Pod křídly andělů - 11. kapitola

Čas plynul jako voda v řece a nastal konec srpna. Počasí už nebylo tak teplé jako v červenci, ale stále bylo hezky. S odcházejícím létem se blížil termín Ashleyiny a Thomasovy svatby. Ashley se už toho významného dne nemohla dočkat a s nadšením jí vlastním dokončovala poslední přípravy. Do práce samozřejmě zapojila i svou kamarádku Ruby a nezapomněla ani na Amy.

 

Amy byla v posledních týdnech klidnější, než kdykoli předtím. Jistě tomu napomohly i časté návštěvy v dětském domově za Sarah, ale hlavním důvodem dívčina duševního klidu bylo vědomí, že víc než měsíc nedostala žádnou výhružku. Neubránila se jiskřičce naděje, že její psychické týrání kohosi přestalo bavit, a že se třeba všechno obrátilo k lepšímu. Do mysli se jí čím dál tím častěji vkrádala myšlenka na šťastný život a občas přemýšlela o Ryanově nabídce k svatbě, o které se tehdy zmínil, když jeli prvně od Sarah. Věděla, že když o tom tenkrát mluvil, měl na mysli svatbu na oko, pouze kvůli Amyině sestřičce. Teď však cítila, že kdyby se vzali, bylo by to z lásky. Ano, byli spolu jen velmi krátce, ale Amy se i přesto zdálo, jako by Ryana znala odjakživa. 

 

Často si představovala svatbu s Ryanem a následnou adopci Sarah. Přemítala o tom, jak by Sarah byla ráda, že jsou zase spolu. Jak by jí radostí zářila očka. Vysnila si šťastný domov. 

 

V hloubi duše však věděla, jak je naivní, a že se všechno zase může obrátit o sto osmdesát stupňů. Jednou to už přece zažila. Přesto ji uklidňovala představa o stavění vzdušných zámků. Vždyť každý přece máme své sny.

 

*** 

 

Brzy ráno, sedm a dvacátého srpna, odvezl Ryan Amy do Ashleyina domu, aby jí pomohla s přípravami na obřad. Cestou se stavili pro Ruby, která si kvůli té zvláštní příležitosti dokonce nechala své nádherné blonďaté vlasy obarvit na světle hnědou.

 

Svatba se měla konat na zahradě Ashleyina domu. Jakmile Amy s Ryanem a Ruby dorazili, téměř vše už bylo připravené. Lidé z firmy, kterou si Ashley najala, dozdobovali poslední detaily. Na přibližně třicet stolů s čistě bílými ubrusy, které byly rozmístěny po půlce zahrady, rovnali pestrobarevné květy a cestu k oltáři zasypávali okvětními lístky bílých a světle růžových růží. 

 

Amy a Ruby okamžitě zamířily do Ashleyina pokoje. Ashley zrovna vyšla ze sprchy zabalená jen v bílé osušce a když dívky uviděla, hned se usmála. „Ruby, ty sis nechala obarvit vlasy. Sluší ti to.“

 

„Děkuju,“ zazubila se dívka a prohrábla si svou hnědou hřívu.

 

„To je dobře, že jste tady, už jsem se bála, že nedorazíte,“ začala hned plašit Ash a přitom se letmo podívala na hodiny.

 

„Ashley, uklidni se. Je osm ráno a obřad začíná v poledne. Na přípravy máme čtyři hodiny. Vážně není kam spěchat,“ zchladila ji Ruby. Ashley se po jejích slovech trochu uvolnila. „Já vím, jsem hrozná, ale chci, aby bylo všechno perfektní.“

 

„Neboj, bude,“ řekla Amy. V tu chvíli ještě netušila, jak moc se mýlila.

 

„Tak dobře, jdeme na to.“ Ashley se posadila do křesla před zrcadlem.

 

Během hodiny Ruby vykouzlila z Ashleyiných kaštanových vlasů nádherný složitý účes, který sepla velkou stříbrnou sponou s modrými kamínky.

 

„Něco modrého,“ zasalutovala Ruby a ukázala na sponu. „Něco nového,“ sáhla do kabelky pro černý podvazek, který na svatbě nesmí chybět.

 

„Něco starého,“ řekla Ashley a vytáhla z krabičky na šperky překrásný třpytivý náhrdelník. „Ten je po mé matce. Taky ho měla na sobě, když se vdávala.“ Podala ho Ruby, aby jí ho připnula na krk.

 

„A něco půjčeného,“ dodala Amy a vyndala z uší náušnice s perličkami. Ty náušnice byly jedinou vzpomínkou na její rodiče. Dostala je k patnáctým narozeninám. Při pohledu na ně pocítila úzkost. Kde jsou ty časy, problesklo jí hlavou.

 

„Děkuju,“ zašeptala Ashley se slzami v očích. „Jsem tak ráda, že vás mám.“ A objala obě dívky najednou. Amy se usmála. „Budeš nádherná nevěsta.“

 

***

 

Když Ruby kamarádku nalíčila a Ashley si oblékla svatební šaty, všechny tři dívky vydechly v úžasu. Ashley vypadala jako princezna z pohádky.

 

„Tak a už nic nebrání tomu, aby ses stala paní Sullivenovou,“ zatleskala radostně Ruby. Amy s úsměvem na rtech tmavovlásku objala. „Jsi tak krásná, Ash.“

 

„Myslíte, že se budu Thomasovi líbit?“ zeptala se Ashley s obavami.

 

„Že váháš,“ řekly Amy i Ruby současně.

 

„Už je čas,“ nakoukl do dveří pokoje pan Sulliven, Thomasův otec, který měl Ashley vést k oltáři. „Páni, tobě to sluší Ashley,“ dobrosrdečně se usmál, takže se mu vrásky kolem hnědých očí ještě zvýraznily.

 

Ashley mu úsměv vrátila a otočila se k odchodu.

 

*** 

 

Hosté už seděli na svých místech a netrpělivě vyčkávali na příchod nevěsty. V první řadě seděl Ryan, přes uličku paní Sullivenová, Thomasova matka, a její dvě dcery Catherine a Lisa. V dalších řadách byli lidé, které Amy nikdy neviděla. 

 

Amy a Ruby, oblečeny do světle růžových šatů pro družičky, které vybírala Ashley, stály každá z jedné strany nedaleko oltáře a stejně jako všichni ostatní, i ony vyhlížely nevěstu. 

 

„Amy,“ sykla najednou Ruby, „stojíme obráceně.“ 

 

„Cože?“ nechápala Amy.

 

„Já mám stát na tvém místě a ty na mém, musíme se vyměnit.“ 

 

„Ale proč? Vždyť je jedno, kde která z nás stojí, obě jsme družičky.“ 

 

Ruby protočila oči. „To ano, ale bylo přece domluvené, kde kdo bude stát a znáš Ashley, chce mít všechno perfektní,“ nedala se odbýt.

 

„Tak dobře,“ kapitulovala Amy a na poslední chvíli si s Ruby vyměnila místo, i když jí to přišlo zbytečné.

 

Obě dívky pociťovaly lehkou nervozitu z nadcházející události. To však nebylo nic proti tomu, jak se v tu chvíli cítil Thomas. Z jeho postoje doslova vyzařovalo napětí a každou chvíli polykal sliny, protože měl v krku sucho jako na Sahaře.

 

Jakmile se ozvala svatební famfára a nevěsta zavěšena do svého budoucího tchána vstoupila do uličky, všichni přítomní zatajili dech nad její krásou.

 

Když se Thomas zahleděl do Ashleyiných očí, veškerá nervozita z něho opadla. Ashley jeho pohled opětovala a usmála se. Zdálo se jí, že je ta ulička nekonečná. 

 

Pan Sulliven předal nevěstu svému synovi a postavil se stranou. Ashley s Thomasem předstoupili před oddávajícího, který započal svou řeč.

 

„Já, Thomas Sulliven, odevzdávám se tobě, Ashley Davisová, a přijímám tě za svou manželku. Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě. Budu tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí,“ odříkával Thomas svůj slib a navlékl Ashley, která měla na krajíčku, snubní prsten.

 

„Já, Ashley Davisová, odevzdávám se tobě, Thomasi Sullivene, a přijímám tě za svého manžela. I já ti slibuji věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě. Budu tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí,“ dokončila řeč Ashley a se slzami v očích i ona navlékla prsten Thomasovi.

 

„Prohlašuji vás za muže a ženu, můžete políbit nevěstu,“ dořekl oddávající.

 

V tu chvíli přerušila začínající jásot všech přítomných ohlušující rána. Nastalo ticho jako v hrobě a nikdo nechápal, co se děje. Ovšem jen do té chvíle, než kdosi vykřikl a všechny zmatené pohledy se upřely dopředu. Ashley se prudce otočila a její pohled utkvěl na dívce lapající po dechu a kácející se k zemi.

 

„Ruby!“ zaječela Ashley a padla na trávník vedle kamarádky, na jejíž zádech se zvětšovala krvavá skvrna.

 

Všichni byli jako omámení. Nejprve zahradu ovládlo naprosté ticho, jako by se zastavil čas. Jakmile si však lidé uvědomili, co se stalo, vypukla panika. Kolem oltáře se utvořil hlouček svatebčanů obklopující zraněnou dívku.

 

Amy, která stála kousek od Ruby, si klekla na zem vedle ní. V tu chvíli se cítila, jako by jí někdo vyrazil dech. Tlukot srdce cítila až v krku a hlavou jí létala jedna zmatená myšlenka za druhou. Když se strachem sledovala Rubyin obličej stažený bolestí a plný nevyřčené hrůzy, pomalu jí docházelo, co se tam vlastně odehrálo.

 

„Ashley,“ zasípala Ruby a ihned se rozkašlala. Ještě větší děs pocítili všichni přítomní v okamžení, kdy dívka vykašlala krev.

 

„Zavolejte sanitku!“ vykřikl někdo z davu a jiný hlas odpověděl, že už se tak stalo.

 

Ashley propalovala pohledem kamarádku a z očí jí kanula jedna slza za druhou. Skřehotavým hlasem stále opakovala, že sanitka už jede a všechno bude zase dobré. Při těch uklidňujících slovech hladila Ruby po vlasech.

 

Ruby chtěla něco říct, ale místo toho se znovu prudce rozkašlala a náhle upadla do bezvědomí.

 

„Né!“ vykřikla Ashley a začala dívku oživovat. „Ruby, prober se, musíš žít!“ křičela zoufale a její tělo se otřásalo v dalších přívalech pláče.

 

„Ashley,“ zašeptala Amy za hodnou chvíli a se slzami v očích se na ni podívala. „Je konec.“

 

„Ale to přece není možné!“ bránila se dívka. Hlas jí přeskočil o dvě oktávy výš a nepřestávala s masáží srdce. Po několika dlouhých minutách, kdy na ni Amy upírala bezmocný pohled, přestala, a s nepopsatelným smutkem objala tělo kamarádky, z kterého předčasně vyprchal život.