Again and better 2

Samozřejmě, že nezůstalo u jednoho panáka, takže jsem za chvíli v náladě a Sára očividně taky. Konečně se ke mě trochu má. Lidi už jsou vožralý, konečně je trochu klid. Sedím za barem na sudu a Sára stojí nade mnou a probírá se mi dredy. Držím jí kolem pasu a snažím se ji k sobě přitisknout.

„Pojď ke mě...," žadoním.

„Počkej, až vypadnou lidi!" v jejím hlase slyším, že se těší, až vypadnou. Já taky!

„Ehm, ehm..." slyším odkašlání. Sakra, kdo to zas prudí? Jestě chvíli a Sára by si dala říct a nechala se vojet vzadu ve skladu. Výhled k baru mi cloní Sářino tělo. Když se natočí bokem, aby se taky podívala, kdo zase votravuje, tak málem upadnu na zem. Je to moje víla a tváří se dost pohrdavě. Vystřelím a ve vteřině jsem u baru. Jsem jako ve snách, musím se culit jako idiot.

„Už jsem tu!"

„To jsem si všimla, to to trvalo. Ale chápu," protáhne samohlasku A a pohodí hlavou k Sáře, „že jsi byl zaneprázdněný!"

Co na tohle říct? Radši to přejdu bez odpovědi: „Co to bude?"

„Morgana," ušklíbne se a tmavé vlasy jí spadnou lehce do tváře.

„Můžu tě na jednoho pozvat?" vystřelím od boku, ale současně bych si nejradši dal pár facek. Tahle holka není na tyhle kecy.

„Za to čekání,“ zkouším to zachránit.

„Pozvi radši tady slečnu! Já za sebe platím... A ještě jednu colu."

Jasně, to se dalo čekat, že mě takhle zpraží. Mlčky ji naleju co chtěla, nechám jí to zaplatit a pak už zmizí v davu.

Výbornej první dojem, Jonáši, vážně!

„Co to jako mělo bejt?" ozve se mi za zády Sára.

Sakra, na tu jsem zapomněl.

"A co jako?" zvolím metodu dělat ze sebe blbce.

"No coo... Ta holka? Ty s ní něco máš?"

„Ne!"

Kež by! „Ani jí neznám!"

„No, to tak teda nevypadalo!"

„Hele, ale i kdyby, tak co? Vždyť spolu nic nemáme, ne?" jen co to vyslovím, tak si uvědomím, že jsem znovu přestřelil.

Sára zbledne: „To chceš říct, že mezi náma není nic?!"

„Ale nee, já to myslel tak, že spolu přece nechodíme, jsme dobrý kamarádi, který se spolu občas vyspí!"konstatuju.

Sářina tvář ještě víc posmutní: „Aha, tak když to bereš takhle..."

„No a jak bych to měl brát? Já myslel, že to máš stejně.."

„Tobě prostě nic nedošlo?" už má skoro slzy v očích. Nechápu, co se tady děje.

„A co?" Snažím se jí chytit za ruce, se kterými mi šermuje před očima.

Vytrhne ruce: „Že tě mám ráda, ty vole, blbej!"

To už brečí naplno. Jako kdyby mě někdo praštil palicí po hlavě...

„Počkej... počkej!" volám za ní, protože se otočí na patě, rozvazuje si zástěru a chňapá po kabelce. Jen se na mě otočí a čeká, co ji chci sdělit. Do prdele, tohle je situace...

„Já to vážně netušil... Promiň!" vydoluju ze sebe. Víc mě nenapadá.

„No, tak to je smůla, no!"

----------------------------------

Vzbudím se asi v půl jedný s příšernou kocovinou. Respektive vzbudí mě melodie písničky od kapely Vision days. Kurva, co to je? Jo, mobil. Natáhnu se po něm a zamžourám na displej. Fanda. Sakra, co jsem včera zapomněl udělat?

„No?"

„Čau, prosim tě, nevíš, co se stalo Sáře? Teď mi volala a říkala, že končí?"

A sakra, tohle! Začnu se rozpomínat. Netušil jsem, ale že bude hned dávat výpověď...

Fandu asi zarazí mé dlouhé mlčení: „Jonáši! Stalo se něco?"

„Mmm...,"dávám si čas na rozmyšlenou, „noo... trochu jsme se nepohodli!"

„Coo? Vy dva? Takže se koukejte dát zase voba do kupy a dneska v pět vás tam chci mít oba!"

„Noo, tím si nejsem tak jistej..."

„No tak tim si buď kurva jistej... Bez keců!" A švihne mi telefonem.

Mrsknu telefonem do deky a zavřu oči. Co mám do prdele dělat?

Zvednu se a sáhnu po telefonu. Najdu Sáru v seznamu kontaktů a čumím na to jak debil. Nemůžu jí volat. Kouknu se na facebook na její profil. Nic nového. Nestalo se jí něco? Na messengeru byla aktivní před třema minutama, takže dobrý. Mám jí napsat?

Fanda nás oba zabije, jestli tam nebudem.

Napíšu: Sari, neblbni. Přijdeš dneska? Chci s tebou mluvit.

Sára píše...

Dobrý! Píše mi!

Sára: Ale já s tebou ne.

Já: Volal mi nasranej Fanda.. Přijď prosím.

Tentokrát jí trvá odpověď déle.

Sára: Já s tebou vážně nechci dnes mluvit. A už vůbec ne v klubu.

Já: Tak se sejdeme v parku dřív?

Věřím, že osobně ji spíš přesvědčím.

Sára: Dnes ne.

Já: Sárinko, prosím!

Sára: Pro tebe už nejsem žádná Sárinka.

Do hajzlu, fakt se mnou nechce mluvit, co budu dělat?

Já: Promiň, ale já tě mám vážně rád a nechci o tebe přijít. To je kvůli tý holce včera? Vždyť se nic nestalo. Opravdu.

Sára: To je přesně ono. Vždyť ono se nic nestalo!

Já: Fakt ne!

Sára: Ale vždyť přesně o to právě nejde. Myslím, že už jsem se včera vyjádřila dost jasně. Nevím, co na tom nechápeš!

Já: Chápu to, ale chtěl bych s tebou o tom mluvit a pak jít normalně do baru.

Sára: Ne.

Já: Sárí!

Já: Prosím

Já: Záleží mi na tobě

Sára: Jo, to jsem včera zjistila...