme řeč na Janu. Jen se na něj usměju a dál už jen čekáme na to, až se Jana uklidní a spolu s Alčou za námi dojdou, aby si převzaly pokladny a my mohli jít konečně domů.
„Tak, co teď?“ zajímám se, když padne jedna hodina a všichni z ranní směny se vydáme do šatny. Tam se převlékneme, pracovní vesty zamkneme do skříněk a hurá domů!
„Já jdu spát“ zívne Tomáš a práskne skříňkou.
„Já jdu uvařit, uklidit a tak dále a tak dále. Znáš to“ mrkne na mě Hanka a já jen přikývnu. Znám to. A to až moc dobře. Také mě to čeká. Mamka má noční, takže to znamená, že dojede v osm hodin ráno domů a do pěti hodin spí. Většinou kolem páté hodiny přijede taťka a dožaduje se jídla, kávy a dalších věcí. A já? Jen co dojedu domů, musím uvařit jídlo, něco málo vyprat a čekají na mě dva koše prádla.
No, nudit se určitě nebudu, jak zjistím po příjezdu domů. Mamka spí u mě v pokoji, jelikož s velkou oblibou tvrdí, že jedině tam se pořádně vyspí, moji dva pejsci leží s ní a jen zavrčí ocaskami, na znamení, že mě postřehli přijít, ale, že by vstali, aby šli ven se vyčůrat, je ani nenapadne.
„No, jak chcete broučci“ poznamenám směrem k nim a vydám se najít něco dobrého, co by se hodilo k obědu. Nakonec si vyberu těstoviny, které se uvařím a nakrájím do nich naše rajčata ze zahrádky. Takový můj lehký oběd, který si s ním u Simpsonových, u kterých alespoň přijdu na jiné myšlenky. Měla bych se ozvat Jirkovi, napadne mě a v rychlosti mu napíšu zprávu ve znění, že jsem doma po ranní, ale jdu si lehnout, protože jsem unavená, takže dnešek musíme odložit. Sice to není tak úplně pravda a setkání s ním bych zvládla, ale… Mám v sobě zmatek a to čím dál tím větší.
S Jirkou se známe od mých státnic. Držel mě psychicky, když jsem už nemohla sílu se učit a chtěla vše pomalu vzdát. Poté, když jsem odpromovala, začali jsme se scházet. Chodili jsme na večeři, do kina, na různé výlety a vše se zdálo, že je fajn a bude to klapat. Sice jsme si neměli pořádně co říct, ale šlo to. Jirka byl 33 lety podnikatel, který bydlel u rodičů a po 10 letech vztahu se rozešel se svou ex přítelkyní. A jak mi zhruba před 14-ti dny sdělil, stále ji má rád a my dva budeme jen kamarádi. Z toho důvodu mezi námi nikdy nic nebylo, kromě toho, že jsme spolu sem tam něco podnikly, ale tím to skončilo. Žádná pusa, žádné objetí, nic. Ze začátku jsem byla na dně. Měla jsem ho ráda a myslela si, že on ke mně cítí to samé, ale světe div se. Nic. Věčně neměl čas, protože byl hasič, zastupitel, do toho měl x starostí s obchodem, který vlastnil s rodiči a nyní začal hrát fotbal, aby toho neměl tak málo. A já? Šla na vedlejší kolej už úplně. Když měl on čas, tak já bohužel byla v práci a když jsem měla čas já, nutně musel jít hrát fotbal, ale ve výsledku jsem byla ta špatná já. A mě už to přestávalo bavit.
Jenže, když se to začalo kazit s Jirkou, začalo se to lepšit s Tomášem. Začali jsme se čím dál více bavit, zjistili, že máme hodně společného, ať už to byly seriály, hudba, filmy nebo stejný smysl pro humor, pokud to tak můžu říct. Žádná směna s ním nebyla nudná a vždycky jsme si vymysleli nějakou zábavu, jak si ji správně okořenit a zpříjemnit. Došlo to až tak daleko, že jsem k němu začala cítit něco víc. A jak už to tak bývá, on ke mně ne. Jsem jen dobrá kamarádka, na kterou si už hraju nějaký ten pátek a na kterou si budu hrát dál. Tomáš je oproti Jirkovi o dost mladší. Má 19 let, chodí na střední školu, takže už samotný věk, mě nutí se od něj držet dál. A aby toho nebylo všeho málo, povídá se o něm, že je to gay. Čemuž mě osobně se nechce věřit, ale on to ani nepotvrdil a ani nevyvrátil.
Takže v mé hlavě je takový zmatek, že už pomalu nevím, co dělat dál a jak se rozhodnout. Scházet se dál s Jirkou, se kterým nic nemám a doufat, že snad do třiceti mít budu? A to i přesto, že vlastně už nevím, zda ho mám ráda? A nebo přetrhat všechny kontakty a najít si někoho jiného a doufat, že konečně budu s někým jiným šťastná? Toť otázka, na kterou neumí nikdo odpovědět. Dokonce ani já. Ale na nějaké řešení budu muset dřív či později přijít a udělat si v hlavě už jednou pro vždy pořádek.
Asi někomu navrhnu, ať tohle vyřeší za mě, protože já to asi sama nezvládnu vyřešit a už vůbec ne se rozhodnout, kdo a co pro mě bude nejlepší? Opustit Jirku? Scházet se s ním dál, ale bez citů, které chovám k někomu jinému?
„Jak ses měla dítě?“ zajímá se taťka, který dojede domů kolem páté hodiny z práce na kole a zastihne mě akorát, když venčím pejsky, kouřím a v druhé ruce držím hrnek kávy.
„Skvěle, všechno šlo, jako po másle“ usměju se na něj a rovnou chytím mého malého yorkšíra, protože, jakmile se taťka objeví ve dveřích, ti dva s ním hned chtějí jít na procházku. Co na tom, že jsou to vlastně moji psi? Ne, prostě jakmile se objeví taťka, procházka musí být, ale ode mě si maximálně tak vezmou nějaké dobrůtky. Procházka je asi záležitost chlapů.
„Uvař mi kávu a nachystej mi něco na jídlo, než dojdu“ prohodí u branky a já jen přikývnu. Jistě, jako bych to nevěděla tati. Mamka vždycky říká, že se taťka nemůže srovnat s tím, že už jsem dospělá a že mě stále vidí, jako malé dítě, které musí stále ochraňovat a mít u sebe. Je mi 24 let a on se ke mně chová jako ke 14ti leté puberťačce. Někdy mi už vážně leze na nervy v tomhle jeho přístupu. Ostatní už jsou v mém věku vdané, mají dítě nebo dokonce druhé na cestě a já? Jsem doma, studuju a pořád musím hlásit kam a s kým jdu ven a kdy se vrátím. Prostě nemůže pochopit, že už mi není tady 10 let, nejsem dítě a nemusím mu hlásit každý svůj krok. Nevím, co by dělal, kdybych přišla domů s tím, že jsem těhotná a budu se vdávat. Asi by se zhroutil, když tak o tom přemýšlím.
„Takže ještě tento týden a konec?“ zajímá se mamka, zatím co táta si spokojeně pije svou kávu a přepíná ovladačem televizní kanály.
„Jojo. Ve čtvrtek se vrací Tom do školy a má přijít ta nová za nás dva. Takže ji ve čtvrtek a v pátek budu učit na pokladně, dám víkend a od pondělí si začnu užívat prázdnin“
„No konečně budeš mít prázdniny, že? Jsi tam byla taky od rána do večera nepřetržitě, takže si ten oddych zasloužíš“ usměje se na mě mamka a já jen přikývnu. No jasně mami, oddych si určitě zasloužím, ale já ho nechci.
Je sice pravda, že jsem v obchodě byla od rána do večera, ale už jsem si na to tak zvykla, že se děsím toho, co bude až budu doma. Tak se mi hezky týden za týden střídali směny, o víkendu jsem byla neustále v práci, ať už se jednalo o celé dny nebo jen půl dne. Ale bavilo mě to a dá se snad říct, že naplňovalo. Přišla jsem na jiné myšlenky, odpočinula si, pobavila a získala, jak přátelé, tak i zkušenosti. Takže se docela teď děsím toho, co budu dělat doma celé září přes týden, když mi zůstali jen víkendy? A navíc směny na víkendy mám stejné jako Tomáš. Za což nevím, zda mám být ráda, že spolu budeme pracovat, povídat si, nebo se z toho zhroutit, protože si nemyslím, že mi hraní na kamarádku půjde ještě dál předstírat, když mám sto chutí při každé příležitosti ho zatáhnout někam za roh a políbit ho. No jo, zbláznila jsem se.