Poslední pomoc 2

Kapitola 2

Před týdnem

               Město  bylo zahalené do sněhové přikrývky. Pouliční lampy, domy, výlohy obchodů i jednotlivá okna měla krásnou vánoční výzdobu. Jedno místo ve městě však toto předvánoční kouzlo postrádalo. Ještě před pár dny to byl střed města,kde se Vánocemi doslova žilo. Všude byl zlatý lesk, nespočet Santa Clausů a obrovský strom ozdobený barevnými kouličkami přímo uprostřed. Bylo to nákupní centrum, jehož jedna část se otřásla v základech po té, co v ní teroristická jednotka odpálila bombu.  V druhé části se ještě před výbuchem střílelo. Několik desítek lidí bylo zastřeleno, několik postřeleno a dva jedinci byli ušlapáni v návalu paniky.

Občané města i turisté zahalili toto místo do smutku. Chodili k němu pokládat vzkazy, květiny a svíčky.

 ,,Je to strašné,“ řekla mladá žena, která se namísto přišla podívat.

 ,,To je, Sarah. Měli jsme obrovské štěstí, že máma měla ten den zrovna dovolenou,“ řekl její bratr.

 ,,Ve které části měla máma ten obchod?“ zeptala se Sarah Weberová.

 ,,V té co vybouchla,“ řekl a v kapse kabátu mu zazvonil mobil. ,,Paul Weber,“ ohlásil se volajícímu.,,Jo, jsem s ní. Za chvíli přijedeme. Zatím čau,“ řekl a hovor ukončil.

 ,,Kdo to byl?“ zeptala se Sarah.

 ,,Luisa. Připravila ti pokoj,ale máme se zastavit u našich na večeři.“

 ,,Ok. Máš zapalovač?“ zeptala se Sarah a hledala něco ve své kabelce.

 ,,Nekouřím,“ řekl její mladší bratr Paul až příliš rychle.

 ,,Nekecej a naval ho sem,“ řekla a Paul z kapsy vyndal zapalovač s nahou ženou na obrázku a podal jí ho.  Sarah vyndala z kabelky hřbitovní svíci, zapálila ji a přidala k ostatním plápolajícím svíčkám.

         ,,Ahoj,“ pozdravila Sarah, když vešla k rodičům do domu.

 ,,Sarah, holčičko moje,“ objal ji její otec.

,,Jsem tak ráda, že jste všichni v pořádku,“ řekla Sarah a šla se přivítat i s matkou.

 ,,Mami, moc jsem se o tebe bála,“ řekla Sarah a matku objala. Ta ji ovšem nepřivítala tak hřejivou náručí, jako  otec.

 ,,To je od tebe hezké,“ řekla poněkud chladně.

 ,,Pojď ke mě špunte,“ řekl její nejstarší sourozenec Peter a Sarah objal a zvedl ze země. Jako jediný měl v rodině rovné dva metry na výšku.

 ,,Máš se dobře?“ zeptala se ho Sarah.

 ,,Tak v práci máme fofr,ale jinak dobrý,“ řekl a Sarah objala konečně i její sestra Luisa.

   ,,Jen ať se ti bráška pochlubí,“ řekla její o dva roky starší sestra Luisa.

 ,,S čím se mi máš pochlubit?“ praštila Sarah Petra.

 ,,Čekáme s Karin dítě.“

 ,,Cože? No to je bezvadný.“

 ,,Svět potřebuje dobré zprávy, aby zmírnil účinky těch špatných,“ řekl Paul a celá rodina se na něj podívala.

 ,,Co se s ním stalo?“ zeptala se Sarah.

 ,,Nevím. Poslední dobou ze sebe chrlí strašné věci,“ řekla Luisa.

 ,,Tak pojďte už konečně ke stolu,“ řekla jim máma, Eva.

 ,,Vylepšil jsem svojí omáčku, určitě ti bude chutnat ještě víc,“ řekl k Sarah její otec, Richard.

 ,,Za ty tři roky už jí stejně jen falafel a hummus,“ řekla Eva a vůbec ne přívětivým tónem.

         ,,Proč jsi vůbec přiletěla?“ ptala se Eva po tiché večeři.

 ,,Když jsem viděla na internetu co se tady děje, tak jsem dala okamžitě výpověď, sedla na první letadlo a letěla sem, domů.“

 ,,Takže kdyby nás tady ti tví kamarádíčkové nezačali zabíjet, tak bys vůbec nepřijela. A teď najednou se tady objevíš a my si z toho máme sednout na zadek,“ řekla Eva.

 ,,Mami, jací kamarádíčkové?“

,,Ti co nás tu začali vyvražďovat jako nakažený dobytek jsou ti, o které jsi se tam, v té Arábii starala. A nedělej tu překvapenou,“ řekla Eva a Sarah tím vyrazila dech.

,,Chceš mě snad vinit z toho, co se tady stalo? Mami, já jsem bombu do obchoďáku nedala!“

 ,,Ale všichni jste tam stejní.“

,,Evo, nech toho!“ okřikl jí Richard.

,,Mami, já s nimi rozhodně nejsem spřáhlá. Nesympatizuju ani s jejich stylem života, ani s jejich vírou a už vůbec ne s tímhle, co páchají všude možně po světě. I v zemi, kde jsem pracovala dělali atentáty. Na své vlastní lidi. I mě se to nelíbí.“

  ,,Tak proč tam s nimi žiješ?“

  ,,Já s nimi nežiju. Já tam jen pracuji. Starala jsem se tam o muslimské občany,  kteří  byli těmi teroristy sami postiženi! A neměj mi to za zlé, protože jsi jásala, že tvá dcera odjíždí pracovat až do Arábie a že se tam bude mít mnohem  lépe než tady. To jsem ti taky dokázala. Celý rok jsem  ti posílala polovinu své výplaty, abyste si tady polepšili. A ty mi teď řekneš, že jsem taky terorista? Tak to je vážně skvělé.  Já tam opustila přepych, ve kterém jsem tam žila a vrátila se sem se staženou prdelí co mě tady čeká za pohromu, zadek se mi klepal strachy z toho, že se ti v tom obchoďáku něco stalo! Ale když si myslíš, že jsem na straně teroristů, tak čau,“ řekla Sarah naštvaně, popadla svou kabelku a kabát a práskla za sebou dveře.

 ,,Mami,to jsi přepískla,“ řekl Peter a i s Luisou pospíchali ze Sarah.

         ,,Máma to tak nemyslela,“ říkala Luisa, když v půl desáté večer seděla u Sarah v posteli a jedly pizzu.

 ,,Já chápu, že je z toho v šoku, ale myslet si, že jsem terorista? To je snad moc, ne?“

  ,,Poslední dobou je nějaká jiná, pořád ve stresu, pořád naštvaná. Nepotěšilo jí ani to, že bude babička.“

 ,,Ještě před tím výbuchem?“

 ,,Řekněme třeba posledního půl roku.“

 ,,A nevíš čím to může být?“

 ,,Nemám tušení. No, snad ji to do Vánoc přejde,“ řekla Luisa a nasoukalas sebe poslední trojúhelník pizzy. ,,Hm, co máš zítra v plánu?“

 ,,Chci se jít podívat za holkama do nemocnice.“

 ,,Na oddělení?“

 ,,Jo, někdy dopoledne, když se operuje.“

 ,,Abys nepotkala Martina?“

 ,,No, tak trochu. Ale ten už má určitě jinou milenku,“ mávla Sarah rukou.

 ,,Nemyslím si,“ řekla Luisa.

 ,,Proč si to nemyslíš?“

,,Jen tak,“ řekla a vylezla z postele i s krabicí od pizzy v ruce.

 ,,No počkej, jestli máš důvod si myslet, že žádnou milenku nemá, tak mi to řekni,“ hodila po ní Sarah plyšového králíka.

 ,,No,on je teď pan profesor tak trochu rozvedený,“ řekla a uhnula plyšové želvě,která na  ní z postele její sestry letěla. ,,Dobrou noc!“ volala z chodby jejich společného bytu, který jednatřicetiletá Luisa obývala po dobu pobytu své sestry v Arábii sama.