Pod křídly andělů - 10. kapitola

 

Oblékla se a zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle. Ještě se lehce nalíčila a vlasy stáhla do vysokého drdolu. Jakmile byla se svým vzhledem spokojená, ještě se ohlédla na budík, který už ukazoval tři čtvrtě na sedm a zamířila do obýváku. 

 

Pod točitými schody na ni už čekal Ryan. Měl na sobě tmavé džíny a bílou košili. Když Amy spatřil, v očích se mu usídlil němý úžas. Plavovlasá dívka dnes byla mimořádně krásná.

 

„Jsi nádherná,“ vydechl hned, jak se postavila vedle něho.

 

„Taky vypadáš celkem dobře,“ zakřenila se Amy a Ryan se zasmál. „Umíš být opravdu milá.“

 

„Já vím.“

 

*** 

 

Ashley s Thomasem, jejím budoucím manželem, bydleli na severním konci Tacomy.  Cesta k nim uplynula jako voda a Amy s Ryanem se brzy ocitli před rodinným domkem s velkou zahradou na okraji města.

 

Ryan zaparkoval auto na příjezdové cestě a oba vystoupili na dlážděný chodníček. Než stihli zazvonit, přede dveřmi se objevila Ashley ve vínových letních šatech a s úsměvem na tváři.

 

„To je dobře, že jste tady, právě jsem dodělala večeři,“ spustila hned a už si to mířila za Amy. „Páni, dneska ti opravdu sluší.“

 

„Děkuju Ash, tobě taky,“ oplatila jí Amy s úsměvem.

 

„Copak moje nejdražší sestřička uvařila k večeři?“ zeptal se Ryan.

 

„Bifteky na pepřové omáčce s bramborami a jako dezert tiramisu,“ zaculila se Ashley a sepnula ruce za zády jako malé dítě, které se chlubí rodičům, že dostalo ve škole pochvalu.

 

„Vaření nikdy nepatřilo k jejím nejsilnějších stránkám,“ zašeptal Ryan směrem k Amy.

 

„Nech toho, já to slyšela,“ zakřenila se Ashley na bratra a všichni tři se rozesmáli.

 

Ze dveří domu vyšel mladý muž štíhlé postavy a podíval se na Ryana a Amy.

 

„Ahoj, Thomasi,“ pozdravil ho Ryan.

 

„To je dost, že jsi tady,“ vyhrkla Ashley dřív, než stačil mladík odpovědět a chytila ho za ruku. Thomas se usmál nad ztřeštěností své budoucí manželky, kterou tak miloval a nechal se odtáhnout k ostatním.

 

Amy musela uznat, že má její kamarádka opravdu dobrý vkus. Muž po jejím boku měl dobronzova opálenou pleť, krátké hnědé vlasy a hnědé oči. Na první pohled fešák.

 

„Amy, tohle je můj nastávající, Thomas Sullivan. Thomasi, tohle je Amy,“ přeříkala Ash tu ohranou formální frázi. Celou dobu se přitom usmívala.

 

„Říkal jsem mu, aby si ji nebral, protože si s ní totálně zkazí život, ale nedá si říct,“ řekl Ryan polohlasně Amy, která vyprskla smíchy.

 

„Nechtěl by ses uklidnit?“ dloubla ho Ashley do žeber.

 

„Jako malé děti,“ zasmál se Thomas a obrátil se k Amy. „Rád tě poznávám.“

 

„Já tebe taky,“ odpověděla Amy a všichni čtyři zamířili do domu.

 

*** 

 

„Je to vážně výborné,“ prohlásila Amy a nabrala si další kousek masa. „Nechápu, proč jsi říkal, že je Ashley špatná kuchařka,“ obrátila se na Ryana, který jen pokrčil rameny.

 

„Asi se v poslední době naučila vařit. Tentokrát se ti to opravdu povedlo, Ash,“ odvětil Ryan.

 

„Děkuju,“ dmula se pýchou dívka a radostí zářila jako sluníčko. Pak ale její optimismus opadl a nakousla nepříjemné téma, které ji trápilo. „Ryan mi do telefonu říkal o další výhružce. Je to vážné?“ zeptala se a v jejím hlase zazněly obavy.

 

Amy odložila příbor. „Já nevím, Ashley. Našla jsem přede dveřmi krabici, ve které byla mrtvá kočka. Na krabici byly moje iniciály, stejně jako na tom dopise.“ Když si ty vzpomínky vybavila, její srdce udělalo kotrmelec. Bála se, tak moc se bála a nevěděla, co má dělat.

 

„Můj bože, to je hrůza,“ vyděsila se Ashley.

 

„Na dopise?“ zeptal se Thomas.

 

„Ano. Dostala jsem anonymní dopis, v němž stálo budeš trpět...“

 

„Byla jsi na policii?“

 

„Ano, ale bylo mi řečeno, že s tím nemohou nic udělat.“

 

„To přece nemohou myslet vážně,“ nechápal Thomas.

 

„Obávám se, že myslí,“ dodala nešťastně Amy a znovu se chopila vidličky.

 

U stolu zavládlo ticho, jež rušilo pouze cinkání příborů o talíře. Každý se chvíli utápěl ve svých myšlenkách. 

 

*** 

 

Po výborné večeři a snad ještě lepším dezertu Ashley prohlásila, že už je příliš pozdě a pokud by Amy s Ryanem souhlasili, mohli by u nich přespat, aby se v noci nemuseli trmácet přes celé město domů. Po krátkém rozmýšlení oba souhlasili.

 

„Ustelu vám v pokoji pro hosty.“ Když Ashley pronesla tuhle větu, Amy po ní střelila nerozhodným pohledem a Ashley se zarazila. „Snad vám nebude vadit, že budete spát v jednom pokoji, myslela jsem, že spolu chodíte,“ na okamžik se odmlčela a těkala očima mezi Amy a svým bratrem. Nastala trapná chvíle ticha. 

 

„Ehm, ne, nebude to vadit,“ řekla nakonec Amy a podívala se na Ryana. Ten přikývl. „Jo, máš pravdu, chodíme spolu.“

 

„To vám moc přeju,“ usmála se Ashley a odešla.

 

Amyinu mysl přepadla myšlenka na manželskou postel uprostřed pokoje. Neměla nic proti tomu ležet s Ryanem v jedné posteli, ale vzpomněla si na tu noc, kdy se spolu málem vyspali a nebyla si jistá, jestli se to tentokrát nezvrtne v něco víc. Nevěděla, jestli je na to dostatečně připravená. S hlavou plnou obav následovala kamarádku.

 

*** 

 

Amy stála pod proudem horké vody a užívala si ten příjemný pocit. Zdálo se jí, že ty drobné kapičky smývají všechny její starosti a obavy a mysl pomalu nabírá pocit volnosti a úlevy. Najednou si připadala bezstarostnější, klidnější. Představovala si, že voda odplavila všechno zlé. Ještě několik minut na sebe nechala dopadat proudy vody a pak sprchu vypnula. Osušila se, vyčistila si zuby kartáčkem, který pro ni Ashley připravila a chtěla se obléct.

 

Ashley slíbila, že jí do koupelny připraví něco na spaní. Amy si naivně myslela, že to bude pohodlné pyžamo, ale to by kamarádku nemohla znát. Její pohled utkvěl na černém krajkovém spodním prádle a krátké noční košilce, která toho víc odhalovala než skrývala.

 

„Ach, Ashley,“ zaúpěla dívka a posadila se na okraj vany. Nic než černé šaty, v nichž přišla na večeři, s sebou neměla a tak jí nezbylo nic jiného, než si nachystané věci obléct.

 

„Vypadáš jak děvka,“ zhodnotila svůj odraz v zrcadle a pak se ušklíbla. Jak příhodné.

 

Párkrát se zhluboka nadechla a zamířila do pokoje.

 

Ryan ležel v posteli a zdálo se, že spí. Když ale uslyšel vrznout dveře koupelny, otevřel oči a zasekl pohled do Amy. Jeho oči se rozšířily.

 

„Když Ashley říkala, že mi připraví něco na spaní, myslela jsem, že má na mysli něco méně odvážného,“ znechucené ukázala na košilku, která jí dosahovala sotva do půli stehen.

 

„Jsi krásná,“ zhodnotil Ryan a posunul se na posteli, aby jí udělal místo. Amy si lehla vedle něho a položila mu hlavu na hruď.

 

„Byl to hezký večer,“ řekl. „Ashley si toho moc váží, že jsi přišla i přesto, že to teď nemáš jednoduché.“

 

„Ashley je moc milá. Mám ji ráda.“

 

„To já taky, ale…“ natočil se k Amy tak, aby jí viděl do tváře, „tebe miluju.“

 

„Taky tě miluju,“ odpověděla a na důkaz svých slov ho políbila. Ryan jí polibky začal oplácet. Dlouze ji líbal, dával do těch polibků všechno, co cítil. Líbali se vroucně a vášnivě.

 

Z Amy pomalu opadávaly všechny obavy a poddávala se těm něžným, ale zároveň dravým polibkům. Vzájemně ochutnávali rty toho druhého a užívali si nesmělé doteky. Amyin strach nahradila touha, toužila po Ryanových dotecích, doslova po něm prahla. Chtěla ho cítit na každém kousku svého těla.

 

Nechápala sebe samu, tolik se bála jejich společné noci a nakonec to byla ona, kdo udělal první krok.

 

Přetočila se tak, aby byla nahoře a začala Ryanovi vyhrnovat tričko. Ryan přerývaně dýchal a rukama bloudil po jejím těle.

 

„Vážně to chceš?“

 

„Ano,“ vydechla roztouženě.

 

Tu noc se prvně milovali. Společně se nechali unášet na vlnách vzrušení a když ochutnali ráj, příjemným vyčerpáním usnuli. 

 

Amy se uprostřed noci probudila a konečně po dlouhé době měla pocit, že je skutečně šťastná. Věděla, že to štěstí vzhledem k jejím problémům není trvalé, ale chtěla si ho užívat alespoň chvíli. Tu noc se toho pro ni hodně změnilo. Udělala si jasno v citech k Ryanovi, teď si byla víc než stoprocentně jistá, že ho doopravdy miluje pravou láskou. Byla ochotná udělat pro něho cokoli, jít s ním třeba na kraj světa. Hlavně když bude s ním. Věřila, že společně to všechno zvládnou, že se všechno vyřeší a bude to pořádku. Jsou na to přece dva.

 

Ryan klidně oddychoval. Usmála se a něžně ho políbila. Přitulila se k němu a on ji ve spánku objal. S příjemným pocitem se odebrala do krajiny snů.

 

*** 

 

Slunce se vyhouplo nad obzor a v Tacomě nastalo další prosluněné ráno. Ashley v kuchyni chystala míchaná vejce se slaninou a přitom si prozpěvovala. Když uslyšela, že Amy s Ryanem scházejí dolů ze schodů, otočila se jejich směrem a na tváři se jí objevil poťouchlý úsměv.

 

„V noci jste pěkně vyváděli, slyšeli jsme vás s Thomasem až v přízemí,“ neodpustila si rýpnutí.

 

„Proboha,“ zahučela Amy a jako na povel zrudla. I Ryan se zastavil v pohybu.

 

„To byl vtip,“ rozesmála se Ashley. „Ale právě jste přiznali, že jste spolu spali.“

 

„Ty!“ zakřičel Ryan a hodil po sestře polštář, který vzal z pohovky. Dívka se smála a hodila ho po něm zpátky.

 

„To nebylo moc vtipný,“ zakřenila se Amy, ale neubránila se úsměvu.

 

„Připravila jsem vám snídani,“ pokračovala Ash, „my s Thomasem za chvíli odjíždíme k jeho rodičům do Seattlu, tak se v klidu najezte a nezlobte tady, děcka,“ mrkla na Amy a téměř tanečním krokem vyplula z místnosti.

 

„Ashley je vážně číslo,“ řekla Amy, když dívka odešla.

 

„Jo, to je. Ale že jsme ji na to skočili, co?“ odpověděl Ryan a nabral si další sousto.

 

„Málem jsem dostala infarkt.“

 

„To já taky.“

 

Když se najedli, umyli po sobě nádobí a odebrali se k odchodu. Ryan zamkl vstupní dveře a klíč schoval pod rohožku tak, jak se to u Davisových odjakživa dělávalo.  Jakmile se rozešli k autu, už zdálky viděli, že je něco v nepořádku. Ryanův Aston Martin měl prázdné všechny čtyři gumy.

 

„To snad není pravda!“ rozkřikl se Ryan a bezmocně rozhodil rukama. Sehnul se, aby si kola důkladně prohlédl. Každá pneumatika byla prořezaná na několika místech.

 

„Co teď budeme dělat?“ obrátil se na Amy, která zkoprněle stála a nic neříkala. V hlavě měla prázdno. Totálně vygumováno. Její smysly otupěly. Promluvila až za hodnou chvíli bezbarvým hlasem.

 

„Já nevím, co budeme dělat, ale tohle už je vážně moc. Ten někdo, kdo se mě rozhodl psychicky utýrat, nás sleduje i tady, tím jsem si jistá,“ odmlčela se a prohrábla si vlasy. „Mám jenom strach, co se stane příště. A něco se stane, to je jasné.“

 

„Myslíš, že má cenu jít znovu na policii?“ zeptal se Ryan.

 

„Já nevím, vážně nevím, Ryane,“ zase se odmlčela a zadívala se do prázdna. „Víš, možná by bylo lepší kdybych odešla. Takhle jsi v nebezpečí i ty. Nechci nikoho svou přítomností ohrožovat a tebe především,“ pevně stiskla rty a podívala se mu do očí. Cítila, jak se jí při těch slovech tlačí ven slzy, ale zároveň věděla, že nemůže dovolit, aby Ryanovi někdo ublížil.

 

„Tak to nepřichází v úvahu,“ zavrtěl hlavou rozhodně. „Nemáš kam jít, zase by ses vrátila na ulici. A uvědomuješ si vůbec, jak snadný cíl bys potom byla? Sama na ulici. To pusť z hlavy. Miluju tě a nedopustím, aby se ti něco stalo.“ Pevně ji objal.

 

„Taky tě miluju, a proto u tebe nemůžu zůstat. Nevím, jestli mě ten někdo chce jen vystrašit nebo mi chce ublížit, ale pokud je to to druhé, byl bys první, po kom by šel. Sleduje mě a ví jak jsi pro mě důležitý,“ natiskla se k Ryanovi a zabořila mu hlavu do hrudi.

 

„Miluju tě víc než cokoli na světě a nikdy tě neopustím, slibuju,“ zašeptal jí do vlasů. Věděl, že právě tahle slova Amy potřebuje v tu chvíli slyšet nejvíc.

===========================================

Zatím byl příběh hodně zaměřený na vztah Amy a Ryana, ale slibuji, že v příští kapitole se konečně začne něco dít. :)