Už nejsem naivní... X.díl

ČERVEN

Tenhle měsíc byl poměrně rušný. Pořád se něco dělo, měla jsem hodně na spěch ve škole samá písemka, úkol... Prostě pořád něco. Na jedno ale nikdy nezapomenu...
Bylo to asi v půli měsíce. Zvesela si kráčím směrem k parku, kde mám sraz s Mončou (chtěli jsme se společně učit) a na lavičce vidím velmi povědomou tvář. Není to nikdo jiný než Martin, přilepený na té příšerně zmalované zrzce od něj z brigády. Ta jak jí strašně miluje. Ta, kvůli které se se mnou rozešel. Myslela jsem si, že už to přebolelo, že to se mnou nic neudělá, vidět ho, ale v tu chvíli se ve mě něco hnulo. Sevřelo se mi hrdlo a nemohla jsem se hnout z místa. Nevěděla jsem co mám dělat. V těle se mi všechno bouřilo. Měla jsem chuť něco udělat, jenomže jsem nevěděla co. Než jsem stačila cokoli udělat spatřil mě, jak na ně civím. nebylo to nic příjemného. Oba jsme stáli jako opaření a ani se nehnuli. první se zvedla zrzka. Vařila se ve mně krev, když se Martina zeptala, jestli nás nepředstaví. nejhorší ale mělo teprve přijít. představil mě jako jeho kamarádku, se kterou se dlouho neviděl. Když se zeptala, jestli to dítě není jeho, řekl NE. Do té chvíle jsem mlčela. teď už to ale nešlo. nadechla jsem se a slyšela se jak na něj křičím to, co ve mě už dlouho pěnilo. jednou se to ven muselo dostat. byla jsem ráda, že to bylo právě v tuto chvíli. Alespoň ví o dvojčatech. Ví o nich i ta zrzka. nemohla to přeslechnout. Vlastně je mi jí spíš líto...
S Lukášem jsem se vídala v každé volné chvíli. Moc jich nebylo, ale pokaždé jsme si to pořádně užili. Je mi s ním strašně dobře. Cítím se v bezpečí a klidná. pryč od všeho toho ruchu a chaosu... Snad se budeme vídat častěji, slíbil totiž, že až se špunti narodí, bude mi s nimi pomáhat a hlídat je.
Ve škole už se začíná končit. Píšeme písemné práce, uzavírají se známky, Vybírají se staré a dostávají se nové učebnice. Jen já žádné nedostala .Příští rok uvidím pravidelně snad jen Móňu a Lukáše. Vlastně mi to ani nevadí. Nastoupím do druhého ročníku, zatím co Monika už bude třeťák. Jestli tu školu ovšem nebudu muset dělat dálkově... . No jo s dvěma dětma dětma ... . Je to divné, nezvyknu si. Mamka říká, že si za chvíli zvykne každá.... Já asi ne. Je to všechno jiné. Víc vyčerpávající, než předtím.
Paní doktorka mi doporučila větší klid. Však už budou brzy prázdniny. To si klidu užiji ažaž. Budu se chodit koupat, válet se na louce, opalovat se...hmmm. Jestli se budud moci ještě hýbat. Jsem jedna velká koule! Vždyť jsem za těhotenství přibrala přes 15 kilogramů! A taky rodit. Brr. Doufám, že pak hned shodím všechno co jsem poměrně bezpracně nabrala. Docela se porodu bojím. Možná mi budou dělat císařský řez a já budu mít ošklivou jizvu.

Váha: 75kg
výška: 164 cm
obvod pasu: 91 cm
vysvědčení: 28.6 2006
termín porodu: 30.7 2006