Nechtěný dar - 13.

13.

               ,,Takže si to shrňme,“ řekl Zitin sympatický otec Paolo, když jim Zita pověděla o jejím výletu do Milána. ,,Zjistila jsi něco špatného, tak tě ten tvůj šéf vzal do Itálie, aby se to tam vyřešilo. Tam tě nechali, abys zjistila, že tam vaří drogy a mohli tě pak odklidit. Ten tvůj šéf se o to měl postarat, ale nedokázal to. Jen tě trochu přiškrtil a nechal jít. Ty jsi utekla a všechno řekla policii, ale ten policista byl bratr tvého šéfa a řekl to tvému šéfovi.“
 ,,Tak nějak,“ řekla mu Zita.
 ,,Přemýšlím o tom, jestli je chytré jít s tím znovu na tuzemskou policii,“ řekl Paolo.
 ,,Já už do Itálie nepoletím za žádnou cenu,“ řekla Zita.
 ,,Ale to po tobě nikdo nechce. Mám u italské policie pár známých. Zavolám jim,“ řekl Paolo.
 ,,Nabízel jsem Zitě, aby jela se mnou na Vánoce na Moravu. Sejde se tam celá rodina. Chtějí ji poznat. Beztak už o Zitě ví celá republika. Ale hlavně tam bude mít klid, odpočine si a nebude utíkat před žádnými novináři.“
 ,,Vánoce na Moravě? Jestli Zita nechce, tak klidně pojedu místo ní,“ řekla Helena, Zitina matka a naklonila se více ke mně. Nebo se mi to zdálo?
 ,,Však ona pojede, viď?“ Mrkl Paolo na svou dceru a čekal na spojení hovoru s jeho kamarádem policistou. Když se tak stalo, tak jsme si vyslechli trysk italských slov.
          ,,Tak co?“ ptala se Helena, když hovor ukončil.
 ,,No, všechno jsem mu vysvětlil a on řekl, že to bude brát jako anonymní hlášení, ale že ještě dnes tam pošlou komando z protidrogového,“ řekl Paolo.
 ,,Tak doufejme, že je chytí a bude všechno u konce. Do té doby tě nespustím z očí,“ řekl jsem a políbil Zitu na hřbet ruky. Nešlo si nevšimnout, jak se Helena podívala na Paola a oba se na sebe usmáli.
 ,,Já s tebou nemůžu jet!“ řekla Zita.
 ,,Proč ne? To že jsme spolu krátce jsme si vysvětlili.“
 ,,Já nemám dárky a s prázdnou nikam nejedu!“
 ,,Zituš,“ řekl jsem s úlevou, že její důvod je tak banální a dá se jednoduše vyřešit. ,,Můžeme jít nakupovat na Moravě, tam tě nikdo nahánět s foťákem a kamerou nebude.“
 ,,Jseš si tím jistý? Opravdu?“ zeptala se Zita.
 ,,Pane Votavo, máte rád uzené?“ zeptala se Helena a já jsem tím byl zaskočený, ale odpověděl jsem, že ano. Po pravdě jsem se mohl vždy po uzeném utlouci. ,,Tak to musíte ochutnat manželovo specialitu. Zito, pojď se mnou do kuchyně,“řekla Helena, vzala Zitu za ruku a táhla jí do kuchyně.

*

               ,,Zito, pojď se mnou do kuchyně,“ řekla mi máma a táhla mě tam.
 ,,Co blbneš?“ zeptala se mě šeptem.
 ,,Já? Proč?“
 ,,Proč s Michalem nechceš nikam jít?“ ptala se mě.
 ,,Jsem s ním sotva deset dní a z toho jsem dva strávila v Itálii.“
 ,,Máš ty vůbec oči?“
 ,,Proč?“
 ,,Vždyť je mladý, přitažlivý, sympatický, bohatý a ochotný vzít tě s sebou. Navíc chce s tebou být, i když ví, jak jsi divná.“
 ,,Mladý? Mami, Michal je o patnáct let starší než já.“
 ,,Ale to přeci vůbec není žádný problém.“
 ,,A sympatický to určitě je, ale přitažlivý? Nevím. Není to žádný atlet, čelo má až na temeno hlavy a vousy a vlasy sem tam šedivé.“
 ,,Tak proč s ním tedy jsi?“
 ,,Protože je milý, pozorný, klepou se mi něj kolena a když mě líbá, tak nechci aby přestal.“
 ,,Prostě jsi do něj zamilovaná. Co se stane, když se ho dotkneš?“
 ,,Kromě toho, že mi srdce buší ještě jednou tak rychle?“
 ,,Ehm. Nějaká vidina?“
 ,,Ne.“
 ,,A co říkal na to, když o tobě zjistil pravdu.“
 ,,Neustále mi opakuje, že jsem výjimečná. Když jsme se poznali v baru, tak chtěl kvůli mě zmlátit bandu mladých blbečků a dnes asi zlomil Mlhovi nos.“
 ,,Tak vidíš. I jemu na tobě záleží. Užívej si s ním, dokud to jde. Nikdy nevíš, koho jeden z vás potká příští měsíc, nebo co se komu z vás stane. Zito, odjeď s ním a přestaň o všem tak přemýšlet. Rozhoduj se srdcem a ne hlavou,“ řekla máma a já se na ní podiveně podívala, ale usmála jsem se na ní.
 ,,A teď mi podej z lednice ta uzená žebra.“
 ,,Ty je fakt máš? Já myslela, že jsi to řekla jen tak.“
 ,,Miláčku, sice jsem blonďatá, ale ne úplně blbá. Jo a vezmi příbory a okurky,“ řekla a s obrovskou mísou uzeného jehněčího běžela do obýváku za Michalem.

          ,,No, to je mi ale překvapení,“ řekla Denisa, když jsem společně s Michalem vešla do baru u Fredyho.
 ,,Ahoj Deni,“ řekla jsem a objala jí. ,,Děkuju moc za to letadlo. Bez tebe bych tam byla ještě teď.“
 ,,Co se stalo? Nebyla jsi úplně v pohodě,“ řekla a přivítala se i Michalem. Oba jsme si sedli k ní na bar a já jí povídala co se tam stalo. ,,No do prdele, ty vole, udělali jste s tím něco?“
 ,,Jo, neboj se. Táta volal na italskou policii a prý to začnou ihned řešit,“ řekla jsem jí.
 ,,Tak to je dobře. Ale nevrátíš se do té práce, že ne?“
 ,,Ne, dala jsem výpověď. Budu si muset najít něco nového.“
 ,,Kdybys nic nesehnala, můžeš být klidně tady,“ řekla a já se na ní jen usmála. Potom jsem jí popřála hezké Vánoce a po chvilce jsme s Michalem odešli.

*

               Kdyby byla soutěž o to, kdo nakoupí za nejkratší čas dárky pro celou rodinu, tak Zita vyhraje s přehledem. Nestačil jsem se v obchodním době ani rozkoukat a Zita měla vybráno.
 ,,Myslíš, že jsem se trefila?“ zeptala se v autě, když jsme měli polovinu cesty za sebou.
 ,,Já myslím, že dokonale. Neteř si z toho dárku určitě ucvrnkne.“
 ,,Bez tebe bych to nezvládla.“
 ,,No, tak ještě, že mě máš. Ale spíše mi řekni, co chceš k Vánocům ty, protože v tom jsem bezradný.“
 ,,Já jsem na tom podobně. Ale mě bohatě bude stačit tvá přítomnost,“ řekla a políbila mě.
 ,,Tak tu ti po následující týden mohu zaručit,“ řekl jsem a trošku přišlápl plyn. Byl jsem zvědav, co na Zitu řekne má rodina. Když jsem jim to včera zavolal, tak máma se sestrou začaly jančit, že pro Zitu nemají nic k Vánocům.

     Když jsem zaparkoval u chaty, tak mě Zita chytla za ruku.
 ,,Neboj se, budeš se jim líbit a všichni jsou dost v pohodě,“ ujistil jsem ji a pak jsme vystoupili.
 ,,Co když budu mít nějakou vidinu?“
 ,,Tak se neboj mi to říct, ať už to bude sebehorší, ano?“
 ,,Fajn,“ přikývla a já otevřel dveře do chalupy. Nikde nikdo nebyl a já si byl jistý, že budou čekat nastoupeni všichni před chatou.

*

               Chalupa, kam jsme s Michalem dorazili byla dost velká. Spíše to byl takový vesnický dům.
Uvnitř bylo krásně teplo a bylo slyšet praskání krbu, nikde ale nikdo.
 ,,Stlejda Míša!“ uslyšeli jsme a na chodbu vyběhla nádherná holčička s tmavými a kudrnatými vlasy.
 ,,Tady je moje anakonda,“ řekl Michal a zvedl ji do výšky a zatočil se s ní.
 ,,Stlejdo?“ zeptala se Michala, ale prohlížela si mě. ,,To je moje nová teta?“
 ,,Jo. To je tvoje nová teta Zita. Hezky se jí představ,“ řekl a postavil jí na zem.
 ,,Ahoj nová teto. Jmenuju se Sofinka a je mi tolik,“ řekla a ukázala tři prsty.
 ,,Ahoj Sofinko, já se jmenuju Zita a moc se mi líbí tvoje bačkůrky,“ řekla jsem a malá Sofinka se na svoje bačkůrky ve tvaru krokodýla podívala a pak udělala něco zcela nečekaného. Chytla mě za ruku, aniž bych to já nebo Michal čekali. Ale prostě to udělala.
 ,,Pojď teto, něco ti ukážu,“ řekla a táhla mě pryč z chodby. Šíleně se mi ulevilo, že jsem u téhle malé princezny žádnou vidinu neměla. Sofie mě dovedla do obýváku a ukázala mi stromeček, který byl téměř až ke stropu.
,,Zítra večer přijde Ježíšek a nechá mi tam dárečky, protože jsem byla moc hodná. Byla jsi taky hodná?“
 ,,No, to uvidíme, jestli mi tam Ježíšek taky něco nechá,“ řekla jsem jí a ona se dlouze zapřemýšlela. Pak se na mě podívala a řekla: ,,Jsi hezká teta. Tebe si nechám.“ Na to pak odběhla někam jinam.
 ,,Tak už mi tě schválil nejdůležitější člen rodiny. Je to na dobré cestě.“
 ,,Je kouzelná.“
 ,,Jo, to je. Hm, Zituško, když se tě dotkla“
 ,,Ne, nic jsem neviděla,“ odpověděla jsem mu na nevyřčenou otázku.
 ,,Fajn. Tak pojď, našel jsem zbytek,“ řekl Michal a vedl mě do kuchyně. Naznačil mi gestem, abych byla tiše.
     Čtyři dospěláci seděli kolem stolu a každý měl nějaký úkol. Michal šel k na první pohled své matce a chlebíček, který zrovna dodělala vzal a strčil ho do pusy.
 ,,Neujídej!“ řekla a plácla ho přes ruku. Pak si uvědomila co se stalo a podívala se na něj. ,,Michale! Konečně!“ vstala a objala ho.
 ,,Mami, tati, ségro a Honzo, tohle je Zita,moje přítelkyně. Zituško, máma, táta, ségra Renata a její manžel Honza,“představil nás.
 ,,Dobrý den,moc nás těší. Jsem ráda, že jste nakonec přijela. Já jsem Anna,“ řekla a podávala mi ruku. S obavami jsem se na její nabízenou dlaň podívala.
 ,,Mami,“ odkašlal si Michal.
 ,,Omlouvám se, já jsem zapomněla. Michal nám říkal, že se vás nesmíme dotýkat,“ řekla Anna.
 ,,Jsem Zita Šafránková a moc mě těší,“ řekla jsem a ruku jí podala sama. Anna mi jí stiskla a já se na ní s úlevou usmála, protože jsem neviděla vůbec nic. Stejně tak se to stalo u zbývajících členů rodiny.

          ,,Bráško, půjčíš nám auto, my si zajedeme do města ještě pro pár drobností,“ řekla Marika, kterou už jsem znala, Michalovi po obědě.
 ,,My?“ podíval se na ní.
 ,,Jo, my, ženy. Necháme vám tu ale Sofinku.“
 ,,Zita jde taky?“
 ,,No rozhodně ti jí tu nenecháme.“
 ,,A ty nemáš svoje auto?“
 ,,Tvoje je větší a lepší.“
 ,,Ale řídit bude Renata,“ řekl.
 ,,A proč ne já?“ ozvala jsem se za ním.
 ,,Promiň zlato, ještě jsem si neověřil tvé řidičské schopnosti,“ řekl a zaklonil v křesle hlavu, aby na mě viděl. ,,Navíc bys mi rozštelovala sedačku i volant.“
 ,,Ok,“ řekla jsem mu a chtěla odejít, ale Michal mě chytil a stáhl k sobě.
 ,,Pusu nedostanu?“ zeptal se.
 ,,Ať ti dá pusu Renata,“ řekla jsem a Renata, Marika i Anna mi zatleskaly.
 ,,Nechal jsem jí s vámi hodinu a hned jste jí naočkovaly proti mně,“ stěžoval si, ale jen na oko. Potom předal Renatě klíčky od auta a všechny ženy odjely.Kromě Sofinky.

     ,,Co máš s Michalem v plánu?“ zeptala se Renata cestou do města.
 ,,Myslíš jako jestli ho nechci oškubat z peněz, zviditelnit se vedle něj a pak ho odkopnout? Tak to opravdu v plánu nemám.“
 ,,Však mu taky dalo dost práce, než tě získal. Nebo spíš našel,“ řekla Marika.
 ,,Jo, to je pravda. Začal kvůli mně chodit do toho baru skoro každý den a pak jsem mu jednou prostě padla k nohám a on mě odvezl k sobě.“
 ,,Michal nám to zakázal, ale stejně se vás chci zeptat, jak je to s tou vaší schopností? V novinách a v televizi říkali pokaždé něco jiného,“ řekla Anna.
 ,, Mají to všechny ženy u nás v rodině. Všechny ženy přede mnou to měly tak, že když se někoho dotkly, tak viděly, jestli jim od toho člověka něco hrozí. Já to mám trošku jiné. Já vidím i co se stane ostatním,“ vysvětlila jsem ve stručnosti.
 ,,Jak to vidíš? Jako vidinu?“ zeptala se Renata.
 ,,Přesně tak. Jsou k tomu ještě příznaky jako bodání v hlavě a docela často mdloby.“
 ,,Takže když jste se dotkla někoho v té restauraci, tak jste viděla, jak tam vletí to auto?“ zeptala se Anna.
 ,,Přesně tak. Proto jsem se tam vrátila a ty lidi se snažila dostat pryč. Oni místo toho, aby byli rádi, že je to auto nesrazilo, tak na mě volali televizi a novináře.“
 ,,Ale Michal se vás normálně dotýká. A já a Sofie jsme se vás také dotkly,“ řekla Anna.
 ,,A nic jsme neviděla. Nefunguje to vždy. Nevím proč to tak je. Máma si myslí, že když se někoho dotknu a nic nevidím, tak nehrozí nic jemu ani od něj.“
 ,,Tak to jsem si oddychla. Každopádně se budeme snažit se vás nedotýkat. Jen nevím jak to vyjde se Sofi.““
 ,,To je pořádku. Budu ses tím muset naučit žít.“
 ,,To budeš mít po celý život?“ zeptala se Marika.
 ,,Dědí se to z matky na dceru, takže pokud se mi narodí dcera, tak to u mě zanikne.Pokud syn, tak to budu mít stále. Ale nikomu v rodině se syn zatím nenarodil. Od té doby co se to začalo vyskytovat se rodí jen samé holky.“
 ,,Takže můžu určitě počítat s vnučkou?“ zeptala se Anna.
 ,,Mami, vždyť spolu nejsou ani měsíc. Můžeme být rádi, že takhle hezká a mladá holka chce našeho vyplešatělého a starého Michala. Tak jí hned nestraš s vnoučaty, nebo nám uteče,“mrkla na mě Renata. 

     Michalovo sestry i matka byly skvělé a úžasně se mi s nimi nakupovalo. Nikde žádné lidi, kteří by mě okukovali,nikde žádní novináři a žádní fotografové. Bylo to skvělé odpoledne a já s pomocí Michalových sester konečně objevila vhodný dárek i pro něj.