Poslední pomoc 4

KAPITOLA 4

               Bylo osm hodin ráno, když se Sarah probudila sama v posteli s hlavou jako střep. Snažila se soustředit se na okolí. Ležela v posteli s bavlněným povlečením a výhledem na dveře od ložnice, na kterých visely její šaty z večera a na nich přišpendlený vzkaz. NOC BYLA BOŽSKÁ. TY JSI BYLA BOŽSKÁ. NEMĚL JSEM SRDCE TĚ BUDIT. KDYŽ BUDEŠ CHTÍT, PŘINES MI KLÍČE DO PRÁCE A NEBO TU NA MĚ POČKEJ. PS: SNÍDANI MÁŠ V KUCHYNI.. M..
 

Sarah vylezla z postele a oblékla si první co ji přišlo pod ruku a tedy Martinův župan. Našla svou kabelku a vyndala z ní mobil. Měla na něm dvě zprávy. První byla od sestry, která jí psala v půl jedné ráno: UŽ NA TEBE NEBUDU ČEKAT. JDU SPÁT. DOUFÁM, ŽE SI TO S PANEM PROFESOREM POŘÁDNĚ UŽIJEŠ.
 ,,To si piš, že jsem si to užila,“ řekla Sarah a nakoukla do další místnosti. Natrefila na kuchyň. Další sms byla od Paula. KDE JSI? CELOU NOC JSI NEBYLA DOMA. JE VŠECHNO V OUKAJI?
Nechtělo se jí odepisovat a tak svému bratrovi rovnou zavolala. ,,Čau bratříčku,“ řekla, když hovor přijal.
 ,,Čau. Kde jsi byla celou noc?“
 ,,Proč se ptáš a jak to víš?“
 ,,Spal jsem u tebe v bytě. Veronika mě vyhodila.“
 ,,Kdo je Veronika?“
 ,,Moje přítelkyně. Tedy, teď už asi bývalá.“
 ,,To je mi líto. Byla jsem na neurochirurgickém večírku. Asi tak za hodinu dorazím.“
 ,,Mám pro tebe přijet?“
 ,,Ne, to je v pohodě.“
 ,,Tak fajn. Zatím čus,“ ukončil její bratr hovor a Sarah došla k jídelnímu stolu, kde pro ní byla připravená snídaně od Martina. Bylo to vše schované pod látkovým ubrouskem. Nadzvedla ho a musela se usmát. I po době, kterou byli od sebe si Martin pamatoval její oblíbenou snídani, kterou byl skořicový uzel, bílý jogurt a černý čaj s citronem. Na talířku byl skořicový uzel, v kelímku vedle něj bílý jogurt a v hrnečku připravený sáček s čajem a v maličké misce tři kostky cukru a dva plátky citronu. Sklenice džusu a krabička s tabletkami proti bolesti hlavy.

          ,,Jsem doma!“ zahlásila Sarah, když se vrátila do bytu.
 ,,Máš hlad?!“ volala z kuchyně Luisa.
 ,,Ne!!“ zahlásila Sarah a zouvala si boty a kabát.
 ,,Mám se ptát, kde jsi byla?“ zeptal se Paul, který přišel za ní na chodbu.
 ,,To je na tobě, jestli to chceš vědět.“
 ,,Myslíš si, že jsem blbeček? Když vidím co máš na sobě a když jsi řekla, že jsi byla na neurochirurgickým večírku, tak mi došlo, že jsi byla s ním.“
 ,,To znamená s kým?“
 ,,S Martinem Samtem.“
 ,,Ano, trávila jsem noc s Martinem Samtem. Naprosto nečekaně a přes své vlastní překvapení jsem se dnes ráno probudila v jeho posteli.“
 ,,Nebyl právě on důvodem proč jsi odjela?“
 ,,Byl.“
 ,,A myslíš si, že je správný v tom pokračovat?“ říkal vyčítavě její bratr Paul.
 ,,Nechceš toho nechat? Navíc oni v tom nepokračují, oni znovu začínají,“ řekla Luisa a do bratra píchla vidličkou.
 ,,Au, jsi blbá? Snažím se tu ochránit morální zásady své sestry,“ říkal a mnul si místo, kam mu sestra zabodla vidličku.
 ,,Podívej se na ní. Usmívá se a má zrůžovělé tváře. Měla prostě super noc a pokud bude s Martinem dál, tak na tom nic nemorálního není. Jsou dospělí, Sarah je svobodná, Martin rozvedený a moc o ní stojí. A víš co? Pokud chceš ty, zrovna ty, kázat o morálce, tak si zbal ty věci co jsi si přinesl a běž k mámě,“ řekla mu Luisa a tím ukončila debatu. Vrátila se k pečení vánočního cukroví a Sarah se odebrala do koupelny.

               Čtyři pomalá zaklepání na dveře následované čtyřmi rychlejšími. To byl signál, že za dveřmi Martinovi kanceláře stojí Sarah. V ten moment, když tento signál uslyšel, vzpomněl si na něj. Během doby, kdy byla Sarah v cizině na něj takhle nikdo neklepal. Martin vstal a přešel ke dveřím.
 ,,Ahoj,“ usmála se na něj Sarah.
 ,,Ahoj, pojď dál,“ řekl a zavřel za ní dveře,o které ji následovně opřel a líbal jí.  ,,Jak jsi se vyspala?“
 ,,Ehm, dobře, děkuji.“
 ,,Našla jsi vzkaz?“
 ,,Našla.“
 ,,A snídala jsi?“
 ,,Jo, děkuji. Nezapomněl jsi na mé zvyky.“
 ,,Ne. Pamatuju si i třeba na tohle,“ řekl a přešel ke svému stolu, odkud z jeho zásuvky vytáhl sušenku v čokoládě.
 ,,No vážně, ty jsi nezapomněl!“ byla Sarah překvapená, když jí podal její nejoblíbenější sušenku. Ihned ji rozbalila a zakousla se do ní. ,,Tak tohle mi chybělo," řekla Sarah a Martin přišel k ní a polibkem ji odstranil droběk sušenky, která ji ulpěla na horním rtu.
,,Ehm, ty dnes neoperuješ?"
 ,,Kdepak. Zavíráme na svátky oddělení, takže už neoperujeme."
 ,,Takže doháníš resty v papírování?"
 ,,Od té doby, co mi s tím nikdo nepomáhá to nestíhám," podíval se vyčítavě na Sarah, která mu v době zaměstnání na jeho klinice dělala pomocnou sekretářku. ,,Dáš si něco? Čaj? Džus?"
 ,,Ne, díky. raději mi řekni, jak to máš se stavem sester."
 ,,No," řekl a opřel se zadkem o stůl, neboť Sarah seděla v jeho křesle.  ,,Otevíráme vrchní patro, ze kterého bude v průběhu jara dětská neorochirurgie a chci tam někoho zodpovědného jako staniční sestru."
 ,,No a jako normální sestry?"
 ,,Ty hledáme také."
 ,,A já bych ti nestačila?"
 ,,No, já i Elke s tebou počítáme jako se staniční sestrou. Oba víme, že tu práci budeš zvládat s plným nasazením a ostatní tě budou respektovat. Víš co? Půjdeme se tam nahoru podívat. Co říkáš?"
 ,,Tak jo," souhlasila Sarah. Martin jen zvedl telefon a nahlásil na oddělení, že bude k dispozici na mobilu. Potom popadl obrovský svazek klíčů, Sařinu dlaň a vedl jí z kanceláře. Ona se z jeho sevření dlaně na chodbě vymanila a tiše šla vedle něj ke schodišti.
          Na nově vzniklém dětském oddělení ji ukazoval každou místnost, i když to měl být jen sklad.
 ,,Dětské postýlky? Ty tu chceš operovat mimina?" zeptala se, když došli na pokoj vedle sesterny, kde klasické postele nahradily dětské postýlky pro nejmení.
 ,,Jo. Přijal jsem novou doktorku a ta se specializuje na spini bifidy."
 ,,Na rozštěp páteře?"
 ,,Jo. Je to fakt super, protože nám starým se do toho moc nechce a na dětským takové děti moc nemají, tak se toho bojí. Takhle to odoperujeme a pak tady to dítě může zůstat a my nemusíme běhat jak debilové na dětské."
 ,,Takže nová doktorka? Proč jsem ji neviděla na večírku?"
 ,,No, někdo sloužit musel."
 ,,Je mladá?"
 ,,Jo, asi pětatřicet. Je taková milá a zrzavá. Proč se ptáš?"
 ,,Jen tak," řekla Sarah.
 ,,Nežárlíš tak trochu?"
 ,,Nevím, proč bych měla."
 ,,Já jsem třeba vždycky úplně vykolejený, když si představím, že jsi byla bůhví s kým v Arábii," řekl a odešel z pokoje odemknout místnost naproti přes chodbu.  ,,Jinak, tady je pracovna staniční sestry," dodal a počkal až Sarah do pokoje vejde, aby mohl ten pokoj pro pacienty zamknout.
Pracovna staniční sestry byla sice malá, ale za to poměrně světlá místnost s malým balkonem, jež měl výhled mimo hlavní areál nemocnice. Místnost byla zařízena jednoduše a to rohovým stolem, skříní a koženou pohovkou.
 ,,Po celou dobu v Arábii jsem tam nikoho neměla," pronesla Sarah do ticha. Cítila, jak se na ní Martin vzrušeně podíval.
 ,,Tak to potom chápu tu dnešní noc. Vypadalo to, že chceš tu dobu dohnat. A já ti s tím klidně pomůžu," řekl, otočil si jí prudce k sobě, až se jí vlasy rozletěly. Začal jí líbat neskutečně nenasytně.
Sarah myslela, že spolu skončí na oné pohovce, ale Martin, vážený profesor neurochirurgie, si ji vzal jako zvíře ohnutou přes stůl.

      ,,Takže takhle probíhají pracovní pohovory?“ zeptala se Sarah, když se po rychlém a divokém sexu zezadu upravovala.
 ,,To je jeden z benefitů pro staniční sestru. Ale jen pokud ji budeš dělat ty. Jinou nechci,“ řekl a zazvonil mu v kapse kalhot mobil.
 ,,Samt, prosím,“ ohlásil se do telefonu. ,,Dobrý den Petře. A jaké jsou to příznaky? Aha, jo, tak já tam zajdu. Teď mám čas. Dobře, zatím.“
 ,,Práce?“
 ,,Jo. Na chíře mají pacienta s podezřením na vyhřezlou plotýnku. Půjdu se tam podívat. Jdeš se mnou?“
 ,,Jo,klidně,“ řekla Sarah a následovala ho.

     ,,Sarah?“ divil se její bratr Peter, když ji viděl v doprovodu Martina Samta, kterému kvůli konziliu telefonoval.
 ,,Nevěděla jsem, že dnes sloužíš. Já, ehm, byla jsem tu, ehm,“ zadrhávala se Sarah.
 ,,V klidu, nejsem jako Paul. Ale možná se tu i budeš hodit. Ten pacient, kvůli kterému jsem vám volal, pane profesore, nemluví německy. Je to Arab. Byl zraněný při tom atentátu v obchoďáku.“
 ,,Naučila jsi se tam arabsky?“ podíval se Martin na Sarah.
 ,,No, jako jo, domluvím se.“
 ,,Tak budeš u vyšetření se mnou a budeš mi překládat,“ řekl Martin a i se tak stalo.
     ,,Ty ho znáš?“ zeptal se Peter, když z pokoje arabského pacienta vyšli.
 ,,Jo. Ošetřovala jsem ho už v Arábii,“ svěřila se Sarah.
 ,,Ale nějak nadšená z toho nejsi, co?“
 ,,No, tam byl asi třicet kilometrů od nás atentát. Poslala bombu na starověký chrám. A jeho vynesli z toho chrámu jako oběť. Nechce se mi věřit, že se mu to stalo znovu.“
 ,,Tak může to být třeba jen hodně blbá náhoda.“
 ,,Ale taky nemusí. Každopádně v té nemocnici když byl, tak byl vzorný pacient. Neměl problémy ani se mnou, jako s cizinkou a nemuslimkou.“
 ,,Tak neboj se, já ho tady budu mít pod dohledem.“
 ,,Spoléhám na tebe, bráško.“
 ,,No hele, a jak je to jako s Martinem? Zase spolu?“
 ,,No, já nevím. Byla jsem se tu podívat na to jeho nové oddělení. Chce mě tam jako staniční sestru.“
 ,,Ne jen jako sestru. To víme všichni,“ řekl Peter a podíval se na hodinky. ,,Promiň ségruše, musím běžet. Jdu na ambulanci. Uvidíme se doma,“ lípnul jí pusu na tvář a odbíhal.