Pod křídly andělů - 2. kapitola (15+)

 

Řidič auta stáhl kouřové sklo u předních dveří, vyndal ze rtů nedopalek cigarety a hodil ho otevřeným oknem na chodník. Z očí sundal sluneční brýle a rozhlédl se po ulici. Kolem auta se v mžiku začaly shromažďovat prostitutky a samy se řidiči nabízely. Házely jeden svůdný pohled za druhým, vystavovaly na obdiv své bujné poprsí v tenké nebo průhledné látce trička s obřím výstřihem, které toho víc odhalovalo nežli skrývalo, nebo si laškovně olizovaly rty. 

 

Amy, ač se jí to celým jejím bytím příčilo, rozhodla se přidat k nim. Po rozhovoru s Tiffany se rozhodla, že změní svůj přístup. Přesvědčila sebe samu, pokusila se zahodit ostych a chtěla se konečně začít snažit. Nebylo to nic lehkého, zvlášť pro dívčinu, která byla od jakživa spíš uzavřenější a stydlivější povahy, avšak jediné, co ji drželo v myšlenkách nad vodou, byla vzpomínka na její nejbližší, o které přišla a její malou světlovlasou sestřičku. Právě láska k Sarah jí dodávala sílu a odvahu. Dělá to pro ni, ne pro sebe. Ona ji potřebuje. Musí to zvládnout, nedat na sobě příliš znát svou nervozitu.

 

Pevně stiskla černou kabelku, jež třímala v rukách a zhluboka se nadechla, aby sebrala alespoň špetku odvahy. Stále jí to dělalo problémy. Pomalu se rozešla k autu.

 

Řidič zdařile ignoroval řeči všech dívek postávajících u vozu a zkoumavým pohledem přelétl ulici. Jezdil očima sem a tam, než se jeho pichlavý pohled zabodl do Amy, která byla na půli cesty k němu. Zastavila se a podívala se na muže za volantem. 

 

„Hej, ty, pojď sem!“ ukázal na ni prstem. „Já?“ tázala se němě Amy a automaticky si namířila ukazovákem na hruď. Jeho jednání ji zaskočilo. Muž jenom protočil světlé oči, div, že si nezaklepal na čelo. „Jo, ty.“ Odpověděl otráveně, jako by snad mluvil s negramotným. 

 

Dívka se tedy rozešla jeho směrem. Muž jí pokynul gestem ruky, aby si nastoupila na místo spolujezdce. Otevřela dveře a nasedla do auta. Věděla, že teď by měla navázat rozhovor dřív, než si to ten muž rozmyslí a vybere si jinou dívku. Trhaně se nadechla a obrátila pohled na muže po svém boku. Kdyby nebyl na první pohled tak nevraživý, řekla by, že je docela hezký. Mohlo mu být něco kolem třiceti, černé vlasy mu neustále padaly do očí z neupraveného účesu, téměř v jednom kuse si je odhrnoval. Ostré rysy tváře, větší nos, a rty stažené do úzké linky. Pichlavý pohled ledově modrých očí se do Amy nepříjemně zabodl. Po těle jí naskočila husí kůže až se zachvěla. Raději oči upřela ven z okna. Její předešlá snaha navázat rozhovor byla pryč. Auto se rozjelo a nabralo rychlost.

 

„Jak se jmenuješ?“ Jeho hrubý hlas probral Amy ze zamyšlení. Střelila po něm pohledem. „Amy.“ Vzpomněla si na Tiffanyina slova o odvaze. Tentokrát se pokusila navázat konverzaci. „A vy?“ 

 

„Christian, ale můžeš mi říkat Chris,“ v širokém nesympatickém úsměvu odhalil dvě řady sněhově bílých zubů. Amy znovu naskočila husina a srdce se rozeběhlo závratnou rychlostí. Necítila se v tom proklatém autě vůbec dobře. A ještě víc nervozity pocítila při představě nadcházející situace. Žaludek měla až bolestivě stažený v malou kuličku, rty jí oschly, dech se zrychlil. Nervózně si mnula zpocené dlaně. No tak, Amy, takhle by to přece nešlo, promluvilo to otravné podvědomí. Vzpomeň si, co říkala Tiffany. Tobě se to řekne, ušklíbla se v myšlenkách dívka. Cítila se tak, jako před dvěma měsíci, když začala pracovat jako prostitutka. Byla stejně tak nesvá, jako v přítomnosti svého prvního zákazníka. Už si myslela, že si zvykla, ale zřejmě se mýlila. Poslední zbytky odhodlání ji opustily. 

 

„Nejsi zrovna moc ukecaná,“ poznamenal po pár minutách ticha Chris a odvrátil pohled na silnici.

 

Nevěděla co na to odpovědět. Právě ji nenapadalo nic vhodného, jak by zapředla rozhovor. „Zamyslela jsem se,“ odvětila tiše s pohledem stále upřeným z okna. Chris se na ni překvapeně podíval a pak se začal z plných plic smát. Amy na něj obrátila pohled a nechápavě ho sledovala. „Co je tu k smíchu?“ zeptala se podrážděně. Nechápala, co je na tom, že přemýšlí, tak směšného.

 

„Dovol mi, abych se zasmál,“ skoro mu tekly slzy. „Děvka a přemejšlet? Kdybys uměla přemejšlet, nedělala bys děvku. To dá rozum,“ kýval hlavou v nesouhlasu.

 

To Amy dostalo do varu. Cítila, jak rudne vzteky. „Myslíš si, že když dělám prostitutku, znamená to, že jsem úplně blbá? Myslíš si, že mě baví dělat dobře takovým kreténům jako jsi ty? Nebaví, já si tuhle práci nevybrala. Ale nezbylo mi nic jiného, než začít dělat prostitutku. Ne každý má v životě štěstí.“ Dokončila naštvaně a založila si ruce na prsou. Samotnou ji překvapilo, že tak vyjela. Nikdy tak vznětlivá nebývala, ale tohle chování ji opravdu naštvalo. Na druhou stranu se jí trochu ulevilo a dokonce cítila, jak jí roste sebevědomí. S pocitem zadostiučinění se obrátila zpět k oknu.

 

Christian překvapením otevřel pusu dokořán. Ignoroval její poznámku o kreténovi a nakonec se slizce ušklíbl. „Tak koťátko nám vystrkuje drápky, jo? Jestlipak bude mít takovou jiskru i až přijde na věc, co?“ Jeho hlas začal být tak nechutný, že měla Amy sto chutí vyskočit za jízdy z auta. Neodpověděla, při té představě se jí do očí vehnaly slzy. Párkrát zamrkala, aby je zahnala, pohled stále upírajíc ven. V poslední době byla šíleně náladová.

 

Cesta pokračovala v tichosti. Chris po Amy párkrát střelil pohledem a blbě se zahihňal. Hlavou se mu honily nechutné myšlenky, které se měly brzy uskutečnit. Amy při každém jeho pohledu pevně stiskla víčka k sobě, aby potlačila slzy nebo se prostě otočila na druhou stranu. 

 

Neubránila se ponurým myšlenkám. Přestože nechtěla, stále se v mysli vracela k tomu osudnému dnu, kdy… Nemysli na to, ne teď, ozvalo se tiše její podvědomí. Jen nad tím protočila očima. 

 

Z myšlenek dívku probralo hlasité zapískání brzd. Auto se zastavilo. Vyhlédla z okna, aby zjistila, kde se nacházejí. Venku byla tma, ani pouliční lampy nesvítily. Chris vystoupil z auta a Amy ho napodobila. Ocitla se před velkým polorozpadlým domem. I přes černočernou tmu viděla tu opadanou omítku, grafity posprejované zdi a zpola vylomené tmavě hnědé dveře vedoucí do domu. Chris jimi prošel a ohlédl se na Amy. Hlavou ji pobídl, aby ho následovala a zmizel v útrobách domu. Dívka se rozhlédla po setmělé ulici. Kousek opodál někdo stál. Když Amy zaostřila, uviděla dvě mužské postavy. Jeden z mužů držel láhev a motal se kolem nedalekého domu. Něco si pro sebe mumlal a několikrát upadl. Nakonec zakřičel pár nadávek a mrštil láhví o zem. Řinkot střepů prořízl ticho tak prudce, až sebou dívka trhla. Druhý muž byl opřený o zeď a nepřítomně civěl před sebe. Amy nad tím zavrtěla hlavou a zadívala se na dveře. Musíš tam jít. Promluvil zase ten otravný hlásek v její hlavě. Já vím, odpověděla v myšlenkách a přiměla své nohy k pohybu vpřed.

 

„Tak kde jsi?!“ Uslyšela Chrisův naštvaný hlas. „Už jdu,“ odvětila otráveně. Vešla do prvních dveří, které uviděla. Ocitla se v malé místnosti s dvěma okny. Obě okna byla rozbitá. U zdi stála obyčejná stará postel se zašedlou matrací. Přes ni ležela ledabyle hozená zelená deka. Pod okny byly na zemi postavené prázdné láhve od alkoholu a poházené krabice od vína. Páchlo to tam cigaretovým kouřem. 

 

Amy se při pohledu na rozházenou postel udělalo mdlo. Srdce se jí rozběhlo, dlaně znovu zpotily. „Kde to jsme?“ pronesla lehce roztřeseným hlasem a s rozšířenýma očima se zadívala na Christiana. 

 

„Snad sis nemyslela, že si tě odvezu k sobě domů,“ odvětil slizce a rozešel se jejím směrem. Amy před ním automaticky začala couvat do zadu, až zády narazila do zdi. Opřel se rukou o zeď těsně vedle její hlavy a podíval se jí do očí. „Je to tady takový doupě feťáků, přespávají tu bezdomovci, občas si sem někdo přivede kurvu…“ ušklíbl se při pohledu na Amy. „Ale…“ chtěla něco namítnout, ale rázem zmlkla, protože jí jeho neodbytná ruka začala vyhrnovat krátkou sukni a dobývat se do kalhotek. Přirazil ji na zeď a vniknul do ní dvěma prsty. Amy se snažila potlačit znechucení, které ihned pocítila. Pevně stiskla víčka a odvrátila hlavu do strany. Z úst jí uniklo pár vzlyků a z očí tekly slzy jako hrachy. Celá ta věc jí přišla tak nechutná, ponižující, tak cizí. 

 

Chris začal pohybovat prsty. Vzdychal jí do ucha vzrušením. Jeho nechutný dech, který byl cítit po cigaretách a bůhví čím dalším, ji lechtal na tváři a způsoboval husí kůži. Amy měla zavřené oči, ale i přesto si slzy našly cestu ven. Koulely se jí po tvářích a zanechávaly za sebou mokrou cestičku. Tolik doufala, že je to jen zlý sen. Jen odporná noční můra a ona se brzy vzbudí a všechno bude v pořádku. Vzbudí se doma, ve svém pokoji, na svojí posteli a všechno bude tak, jako dřív. Maminka jí uvaří horké kakao, tak, jak to dělávala vždy, když ještě Amy bývala malá holčička a měla ošklivé sny. Obejme ji a políbí na tvář. Řekne jí, jak moc ji má ráda, a že se nemusí ničeho bát, protože ona je tu s ní. 

 

Při těch vzpomínkách se dívce ještě přitížilo. Už se ani nesnažila skrývat ty otravné vzlyky a nechala své pocity vyjít na povrch. ,,Já nemůžu,“ zavzlykala, „já prostě nemůžu…“ Chtěla se odtáhnout, ale Chris jí to nedovolil.

 

„Buď zticha!“ rozčílil se a uštědřil jí políček po líci. Pevně jí přidržel ruce nad hlavou, aby se nemohla hýbat. „Co nemůžeš? Jak nemůžeš? Co ty jsi to sakra za kurvu?!“ Začínal ztrácet trpělivost. Hodil ji prudce na postel a dolehl na ní celým svým tělem. Přes pusu jí dal ruku, aby nemohla křičet. „Myslíš si, že jsem tě sem přivedl proto, abys dělala scény?!“ Hrubě z ní začal strhávat oblečení a nohy jí zaklínil pod sebou. Začal si rozepínat pásek. K tomu ale potřeboval obě ruce, takže Amy na chvíli pustil. 

Dívka na nic nečekala a využila chvíle jeho nepozornosti. Podařilo se jí uvolnit nohy a vší silou ho kolenem kopla do brady. To ho na chvíli ochromilo. Amy rychle vstala z postele a chtěla utéct. Nemohla tam zůstat, prostě to nešlo. Věděla, že nedostane zaplaceno, věděla, že se svojí hloupostí připravila o trochu peněz, které za dnešní večer mohla dostat, věděla to. Ale pocit znechucení byl silnější. Netušila, co bude dělat, ale jedno věděla jistě. Už nechce dělat prostitutku. Nikdy. Ne za cenu toho, co proto musela vytrpět. Musí přece existovat jiný, přijatelnější způsob, jak si obstarat peníze. Musí. Neměla dovolit, aby se dostala až na úplné dno. Jak jenom mohla klesnout tak hluboko? Tohle přece nebyla ona. Všechna snaha dělat tuhle práci byla pryč. Tohle už ne, nikdy.

 

Musí utéct, hned. Rozeběhla se ke dveřím. Než ale stihla opustit ten dům hrůzy, ucítila na zápěstí pevný stisk rukou. Útroby se jí sevřely a srdce zastavilo zděšením. Nohy jí zdřevěněly a odmítaly pohnout se vpřed. „Tak kočička nám chce utéct, jo?“  Pravou stranu obličeje jí ovanul nechutný pach kouře. Ten osvobozující závan naděje byl pryč. „Ale ty nikam nepůdeš,“ zahřměl hlas plný vzteku. Stisk zesílil a Amy se ocitla na špinavé podlaze. Chtěla vstát, ale on jí to nedovolil. Opět jí zaklínil nohy pod sebou. Praštil ji po tváři takovou silou, že málem ztratila vědomí. „Prosím…“ zašeptala. V puse ucítila kovovou pachuť krve. Zvednul se jí žaludek. „Prosím, nech mě na pokoji,“ zachraptěla, ale odpovědí jí bylo jen uchichtnutí. Znovu ji praštil, tentokrát do druhé líce. „To máš za to, že jsi byla drzá. Mně se totiž neodmlouvá,“ prohlásil nekompromisně. Postavil se a znechuceně se na ni zadíval. Ještě ji několikrát kopnul do žeber a do břicha a odešel, jako by se nechumelilo.

 

Dívka ležela nehybně na zemi. Obě tváře ji bolely, v puse cítila krev. Už se nezmohla ani na vzlyky. Jen slzy jí tekly po tvářích. Byla napůl v bezvědomí, napůl při smyslech. Celá ta scenérie, kterou před chvílí prožila, se jí přehrávala v hlavě jako film. Nevěděla, jestli se jí to zdá nebo o tom právě přemýšlí. Cítila jen bolest. Jak fyzickou, tak psychickou. Cítila se ponížená, využitá. Styděla se za to, jak dopadla. Nevěděla, jak dlouho tam leží. Neměla pojem o čase. Ani pořádně nevěděla, kde vlastně je. Možná, že takhle vypadá smrt, prohnalo se jí hlavou. Možná umírá. Pak si ale vzpomněla na Sarah. Ne, nesmí umřít, co by s ní bylo, s její malou sestrou. Neměla by už nikoho. 

 

Otevřela oči. Přiměla své tělo, aby sebralo všechnu zbylou sílu. Téměř silou vůle se přiměla k pohybu. Pokrčila nohy a mírně se odsunula směrem ze dveří. Pomohla si rukama. Zase se zapřela vší silou do země a pohnula se o kousek dopředu. Zaťala zuby a několikrát se posunula. Myslela, že to trvá celou věčnost. Všechnu sílu vložila do posledního pohybu. Musí se dostat pryč z té budovy. 

 

Najednou na obličeji ucítila lehký vánek. Noční větřík jí čechral rozcuchané a krví smáčené vlasy. Jemně se usmála. Dostala se ven na čerstvý vzduch. Cigaretový pach zmizel. Přestávala cítit bolest. Znovu se usmála. Za zavřenými víčky uviděla matčinu milou tvář. Usmívala se na ni. Amy jí úsměv oplatila.

 

„Už?“ zeptala se dívka a zahleděla se mamince do očí. Byla stejně tak krásná, jak si ji pamatovala. Hnědé, zvlněné kadeře sepnuté ve vysokém drdolu, přívětivé modré oči a úsměv, který dokáže člověka uklidnit a potěšit zároveň. Na sobě měla dlouhé bílé šaty se slunečnicemi, které tolik milovala. Kolem ní se vznášela záře. Vypadala jako anděl. Lehce zavrtěla hlavou. „Ještě ne.“