Pan Dokonalý

Od zábavy, na které Zuzka byla, uběhly čtyři dny. "Proč si sakra nezjistil od kluků moje číslo nebo nenapsal na fejsbůk?" ptala se sama sebe. Byla z toho zoufalá. Po Tomášovi, který jí jedním polibkem dostal do nebe, se slehla zem. Zazvonil telefon. "Haló? Čau Veru, cože? Ve čtvrtek na pivo? Dobře, za 15minut jsem tam" odpověděla. Byla ráda, že jí kamarádka vytáhla ven, protože z toho neustálého myšlení na něj jí bylo hrozně smutno.
"Asi ti na narozeniny koupím hodinky, ta tvá nedochvilnost mě začíná pěkně srát", uslyšela Zuzka jen co otevřela branku zahrádky. Verča si občas neviděla do pusy, ale to jí dělalo tak úžasnou. Říkala lidem narovinu, co si myslí a to Zuzka oceňovala a záviděla. Za ty roky už poznala, že se lidem pravda musí lehce zaobalit.
Povídaly si a popíjely vychlazené pivo, které v tom nesnesitelném vedru krásně ochladilo jak zevnitř tak i zvenku. Orosený půllitr si Zuzka přikládala ke krku.
"Tak, co je v plánu na víkend? Je někde nějaká zábava?" ptala se kamarádka. "No, myslela jsem, že to budeš vědět ty a popravdě jsem doufala, že bychom mohly někam vypadnout", odpověděla Zuzka. Verča se napila, hřbetem ruky si otřela pusu od pěny, opřela se o lokty, hluboce se podívala Zuzce do očí a řekla: "Vím o co ti jde a co tě trápí, ale neboj. V sobotu buď v sedm večer nachystaná, s klukama tě vyzvedneme a někam zajedeme. Všechno je vymyšlené a zařízené. Zuzka měla chvíli obavy, protože věděla, že je kamarádka schopná všeho, ale jen na to kývla a už v duchu přemýšlela, co si vezme na sebe.
"No jo, ale to mi taky mohla sakra říct, kam půjdeme. Copak já vím, jak se obléct? No, do divadla asi těžko" uvažovala nahlas Zuzka. Při té představě se pousmála. Shakespeare bylo pro ní sprosté slovo. "18:53? Hm. Bezva. To si zas vyslechnu." Popadla ze skříně rifle, bílé tričko s krátkým rukávem a k tomu koženou bundu. I když se cítila po tom týdnu zranitelně, nechtěla i tak vypadat.
"Dvěstědvacet vás poprosím" řekl taxikář, když zastavil v nedalekém městě u baru, který měl malebné venkovní posezení s výhledem na město. Zabrali se nejlepší místo, aby měli na všechny a na všechno rozhled, holky si objednaly víno a kluci jak jinak než pivo. Zuzka se bavila skvěle. Povídali si zážitky, historky a s přibývající nocí a alkoholu v krvi i sprosté vtipy. Když se zasmála jednomu lehce sprostému z plných plic, uslyšela smích za zády. Otočila se a zahlédla siluetu muže. Otočila se zpět na kamarády, ale cítila na sobě pohledy všech a hlavně i pohled zezadu. Otočila se znovu. Byl to on. Ten, který si hraje na pana tajemného celý týden. Ten, na kterého furt myslela každou hodinou, minutou i vteřinou celým svým srdcem. "Víš, Tomáš si chtěl s tebou promluvit a požádal mě, abych tě vytáhla na místo, kde budete mít klid. My půjdeme do klubu. Kdybys chtěla, přijdi za námi, ale nespěchej a užij si to" řekla s úsměvem Verča. Zaplatili a klidně si odcházeli lehce rozevlátým krokem do tmi k centru města. Dívka neměla slov. Tomáš si k ní přisedl, přikývnul na číšníka, opřel se a díval se jí do očí. Nevěděla co má dělat. Ty jeho nádherné oči jí dostávaly do úplně jiného světa. Daleko od všech problémů. Ještě že seděla. Podlomily by se jí nohy. Naštěstí přišel zanedlouho číšník. "Ještě chvíli a nahodila bych na něj výraz slintajícího psa, který vidí kus salámu" pomyslela si v duchu. Muž s prořídlými vlasy a křivým motýlkem postavil před Zuzku sklenici bílého vína a doprostřed stolu vázu se skvostnou kyticí lučního kvítí, kterou zdobila decentní bílá mašlička. "Jsem rád, že jsem se trefil. Ladí ti skvěle k tričku." Zuzka by otevřela údivem pusu, ale věděla, že nemůže až tak dát najevo, jak je zaskočená, že dostala od muže květinu. Ne kupovanou. Osobně natrhanou, naaranžovanou. Ne od kde koho. Ale od něho.
Zbytek večera nebo spíše noci byl dokonalý. Povídali si ovšem. Jakoby se znali léta a byli nejlepšími kamarády. S tmou, která se rozpínala kolem nich, viděli kouzelně osvětlené město. "To je úchvatný" vydala ze sebe Zuzka. "Ne, to ty jsi úchvatná" odpověděl Tomáš, přiblížil se k ní, chytil ji lehce za bradu a políbil ji. Zuzka byla šťastná. Po tomhle snila, toužila a představovala si to pořád dokola. Realita byla ještě krásnější. Hrál si sní. Jazykem se dotýkal jejích rtů, jemně ji do nich kousal a hned políbil, jako by chtěl utišit bolavé místo. Chtěla víc. Kousla ho slabě do jazyku. Odtáhla se od něj, podívala se mu do očí a kousla se do spodního rtu. Věděl po čem touží, co by chtěla. Chtěl to samé. Políbil ji na tvář, zvedl se, ukázal gestem, že za chvíli je zpátky a odešel dovnitř podniku. Za nedlouho přišel i se šoférem vozu, který jako jediný stál na parkovišti. Řidič nastoupil a nastartoval. Tomáš dívku chytil za ruce. "Byl to nádherný večer a nechci, aby ještě končil. Ale nechci na tebe tlačit. Je to jen na tobě kam chceš teď jet. K sobě domů? Ke mě domů? Tvé rozhodnutí budu respektovat, protože si tě vážím a mám tě rád". Zuzka nepotřebovala víc slyšet. Chtěla být prostě s ním. Přitiskla se k němu, dala mu tu nejjemnější pusu a odpověděla: "Chci jet ke mě domů. Ale s tebou".