Poslední pomoc 5

KAPITOLA 5

 

                Sarah byla na Vánoce řádně připravená. Zbývaly do nich tři dny. Zrovna doma dozdobila poslední perníčky, když se ozval její telefon.

 ,,Ahoj bratře, copak bys rád?“ zeptala se Petra, který ji telefonoval.

 ,,Ahoj, máš teď něco na práci?“

 ,,Už ne.“

 ,,A nejsi náhodou v nemocnici?“

 ,,Co bych tam měla dělat?“

 ,,Prohlížet si své budoucí pracoviště a nebo minulého milence a přítomného přítele.“

 ,,Nedělám ani jedno. A s Martinem nechodím.“

 ,,No, celý špitál si povídá o něčem jiném. Ale to je teď jedno. Potřeboval bych tvé nově nabité zkušenosti s arabštinou.“

 ,,Ten tvůj pacient?“

 ,,Jo, pořád říká jen tvé jméno a nechce na sebe nechat sáhnout.“

 ,,Tak já přijedu,“ řekla Sarah a moc se jí nechtělo. Nechtělo se jí vůbec, ale nemohla nechat nemocného v nouzi.

 

     ,,Ahoj,“ pozdravila bratra, když přišla na jeho oddělení.

 ,,Ahoj, díky, že jsi přišla. Zajdeme za ním?“ zeptal se Peter.

 ,,Proto jsem tu,“ řekla Sarah a za arabsky hovořícím pacientem se vydala.

Když ji viděl, trochu se uklidnil a mluvil s ní.

 ,,Jak se máte?“ zeptala se ho Sarah.

 ,,Vy si mě pamatujete?“ byl překvapený. Když za ním byla poprvé, neměla čas se s ním bavit a nechtěla to dělat před Martinem. Teď na něj měla klidně celý den.

 ,,Ano, pamatuji. Vy mě taky, Faride?“

 ,,Na vás nelze zapomenout. Moc hezky jste se o mě starala. Ne jako ty slepice tady.“

 ,,Nestarají se o vás hezky?“

 ,,Dělají, že jsem zločinec. Myslí si, že jsem poslala do větru ten obchoďák já. Přitom já tu chci jen začít znovu. Mám neskutečnou smůlu, o všechny jsem přišel v Arábii, když spadl ten chrám. Alláh ke mně není nakloněn. I tady mě chtěl zabít.“

 ,,Co jste v tom obchoďáku dělal, když tam bouchly ty bomby a začalo se střílet?“

 ,,Nakupoval jsem tam dárky. Líbí se mi tenhle zvyk Vánoc. Našel jsem si tu přítelkyni a chtěl jí koupit dárek. Ona je Němka, víte?“

 ,,A chodí za vámi?“

 ,,Zastřelili ji.“

 ,,Omlouvám se, to jsem nevěděla. Bolí vás teď něco?“

 ,,Trochu v té ráně to škube.“

 ,,A už to dnes viděl doktor?“

 ,,Ne, nechtěl jsem, aby na mě sahali. Chtěl jsem, abyste tu byla vy. Tam jste mě také vyléčila.“

 ,,Zavolám sem lékaře, který se na tu ránu podívá a já vám ji pak obvážu. Nebojte se, ten lékař je můj bratr,“ řekla a Farid souhlasil.

     ,,Bratr říkal, že se ta rána hojí hezky a za dva dny by vás mohli propustit,“řekla, když Peter z pokoje odešel.

 ,,Opravdu? Budu rád, až odtud odejdu. Jsou tu na mě zlí. Hlavně sestry.“

 ,,Tak já za vámi zítra zase přijdu, ano?“

 ,,Jste moc hodná a Alláh to ví. Stejně jako váš Bůh.“

 ,,Děkuju. Tak se mějte a kdybyste cokoliv potřeboval, tak jim to řekněte. Oni se o vás postarají,“ řekla a z pokoje odešla. Cestou na sesternu se míjela s lékařem. Na první pohled Faridův krajan. Takový, kterého když potkají lidé na ulici, odvrací oči, aby to náhodou nebyl terorista. Lékař byl v bílém a měl s sebou brašnu s léky a notebookem.

 

     ,,To byl chirurg?“ zeptala se Petra.

 ,,Kdo?“ zeptal se, ale nezvedl oči od chorobopisu, který si prohlížel.

 ,,Ten doktor, co vycházel ze sesterny.“

 ,,Jo, ten arabský? Ne, to je internista. Přišel se na něj podívat. Jsou prý ze stejného města. Co jsi se od něj dozvěděla?“

 ,,Od toho doktora?“

 ,,Ne, od toho Farida, přeci.“

 ,,Aha, promiň jsem myšlenkami jinde.“

 ,,To vidím. Jestli jsi o tři patra výš, tak chápu.“

 ,,Jako na neurochirurgii? Ne, tam nejsem. Přemýšlím o tom Faridovi. Prý se k němu všichni, hlavně sestry, chovají jako k teroristovi. Vyprávěl mi, že mu v tom obchoďáku zastřelili přítelkyni.“

 ,,Skoro každému tam někdo umřel. Byla to jeho rasa, co to udělala. Nemůže obviňovat tu naší, že k němu, jako k představiteli rasy, která nás tu chce zničit, přistupujeme s despektem. To ty jsi k němu možná až moc milá.“

 ,,Snažím se,“ řekla a zamyslela se.

 ,,O čem přemýšlíš?“

 ,,O tom internistovi. Měl s sebou brašnu. Takovou tu pohotovostní. Ještě nikdy se mi nestalo, že by konzilium přineslo vlastní léky.“

 ,,Snad si nemyslíš, že by sem propašoval bombu.“

 ,,Lékař a bombu?“

 ,,No, tak vidíš. Když už je řeč o bombách. Byla jsi od té večeře u našich?“

 ,,Ne.“

 ,,Ani jsi si s našima nevolala?“

 ,,Jen s tátou. Paul si stěžoval, že jsem si zase začala s Martinem. Táta se mě na to zeptal, nic mi nevyčítal, ani neříkal nic o tom, že je Martin pro mě starý a dělám největší chybu ve svém životě. Ptal se jak se mám a jestli mi bude vyhovovat štědrovečerní večeře v šest večer.“

 ,,Máma se neozvala?“ zeptal se a jediný pohled jeho sestry mu stačil jako odpověď.  ,,Takže neozvala.“

 ,,Venku se začíná stmívat. Půjdu pomalu domů.“

 ,,Pěšky?“ vyděsil se Peter.

 ,,Vyčistím si hlavu. Potřebuji si nějak všechno uspořádat v hlavě.“

 ,,Je to bezpečné?“

 ,,Měj se bráško, pa,“ lípla tentokrát pusu na tvář ona jemu a odešla.

 

     ,,Samt, prosím,“ zvedl Martin telefon ve své pracovně.

 ,,Tady Peter Weber, chirurgie. Dobrý den.“

 ,,Áh, Petře, zdravím vás. Pokud chcete konzilium, tak zavolejte prosím na sesternu. Já už jsem na odchodu.“

 ,,To je dobře. Nechci konzilium, děkuji. Teď z oddělení odešla Sarah a má v plánu jít domů pěšky a sama.“

 ,,To je blázen. Tady se lidé střílí a vybuchují domy a ona půjde přes půlku města sama a ve tmě?“

 ,,No právě. Proto vám volám. Navíc neodcházela zrovna pozitivně naladěná.“

 ,,Dovedu jí domu.“

 ,,K ní nebo k vám?“

 ,,No, Petře?“

 ,,Pardon. Díky moc.“

 ,,Aby bylo jasno. Já Sarah miluji. Rozvedl jsem se , abych s ní mohl být a udělám pro ní cokoliv.“

 ,,A já vám za to moc děkuji,“ ukončil tím Peter hovor.

 

     Martin popadl mobil, svou tašku a kabát a spěchal z oddělení i nemocnice. Sarah viděl, jak jde pomalu po chodníku. Přidal do kroku, aby jí dostihl, což mu nedělalo moc velké problémy.

 ,,Sama? Sama?“ zeptal se, když došel těsně za ní. Sarah se vyděsila a uskočila stranou.

 ,,Pane bože, co tu děláš?“

 ,,Běžím za tebou jako blázen.“

 ,,Jak víš, že jsem byla v nemocnici?“

 ,,No, volal mi Peter, že jdeš domu sama a ne dobře nalazená.“

 ,,Na jednu stranu bych se měla rozčílit, že se ke mně chováte jako k malé holce. Na druhou stranu opravdu nejsem v dobrém rozpoložení,“ řekla Sarah a Martin jí vzal kolem ramen.

 ,,Co kdybych ti zkusil to rozpoložení zlepšit?“ zeptal se a políbil ji lehce na pravý spánek.

 ,,A jak?“

 ,,Začal bych dobrou večeří v restauraci, pak bychom se přesunuli třeba ke mně, dali bychom si skleničku nebo dvě vína a ty bys mi povyprávěla co tě trápí. Pak ti napustím vanu plnou pěny a udělám ti masáž,“ vyložil Martin svůj plán a Sarah nemohla jinak, než souhlasit.

     ,,Takže máš špatný pocit z toho Araba?“ zeptal se Martin, když byli oba u něj doma a upíjeli francouzské růžové víno.

 ,,Jo. Já mu totiž nevěřím. Myslím si, že není taková oběť jak povídal. A už vůbec nevěřím tomu, že v obchoďáku nakupoval dárky, zrovna když se tam stal atentát. A ještě mu během toho zabili holku.“

 ,,A co kdybys tam zítra prostě nešla? Nejsi povinná se o něj starat. Nejsi tam zaměstnaná.“

 ,,Ráda bych tomu přišla na kloub.“

 ,,Zlato, nejsi ani slečna Marplová, ani Jessica Fletcherová a ani Columbo.“

 ,,To já přeci vím.“

 ,,Já vím, že to víš. I vím, že tě zajímá to zjistit. Jen doufám, že víš, že by mohl být i nebezpečný.“

 ,,Tak po téhle tvé řeči už ani nevím, jak se jmenuji.“

 ,,Sarah.“

 ,,No jo vlastně, dík,“ řekla Sarah a zasmála se tomu

 ,,Nezní Sarah Samtová lépe, než Sarah Weberová?“ zeptal se jí Martin a šel pro zbytek vína v láhvi.

 ,,Co co cože? Nezbláznil jsi se?“

 ,,Nemyslím si.“

 ,,Já, ehm, nevím, co říct,“ řekla a na ex dopila svou sklenku vína a natáhla ruku k Martinovi, který ji skleničku dolil. I to vypila na ex. ,,Sakra! Má tohle být snad žádost o ruku?“

 ,,Mohla by být, ale nemám prstýnek, takže to žádost o ruku být nemůže,“ řekl a čekal na její reakci. Nasadila absolutně neprůhlednou masku, takže nevěděl na čem je. ,,Půjdu ti napustit vanu s pěnou?“

 ,,Neměla bych jít domu?“

 ,,Zůstaň, prosím,“ řekl Martin. ,,Ještě ti dlužím vanu a masáž. A chtěl bych, abys tu se mnou zůstala. Chci spát po tvém boku,“ řekl a políbil jí do dlaně.

 ,,Tak dobře. Ale dám si jen sprchu.“

 ,,Koupelna je ti celá k dispozici,“ řekl a sledoval jak odchází do koupelny. Po masáži uvolněně usnula s hlavou u Martina na hrudníku.

 

 

          ,,Ahoj miláčku, co ty tady?“ ptal se Martin, když za ním Sarah přišla na ambulanci, kde měl svou poradnu.

 ,,Ahoj, nesu ti klíče, abys se dostal domů,“ řekla a Martin si jí k sobě přitáhl za šálu a políbil jí.

 ,,Já klíče mám. Tyhle jsou tvoje. Sabine, dejte si pauzičku,“ řekl sestře, která s ním ordinovala. Byla to mladá, dlouhovlasá černovláska s černě podmalovanýma očima.

 ,,Děkuji pane profesore. Už mám hlad jako vlk,“ řekla, vzala si mobil, klíče a peněženku a odcházela z ordinace.

 ,,Nová sestřička?“ zeptala se Sarah.

 ,,Jo, příjemná holka.“

 ,,A taky hezká.“

 ,,Jenže já mám raději blonďaté heterosexuálky. Sabine je lesbička. Chodí se sestrou z neurologické ambulance.“

 ,,Aha,“ řekla Sarah úlevně. ,,No, jak jsi to myslel, s těmi klíči?“

 ,,Sarah, za ten týden jsem poznal, že tě miluju snad ještě víc, než dřív. Chtěl bych s tebou být a myslím to vážně. Rád bych, abys se ke mně nastěhovala a vzala si mě za muže,“ řekl a z kapsy vyndal černou krabičku. Sarah byla v šoku, ale když si před ní Martin klekl a na prsteníček ji nasadil prsten s kamenem, tak přestala snad i dýchat.

 ,,Ty jsi se musel úplně zbláznit.“

 ,,Do tebe.“

 ,,Já jsem odjela, abych se od tebe odřízla a teď se vrátím a ty si mě chceš vzít?“

 ,,Chtěl bych si tě vzít i kdybys neodjela. Jinak bych se nerozváděl. Ale už se nikdy rozvádět nechci.“

 ,,Chceš být se mnou až do smrti? A uvědomuješ si, že to může být klidně i padesát let?“

 ,,No, pro mě už ne. Pro mě už maximálně čtyřicet.“

 ,,Tak já bych s tebou těch čtyřicet let ráda strávila.“

 ,,Takže si mě vezmeš?“

 ,,Vezmu,“ řekla a šťastný Martin jí popadl do náruče.

 

      ,,Čau,“ pozdravil Sarah Peter, když přišla na jeho oddělení.

 ,,Ahoj,“ odpověděla mu Sarah a dala mu pusu na tvář.

 ,,Ale, nějaká dobrá nálada. Co se stalo?“ zeptal se Peter a Sarah mu strčila před oči svou levou ruku. ,,Předčasný dárek?“ zeptal se Peter.

 ,,No, vlastně i jo.“

 ,,Je krásný a padne ti. Vypadá jako zásnubní,“ řekl Peter a podíval se na Sarah. Ta se na něj jen zářivě usmála. ,,Ne! Ne! Jako vážně? Je to opravdu zásnubní?“

 ,,Jo. Od Martina.“

 ,,Tak to zírám. To je super. Moc ti to přeju,“ řekl a svou sestru objal.

 ,,Děkuju. Teď zajdu za Faridem a pak domu.“

 ,,K sobě nebo k Martinovi?“

 ,,To ještě nevím. Zatím ahoj,“ řekla a šla k pokoji, kde sídlil arabský pacient.

     ,,Dobrý den, Faride,“ pozdravila Sarah, když přišla k němu do pokoje. Byl tam i arabský lékař, ale oba byli oblečení na nemocnici velice nezvykle. Hlavy měli zahalené do šátků, na sobě černé oblečení a neprůstřelnou vestu. Jakmile k nim Sarah vešla, tak jí chytili, svázali jí ruce za zády, zalepili ústa a hodili jí na zem, do rohu místnosti.